null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MACIEJE SZPUNARA
přednesené dne 18. června 2026(1)
Věc C‑395/25
Orkla Care AB
proti
Kemikalieinspektionen
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Svea hovrätt, Mark- och miljööverdomstolen (odvolací soud ve Stockholmu, rozhodující jako odvolací soud pro pozemkové věci a životní prostředí, Švédsko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Klasifikace, balení a označování látek a směsí – Obal, jehož úprava nebo provedení se podobá obalům používaným pro potraviny – Klamavá povaha pro spotřebitele – Obal pro tekuté prací prostředky – Obaly podobné obalům obvykle používaným pro nápoje“
I. Úvod
1. Projednávaná věc se týká výkladu ustanovení nařízení CLP(2), které stanoví požadavky na obaly látek nebo směsí klasifikovaných jako nebezpečné. Předkládající soud se konkrétněji zabývá zaprvé požadavky, jejichž cílem je zabránit uvádění nebezpečných látek a směsí na trh, jejichž obal by mohl uvést spotřebitele v omyl tím, že by v nich vyvolával dojem, že se jedná o potravinu, a zadruhé různými aspekty posouzení, které musí provést, aby zjistil, zda dotčené výrobky tyto požadavky splňují.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Nařízení CLP
2. Článek 3 první pododstavec nařízení CLP stanoví, že „[l]átka nebo směs, která splňuje kritéria týkající se fyzikální nebezpečnosti, nebezpečnosti pro zdraví nebo nebezpečnosti pro životní prostředí stanovená v částech 2 až 5 přílohy I, je nebezpečná a klasifikuje se podle příslušných tříd nebezpečnosti stanovených v uvedené příloze“.
3. Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecné povinnosti v souvislosti s klasifikací, označováním a balením“, v odstavcích 4 a 10 stanoví:
„4. Pokud je látka nebo směs klasifikována jako nebezpečná, dodavatelé zajistí, aby látka nebo směs byla před uvedením na trh označena a zabalena v souladu s hlavami III a IV.
[...]
10. Látky a směsi nesmějí být uvedeny na trh, pokud nejsou v souladu s tímto nařízením.“
4. Článek 35 uvedeného nařízení, nadepsaný „Obaly“, stanoví:
„1. Obaly obsahující nebezpečné látky nebo směsi musí splňovat tyto požadavky:
[...]
c) obal a uzávěry musí být ve všech místech silné a pevné, aby bylo zajištěno, že se neuvolní a bezpečně odolají napětím a deformacím při běžném zacházení;
[...]
2. Obal obsahující nebezpečnou látku nebo směs dodávanou široké veřejnosti nesmí mít tvar ani provedení, které může přitahovat děti nebo vzbuzovat jejich zvědavost anebo uvádět spotřebitele v omyl, ani nesmí mít podobnou úpravu nebo provedení jako obal pro potraviny, krmiva, léčivé přípravky nebo kosmetické prostředky, která by mohla uvést spotřebitele v omyl.
[...]“
2. Nařízení (EU) 2019/1020
5. Článek 2 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1020(3) stanoví:
„Toto nařízení se vztahuje na výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie uvedené v příloze I (dále jen ‚harmonizační právní předpisy Unie‘), pokud tyto předpisy neobsahují žádná zvláštní ustanovení se stejným cílem, která upravují jednotlivé aspekty dozoru nad trhem a vymáhání práva konkrétněji.“
6. Nařízení CLP je uvedeno v příloze nařízení 2019/2020.
7. Článek 11 odst. 1 a 9 tohoto nařízení stanoví:
„1. Orgány dozoru nad trhem vykonávají své činnosti, aby zajistily:
a) účinný dozor nad trhem na svém území u výrobků prodávaných on-line a off-line, na něž se vztahují harmonizační právní předpisy Unie;
[...]
9. Aniž je dotčen ochranný postup Unie podle příslušných harmonizačních právních předpisů Unie, považuje orgán dozoru nad trhem v jednom členském státě výrobky, které byly prohlášeny za nevyhovující na základě rozhodnutí orgánu dozoru nad trhem v jiném členském státě, rovněž za nevyhovující, pokud nedospěl na základě vlastního šetření a se zřetelem k případným podkladům, které mu poskytl hospodářský subjekt, k opačnému závěru.“
B. Švédské právo
8. Agentura pro chemické látky (dále jen „Agentura“), správní orgán Švédského království, je orgánem podle článku 43 nařízení CLP pověřeným prosazováním povinností stanovených tímto nařízením, jak vyplývá z §32 bodu 5 förordningen (2008:245) om kemiska produkter och biotekniska organismer [nařízení (2008:245) o chemických výrobcích a biotechnologických organismech].
9. Podle §§19 a 21 kapitoly 2 miljötillsynsförordningen (2011:13) [nařízení (2011:13) o dozoru ve věcech týkajících se životního prostředí] je Agentura orgánem dozoru nad trhem, který podle článku 16 nařízení 2019/1020 přijímá vhodná opatření, pokud výrobek, na který se vztahují harmonizační právní předpisy Evropské unie, může ohrozit zdraví nebo bezpečnost uživatelů nebo není v souladu s příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie, je-li používán v souladu se svým zamýšleným účelem nebo za podmínek, které lze rozumně předvídat, a je-li řádně instalován a udržován. V takovém případě Agentura neprodleně požádá příslušný hospodářský subjekt, aby přijal vhodná a přiměřená nápravná opatření s cílem odstranit daný nesoulad s předpisy nebo vyloučit vzniklé riziko ve lhůtě, kterou Agentura stanoví.
10. Podle §9 kapitoly 26 miljöbalken (1998:808) [zákon o životním prostředí (1998:808)] má Agentura pravomoc vydávat příkazy a zákazy nezbytné k zajištění dodržování nařízení 2019/1020.
III. Skutkový základ věci v původním řízení, řízení před Soudním dvorem a předběžné otázky
11. Společnost Orkla Care AB, společnost založená podle švédského práva, uvádí na trh chemické výrobky, zejména tekuté prací prostředky. Obal dotčených výrobků je kartonový ve tvaru podlouhlého kvádru se složenou vrchní částí se šroubovacím uzávěrem na jedné straně skladu.
12. Poté, co byla Agentura ze strany spotřebitelů upozorněna na to, že obaly výrobků společnosti Orkla Care vykazují určité podobnosti s obaly potravin a její výrobky mohou být zaměněny s těmito obaly, poskytla Agentura této společnosti možnost vyjádřit se v tomto ohledu, jakož i k souladu obalů uvedených výrobků s požadavky čl. 35 odst. 2 nařízení CLP.
13. Společnost Orkla Care zpochybnila existenci podobností mezi obaly svých výrobků a obaly potravin a tvrdila, že její obaly splňují požadavky vyplývající z tohoto ustanovení. V této souvislosti tvrdila, i) že tyto obaly nezobrazují provedení předmětů, které by mohly být zaměněny s potravinami, nýbrž vyobrazení textilií; ii) že před použitím výrobku je nutné odtrhnout bezpečnostní přelepku a informace na obalu upozorňující na to, že obsah nesmí být požit, poskytují dostatečné záruky; iii) dotčené výrobky způsobují pouze podráždění očí, aniž představují nebezpečí v případě požití, a iv) volba kartonu byla motivována ekologickými důvody.
14. Agentura měla za to, že s ohledem na úpravu dotčených obalů ve tvaru prodlouženého kartonového obalu se čtvercovou základnou a složenou vrchní částí se šroubovacím uzávěrem na jedné straně skladu, ve spojení s barevným provedením obalu a označením uvádějícím, že výrobek je veganský, mohou tvar i provedení těchto obalů uvést spotřebitele v omyl a mít za následek, že spotřebitelé zamění tyto výrobky s potravinami. Agentura tudíž konstatovala, že uvedené obaly nesplňují požadavky čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP. Proto rozhodla zakázat společnosti Orkla Care uvádět dotčené výrobky na trh v obalech v dané úpravě a provedení.
15. Společnost Orkla podala žalobu k Mark- och miljödomstolen i Nacka (soud pro pozemkové věci a věci v oblasti životního prostředí v Nacca, Švédsko). Tento soud rozhodnutí Agentury částečně změnil pouze tak, že rozhodl, že zákaz nabude účinnosti tři měsíce ode dne, kdy se jeho rozsudek soudu stane pravomocným, a ve zbývající části rozhodnutí potvrdil. Konstatoval totiž, že na základě provedení, velikosti a mechanismu uzávěru dotčených obalů, ve spojení s barvou a úpravou, mohou být tyto obaly zaměněny s obaly pro potraviny používanými například pro mléko, jogurt, ovocnou šťávu a jiné tekuté potraviny, a mohou tak přitahovat děti nebo vzbuzovat jejich zvědavost. Rozhodl rovněž, že zákaz Agentury je přiměřený a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné. Kromě toho nevyhověl návrhu společnosti Orkla Care obrátit se na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.
16. Společnost Orkla Care podala proti uvedenému rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu Svea hovrätt, Mark- och miljööverdomstolen (odvolací soud ve Stockholmu, rozhodující jako odvolací soud pro pozemkové věci a životní prostředí, Švédsko). Tento soud má pochybnosti o tom, zda obaly dotčených výrobků, které obsahují směsi klasifikované jako nebezpečné podle nařízení CLP, splňují požadavky kladené na obaly podle čl. 35 odst. 2 tohoto nařízení.
17. Za těchto okolností rozhodl Svea hovrätt, Mark- och miljööverdomstolen (odvolací soud ve Stockholmu, rozhodující jako odvolací soud pro pozemkové věci a životní prostředí) rozhodnutím ze dne 11. června 2025, které Soudnímu dvoru došlo dne 13. června 2025, přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Na základě jakých podrobných kritérií je nutno provádět posouzení podle čl. 35 odst. 2 [nařízení CLP] ve vztahu k otázce, zda má obal podobnou úpravu nebo provedení jako například obaly používané pro potraviny? Musí prvky použité pro účely odlišení dotčeného obalu od, například, obalů pro potraviny vydržet po celou dobu životního cyklu obalu, nebo mohou být navrženy jako odstranitelné prvky?
2) Musí být posouzení otázky, zda má obal podobnou úpravu nebo provedení jako například obaly pro potraviny, prováděno na základě obalů pro potraviny na trhu, na kterém je dotčený výrobek uváděn, nebo na trhu, na kterém je tento výrobek dodáván veřejnosti, a musí být následně toto posouzení prováděno pouze na základě vnitrostátního trhu, celého unijního trhu nebo částí unijního trhu?
3) Jak by měl být pojem ‚spotřebitel‘ vykládán a uplatňován v kontextu čl. 35 odst. 2 nařízení CLP? Vztahuje se tento pojem pouze na průměrného spotřebitele nebo musí zahrnovat i zranitelné skupiny spotřebitelů, jako jsou například zrakově postižené osoby, osoby s jiným zdravotním postižením a děti? Pokud ano, jak musí být zohledněny jejich konkrétní potřeby?
4) Jaká musí být míra rizika, že bude spotřebitel uveden v omyl, že dotčený obal obsahuje potravinu? Stačí teoretické nebo zanedbatelné riziko, nebo musí být toto riziko skutečné? Je v rámci uvedeného posouzení relevantní, zda k záměně s potravinami skutečně došlo, je-li taková informace k dispozici?
5) Musí být při použití čl. 35 odst. 2 [nařízení CLP] zohledňována kategorie nebezpečnosti dané látky nebo směsi a konkrétní riziko s nimi spjaté? Musí být toto ustanovení, které se týká obalů obsahujících nebezpečnou látku nebo směs s úpravou nebo provedením podobným obalům, které jsou používány pro potraviny, vykládáno v tom smyslu, že se použije na obal, jehož obsah vykazuje nebezpečnost, jako je tomu v projednávané věci, nikoli při požití, ale pouze v případě jiného typu expozice, jako je tomu v případě směsi, která může způsobit vratné podráždění očí?“
18. Společnost Orkla Care, německá a francouzská vláda, jakož i Evropská komise předložily písemná vyjádření. Jednání k přednesu řečí se nekonalo.
IV. Analýza
A. Úvodní poznámky
1. K předběžným otázkám
19. Předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru pět předběžných otázek týkajících se čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP. Toto ustanovení, ve spojení s čl. 3 prvním odstavcem tohoto nařízení, stanoví určité požadavky, které musí splňovat obal obsahující látku nebo směs klasifikovanou do jedné z tříd nebezpečnosti uvedených v příloze I tohoto nařízení a dodávanou široké veřejnosti. V souladu s čl. 4 odst. 4 uvedeného nařízení je povinností dodavatelů zajistit, aby látka nebo směs klasifikovaná jako nebezpečná byla před uvedením na trh označena a zabalena v souladu s hlavami III a IV, včetně čl. 35 odst. 2 nařízení CLP.
20. Předkládající soud vychází z předpokladu, že dotčené obaly obsahují směs splňující kritéria nebezpečnosti pro zdraví uvedená v příloze I tohoto nařízení, a konkrétněji kritéria uvedená v bodě 3.3 této přílohy, a to „vážné poškození očí/podráždění očí“, a tato směs je klasifikována do kategorie nebezpečnosti 2 „Podráždění očí“.
21. Článek 35 odst. 2 první pododstavec tohoto nařízení rozlišuje dva případy: případ, kdy tvar ani provedení obalu může přitahovat děti nebo vzbuzovat jejich zvědavost anebo uvádět spotřebitele v omyl, a případ, kdy je úprava nebo provedení obalu podobná obalu pro jiné výrobky, zejména potraviny, nebo kdy tato podobnost může uvést spotřebitele v omyl. Vzhledem k tomu, že ze znění předběžných otázek vyplývá, že předkládající soud se zaměřuje na tento druhý případ, bude se moje analýza soustředit na něj.
2. K nařízení CLP
22. Před analýzou předběžných otázek bych rád uvedl poznámku k postavení nařízení CLP v širším rámci právních předpisů v oblasti bezpečnosti výrobků a k cílům tohoto nařízení.
23. Ačkoli toto nařízení používá pojem „spotřebitel“, zejména ve svém čl. 35 odst. 2 prvním pododstavci, toto nařízení nespadá do širšího rámce spotřebitelského práva, jehož hlavním cílem je obnovit rovnováhu mezi dvěma smluvními stranami, a to profesionálem a stranou, která se nachází v pozici smluvní slabší strany. Naopak totéž nařízení sleduje dva hlavní cíle: zaprvé ochranu lidského zdraví a životního prostředí a zadruhé usnadnění obchodu s chemickými látkami, směsmi a některými specifickými předměty v rámci vnitřního trhu i mimo něj(4).
24. Proto jsou povinnosti uložené dodavatelům na základě nařízení CLP zavedeny nejen v zájmu kupujících nebezpečných látek nebo směsí, ale také v zájmu celé veřejnosti. Článek 35 odst. 2 první pododstavec tohoto nařízení proto nelze vykládat ve světle souboru směrnic v oblasti ochrany spotřebitele ve striktním slova smyslu. Naopak konstatuji, že toto ustanovení má za cíl chránit všechny jednotlivce, kteří by mohli danou látku nebo směs používat, či dokonce všechny osoby, které k nim mohou mít přístup.
B. K první předběžné otázce – kritéria pro posouzení
25. První předběžná otázka se skládá ze dvou částí. Podstatou první části této otázky předkládajícího soudu je určení kritérií pro posouzení podobnosti mezi úpravou nebo provedením obalu obsahujícího nebezpečnou látku nebo směs dodávanou široké veřejnosti a úpravou nebo provedením obalu obsahujícího potravinu, která byla přijata unijním normotvůrcem v čl. 35 odst. 2 prvním pododstavci nařízení CLP. Podstatou druhé části této otázky tohoto soudu je, zda je při tomto posuzování třeba zohlednit bezpečnostní prvek umístěný na prvním obalu, jehož cílem je odlišit tento obal od obalu obsahujícího potravinu, pokud tento prvek nezůstává neporušený po celou dobu životního cyklu obalu.
1. První část – Kritéria pro posouzení podobnosti obalů
26. Ačkoli čl. 35 odst. 2 první pododstavec nařízení CLP nestanoví kritéria pro posouzení podobnosti obalů, lze je odvodit ze struktury a cílů tohoto nařízení.
27. Pokud jde o cíle tohoto nařízení, cílem tohoto nařízení je zejména zajistit efektivní fungování vnitřního trhu s látkami, směsmi a některými specifickými předměty a současně podpořit konkurenceschopnost a inovace(5). S ohledem na tento cíl nelze zaprvé čl. 35 odst. 2 první odstavec téhož nařízení vykládat tak, že má za cíl zakázat uvádění na trh široké škály výrobků. Je naopak třeba mít za to, že toto ustanovení má zabránit uvádění na trh nebezpečných látek a směsí, jejichž obaly nesplňují požadavky, které stanoví. Proto musí být posouzení toho, zda daný obal tyto požadavky splňuje, provedeno případ od případu.
28. Zadruhé kritéria pro posouzení podobnosti obalů musí být jednotná na celém území Unie. Nesmí být tedy definovány členskými státy, ale je třeba je hledat v nařízení CLP.
29. V této souvislosti zaprvé čl. 2 bod 36 tohoto nařízení vymezuje výraz „obal“ jako „jednu nebo více schránek a veškeré další součásti nebo materiály nezbytné k tomu, aby schránky plnily funkci obalu a další bezpečnostní funkce“. Obal ve smyslu uvedeného nařízení se tedy zdá označovat jakýkoli prvek výrobku nezbytný pro jeho distribuci široké veřejnosti v souladu s pravidly, která se na něj vztahují, a s přihlédnutím k praktickým potřebám logistiky a obchodu.
30. Zadruhé použití pojmů „úprava“ a „provedení“ v druhém případě čl. 35 odst. 2 prvním pododstavce téhož nařízení, spojených spojkou „nebo“, znamená, že unijní normotvůrce předpokládal, že se při posuzování podle tohoto ustanovení zohlední všechny vnímatelné vlastnosti obalu dotčeného výrobku. Pokud jde tak o úpravu a provedení obalu výrobku, který je potenciálně podobný obalu potraviny, představují vlastnosti obalu takové prvky, jako je tvar, velikost, objem výrobku, použité materiály, design, označení, barva a také vůně. Právě tyto vlastnosti totiž umožňují široké veřejnosti identifikovat potraviny a mohou vést k nežádoucí podobnosti mezi obaly těchto výrobků a obaly obsahujícími nebezpečné látky nebo směsi.
31. Zatřetí tento výklad je podpořen analýzou dalších právních předpisů unijního práva v oblasti bezpečnosti výrobků.
32. Nařízení (EU) 2023/988(6) stanoví základní pravidla týkající se bezpečnosti výrobků pro spotřebitele uváděných nebo dodávaných na trh(7). I když se toto nařízení v projednávané věci nepoužije(8), představuje obecný rámec v oblasti bezpečností výroků, který nahradil(9) směrnici 87/357/EHS(10), která se použila na výrobky pro spotřebitele, které se podobají potravinám. Uvedené nařízení poskytuje tedy relevantní informace ohledně prvků, které mohou podle unijního normotvůrce uvést spotřebitele v omyl ohledně povahy daného výrobku jako potraviny. V zájmu soudržnosti unijního práva se tedy lze těmito prvky inspirovat k potvrzení mého výkladu nařízení CLP uvedeného v bodě 30 tohoto stanoviska.
33. V tomto ohledu jsou relevantní kritéria pro posouzení podle unijního normotvůrce stanovena v čl. 6 odst. 1 písm. f) nařízení 2023/988. Podle tohoto ustanovení při posuzování toho, zda je výrobek bezpečný, tedy, že nepředstavuje žádné riziko nebo představuje pouze minimální rizika slučitelná s použitím výrobku a považovaná za přijatelná, se vezmou v úvahu zejména vzhled výrobku, pokud lze předpokládat, že by mohl vést spotřebitele k tomu, aby výrobek použili jiným než určeným způsobem, a zejména pokud se výrobek, který není potravinou, potravině podobá a mohl by být s potravinou zaměněn vzhledem ke svému tvaru, vůni, barvě, vzhledu, obalu, označení, objemu, rozměrům či jiným vlastnostem, a spotřebitelé, zejména děti, by jej tudíž mohli vložit do úst, cucat nebo spolknout.
34. Kromě toho směrnice 87/357, zrušená a nahrazená nařízením 2023/988, obsahovala seznam téměř totožných kritérií v čl. 1 odst. 2(11). Tento seznam je připomenut v bodě 10 odůvodnění nařízení (ES) č. 1223/2009(12), který poukazuje na stejnou obavu, pokud jde o nebezpečí záměny s potravinami, a který uvádí, že „[o]bchodní úprava kosmetického přípravku, zejména pokud jde o jeho formu, pach, barvu, vzhled, balení, označení, objem či velikost, by neměla ohrozit zdraví a bezpečnost spotřebitelů tím, že by došlo k záměně s potravinami, v souladu se [směrnicí 87/357]“.
35. Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první část první předběžné otázky odpovědět v tom smyslu, že při posuzování podobnosti obalů podle čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP je třeba zohlednit takové vlastnosti obalu, jako je tvar, velikost, objem, použité materiály, design, označení, barva a vůně.
2. Druhá část – Kritéria pro posouzení a životní cyklus obalu
36. Tato část se rovněž týká kritérií pro posouzení podobnosti obalů uvedených v čl. 35 odst. 2 prvním pododstavci nařízení CLP. Na rozdíl od první části, která se těmito kritérii zabývá abstraktně, se naopak tato druhá část zaměřuje na konkrétní aspekt věci v původním řízení.
37. Ze znění předběžné otázky totiž vyplývá, že dotčené obaly jsou opatřeny bezpečnostním prvkem, jehož cílem je odlišit je od obalů obsahujících potraviny a který se při prvním použití výrobku odtrhne. Tento popis odpovídá tvrzením společnosti Orkla Care, která před vnitrostátními orgány a ve svém písemném vyjádření uvedla, že dotčené obaly jsou opatřeny bezpečnostní přelepkou přes uzávěr, kterou je třeba před použitím výrobku aktivně odtrhnout.
38. Tuto druhou část tedy chápu v tom smyslu, že předkládající soud se zabývá tím, zda je v rámci posuzování podobnosti obalů podle čl. 35 odst. 2 nařízení CLP třeba zohlednit také prvek úpravy a provedení obalu, jehož cílem je odlišit jej od obalů pro potraviny, pokud tento prvek nezůstává neporušený po celou dobu životního cyklu výrobku.
39. V tomto ohledu může být zaprvé obal obsahující nebezpečnou látku nebo směs vybaven prvky, které neutralizují jeho podobnost s obaly potravin. To, zda přidání bezpečnostních prvků, které mají zabránit jakémukoli riziku záměny ze strany spotřebitelů, mění úpravu a provedení obalu nebo celkový dojem, který z něj vyplývá, musí být posuzováno případ od případu(13).
40. Zadruhé úprava obalu se může v průběhu životního cyklu daného výrobku měnit. Některé prvky obalu mohou po prvním použití výrobku zmizet, jako je tomu v případě různých typů plomb nebo bezpečnostních prvků pro přepravu zboží. Takové prvky představují prvky úpravy obalu s ohledem na širokou definici pojmu „obal“ stanovenou v čl. 2 bodě 36 nařízení CLP, která zahrnuje „veškeré další součásti nebo materiály nezbytné k tomu, aby schránky plnily funkci obalu a další bezpečnostní funkce“(14). Ačkoli znění čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení neposkytuje v tomto ohledu užitečná vodítka, jsem toho názoru, že by prvky obalu, které nejsou určeny k tomu, aby zůstaly neporušené po celou dobu životního cyklu výrobku, v zásadě neměly být brány v úvahu při posuzování podobnosti obalů podle tohoto ustanovení.
41. Zaprvé je totiž třeba čl. 35 odst. 2 první pododstavec tohoto nařízení vykládat ve světle obecných úvah týkajících se úlohy téhož nařízení v právním řádu Unie. Jak jsem vysvětlil v bodě 24 tohoto stanoviska, cílem nařízení CLP je chránit nejen kupujícího látky nebo směsi v okamžiku rozhodování o koupi nebo při nabytí, ale také každého potenciálního uživatele takové látky nebo takové směsi, a to po celou dobu životního cyklu výrobku.
42. Zadruhé čl. 35 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení stanoví, že obaly obsahující nebezpečné látky nebo směsi musí splňovat zejména požadavek, aby prvky obalu a uzávěry byly silné a pevné, „aby bylo zajištěno, že se neuvolní“ a bezpečně odolají napětím a deformacím při běžném zacházení. Výklad čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce uvedeného nařízení musí sledovat stejnou logiku.
43. Zatřetí lze zohlednit i další kontextový prvek, který vyplývá z bodu 3.3.2 přílohy II téhož nařízení(15) týkajícího se vnějšího obalu, i když se tento bod vztahuje na tekuté prací prostředky v rozpustném obalu pro jednorázové použití určené pro spotřebitele. Z něj totiž vyplývá, že vnější obal si musí uchovat svou funkčnost za podmínek opakovaného otevírání a zavírání, a to „po celou dobu životnosti vnějšího obalu“. Stejný požadavek se musí vztahovat i na takové tekuté prací prostředky, jako jsou ty, o které jde v původním řízení, balené v obalech, které nejsou pro jednorázové použití.
44. Navrhuji proto na druhou část první předběžné otázky odpovědět tak, že při posuzování podobnosti obalů by prvek obalu nebezpečné látky nebo směsi, jehož cílem je odlišit jej od obalů pro potraviny, v zásadě neměl být zohledněn, pokud nezůstává neporušený po celou dobu životního cyklu výrobku.
45. S ohledem na úvahy uvedené v bodech 35 a 44 tohoto stanoviska je třeba na první předběžnou otázku odpovědět tak, že při posuzování podobnosti obalů podle čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP je třeba zohlednit takové vlastnosti obalu, jako je tvar, velikost, objem výrobku, použité materiály, design, označení, barva a vůně. Naopak prvek obalu, jehož cílem je odlišit jej od obalů pro potraviny, by při tomto posuzování v zásadě neměl být zohledněn, pokud nezůstává neporušený po celou dobu životního cyklu výrobku.
C. K druhé předběžné otázce – referenční trh
46. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 35 odst. 2 první pododstavec nařízení CLP vykládat v tom smyslu, že podobnost mezi obalem nebezpečné látky nebo směsi a obalem potraviny je třeba posuzovat pouze s ohledem na vnitrostátní trh, na celý unijní trh nebo na některé jeho části.
47. Předkládající soud zdůrazňuje, že Agentura je oprávněna vykonávat dozor nad trhem pouze ve vztahu k obalům uváděným na švédský trh. Podle tohoto soudu může rozsah této pravomoci naznačovat, že podobnost obalů ve smyslu čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení musí být posuzována s ohledem na švédské spotřebitele jako celek a ve vztahu k obalům výrobků uváděných na švédský trh. Uvedené nařízení přitom podle tohoto soudu neobsahuje žádné upřesnění ohledně referenčního trhu.
48. V tomto ohledu nic ve znění čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce téhož nařízení neumožňuje vyřešit právní problém, který vyvolává druhá předběžná otázka. Odpověď na tuto otázku je proto třeba hledat na základě systémového a teleologického výkladu nařízení CLP a s přihlédnutím k zásadám, na nichž spočívá architektura právního řádu Unie.
49. V tradiční logice veřejného práva, nebo dokonce v logice mezinárodního práva veřejného, se výsady vnitrostátního orgánu dozoru musí na základě zásady územní svrchovanosti v zásadě omezovat na území členského státu, který tento orgán zřídil a svěřil mu pravomoci. Jak jsem již uvedl v jiném kontextu, unijní právo zajisté nemusí nutně sledovat stejné řešení(16). Nic však nenasvědčuje tomu, že by se unijní normotvůrce rozhodl upustit od tohoto základního řešení v rámci provádění čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení vnitrostátními orgány členských států.
50. Na základě čl. 43 prvního pododstavce tohoto nařízení totiž „[č]lenské státy určí orgán nebo orgány příslušné pro návrhy harmonizované klasifikace a označení a orgány pověřené prosazováním povinností stanovených tímto nařízením“. Podle článku 46 téhož nařízení rovněž členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že látky ani směsi nejsou uváděny na trh, pokud nejsou klasifikovány, označeny, oznámeny a zabaleny v souladu s nařízením CLP. V souladu s čl. 43 druhým pododstavcem tohoto nařízení vnitrostátní orgány „spolupracují při plnění svých úkolů podle tohoto nařízení a za tímto účelem poskytují odpovídajícím orgánům jiných členských států veškerou nezbytnou a užitečnou podporu“.
51. Skutečnost, že každý členský stát musí tedy určit alespoň jeden orgán pověřený prosazováním uvedeného nařízení, včetně zákazu uvádění na trh výrobků, jejichž obal nesplňuje požadavky stanovené tímto nařízením, a všechny vnitrostátní orgány musí při plnění svých úkolů spolupracovat, představuje indicii toho, že pověřený orgán členského státu musí především zajistit, aby bylo nařízení CLP na území tohoto členského státu dodržováno.
52. Okolnost, že trh členského státu představuje referenční trh, nezpochybňuje jednotný výklad a provádění čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení. Jak vyplývá z mé analýzy první předběžné otázky, kritéria pro posouzení podobnosti obalů jsou totiž pro všechny členské státy stejná.
53. Národní specifika a spotřebitelské zvyklosti se však mohou v jednotlivých členských státech lišit. Například v některých členských státech střední a východní Evropy(17) se mléko nebo smetana stále balí do plastových sáčků. Tato praxe má svůj původ ve snaze optimalizovat výrobní náklady na potraviny. V současné době se zdá, že jde spíše o otázku spotřebitelských zvyklostí. Pro spotřebitele pocházejícího z některého z těchto členských států však uvedená praxe zvyšuje podobnost mezi potravinami a nepotravinářskými výrobky prodávanými v plastových sáčcích. Naopak v jiných členských státech je používání takového balení méně rozšířené, což snižuje podobnost mezi těmito dvěma skupinami výrobků pro dotčené spotřebitele v těchto členských státech a pravděpodobnost, že by mohli zaměnit nepotravinářský výrobek s potravinou.
54. Zohlednění národních specifik a spotřebitelských zvyklostí je kromě toho zakotveno v řešení, které zvolil unijní normotvůrce, pokud jde o právní účinky rozhodnutí přijatých vnitrostátními orgány při provádění čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP.
55. Nařízení 2019/1020 totiž stanoví základní režim („pokud harmonizační právní předpisy Unie neobsahují žádná zvláštní ustanovení“, abych použil znění jeho čl. 2 odst. 1) pro výkon činností orgánů dozoru nad trhem. Toto nařízení se vztahuje zejména na výrobky, na které se vztahuje nařízení CLP(18).
56. Z článku 11 odst. 9 nařízení 2019/1020 vyplývá, že v případě, že neexistují zvláštní právní předpisy v dané oblasti, „považuje orgán dozoru nad trhem v jednom členském státě výrobky, které byly prohlášeny za nevyhovující na základě rozhodnutí orgánu dozoru nad trhem členském státě, rovněž za nevyhovující, pokud nedospěl na základě vlastního šetření a se zřetelem k případným podkladům, které mu poskytl hospodářský subjekt, k opačnému závěru“. Vzhledem k tomu, že nařízení CLP neobsahuje pravidla týkající se této problematiky, zdá se, že řešení stanovené v čl. 11 odst. 9 nařízení 2019/1020 se vztahuje na rozhodnutí vnitrostátních orgánů přijatá v případě nedodržení čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP.
57. Toto řešení nepředstavuje mechanismus vzájemného uznávání rozhodnutí vydaných vnitrostátními orgány. Naopak se zdá, že vychází z logiky, podle níž rozhodnutí vnitrostátního orgánu jednoho členského státu představuje precedens pro vnitrostátní orgány v ostatních členských státech. Domněnku nesouladu, která se s tímto rozhodnutím pojí, však mohou tyto jiné vnitrostátní orgány v rámci jimi vedených řízení vyvrátit.
58. Ze způsobu fungování uvedeného řešení lze tedy vyvodit, že rozhodnutí vnitrostátních orgánů dozoru mají především vnitrostátní působnost. Domněnka nesouladu totiž usnadňuje výkon úkolů vnitrostátních orgánů a přispívá k harmonizaci rozhodování v rámci Unie, avšak nevyžaduje absolutní konsistenci, pokud jde o výsledky posouzení podobnosti obalů s ohledem na čl. 35 odst. 2 první pododstavec nařízení CLP.
59. Výklad tohoto ustanovení, podle něhož je referenčním trhem vnitrostátní trh, není v rozporu s cílem tohoto nařízení usnadnit obchod s chemickými látkami, směsmi a některými specifickými předměty v rámci vnitřního trhu.
60. V tomto ohledu měla směrnice 87/357 za cíl zejména zakázat uvádění na trh výrobků, které vzhledem k tomu, že je lze zaměnit s potravinami, ohrožují bezpečnost nebo zdraví spotřebitelů. Sledovala dvojí cíl: zajistit přiměřenou – a ve všech členských státech rovnocennou – ochranu spotřebitele a odstranit překážky fungování vnitřního trhu. Soudní dvůr přitom rozhodl, že se tato směrnice vztahovala na neurčitý počet výrobků, které vykazují určité vlastnosti a u nichž je třeba v každém jednotlivém případě a „v závislosti na každém členském státě“ určit, zda mohou představovat rizika, na která se vztahuje uvedená směrnice(19). Vzhledem k tomu, že uvedené nařízení sleduje cíle podobné cílům téže směrnice, musí výklad čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení sledovat stejnou logiku.
61. Závěrem se s ohledem na skutečnost, že z hlediska znění čl. 35 odst. 2 téhož nařízení nestanoví žádný referenční trh pro posouzení, které musí být provedeno za účelem zjištění nesplnění požadavků stanovených v tomto ustanovení, a s ohledem na územní působnost činností vykonávaných orgánem pověřeným prosazováním nařízení CLP, domnívám, že rozhodnutí tohoto orgánu mají účinky primárně v členském státě dotčeného pověřeného orgánu. Tato rozhodnutí se proto musí opírat o skutkové okolnosti, které se týkají trhu tohoto členského státu.
62. Navrhuji proto na druhou předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 35 odst. 2 první pododstavec tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že podobnost mezi obalem nebezpečné látky nebo směsi a obalem potraviny musí být posuzována pouze s ohledem na trh členského státu, který určil dotčený vnitrostátní orgán za orgán pověřený prosazováním tohoto ustanovení.
D. K třetí předběžné otázce – průměrný spotřebitel
63. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda se pojem „spotřebitel“ ve smyslu čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP týká pouze průměrného spotřebitele, nebo zda zahrnuje také takové zranitelné skupiny spotřebitelů, jako jsou zrakově postižené osoby, osoby s jiným zdravotním postižením a děti, a případně, jak je třeba zohlednit konkrétní potřeby těchto skupin. Mou analýzu této otázky rozdělím do čtyř částí.
64. Zaprvé se budu zabývat pojmem „spotřebitel“ ve smyslu druhého případu čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení za účelem určení, zda se vztahuje nejen na průměrného spotřebitele, ale i na jiné osoby. Zadruhé se budu zabývat pochybnostmi předkládajícího soudu ohledně skutečnosti, že první případ čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP odkazuje jak na spotřebitele, tak na děti, což podle něj naznačuje, že potřeby dětí nejsou zohledněny v rámci druhého případu, který zmiňuje pouze spotřebitele. Zatřetí se budu zabývat dopadem dalších ustanovení práva Unie a judikatury citované společností Orkla Care na můj výklad pojmu „spotřebitel“. Začtvrté vysvětlím, jak zohlednit konkrétní potřeby zranitelných osob.
1. Pojem „spotřebitel“
65. Ačkoli nařízení CLP nedefinuje pojem „spotřebitel“ uvedený v čl. 35 odst. 2 tohoto nařízení, poskytuje v tomto ohledu nicméně několik údajů.
66. Zaprvé, jak jsem již uvedl v bodě 24 tohoto stanoviska, cílem tohoto ustanovení je chránit všechny jednotlivce, kteří by mohli danou látku nebo směs používat, či dokonce všechny osoby, které k nim mohou mít přístup. Z této ochrany nelze vyloučit zranitelné osoby, neboť úlohou civilizované společnosti je prostřednictvím svých opatření a zákonů pečovat o ty nejzranitelnější.
67. Zadruhé znění čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP odkazuje na obaly obsahující nebezpečnou látku nebo směs dodávané „široké veřejnosti“. Ačkoli toto nařízení tyto pojmy blíže nedefinuje, z pokynů Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) poskytujících vodítka k požadavkům na označování a balení stanoveným v uvedeném nařízení(20) (dále jen „pokyny ECHA) vyplývá, že výrobky jsou určeny „široké veřejnosti“, pokud jsou například v prodeji nebo v akci u maloobchodníka nebo v prodejním místě, kde k nim má široká veřejnost volný přístup, nebo jsou-li prodávány on-line. Ačkoli tyto pokyny nemají právně závaznou povahu, mohou poskytnout užitečná vodítka pro výklad relevantních ustanovení unijního práva, a přispět tak k zajištění jejich jednotného uplatňování(21). Kromě toho je příznačné, že definice těchto pojmů je uvedena v části pokynů věnované zejména výrobkům, které mohou být přístupné dětem. V každém případě dotčenými výrobky jsou nebezpečné látky a směsi uváděné na trh – tj. „dodávané široké veřejnosti“ – za okolností, kdy mohou být osoby vystaveny látkám nebo směsím, které jim nejsou určeny.
68. V této souvislosti lze zatřetí čerpat užitečná vodítka z požadavků stanovených stejným nařízením, pokud jde o povinnosti dodavatelů tekutých pracích prostředků v rozpustném obalu pro jednorázové použití. Tytéž pokyny(22) totiž uvádí, že „kromě [specifických požadavků platných pro tyto prací prostředky] je dodavatel povinen v souladu s čl. 35 odst. 2 [nařízení CLP] přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby provedení obalu nebylo pro děti přitažlivé, například aby obal nebyl zaměnitelný s potravinami nebo hračkami“.
69. Začtvrté výklad, podle něhož pojem „spotřebitel“ ve smyslu čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení zahrnuje také zranitelné osoby, je podpořen prvky vycházejícími z dalších právních předpisů unijního práva v oblasti bezpečnosti výrobků.
70. V tomto ohledu, pokud jde o směrnici 87/357, Soudní dvůr již upřesnil, že posouzení příslušných orgánů ohledně záměny u spotřebitele vyplývající z podobnosti mezi nepotravinovým výrobkem a potravinou „musí [...] zohlednit zranitelnost spojenou s kategoriemi osob a spotřebitelů, kteří mohou přijít do styku s výrobky, které mají vzhled potravin, včetně zejména dětí“(23).
71. Navíc unijní normotvůrce byl v právním předpisu, který tuto směrnici nahradil, ještě výslovnější. Podle bodu 5 odůvodnění nařízení 2023/988 mají všichni spotřebitelé, včetně těch nejzranitelnějších, jako jsou „děti, starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením“, právo na bezpečné výrobky. Kromě toho čl. 6 odst. 1 písm. e) tohoto nařízení stanoví, že při posuzování toho, zda je výrobek bezpečný, se vezmou v úvahu zejména kategorie spotřebitelů, kteří výrobek používají, zejména s ohledem na rizika pro „zranitelné spotřebitele, jako jsou děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením“ a na dopad genderových rozdílů na zdraví a bezpečnost.
72. Jelikož se odkazy na tyto dva právní předpisy Unie ukázaly jako relevantní v souvislosti s analýzou první otázky(24), je třeba mít za to, že jsou relevantní i v souvislosti s třetí otázkou.
73. Z výše uvedených úvah vyplývá, že pojem „spotřebitel“ ve smyslu čl. 35 odst. 2 nařízení CLP se vztahuje na všechny jednotlivce, kteří by mohli danou nebezpečnou látku nebo směs používat, či dokonce všechny osoby, které by k nim mohly mít přístup, včetně zranitelných osob.
2. Jsou děti spotřebiteli?
74. Předkládající soud se zabývá tím, zda je třeba za spotřebitele ve smyslu druhého případu čl. 35 odst. 2 nařízení CLP považovat i děti, jelikož toto ustanovení mimo jiné stanoví, že obaly nesmějí přitahovat děti nebo vzbuzovat jejich zvědavost.
75. V tomto ohledu zajisté první případ čl. 35 odst. 2 tohoto nařízení, týkající se tvaru nebo provedení obalu, zmiňuje nejen spotřebitele, ale i děti. Nelze z toho však vyvodit, že děti nejsou spotřebiteli ve smyslu tohoto ustanovení. Tento konkrétní odkaz na děti chápu jako vyjádření vůle unijního normotvůrce zdůraznit význam zájmů dětí a nezbavovat je ochrany poskytované spotřebitelům jako takovým.
76. Řada skutečností, které jsem již uvedl, hovoří ve prospěch tohoto výkladu. Jak jsem již zmínil(25), pokyny ECHA odkazují na čl. 35 odst. 2 uvedeného nařízení a na záměnu látky nebo směsi s potravinou dítětem. Děti jsou kromě toho uvedeny mezi chráněnými spotřebiteli ve směrnici 87/357 a v nařízení 2023/988(26) a neexistuje žádný důvod se domnívat, že unijní normotvůrce nechtěl v rámci nařízení CLP děti chránit.
77. Závěrem z výše uvedeného vyplývá, ačkoli jsou děti uvedeny vedle spotřebitelů v prvním případě čl. 35 odst. 2 tohoto nařízení, nejsou nicméně v rámci druhého případu z pojmu „spotřebitel“ vyloučeny. Zbývá ověřit, zda můj výklad tohoto pojmu není zpochybněn skutečností, že některé právní předpisy unijního práva odkazují na „průměrného spotřebitele“.
3. Pojem „průměrný spotřebitel“ v jiných právních předpisech unijního práva
78. Při výkladu pojmu „spotřebitel“ ve smyslu druhého případu čl. 35 odst. 2 nařízení CLP nelze opomenout rozhodnutí unijního normotvůrce neomezovat působnost tohoto pojmu na průměrné spotřebitele. Toto rozhodnutí souvisí s povahou výrobků spadajících do působnosti tohoto ustanovení, tj. látek a směsí klasifikovaných jako nebezpečné.
79. Kromě toho se pojem „průměrný spotřebitel“ v právu Unie používá ve směrnicích, jejichž cílem je obnovit smluvní rovnováhu mezi smluvními stranami. S ohledem na upřesnění uvedená v bodě 24 tohoto stanoviska však tyto směrnice nejsou v projednávané věci relevantní.
80. Dále zajisté Soudní dvůr použil pojem „průměrný spotřebitel“ ve svých rozsudcích týkajících se jiných právních předpisů unijního práva v oblasti bezpečnosti výrobků. Společnost Orkla Care v této souvislosti cituje rozsudky týkající se nařízení (ES) č. 110/2008(27) a 1223/2009, jakož i směrnice 2000/13/ES(28). Tyto rozsudky však nejsou v projednávané věci relevantní.
81. Pokud jde totiž zaprvé o nařízení č. 110/2008, týká se ochrany zeměpisných označení lihovin. Jeho cílem je podporovat průhlednější trhy a rovné podmínky hospodářské soutěže, aby se zabránilo tomu, že zeměpisný původ produktu bude „monopolizován“ hospodářskými subjekty, neboť tento původ může ovlivnit rozhodnutí spotřebitele o koupi výrobku(29). Nejde tedy pouze o ochranu zdraví osob, které dané výrobky spotřebovávají, ale především o vliv zeměpisného označení na vnímání výrobků spotřebiteli. Z tohoto důvodu není rozsudek Viiniverla(30), v němž se ústřední problematika týkala nařízení č. 110/2008, v projednávané věci relevantní.
82. Zadruhé, pokud jde o nařízení č. 1223/2009, týká se, jak vyplývá z článku 1 tohoto nařízení, kosmetických přípravků a jeho cílem je zajistit fungování vnitřního trhu a vysokou úroveň ochrany lidského zdraví. Nicméně toto nařízení klade důraz na bezpečnost osob, kterým jsou dotčené přípravky určeny. Článek 3 tohoto nařízení se totiž týká bezpečnosti kosmetických přípravků používaných za obvyklých nebo rozumně předvídatelných podmínek použití(31).
83. V této souvislosti se rozsudek Estée Lauder(32), citovaný společností Orkla Care, týká právního předpisu, který předcházel nařízení č. 1223/2009, a sice směrnice 76/768/EHS(33), a týká se ustanovení o reklamě na kosmetické přípravky, která může ovlivnit chování spotřebitelů při nákupu těchto výrobků.
84. Pokud jde o rozsudek A. M. (Označování kosmetických přípravků)(34), rovněž citovaný společností Orkla Care, Soudní dvůr zajisté rozhodl, že informace týkající se funkce kosmetického přípravku, vyžadované čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení č. 1223/2009, musí „jasně informovat průměrného spotřebitele, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, o funkci dotyčného přípravku, aby nebyl uveden v omyl, pokud jde o jeho účel a způsob použití, a aby ho používal způsobem, kterým nepoškodí své zdraví“. Avšak i tato upřesnění Soudního dvora se řídí snahou chránit nikoli zdraví široké veřejnosti obecně, ale zdraví osoby, pro kterou je výrobek určen.
85. Zatřetí, pokud jde o směrnici 2000/13, tato směrnice se týkala označování potravin a reklamy na ně. Rozsudky citované společností Orkla Care v této souvislosti se týkají informací o složení, původu nebo provenienci takových potravin nebo jejich terapeutických vlastností(35), které mohou dovést spotřebitele ke koupi a spotřebě daného výrobku, nebo je odradit od takového jednání(36).
86. Obecně řečeno se judikatura, kterou cituje společnost Orkla Care, týká pojmu „průměrný spotřebitel“ nikoli v souvislosti s ochranou široké veřejnosti před omylem a nevědomou konzumací nebezpečné látky nebo směsi, ale v souvislosti s předcházením uvedení v omyl ohledně vlastností výrobku a jeho nákupu a konzumace. Tato judikatura tedy nemůže zpochybnit můj výklad pojmu „spotřebitel“ ve smyslu čl. 35 odst. 2 nařízení CLP.
4. Zohlednění konkrétních potřeb
87. Třetí předběžná otázka se rovněž týká způsobu, jakým je třeba zohlednit konkrétní potřeby zranitelných osob, které mohou přijít do styku s nebezpečnou látkou nebo směsí.
88. Společnost Orkla Care v této souvislosti tvrdí, že pokud jsou zrakově postižené osoby považovány za osoby spadající pod pojem „spotřebitel“ ve smyslu druhého případu čl. 35 odst. 2 nařízení CLP, mělo by se zohlednit, že v praxi mají tyto osoby k dispozici metody, jak rozpoznat obsah obalů, v rámci nichž si v případě potřeby nechají pomoci.
89. Podle mého názoru musí zohlednění skutečnosti, že pojem „spotřebitel“ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje všechny jednotlivce, kteří by mohli dané látky a směsi používat, či dokonce všechny osoby, které by k nim mohly mít přístup, včetně zranitelných osob, vést ke specifickému přístupu při posuzování podobnosti mezi obaly těchto výrobků a obaly potravin.
90. Při tomto posuzování je totiž třeba zohlednit kognitivní schopnosti osob, jejichž smysly nebo schopnosti asociace neodpovídají schopnostem běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele. Nejde tedy o možnost, že by se osoba, která si chce koupit potravinu, mohla zmýlit kvůli podobnosti mezi obalem nebezpečné látky nebo směsi a obalem potraviny, ale o možnost, že by tyto dva obaly mohla zaměnit zrakově postižená osoba nebo dítě. Obaly nebezpečných látek nebo směsí proto nesmí obsahovat žádné záměrně nejednoznačné narážky na potraviny, protože by mohlo dojít k záměně s jejich obaly.
91. Jsem si vědom toho, že tento výklad čl. 35 odst. 2 nařízení CLP omezuje možnost hospodářských subjektů svobodně volit pojetí obalů svých výrobků. Avšak úvahy týkající se dobývání trhů a získávání zákazníků díky odlišení výrobků od výrobků konkurentů musí s ohledem na rozhodnutí učiněná unijním normotvůrcem ustoupit ochraně široké veřejnosti před riziky spojenými s konzumací látek a směsí klasifikovaných jako nebezpečné.
92. S ohledem na úvahy uvedené v bodech 73, 77, 85 a 90 tohoto stanoviska je tedy třeba na třetí předběžnou otázku odpovědět tak, že pojem „spotřebitel“ ve smyslu čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení zahrnuje všechny jednotlivce, kteří by mohli dané nebezpečné látky nebo směsi používat, či dokonce všechny osoby, které by k nim mohly mít přístup, včetně zranitelných osob, a zejména dětí. Při posuzování podobnosti mezi obaly těchto výrobků a obaly potravin je třeba zohlednit kognitivní schopnosti zranitelných osob, jejichž smysly nebo schopnosti asociace neodpovídají smyslům nebo schopnostem běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele.
E. K čtvrté předběžné otázce – úroveň rizika záměny
93. Podstatou čtvrté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 35 odst. 2 nařízení CLP vykládat v tom smyslu, že riziko, že bude spotřebitel uveden v omyl ve smyslu tohoto ustanovení, musí být vysoké, nebo zda postačuje teoretické či nízké riziko. Táže se rovněž, zda je relevantní skutečnost, že k záměně skutečně došlo.
94. Tyto pochybnosti zřejmě vycházejí z tvrzení společnosti Orkla Care, která – s odkazem na některá jazyková znění čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení(37) – tvrdí, že požadavek v oblasti záměny stanovený v prvním případě podle tohoto ustanovení je méně přísný než požadavek stanovený v druhém případě.
95. V této souvislosti předkládající soud poukazuje na rozdíly v požadované míře rizika mezi některými jazykovými zněními čl. 35 odst. 2 nařízení CLP. Podle něj tak některá jazyková znění tohoto ustanovení naznačují, že první případ je splněn, pokud existuje potenciální riziko uvedení spotřebitelů v omyl (daný obal může uvést v omyl), zatímco druhý případ je formulován kategoričtěji a vyžaduje existenci vyššího rizika.
96. Zaprvé však nejsem přesvědčen, že pokud jde o čl. 35 odst. 2 téhož nařízení, všechna jazyková znění zmíněná společností Orkla Care naznačují, že druhý případ čl. 35 odst. 2 nařízení CLP vyžaduje vyšší riziko než to, které vyžaduje první případ(38). Zadruhé na rozdíl od předkládajícího soudu nespatřuji žádný rozdíl mezi prvním a druhým případem tohoto ustanovení ve všech jazykových zněních(39). Vzhledem k této rozdílnosti jednotlivých jazykových znění je tedy třeba uvedené ustanovení vykládat s přihlédnutím k celkové struktuře a účelu právní úpravy, jehož je součástí.
97. V této souvislosti je cílem tohoto nařízení zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví(40).
98. Podle druhého případu čl. 35 odst. 2 uvedeného nařízení, tak jak je formulován alespoň ve většině jazykových znění téhož nařízení, nepředstavuje uvedení spotřebitele v omyl nevyhnutelný důsledek vnitřní vlastnosti obalů, nýbrž důsledek potenciální, tedy riziko.
99. Tento případ se totiž zaměřuje na podobnost úpravy a provedení obalů, která by mohla spotřebitele uvést v omyl. Je-li taková podobnost prokázána a neexistují-li okolnosti, které by ji mohly zneutralizovat, postačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že požadavky stanovené v čl. 35 odst. 2 nařízení CLP nebyly dodrženy, již nezanedbatelné riziko uvedení v omyl, které přesahuje rámec teoretického rizika.
100. Proto se domnívám, že pokud jde o otázky předkládajícího soudu týkající se relevance skutečnosti v rámci posuzování nebezpečí záměny s potravinami, že k takové záměně skutečně došlo, nelze vyžadovat, aby byl předložen důkaz o skutečném uvedení v omyl. Soudní dvůr již rozhodl ohledně směrnice 87/357, že příslušné vnitrostátní orgány nemusí na základě objektivních a podložených údajů prokázat, že spotřebitelé budou výrobky zaměňovat s potravinami a je potvrzeno riziko záměny(41). Tento výklad je použitelný na toto nařízení. Dodávám, že za účelem vyloučení teoretické povahy rizika může vnitrostátní orgán pověřený prováděním čl. 35 odst. 2 uvedeného nařízení zohlednit informaci, že k takové záměně došlo, je-li k dispozici.
101. Navrhuji tedy na čtvrtou předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 35 odst. 2 téhož nařízení je třeba vykládat v tom smyslu, že k tomu, aby bylo možné mít za to, že požadavky stanovené v tomto ustanovení nebyly dodrženy, postačuje existence nezanedbatelného rizika uvedení v omyl, které přesahuje teoretické riziko. Informace, že k záměně s potravinami skutečně došlo, může být indicií ohledně existence takového rizika.
F. K páté předběžné otázce – zohlednění nebezpečnosti nebo konkrétního rizika
1. Předběžná otázka a uvedení problému
102. Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 35 odst. 2 první pododstavec nařízení CLP vykládat v tom smyslu, že pro posouzení souladu obalu nebezpečné látky nebo směsi s tímto ustanovením je rozhodující kategorie nebezpečnosti a konkrétní riziko spojené s touto látkou nebo touto směsí a zda se uvedené ustanovení vztahuje na obaly obsahující nebezpečnou látku nebo směs, které mají podobnou úpravu nebo provedení, jako jsou úprava nebo provedení používané pro potraviny, pokud tento obsah nevykazuje nebezpečnost v případě požití.
103. Tato otázka vychází z argumentu uvedeného v odvolání podaném společností Orkla Care a zopakovaného v jejím písemném vyjádření předloženém Soudnímu dvoru. Podle této společnosti, pokud je nebezpečnost látky nebo směsi pro zdraví nízká, musí být zaprvé riziko uvedení v omyl nebo riziko oklamání vyšší proto, aby se toto ustanovení použilo, a naopak.
104. Zadruhé uvedení v omyl se musí týkat pouze záměn, které zvyšují riziko újmy pro spotřebitele, jelikož klamavé obaly, jejichž obsah není nebezpečný, podléhají jiným pravidlům ochrany spotřebitele. V tomto ohledu společnost Orkla Care tvrdí, že existence rizika záměny nutně neznamená, že je spotřebitel vystaven nebezpečí spojenému s určitou látkou. V projednávané věci je nebezpečností dočasné podráždění očí. Vzhledem k tomu, že dotčené obaly se v žádném ohledu nepodobají obalům výrobku určeného ke styku s očima, případná záměna s potravinami je irelevantní pro to, zda spotřebiteli hrozí riziko dočasného podráždění očí.
2. Posouzení
105. Pokud jde o použitelnost čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP na nebezpečné látky a směsi, které nevykazují nebezpečnost v případě požití, podotýkám, že požadavky stanovené v tomto ustanovení se vztahují na jakoukoli látku nebo směs dodávanou široké veřejnosti a klasifikovanou jako nebezpečnou(42). Tyto požadavky se použijí rovněž na látky a směsi, které představují nebezpečí, které se omezuje na podráždění očí.
106. Kromě toho při posuzování toho, zda daný obal splňuje požadavky stanovené v čl. 35 odst. 2 prvním pododstavci tohoto nařízení, ze znění tohoto ustanovení nevyplývá zohlednění třídy a kategorie nebezpečnosti, do nichž je daná nebezpečná látka nebo směs klasifikována, jakož i konkrétního rizika spojeného s touto nebezpečnou látkou nebo směsí.
107. Dále kritéria pro posouzení podobnosti úpravy a provedení obalů a kritérium rizika uvedení v omyl, stanovená v čl. 35 odst. 2 prvním pododstavci uvedeného nařízení, jsou stejná bez ohledu na profil nebezpečnosti dané látky nebo směsi. Toto ustanovení se totiž nevztahuje pouze na případy, kdy by bylo možné prokázat konkrétní riziko pro zdraví osoby za konkrétních podmínek použití, ale má za cíl zabránit jakékoli záměně v důsledku podobnosti obalu obsahujícího nebezpečnou látku nebo směs s obalem potraviny. Z tohoto hlediska se uvedené ustanovení opírá o binární logiku: buď je látka nebo směs klasifikována jako nebezpečná a její obal musí splňovat požadavky stanovené v tomto ustanovení, nebo tomu tak není a vztahují se na ni pouze jiná pravidla ochrany spotřebitele. Toto rozhodnutí unijního normotvůrce odráží snahu zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví(43).
108. Jak poznamenala německá vláda, je tento výklad v souladu se skutečností, že nařízení CLP není založeno na posuzování rizik(44), ale na posuzování nebezpečnosti.
109. Ve své judikatuře týkající se právního předpisu, který předcházel nařízení CLP, a sice směrnice 67/548/EHS(45), totiž Soudní dvůr upřesnil, že hodnocení nebezpečnosti je první fází procesu hodnocení rizik, které představuje přesnější pojem. Hodnocení nebezpečnosti spojené s přirozenými vlastnostmi látek tak nesmí být omezeno na specifické okolnosti používání, tak jako v případě hodnocení rizik, a může být úspěšně provedeno nezávisle na místě použití látky, na způsobu, jakým může dojít ke kontaktu s touto látkou (požitím, vdechnutím nebo průnikem pokožkou) a na případné míře expozice dané látce(46).
110. Rozlišení mezi hodnocením nebezpečnosti a hodnocením rizik zůstává relevantní i v rámci tohoto nařízení. V bodě 15 odůvodnění uvedeného nařízení se totiž uvádí, že by mělo zachovat celkovou stávající úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí zajištěnou směrnicí 67/548. Navíc, jak Soudní dvůr rozhodl, rozlišování mezi nebezpečností a riziky bylo zachováno jak v nařízení CLP, tak v nařízení č. 1907/2006(47).
111. Podle nařízení CLP přitom třída a kategorie nebezpečnosti ovlivňují prvky označení požadované článkem 17 tohoto nařízení, ve spojení zejména s bodem 3.3.4 („Informace o nebezpečnosti“) přílohy I tohoto nařízení. Zásada proporcionality je tedy zohledněna v mechanismu zavedeném uvedeným nařízením, neboť požadavky v oblasti informování o nebezpečnosti se liší v závislosti na třídě a kategorii nebezpečnosti.
112. Navrhuji proto na pátou předběžnou otázku odpovědět tak, že při posuzování toho, zda daný obal splňuje požadavky stanovené v čl. 35 odst. 2 prvním pododstavci téhož nařízení, se nezohlední ani třída a kategorie nebezpečnosti, do nichž je dotčená nebezpečná látka nebo směs klasifikována, ani konkrétní riziko spojené s touto nebezpečnou látkou nebo směsí.
V. Závěry
113. Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na předběžné otázky položené Svea hovrätt, Mark- och miljööverdomstolen (odvolací soud ve Stockholmu, rozhodující jako odvolací soud pro pozemkové věci a životní prostředí, Švédsko) následovně:
„1) Při posuzování podobnosti obalů podle čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, je třeba zohlednit takové vlastnosti obalu, jako je tvar, velikost, objem výrobku, použité materiály, design, označení, barva a vůně. Naopak prvek obalu, jehož cílem je odlišit jej od obalů pro potraviny, by při tomto posuzování v zásadě neměl být zohledněn, pokud nezůstává neporušený po celou dobu životního cyklu výrobku.
2) Článek 35 odst. 2 první pododstavec nařízení č. 1272/2008
musí být vykládán v tom smyslu, že
podobnost mezi obalem nebezpečné látky nebo směsi a obalem potraviny musí být posuzována pouze s ohledem na trh členského státu, který určil dotčený vnitrostátní orgán za orgán pověřený prosazováním tohoto ustanovení.
3) Pojem „spotřebitel“ ve smyslu čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 1272/2008 zahrnuje všechny jednotlivce, kteří by mohli dané nebezpečné látky nebo směsi používat, či dokonce všechny osoby, které by k nim mohly mít přístup, včetně zranitelných osob, a zejména dětí. Při posuzování podobnosti mezi obaly těchto výrobků a obaly potravin je třeba zohlednit kognitivní schopnosti zranitelných osob, jejichž smysly nebo schopnosti asociace neodpovídají smyslům nebo schopnostem běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele.
4) Článek 35 odst. 2 nařízení č. 1272/2008
musí být vykládán v tom smyslu, že
k tomu, aby bylo možné mít za to, že požadavky stanovené v tomto ustanovení nebyly dodrženy, postačuje existence nezanedbatelného rizika uvedení v omyl, které přesahuje teoretické riziko. Informace, že k záměně s potravinami skutečně došlo, může být indicií ohledně existence takového rizika.
5) Při posuzování toho, zda daný obal splňuje požadavky stanovené v čl. 35 odst. 2 prvním pododstavci nařízení č. 1272/2008, se nezohlední ani třída a kategorie nebezpečnosti, do nichž je dotčená nebezpečná látka nebo směs klasifikována, ani konkrétní riziko spojené s touto nebezpečnou látkou nebo směsí.“
1 Původní jazyk: francouzština.
2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. 2008, L 353, s. 1, dále jen „nařízení CLP“).
3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2019, L 169, s. 1).
4 Viz body 1 až 3 odůvodnění a body 4 a 5 odůvodnění nařízení CLP, které upřesňují, že obchod s látkami a směsmi není pouze záležitostí vnitřního trhu, nýbrž také trhu celosvětového. Toto nařízení tuto skutečnost zohledňuje s cílem usnadnit celosvětový obchod.
5 Viz body 1 a 2 odůvodnění nařízení CLP.
6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/988 ze dne 10. května 2023 o obecné bezpečnosti výrobků, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES a směrnice Rady 87/357/EHS (Úř. věst. 2023, L 135, s. 1).
7 Viz čl. 1 odst. 2 nařízení 2023/988.
8 Nařízení 2023/988 totiž v čl. 2 odst. 1 stanoví, že se použije na výrobky uváděné nebo dodávané na trh, pokud v právních předpisech Unie, které upravují bezpečnost dotčených výrobků, neexistují zvláštní ustanovení se stejným cílem. Článek 35 odst. 2 první pododstavec nařízení CLP představuje takové zvláštní ustanovení.
9 Viz bod 104 odůvodnění nařízení 2023/988.
10 Směrnice Rady ze dne 25. června 1987 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se výrobků, jejichž skutečná povaha není rozpoznatelná a které proto ohrožují zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů (Úř. věst. 1987, L 192, s. 49; Zvl. vyd. 13/008, s. 283).
11 Článek 1 odst. 1 a 2 směrnice 87/357 se týkal výrobků, jejichž skutečná povaha není rozpoznatelná a které nejsou potravinami, mají však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, že spotřebitelé, zejména děti, je zamění s potravinami, a proto je mohou vložit do úst, cucat nebo spolknout, což by mohlo být nebezpečné a způsobit například dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zažívacího ústrojí.
12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. 2009, L 342, s. 59).
13 Viz bod 27 tohoto stanoviska.
14 Viz bod 29 tohoto stanoviska.
15 Ve znění nařízení Komise (EU) č. 1297/2014 ze dne 5. prosince 2014, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2014, L 350, s. 1)
16 Viz mé stanovisko ve věci Irish Ferries (C‑570/19, EU:C:2021:177, bod 194).
17 Pro ilustraci viz „Bagged Milk Still Popular in Slovakia“, https://www.esmmagazine.com/packaging-design/bagged-milk-still-popular-in-slovakia-7589.
18 Viz bod 6 tohoto stanoviska.
19 Viz rozsudek ze dne 2. června 2022, Get Fresh Cosmetics (C‑122/21, EU:C:2022:421, bod 39).
20 „Guidance on labelling and packaging in accordance with Regulation (EC) No 1272/2008“ (pokyny o označování a balení v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008) ze dne 2. března 2021, https://echa.europa.eu/documents/10162/2324906/clp_labelling_en.pdf/89628d94-573a-4024-86cc-0b4052a74d65, bod 3.4.1, s. 18.
21 Viz s. 2 pokynů ECHA. Rovněž v tomto smyslu viz pokud jde o jiný podobný dokument, rozsudek ze dne 13. března 2025, Cassella-med a MCM Klosterfrau (C‑589/23, EU:C:2025:173, bod 40).
22 Pokyny ECHA, bod 3.4.2, s. 21. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
23 Viz rozsudek ze dne 2. června 2022, Get Fresh Cosmetics (C‑122/21, EU:C:2022:421, bod 43).
24 Viz body 33 a 34 tohoto stanoviska.
25 Viz bod 68 tohoto stanoviska.
26 Viz body 33 a 34 tohoto stanoviska.
27 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 16).
28 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. 2000, L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75).
29 Viz body 2 a 7 až 9 odůvodnění nařízení č. 110/2008.
30 Rozsudek ze dne 21. ledna 2016 (C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 25).
31 Proto, aby nedošlo k jakékoli záměně a ve snaze o úplnost, je třeba upřesnit, že odkazy na nařízení č. 1223/2009 v bodě 34 tohoto stanoviska nebyly uvedeny proto, aby se inspirovaly řešeními přijatými v tomto nařízení, ale aby odkazovaly na řešení přijatá ve směrnici 87/357 – na kterou toto nařízení odkazuje – týkající se výrobků, jejichž povaha není rozpoznatelná a které proto ohrožují zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů.
32 Rozsudek ze dne 13. ledna 2000 (C‑220/98, EU:C:2000:8, bod 30).
33 Směrnice Rady ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků (Úř. věst. 1976, L 262, s. 169; Zvl. vyd. 13/003, s. 285), ve znění směrnice Rady 88/667/EHS ze dne 21. prosince 1988 (Úř. věst. 1988, L 382, s. 46; Zvl. vyd. 13/009, s. 293).
34 Rozsudek ze dne 17. prosince 2020 (C‑667/19, EU:C:2020:1039, bod 36).
35 Viz rozsudky ze dne 15. července 2004, Douwe Egberts (C‑239/02, EU:C:2004:445, bod 46); ze dne 10. září 2009, Severi (C‑446/07, EU:C:2009:530, bod 61), a ze dne 4. června 2015, Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände (C‑195/14, EU:C:2015:361, bod 36).
36 Rozsudek ze dne 15. července 2004, Douwe Egberts (C‑239/02, EU:C:2004:445, bod 45).
37 V této souvislosti společnost Orkla Care uvádí znění v jazyce anglickém („likely [...] to mislead consumers, or have a similar presentation or a design used for foodstuff [...], which would mislead consumers“), francouzském („susceptible [...] d’induire les consommateurs en erreur, ni une présentation ou une esthétique similaire à celles qui sont utilisées pour les denrées alimentaires, [...] qui tromperait les consommateurs“) a švédském („[f]örpackningar [...] får varken ha en form eller formgivning som kan [...] vilseleda konsumenterna eller ha ett utförande eller en formgivning [...] som skulle vilseleda konsumenterna“). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
38 Ve znění v anglickém jazyce může výraz „likely [...] to mislead“ (první případ čl. 35 odst. 2 prvního pododstavce nařízení CLP) odkazovat na objektivní a vnitřní vlastnost daného obalu, zatímco výraz „which would mislead“ (druhý případ tohoto ustanovení) lze vykládat tak, že je splněn v případě hypotetické či dokonce potenciální příčinné souvislosti.
39 Pro znázornění, zdá se, že dotčený rozdíl je snadno rozpoznatelný zejména ve zněních v jazyce dánském („eller vildlede forbrugerne, eller have en lignende fremtoning eller et design, [...] som vil vildlede forbrugerne“) a italském („o sia tale da indurre i consumatori in errore, né hanno una presentazione o un disegno [...], atti a indurre i consumatori in errore“), která používají, pokud jde o oba případy, stejný výraz. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
40 Viz čl. 1 odst. 1 a body 1, 3 a 54 odůvodnění nařízení CLP.
41 Viz rozsudek ze dne 2. června 2022, Get Fresh Cosmetics (C‑122/21, EU:C:2022:421, bod 44).
42 Viz bod 19 tohoto stanoviska.
43 Viz bod 97 tohoto stanoviska.
44 Naopak, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006, L 396, s. 1, a oprava Úř. věst. 2007, L 136, s. 3) se týká tohoto druhu posuzování.
45 Směrnice Rady ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Úř. věst. 196, 16.8.1967, s. 1; Zvl. vyd. 13/001, s. 27, ve znění směrnice Komise 2001/59/ES ze dne 6. srpna 2001 (Úř. věst. 2001, L 225, s. 1), a směrnice Komise 2008/58/ES ze dne 21. srpna 2008 (Úř. věst. 2008, L 246, s. 1) (dále jen „směrnice 67/548).
46 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Nickel Institute (C‑14/10, EU:C:2011:503, body 81 a 82), jakož i Etimine (C‑15/10, EU:C:2011:504, body 74 a 75).
47 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Nickel Institute (C‑14/10, EU:C:2011:503, bod 81), jakož i Etimine (C‑15/10, EU:C:2011:504, bod 74).