null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ATHANASIA RANTOSE
přednesené dne 11. června 2026(1)
Věc C‑495/25
Syndicat professionnel du chanvre
proti
Institut national de l’origine et de la qualité (INAO),
za účasti:
Ministre de l’Agriculture et de la Souveraineté alimentaire
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Conseil d’État (Francie)]
„ Řízení o předběžné otázce – Společná zemědělská politika – Nařízení (EU) 2018/848 – Ekologická produkce a označování ekologických produktů – Článek 2 odst. 1 – Zpracovaný zemědělský produkt určený k použití jako potravina – Články 34 a 35 – Certifikace v rámci ekologického zemědělství – Nařízení (EU) 2015/2283 – Nové potraviny – Článek 6 odst. 2 – Absence povolení k uvedení na trh jako potravina – Kanabidiol“
Úvod
1. Kanabidiol (CBD) je přírodní chemická látka z rodiny kanabinoidů, která se vyskytuje zejména v rostlině konopí (Cannabis sativa). CBD nemá psychoaktivní účinky, a proto není považována za omamnou látku(2) na rozdíl od jiného kanabinoidu, který se v této rostlině rovněž vyskytuje, a to tetrahydrokanabinolu (THC), který je hlavní psychoaktivní látkou omamné látky známé pod označením „marihuana“. Uvádění produktů obsahujících CBD na trh tedy nepodléhá obecnému zákazu.
2. Ačkoli byly provedeny studie zaměřené na zjištění terapeutických vlastností CBD, nepřinesly téměř žádné průkazné výsledky, v každém případě, pokud jde o čistou CBD, tedy ve formě, která neobsahuje THC(3). To nebrání prodejcům různých produktů obsahujících CBD, aby jim někdy připisovali vlastnosti sahající od obecného „pocitu pohody“ až po „zmírnění“ bolesti, úzkosti nebo nespavosti, či dokonce vyléčení celé řady nemocí, a to jak u lidí, tak u domácích zvířat.
3. Kromě toho je někdy CBD, zejména ve formě produktů určených ke kouření, prezentována jako náhrada omamných látek pod takovými označeními jako legal weed nebo „legální marihuana“, ačkoli není známa žádná její psychoaktivní vlastnost, přinejmenším pokud je množství THC v těchto produktech zanedbatelné.
4. Producenti a prodejci produktů obsahujících CBD hledají způsoby, jak uspokojit poptávku svých zákazníků po „bio“ produktech. Jedinou kategorií, ve které by však CBD mohla být certifikována jako pocházející z ekologického zemědělství, je kategorie zpracovaných produktů určených k použití pro lidskou spotřebu. Vzhledem k tomu, že uvedení CBD na trh jako potraviny nebylo povoleno, však zůstává pochybnost o tom, zda může získat takovou certifikaci.
5. Projednávaná věc tak poskytuje Soudnímu dvoru příležitost vyjádřit se k otázce vzájemné provázanosti mezi právními předpisy týkajícími se ekologického zemědělství a právními předpisy týkajícími se uvádění potravin na trh.
Právní rámec
Unijní právo
Nařízení (ES) č. 178/2002
6. Článek 2 první pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin(4), stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se ‚potravinou‘ rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat.“
7. Článek 3 body 1 a 8 tohoto nařízení stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1. ‚potravinovým právem‘ právní a správní předpisy použitelné ve Společenství nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, a zejména pro bezpečnost potravin [...];
[...]
8. ‚uváděním na trh‘ držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové;“
8. Článek 12 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:
„Potraviny a krmivo vyvážené nebo znovu vyvážené ze Společenství za účelem uvedení na trh třetí země musí splňovat odpovídající požadavky potravinového práva, pokud nestanoví jinak orgány dovážející země nebo právní předpisy, normy, zásady správné praxe a jiné právní a správní postupy platné v dovážející zemi.
Za jiných okolností, kromě případů, kdy potraviny poškozují zdraví nebo kdy nejsou krmiva bezpečná, mohou být potraviny a krmiva vyváženy nebo znovu vyváženy pouze s výslovným souhlasem příslušných orgánů země určení poté, co tyto orgány byly řádně informovány o důvodech a okolnostech, kvůli kterým nemohly být dotyčné potraviny a krmiva uvedeny na trh ve Společenství.“
Nařízení (EU) 2015/2283
9. Článek 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 ze dne 25. listopadu 2015 o nových potravinách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 a nařízení Komise (ES) č. 1852/2001(5), stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v článcích 2 a 3 [nařízení č. 178/2002].“
10. Článek 6 odst. 2 tohoto nařízení stanoví:
„Pouze nové potraviny povolené a zařazené na seznam Unie smějí být jako takové uváděny na trh v Unii nebo používány v potravinách nebo na jejich povrchu v souladu s podmínkami použití a požadavky na označení, které jsou v něm uvedeny.“
11. Článek 7 uvedeného nařízení stanoví zejména:
„Komise povolí novou potravinu a zařadí ji na seznam Unie pouze tehdy, pokud splňuje tyto podmínky:
a) na základě dostupných vědeckých důkazů nepředstavuje uvedená potravina žádné bezpečnostní riziko pro lidské zdraví;
b) zamýšlené použití uvedené potraviny neuvádí spotřebitele v omyl [...]
[...]“
Nařízení (EU) 2018/848
12. Článek 2 odst. 1 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007(6), stanoví:
„1. Toto nařízení se vztahuje na následující produkty pocházející ze zemědělství, včetně akvakultury a včelařství, jak jsou uvedeny v příloze I Smlouvy o fungování EU, a na produkty z těchto produktů získané, pokud jsou tyto produkty předmětem produkce, přípravy, označení, distribuce, uvedení na trh, dovozu do Unie nebo vývozu z ní nebo jsou určeny k produkci, přípravě, označení, distribuci, uvedení na trh, dovozu do Unie nebo vývozu z ní:
[...]
b) zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny;
[...]
4. Není-li stanoveno jinak, nejsou použitím tohoto nařízení dotčeny související právní předpisy Unie, zejména právní předpisy v oblastech bezpečnosti potravinového řetězce, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a rozmnožovacího materiálu rostlin.“
13. Článek 34 odst. 1 první pododstavec a čl. 35 odst. 1, 3 a 7 tohoto nařízení stanoví:
„Článek 34
Certifikační systém
1. Hospodářské subjekty a skupiny hospodářských subjektů podle článku 36, které produkují, připravují, distribuují nebo skladují ekologické produkty nebo produkty z přechodného období, které tyto produkty dovážejí ze třetí země nebo vyvážejí do třetí země, nebo které tyto produkty uvádějí na trh, oznámí před uvedením jakýchkoli produktů na trh jako ‚ekologických‘ produktů nebo produktů ‚z přechodného období‘ nebo před přechodným obdobím svou činnost příslušným orgánům členského státu, v němž je jejich činnost provozována a v němž jejich podnik podléhá kontrolnímu systému.
[...]
Článek 35
Certifikát
1. Příslušné orgány nebo případně kontrolní orgány či kontrolní subjekty vydají certifikát každému hospodářskému subjektu nebo skupině hospodářských subjektů, které oznámily svou činnost podle čl. 34 odst. 1 a jsou v souladu s tímto nařízením. Certifikát:
[...]
b) umožňuje alespoň identifikaci hospodářského subjektu nebo skupiny hospodářských subjektů, včetně seznamu členů, kategorie produktů, na které se certifikát vztahuje, a jeho doby platnosti;
[...]
3. Certifikát uvedený v tomto článku je úředním osvědčením ve smyslu čl. 86 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/625[(7)].
[…]
7. Pro účely odstavců 1 a 4 tohoto článku jsou produkty klasifikovány v souladu s těmito kategoriemi:
[...]
d) zpracované zemědělské produkty, včetně produktů akvakultury, určené k použití jako potraviny;
[...]“
Francouzské právo
14. Článek L. 641-13 code rural et de la pêche maritime (zákon o zemědělství a mořském rybolovu) stanoví:
„Logem ‚agriculture biologique‘ (ekologické zemědělství) lze označit zpracované či nezpracované zemědělské produkty, které splňují požadavky právních předpisů [Unie] týkajících se ekologické produkce a označování ekologických produktů, nebo popřípadě podmínky stanovené ve výrobních specifikacích schválených vyhláškou příslušného ministra nebo ministrů na návrh Národního ústavu pro původ a jakost [INAO].“
Spor v původním řízení, řízení a předběžné otázky
15. Dne 2. června 2021 oznámil INAO certifikačním organizacím v ekologickém zemědělství, že konopné květy a listy a CBD nelze ani certifikovat v rámci ekologického zemědělství ani použít v potravinářských produktech certifikovaných v rámci ekologického zemědělství. Tento postoj byl zopakován a upřesněn dopisem ze dne 17. srpna 2021, v němž se uvádí, že produkty na bázi CBD a potravinářské produkty obohacené CBD nelze v rámci ekologického zemědělství certifikovat.
16. Syndicat professionnel du chanvre (SPC) se obrátil na INAO se žádostí o zrušení tohoto stanoviska s účinky pokynu. Vzhledem k tomu, že nečinnost INAO po podání této žádosti vedla k implicitnímu zamítavému rozhodnutí, podal dne 20. dubna 2022 SPC u Conseil d’État (Státní rada, Francie), který je předkládajícím soudem, žalobu znějící na zrušení tohoto rozhodnutí.
17. E-mailem ze dne 7. února 2023 oznámil INAO certifikačním organizacím v ekologickém zemědělství, že konopné listy a květy je napříště možné v ekologickém zemědělství certifikovat, čímž zrušil své stanovisko v tomto ohledu.
18. Podle zjištění předkládajícího soudu, která zúčastněné strany nezpochybňují, je třeba CBD pro účely použití nařízení 2018/848 kvalifikovat jako „zpracovaný zemědělský produkt určený k použití jako potravina“. Tento soud dále poukazuje na to, že pro účely použití ustanovení nařízení 2015/2283 Evropská komise jednak zařadila výtažky z konopí a z nich odvozené produkty obsahující kanabinoidy, včetně CBD, mezi „nové potraviny“ a jednak je nezahrnula do seznamu nových potravin, jejichž uvádění na trh v Unii je povoleno(8).
19. Za těchto podmínek se Conseil d’État rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) [...] [B]rání okolnost, že CBD určený ke konzumaci člověkem je ve smyslu [nařízení 2015/2283] považován za ‚novou potravinu‘, kterou nebylo povoleno uvádět na trh jako potravinu, tomu, aby byl považován za ‚zpracovaný zemědělský produkt určený k použití jako potravina‘ spadající mezi produkty, které lze certifikovat v rámci ekologického zemědělství?
2) [...] [J]e v případě záporné odpovědi na předchozí otázku okolnost, že uvádění CBD určeného ke konzumaci člověkem na trh v [Unii] nebylo povoleno, i když tento produkt spadá mezi produkty, které lze certifikovat v rámci ekologického zemědělství, sama o sobě na překážku tomu, aby mohli producenti CBD a potravinářských produktů obsahujících CBD žádat o jejich certifikaci v rámci ekologického zemědělství?“
20. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce došla Soudnímu dvoru dne 18. července 2025. Písemná vyjádření předložily SPC, francouzská a bulharská vláda, jakož i Komise. Tytéž strany byly zastoupeny na jednání, které se konalo dne 23. dubna 2026.
Analýza
21. Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které navrhuji zanalyzovat společně, je, zda musí být čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848 ve spojení s čl. 6 odst. 2 nařízení 2015/2283 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byla látka kvalifikovaná jako „nová potravina“ ve smyslu nařízení 2015/2283, jejíž uvedení na trh ale nebylo povoleno podle tohoto nařízení, certifikována v rámci ekologického zemědělství podle nařízení 2018/848 jako „zpracovaný zemědělský produkt určený k použití jako potravina“ ve smyslu tohoto nařízení.
22. Podle dnes již klasického výkladu musí být smysl a rozsah ustanovení unijního práva zpravidla vykládány autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba hledat s přihlédnutím ke znění tohoto ustanovení, kontextu, jehož je součástí, a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí(9). Právě tyto aspekty čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848 je tudíž třeba posoudit.
Ke znění čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848
23. Podle znění čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848 se toto nařízení vztahuje zejména na zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny, pokud jsou tyto produkty předmětem produkce, přípravy, označení, distribuce, uvedení na trh, dovozu do Unie nebo vývozu z ní nebo jsou určeny k produkci, přípravě, označení, distribuci, uvedení na trh, dovozu do Unie nebo vývozu z ní.
24. Pokud jde o výraz „produkty určené k použití jako potraviny“, je třeba uvést, že četné jazykové verze používají stejné znění jak v analyzovaném článku, tak v čl. 2 prvním pododstavci nařízení č. 178/2002(10). Kromě toho se mi jeví jako nepochybné, že i ve verzích, které používají, jako verze ve francouzském jazyce, znění (lehce) odlišné v obou těchto ustanoveních, odpovídá toto znění velmi široké a obecné definici „potraviny“ v čl. 2 prvním pododstavci nařízení č. 178/2002. Výraz „potraviny“ je ostatně také použit několikrát jak v bodech odůvodnění, tak v ustanoveních nařízení 2018/848 ve verzi ve francouzském jazyce. Produkty uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení jsou tedy určeny k použití jako potraviny ve smyslu čl. 2 prvního pododstavce nařízení č. 178/2002.
25. Zbývá určit, zda musí být nutně uvedení těchto produktů na trh povoleno proto, aby se na ně mohl vztahovat čl. 2 odst. 1 nařízení 2018/848 a aby spadaly do působnosti tohoto nařízení.
26. Pokud jde o výrazy „produkt“ nebo „zemědělský produkt“, z ustanovení článků Smlouvy o FEU věnovaných společné zemědělské politice i z předpisů sekundárního práva v této oblasti, včetně nařízení 2018/848, podle mého názoru vyplývá, že se týkají produktů zemědělství jako hospodářské činnosti, které jsou tedy určeny ke zhodnocení uvedením na trh. Jinými slovy, „produktem“ ve smyslu těchto právních předpisů je pouze to, co je určeno k uvedení na trh.
27. Pokud jde o (zemědělské) produkty, použití výrazu „pokud jsou […] předmětem produkce [...] nebo jsou určeny k produkci“ v čl. 2 odst. 1 nařízení 2018/848 se tudíž vztahuje na produkci za účelem uvedení těchto produktů na trh. Z toho vyplývá, že se čl. 2 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení týká zpracovaných zemědělských produktů, které jsou určeny k uvedení na trh jako potraviny.
28. K tomu, aby mohl být produkt uveden na trh, však musí mít povolení(11). V případě potravin musí být toto povolení uděleno v souladu s potravinovým právem, v projednávané věci konkrétně s nařízením 2015/2283.
29. Na rozdíl od toho, co SPC podle všeho uvádí ve svém vyjádření, není přitom udělení povolení k uvedení nových potravin na trh ani automatické, ani pouhou otázkou času. Podle článku 7 nařízení 2015/2283 podléhá toto povolení splnění určitých podmínek, mezi něž patří zejména ta, že na základě dostupných vědeckých důkazů nepředstavuje uvedená potravina žádné bezpečnostní riziko pro lidské zdraví. Certifikace produktů v očekávání hypotetického povolení k uvedení na trh by proto postrádala smysl(12).
30. Z toho důvodu nelze za produkt určený k uvedení na trh považovat produkt, který k tomu nemá povolení, nebo přinejmenším, u něhož není povolení k uvedení na trh jisté a nebude uděleno v blízké budoucnosti.
31. Tuto analýzu potvrzuje definice pojmu „uvádění na trh“ uvedená v čl. 3 bodě 8 nařízení č. 178/2002. Tato definice totiž zahrnuje nejen samotné uvedení potravin na trh, ale také jejich držení za účelem tohoto prodeje, jakož i jakoukoli jinou formu jejich převodu. Povolení k uvedení na trh je tedy v praxi nezbytné pro všechny činnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 nařízení 2018/848, včetně produkce, která zahrnuje držení za účelem prodeje.
32. Uvedenou analýzu mimoto nezpochybňuje argument SPC, že certifikace v rámci ekologického zemědělství by se mohla týkat produktů určených výhradně k vývozu bez jejich uvedení na trh v Unii.
33. Zaprvé se totiž nejeví, že by článek 35 nařízení 2018/848 umožňoval vydávat certifikáty výhradně pro produkty určené k vývozu, jelikož certifikáty označují nikoli obchodní určení dotčených produktů, nýbrž pouze jejich kategorii. Zadruhé podle článku 12 nařízení č. 178/2002 musí potraviny určené k vývozu v zásadě splňovat odpovídající požadavky potravinového práva Unie a vývoz potravin, jejichž uvedení na trh nebylo povoleno, je možný pouze ve výjimečných případech, a to s výhradou souhlasu orgánů země určení.
34. Podle mého názoru tedy ze znění čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848 vyplývá, že do působnosti tohoto nařízení spadají, a mohou tedy být certifikovány jako produkty ekologického zemědělství, pouze zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny, které mají povolení k uvedení na trh, nebo přinejmenším ty, u nichž je povolení k uvedení na trh jisté a bude uděleno v blízké budoucnosti.
K cílům nařízení 2018/848
35. Cíle nařízení 2018/848 jsou podrobně uvedeny v bodech odůvodnění tohoto nařízení. Zejména bod 1 odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že „[e]kologická produkce […] plní dvojí společenskou roli – na straně jedné zajišťuje specifický trh reagující na spotřebitelskou poptávku po ekologických produktech a na straně druhé přináší veřejně dostupné statky přispívající k ochraně životního prostředí a dobrým životním podmínkám zvířat, jakož i k rozvoji venkova“. Bod 3 odůvodnění uvedeného nařízení dodává, že „[...] rostoucí poptávka spotřebitelů po ekologických produktech navíc vytváří podmínky pro další rozvoj a rozšíření trhu s těmito produkty, a tedy i pro vyšší výnos zemědělců, kteří se zabývají ekologickou produkcí.“
36. Dále podle bodu 6 odůvodnění nařízení 2018/848 „[...] by právní rámec stanovený pro provádění [politiky Unie v oblasti ekologické produkce] měl být zaměřen na zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a řádného fungování vnitřního trhu s ekologickými produkty, na zachování důvěry spotřebitelů v produkty označené jako ekologické [...]“, přičemž bod 10 odůvodnění uvedeného nařízení upřesňuje, že „[k]romě toho by se mělo [toto nařízení] vztahovat na zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny nebo krmivo, protože jejich uvádění na trh jako ekologických produktů představuje významné odbytiště pro zemědělské produkty a zajišťuje informovanost spotřebitelů o ekologické povaze zemědělských produktů, z nichž jsou zpracovány“.
37. Konečně bod 73 odůvodnění nařízení 2018/848 uvádí, že „[o]značování zemědělských produktů a potravin by mělo podléhat obecným pravidlům […], a zejména ustanovením, jejichž cílem je zabránit označování, které může být pro spotřebitele matoucí nebo zavádějící“ a že ustanovení týkající se označování ekologických produktů „by měla chránit jak zájmy hospodářských subjektů, které budou mít své produkty na trhu správně označeny a budou těžit z podmínek spravedlivé hospodářské soutěže, tak zájmy spotřebitelů, kteří se budou moci při výběru potravin informovaně rozhodovat“.
38. Z těchto cílů lze vyvodit dva závěry.
39. Zaprvé ekologická produkce a s ní spojená certifikace nejsou cílem samy o sobě. Neslouží pouze k osvědčení dodržování norem ekologické produkce. Jejich cílem je vydání certifikátu, který umožní prostřednictvím vhodného označení odlišit určitou kategorii produktů na trhu. Mají tedy jasně obchodní cíl, a to uspokojit poptávku části spotřebitelů, kteří na trhu hledají produkty, zejména potraviny, které lze označit za „přírodní“, a zároveň umožnit producentům z nich získat přiměřené příjmy. Umožnění certifikace produktů v rámci ekologického zemědělství, jejichž uvedení na trh nebylo povoleno, proto nijak nepřispívá k dosažení cílů nařízení 2018/848.
40. Zadruhé má certifikace v rámci ekologického zemědělství za cíl zejména posílit důvěru spotřebitelů v produkty pocházející z tohoto zemědělství. Certifikace produktů, jejichž uvedení na trh není povoleno, by přitom znamenala zneužití této důvěry. Umožnit prezentaci takových produktů jako úředně osvědčených v ekologickém zemědělství by totiž mohlo spotřebitele uvést v omyl a vyvolat u nich přesvědčení, že tyto produkty byly schváleny veřejnými orgány k uvedení na trh a nepředstavují žádné bezpečnostní riziko pro lidské zdraví, což právě není tento případ(13).
41. Umožnit certifikaci v rámci ekologického zemědělství pro produkty, jejichž uvedení na trh není povoleno, by tedy podle mého názoru bylo v jasném rozporu s cílem nařízení 2018/848, kterým je posílení důvěry spotřebitelů.
42. Příklad CBD je v tomto ohledu obzvláště výmluvný. Producenti a prodejci tohoto produktu totiž těží z nejednoznačné situace, v níž se tento produkt nachází, a to jednak kvůli jeho spojení s konopím jako omamnou látkou a jednak kvůli jeho mnohostrannému využití jako produktu určeného ke kouření, kosmetického přípravku, kvazi léčivého přípravku nebo složky potravin.
43. Je tedy nesporné, že potravinářské produkty obsahující CBD byly na trhu Unie přítomny již před tím, než byla tato látka označena za „novou potravinu“ a podléhá režimu povolování. Některé z těchto produktů pak nebyly staženy z trhu, ale byly pouze překvalifikovány na „kosmetické přípravky“ nebo „sběratelské předměty“(14). Certifikace v rámci ekologického zemědělství by mohla tento zmatek ještě prohloubit.
44. Proto je podle mého názoru jediným výkladem, který je v souladu s cíli nařízení 2018/848, ten, že látky, jejichž uvádění na trh není povoleno, nemohou spadat do působnosti tohoto nařízení a být certifikovány v rámci ekologického zemědělství.
Ke kontextu čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848
45. Článek 2 odst. 1 nařízení 2018/848 vymezuje působnost tohoto nařízení. Kontext, v němž je třeba toto ustanovení analyzovat, se tedy vztahuje na kontext uvedeného nařízení. Tento kontext je zmíněn zejména v odstavci 4 tohoto článku, podle něhož použitím tohoto nařízení „nejsou […] dotčeny související právní předpisy Unie, zejména právní předpisy [v oblasti] bezpečnosti potravinového řetězce“.
46. Z toho podle mého názoru zaprvé vyplývá, jak Komise uvedla ve svém vyjádření, že nařízení 2018/848 se neodchyluje od takových ustanovení práva Unie týkajících se bezpečnosti potravin, jako jsou ustanovení nařízení 2015/2283. Certifikace v rámci ekologického zemědělství tedy nenahrazuje povolení k uvedení nové potraviny na trh.
47. Zadruhé se mi jeví jako neopodstatněná teze předložená SPC, podle níž nařízení 2018/848 údajně funguje zcela nezávisle na takových aktech, jako jsou nařízení 2015/2283 nebo č. 178/2002, a to z důvodu jeho přijetí na odlišném právním základě.
48. Právní základ aktu sekundárního práva Unie slouží pouze k určení pravomoci Unie k přijetí takového aktu. Naproti tomu, jakmile jsou akty unijního práva přijaty, tvoří jeden právní řád, a jsou tudíž vzájemně provázané. Taková pravidla, jako je pravidlo obsažené v čl. 2 odst. 4 nařízení 2018/848, umožňují zajistit soudržnost při výkladu a provádění těchto aktů.
49. Vzhledem k tomu, že drtivá většina potravin na trhu pochází ze zemědělské produkce, by přitom bylo absurdní tvrdit, že akty upravující tyto dvě oblasti se uplatňují zcela nezávisle na sobě. Je tomu spíše naopak: tyto akty se vzájemně doplňují a musí se uplatňovat společně, aby byly splněny všechny požadavky, které ukládají(15). Ačkoli tedy nařízení 2018/848 podrobně upravuje produkci ekologických produktů, neobsahuje žádné ustanovení týkající se těchto produktů samotných. Je tedy jasné, že na ekologické produkty, jsou-li zároveň potravinami, se vztahuje potravinové právo, a zejména nařízení 2015/2283(16).
50. Je rovněž neopodstatněná teze SPC, podle níž údajně pravidla pro uvádění na trh stanovená nařízením 2015/2283 nemohou bránit certifikaci produktů ekologického zemědělství podle nařízení 2018/848. Je to totiž nařízení 2018/848, které se musí uplatňovat, aniž je tím dotčeno potravinové právo, a nikoli naopak. Je tedy třeba výklad nařízení 2018/848 přizpůsobit požadavkům zejména nařízení 2015/2283.
51. Konečně zatřetí z čl. 2 odst. 4 nařízení 2018/848 vyplývá nejen to, že se toto nařízení neodchyluje od ustanovení potravinového práva, ale také že jeho provádění, a tedy i výklad, nesmí ohrozit cíle tohoto práva.
52. Cílem potravinového práva je přitom nejen zajistit bezpečnost potravin z hlediska lidského zdraví, ale rovněž „chránit zájmy spotřebitelů a poskytovat spotřebitelům základ, který jim umožní vybírat se znalostí věci potraviny, které konzumují“. V tomto rámci je jeho cílem zejména zabránit „jakýmkoli […] praktikám, které mohou spotřebitele uvést v omyl“(17). Pokud jde o nové potraviny, článek 7 nařízení 2015/2283 dokonce stanoví jako podmínku pro povolení k uvedení na trh, že „zamýšlené použití uvedené potraviny neuvádí spotřebitele v omyl“.
53. V tomto ohledu se z důvodů uvedených v úvodu tohoto stanoviska, jakož i v bodech 40 až 43 domnívám, že certifikace v rámci ekologického zemědělství takové látky, jako je CBD, jejíž uvedení na trh nebylo povoleno, by mohla tento cíl ohrozit. Ačkoli by producenti nebo prodejci takové látky nebo produktů, které ji obsahují, mohli použít označení „bio“, mohlo by toto označení uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o legalitu uvádění tohoto zboží na trh a jeho bezpečnost pro jejich zdraví.
54. Podle mého názoru tedy výklad čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848 v kontextu, v němž se toto ustanovení uplatňuje, svědčí proti možnosti certifikovat v rámci ekologického zemědělství látku, jejíž uvedení na trh jako nová potravina nebylo povoleno.
Závěry
55. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky Conseil d’État (Státní rada, Francie) následovně:
„Článek 2 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ve spojení s čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 ze dne 25. listopadu 2015 o nových potravinách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 a nařízení Komise (ES) č. 1852/2001,
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání tomu, aby byla látka kvalifikovaná jako ‚nová potravina‘ ve smyslu nařízení 2015/2283, jejíž uvedení na trh nebylo povoleno podle tohoto nařízení, certifikována v rámci ekologického zemědělství podle nařízení 2018/848 jako ‚zpracovaný zemědělský produkt určený k použití jako potravina‘ ve smyslu tohoto nařízení.“
1– Původní jazyk: francouzština.
2– Rozsudek ze dne 19. listopadu 2020, B. S. a C. A. [Uvádění kanabidiolu – CBD na trh] (C‑663/18, EU:C:2020:938, body 63 až 76).
3– Pokud je mi známo, byl dosud v Evropské unii schválen pouze jeden léčivý přípravek obsahující čistou CBD, určený k doplňkové léčbě některých vzácných forem epilepsie.
4– Úř. věst. 2002, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/006, s. 463.
5– Úř. věst. 2015, L 327, s. 1.
6– Úř. věst. 2018, L 150, s. 1.
7– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. 2017, L 95, s. 1).
8– Viz prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2470 ze dne 20. prosince 2017, kterým se zřizuje seznam Unie pro nové potraviny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 o nových potravinách (Úř. věst. 2017, L 351, s. 72), naposledy ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) 2026/397 ze dne 23. února 2026 (Úř. věst. L, 2026/397).
9– Viz naposledy rozsudek ze dne 5. června 2025, Corner and Border (C‑685/23, EU:C:2025:398, bod 35).
10– Viz zejména verze v jazyce anglickém („food“), německém („Lebensmittel“), řeckém („τροφίμων“) a polském („żywność“).
11– Toto povolení nemusí být nutně výslovné. Skutečnost, že je uvedení drtivé většiny produktů na trh povoleno, vyplývá jednoduše z toho, že jejich uvedení na trh není zakázáno. To však neplatí pro nové potraviny, o které se jedná v projednávané věci.
12– Jak v projednávané věci uvádí francouzská a bulharská vláda, pokud jde o CBD jako potravinu, vyplývá ze stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 22. dubna 2022, že na základě v současné době dostupných vědeckých důkazů nelze dospět k závěru, že neexistuje žádné riziko pro lidské zdraví. V aktualizaci tohoto stanoviska ze dne 9. února 2026 stanovil EFSA pro CBD v určitých druzích produktů prozatímní bezpečnostní limit, přičemž ve zbývající části jeho pochybnosti přetrvávají.
13– V tomto ohledu je třeba uvést, že v souladu s čl. 35 odst. 3 nařízení 2018/848 je certifikát ekologického zemědělství úředním osvědčením ve smyslu nařízení 2017/625. Spotřebitelé však nutně nerozlišují mezi různými osvědčeními vydávanými podle potravinového práva a vlastnostmi produktů, které tyto certifikáty osvědčují.
14– Důvod je vysvětlen následovně: „This is the latest hoop that CBD products have to jump through: they cannot be sold as medicinal, and now they cannot be sold as nutritional either. This is the reason for the recent relabeling of CBD products as ‚for external use only‘, despite the product remaining the same“ (cannabiscollege.com/knowledge-base/legal-information/is-cbd-a-food-supplement-a-medicine-or-an-aroma-product).
15– Právní předpisy v oblasti bezpečnosti potravinového řetězce jsou ostatně v čl. 2 odst. 4 nařízení 2018/848 výslovně označeny jako „související“. Připomínám také, že certifikát v ekologickém zemědělství je úředním osvědčením ve smyslu nařízení 2017/625, které se týká zejména certifikace podle potravinového práva. Souvislost je zde tedy zřejmá.
16– Jakož i zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. 2011, L 304, s. 18), výslovně uvedené v čl. 2 odst. 5 nařízení 2018/848 mezi akty, které nejsou dotčeny použitím tohoto posledně uvedeného nařízení.
17– Článek 8 odst. 1 nařízení č. 178/2002.