null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 18. června 2026(1)
Věc C‑550/25 P
ABLV Bank AS, v likvidaci,
proti
Evropské centrální bance (ECB)
„ Kasační opravný prostředek – Přístup k dokumentům – Pravidla pro přístup k dokumentům ECB – Rozhodnutí 2004/258/ES – Právo na přístup ke spisu ECB – Pravidla platná pro žádost žadatele – Odepření přístupu – Žaloba na neplatnost“
1. Projednávaný kasační opravný prostředek se týká režimu přístupu veřejnosti k dokumentům Evropské centrální banky (ECB) stanoveného rozhodnutím 2004/258/ES(2).
2. Rozhodnutím ze dne 8. prosince 2022(3) ECB zamítla žádost ABLV Bank AS (dále jen „ABLV“) o přístup k určitým dokumentům.
3. V rozsudku ze dne 4. června 2025, ABLV Bank v. ECB(4), Tribunál zamítl žalobu podanou ABLV proti napadenému rozhodnutí. V rámci kasačního opravného prostředku ABLV vytýká Tribunálu, že se dopustil několika nesprávných právních posouzení, a navrhuje tedy zrušení napadeného rozsudku a napadeného rozhodnutí.
I. Skutečnosti předcházející sporu
4. Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 2 až 15 napadeného rozsudku a lze je shrnout následovně:
– ABLV byla úvěrovou institucí se sídlem v Lotyšsku.
– Dne 13. února 2018 United States Department of the Treasury (ministerstvo financí Spojených států amerických) prostřednictvím Financial Crimes Enforcement Network (Síť pro stíhání finanční trestné činnosti, Spojené státy; dále jen „FinCEN“) oznámilo záměr přijmout opatření, jehož cílem je označit ABLV za subjekt s vysokým rizikem praní peněz. V návaznosti na toto oznámení došlo u ABLV k masivnímu výběru vkladů.
– Dne 23. února 2018 dospěla ECB k závěru, že ABLV je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné ve smyslu čl. 18 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014(5). Téhož dne Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) rozhodl, že ve vztahu k ABLV nepřijme program řešení krize.
– Dne 11. července 2018 ECB odebrala ABLV povolení.
– Dne 26. března 2021 Korupcijas novēršanas un apkarošanas birojs (Kancelář pro prevenci a potírání korupce, Lotyšsko, dále jen „KNAB“) rozhodla o zastavení trestního řízení zahájeného v návaznosti na návrh opatření FinCEN.
– Dne 25. května 2022 požádala ABLV ECB o přístup k:
– veškerým dokumentům týkajícím se přímo či nepřímo FinCEN nebo jiných služeb či vedoucích pracovníků jiných služeb oddělení ministerstva financí USA nebo jiných amerických orgánů či orgánů v USA nebo navrhovatelky nebo její lucemburské dceřiné společnosti;
– veškerým dokumentům obsahujícím přímo či nepřímo komunikaci s FinCEN nebo jejími vedoucími pracovníky nebo jinými službami či vedoucími pracovníky jiných služeb oddělení ministerstva financí USA či jinými americkými orgány nebo orgány v USA;
– veškerým dokumentům týkajícím se přímo či nepřímo rozhodnutí KNAB, skutečností uvedených v rozhodnutí KNAB nebo skutkových zjištění uvedených v rozhodnutí KNAB, ať k nim došlo před oznámením ze strany FinCEN nebo po něm;
– veškerým dokumentům týkajícím se přímo či nepřímo jednání nebo opomenutí ECB, SRB, Finanšu un kapitāla tirgus komisija (Komise pro finanční a kapitálové trhy, Lotyšsko, dále jen „FKTK“), FinCEN nebo jakéhokoli jiného orgánu po oznámení FinCEN nebo před oznámením FinCEN;
– veškerým dokumentům týkajícím se přímo či nepřímo společnosti Euroclear, pokud jde o její úlohu ve vztahu k ABLV nebo k její lucemburské dceřiné společnosti, včetně – a bez omezení – veškerých sdělení mezi ECB nebo SRB a Euroclear týkajících se přímo či nepřímo ABLV nebo její lucemburské dceřiné společnosti;
– veškerým dokumentům týkajícím se přímo či nepřímo ABLV nebo její lucemburské dceřiné společnosti.
5. Dne 8. srpna 2022 ECB informovala ABLV o tom, že žádost o přístup bude zpracována ve dvou částech. Pokud jde o druhou část (zahrnující dokumenty uvedené v posledních třech odrážkách uvedených v předchozím bodě), uvedla, že žádost o přístup není dostatečně přesná ve smyslu čl. 6 odst. 1 rozhodnutí 2004/258. Z tohoto důvodu ECB vyzvala ABLV v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí 2004/258, aby uvedla konkrétní okruhy nebo témata, která ji zajímají, jakož i přesné časové období. ECB informovala ABLV o tom, že zpracování druhé části bylo pozastaveno, dokud nebude upřesněn rozsah žádosti o přístup.
6. Dne 13. září 2022 ECB oznámila ECB své původní rozhodnutí(6), v němž uvedla, že poslední tři odrážky žádosti o přístup nejsou dostatečně přesné, a vyzvala ABLV, aby upřesnila konkrétní okruhy nebo témata, která ji zajímají, jakož i přesné časové období. V témže oznámení ECB zejména uvedla, že po přezkumu prvních tří odrážek žádosti o přístup identifikovala devět relevantních dokumentů z hlediska prvních dvou odrážek. Naopak se nepodařilo identifikovat žádný dokument ECB odpovídající třetí odrážce. Podle ECB byly dva z relevantních dokumentů veřejně přístupné a přístup, úplný či částečný, k sedmi dalším dokumentům musel být odepřen(7).
7. Dne 11. října 2022 ABLV předložila ECB potvrzující žádost podle čl. 7 odst. 2 rozhodnutí 2004/258. Konkrétně požadovala, aby ECB přehodnotila své stanovisko a doplnila seznam dokumentů souvisejících s žádostí o přístup. Kromě toho na základě čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) žádala přístup ke spisu z probíhajícího řízení v rámci své žádosti o přístup k dokumentům.
8. Dne 8. prosince 2022 přijala ECB napadené rozhodnutí.
II. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
9. Dne 20. února 2023 podala ABLV k Tribunálu žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí.
10. ABLV se v žalobě dovolávala pěti žalobních důvodů týkajících se neplatnosti:
– neúplnost seznamu dokumentů identifikovaných ECB,
– nesprávný odkaz na webové stránky FinCEN v souvislosti s dokumenty č. 1 a 2,
– protiprávnost odepření přístupu k dokumentům č. 3 až 9,
– protiprávnost odepření přístupu ke spisu,
– neoprávněné přerušení řízení o přístupu k dokumentům, pokud jde o druhou část.
11. Tribunál žalobu zamítl v plném rozsahu.
III. Kasační opravný prostředek a řízení před Soudním dvorem
12. Kasační opravný prostředek podaný ABLV, zapsaný do rejstříku Soudního dvora dne 14. srpna 2025, se dělí na dvanáct důvodů.
13. ABLV navrhuje:
– zrušení napadeného rozsudku,
– zrušení napadeného rozhodnutí,
– uložení ECB náhrady nákladů řízení,
– vrácení věci Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé.
14. ECB navrhuje zamítnutí kasačního opravného prostředku a uložení ABLV náhrady nákladů řízení.
15. Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko omezí na třetí, sedmý, osmý a devátý důvod kasačního opravného prostředku.
IV. Posouzení
16. ECB tvrdí, že kasační opravný prostředek je nepřípustný v plném rozsahu, přičemž tuto námitku opakuje při přezkumu každého z důvodů kasačního opravného prostředku. ABLV se omezuje na kritiku posouzení skutkového stavu provedeného Tribunálem.
17. Pokud jde o důvody kasačního opravného prostředku analyzované v tomto stanovisku, mám za to, že navrhovatelka v podstatě zpochybňuje výklad legality provedený Tribunálem, a to jednak při určení právní úpravy použitelné na projednávanou věc a jednak při vymezení rozsahu výkonu jeho vlastní pravomoci.
18. V rozsahu, v němž ABLV zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, mohou být právní otázky zkoumané v prvním stupni znovu projednány v řízení o kasačním opravném prostředku.
A. Třetí důvod kasačního opravného prostředku
1. Argumentace účastnic řízení
19. ABLV namítá údajné nesprávné právní posouzení a nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž konstatuje, že poslední tři odrážky žádosti o přístup k dokumentům nebyly dostatečně přesné ve smyslu čl. 6 odst. 1 rozhodnutí 2004/258.
20. Podle ABLV Tribunál nepoužil žádné právní kritérium pro posouzení nepřesnosti posledních tří odrážek žádosti o přístup k dokumentům. V napadeném rozsudku nebylo ani uvedeno, že rozsah uvedených odrážek brání ECB identifikovat dokumenty odpovídající těmto částem žádosti o přístup.
21. ECB má za to, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, jelikož Tribunál výslovně odůvodnil, že s ohledem na znění posledních tří odrážek žádosti o přístup může ECB legitimně požádat o objasnění těchto kategorií dokumentů, aniž Soudnímu dvoru přísluší znovu přezkoumat toto posouzení v rámci kasačního opravného prostředku. V každém případě vzhledem k tomu, že ECB nebyla schopna identifikovat dokumenty, které byly pro navrhovatelku relevantní, musí být tento důvod zamítnut.
2. Analýza
22. Článek 6 rozhodnutí 2004/258 stanoví, že žádosti o přístup k dokumentům ECB musí být předkládány „způsobem dostatečně přesným, aby ECB mohla [dokumenty] přesně určit“ (odstavec 1). Pokud tomu tak není, „ECB žadatele požádá, aby žádost upřesnil, a je mu přitom nápomocna“ (odstavec 2).
23. Oba tyto odstavce článku 6 rozhodnutí 2004/258 jsou téměř doslovným převzetím čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1049/2001(8). Na rozdíl od výjimek z práva na přístup k dokumentům se požadavek „dostatečné přesnosti“ žádostí o přístup použije stejným způsobem na nařízení č. 1049/2001 i na rozhodnutí 2004/258.
24. Pokud jde o přístup k dokumentům ECB, Soudní dvůr rozhodl následovně:
– „[...] rozhodnutím 2004/258 se ECB rozhodla přiznat právo na přístup ke svým dokumentům za podmínek a v mezích jí stanovených. Cílem tohoto rozhodnutí tedy je zachovat toto právo na přístup s přihlédnutím ke zvláštní povaze tohoto orgánu, který musí být v souladu s článkem 130 SFEU schopen účinně naplňovat cíle, jež se vážou k jeho úkolům, díky nezávislému výkonu zvláštních pravomocí, kterými je za tímto účelem nadán Smlouvou a statutem ESCB“(9).
– „Nadto je třeba připomenout, že právní rámec pro přístup k dokumentům ECB stanovený Smlouvami se podle čl. 15 odst. 3 čtvrtého pododstavce SFEU liší podle toho, zda ECB vykonává správní funkce, či nikoli. I kdyby pravidla pro přístup k dokumentům orgánů, na které se vztahuje tento pododstavec, měla být přijata v souladu s nařízením č. 1049/2001, nemůže být takový dokument, jako je sporný dokument [...], považován za dokument související s výkonem správních funkcí ECB“(10).
– „Z toho vyplývá, že čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1049/2001 počítá s odepřením přístupu k dokumentu pouze v souvislosti s konkrétním rozhodnutím, kdežto v rámci čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce rozhodnutí 2004/258 je ochrana důvěrnosti dokumentů ECB zaručena i tehdy, když tyto dokumenty nejsou součástí procesu přijímání takového rozhodnutí“(11).
25. Požadavek přesnosti uvedený v rozhodnutí 2004/258 v zásadě nevyžaduje výklad odlišný od výkladu vyplývajícího z režimu přístupu k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001, i když se toto nařízení na ECB nevztahuje(12).
26. V judikatuře Soudního dvora samozřejmě nechybí rozsudky, které se zabývají žádostmi o přístup k nadměrnému počtu dokumentů nebo k dokumentům velkého rozsahu(13), nebo pojmovou identifikací výrazu „dokument“(14).
27. Jinak je tomu však v případě požadavku „dostatečné přesnosti žádosti o přístup“. Tento požadavek se týká identifikace požadovaných dokumentů, tedy něčeho, co předchází posouzení rozsahu a počtu těchto dokumentů(15).
28. ABLV tvrdí, že pokud jde o sporné dokumenty, „je její žádost jasná a přesná“(16). Podle jejího názoru lze skutečnost, že ECB dospěla k opačnému závěru a zejména že Tribunál se ztotožnil s názorem ECB, vysvětlit pouze: a) zdržovací taktikou, kterou se ECB řídí při rozhodování o přístupu ke svým dokumentům(17), a b) nesprávným právním posouzením, kterého se dopustil Tribunál, „když neprovedl žádnou analýzu, neuvedl žádné odůvodnění a nijak nedospěl k závěru, že poslední tři odrážky žádosti o přístup k dokumentům podané navrhovatelkou skutečně bránily ECB v identifikaci požadovaných dokumentů“(18).
29. Zejména formulace, jimiž ABLV vytýká pochybení Tribunálu, jsou důrazné. Tvrdí, že „Tribunál neuvádí žádný důvod ani právní argument k tomu, jak údajně obecné formulace žádosti vedou k neurčitosti žádosti“(19). Dále uvádí, že „Tribunál se neopírá o žádný právní základ, ani se nesnaží použít jakékoli právní kritérium […], [když dospívá k závěru], že rozsah žádosti brání orgánu identifikovat požadované dokumenty“(20).
30. Nicméně z bodů 170 až 182 napadeného rozsudku vyplývá, že tak závažné výtky nejsou opodstatněné.
31. Tribunál uvádí, že „[v]zhledem k tomu, že ECB měla za to, že poslední tři odrážky žádosti o přístup nesplňují podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 rozhodnutí 2004/258, je třeba nejprve zkoumat, zda je tato část žádosti o přístup dostatečně přesná ve smyslu čl. 6 odst. 1 uvedeného rozhodnutí, a zadruhé, zda ECB splnila povinnost být nápomocná uvedenou v čl. 6 odst. 2 téhož rozhodnutí“(21).
32. Tribunál dále přepsal obsah posledních tří odrážek žádosti(22) a dospěl k závěru, že „[s] ohledem na obecné znění posledních tří odrážek žádosti o přístup mohla ECB legitimně požadovat objasnění těchto kategorií dokumentů [...] [a že] s ohledem na znění [těchto] odrážek žádosti o přístup, a zejména na neurčení přesného období nebylo možné zjistit, zda se tato část žádosti týkala dokumentů souvisejících s oznámením FinCEN nebo jiných otázek dohledu“(23).
33. Je na Tribunálu, aby rozhodl, zda znění žádosti bylo skutečně tak široké, že nesplňovalo požadavek přesnosti stanovený v čl. 6 odst. 1 rozhodnutí 2004/258. Jedině Tribunál je příslušný zjistit a posoudit skutkový stav sporu, jakož i posoudit důkazy. S výjimkou případu jejich zkreslení(24), k němuž dojde „zejména tehdy, když Tribunál zjevně překročil meze rozumného hodnocení důkazů“(25), musí Soudní dvůr v řízení o kasačním opravném prostředku tato posouzení respektovat.
34. Podle mého názoru Tribunál provedl přiměřené posouzení sporné žádosti.
35. Jak jsem již uvedl(26), ABLV mimo jiné požádala o:
– veškeré dokumenty týkající se přímo či nepřímo jednání nebo opomenutí ECB, SRB, FKTK, FinCEN nebo jakéhokoli jiného orgánu po oznámení FinCEN nebo před oznámením FinCEN;
– veškeré dokumenty týkající se přímo či nepřímo společnosti Euroclear, pokud jde o její úlohu ve vztahu k ABLV nebo k její lucemburské dceřiné společnosti, včetně – a bez omezení – veškerých sdělení mezi ECB nebo SRB a Euroclear týkajících se, přímo či nepřímo, ABLV nebo její lucemburské dceřiné společnosti;
– veškeré dokumenty týkající se přímo či nepřímo ABLV nebo její lucemburské dceřiné společnosti.
36. Souhlasím s Tribunálem, že obecnost těchto výrazů je obtížně zpochybnitelná:
– Žádost se ve všech třech případech týká „veškerých dokumentů“ týkajících se „přímo či nepřímo“ buď „jednání či opomenutí“ různých institucí „nebo jakéhokoli jiného orgánu“, nebo „žalobkyně nebo její lucemburské dceřiné společnosti“.
– Žádost je formulována tak, že zahrnuje „bez omezení – vešker[á] sdělení“ mezi ECB a dvěma subjekty, která se přímo či nepřímo týkají ABLV a její lucemburské dceřiné společnosti.
– Dotčená dokumentace je vymezena jako dokumentace, která byla vypracována (nebo naopak nebyla vypracována v případě opomenutí) „po oznámení FinCEN nebo před oznámením FinCEN“.
37. Opakuji, že posouzení nepřesnosti takto široce formulované žádosti Tribunálem nelze považovat za nepřiměřené. Lze o něm samozřejmě diskutovat, jak činí ABLV, avšak pouze v rámci nového posouzení skutkového stavu, které nemá v rámci kasačního opravného prostředku místo.
38. Ostatně posouzení, které nyní ABLV v kasačním opravném prostředku (nepřípadně) zpochybňuje, mohlo být jiné, pokud by ABLV vyhověla žádosti o upřesnění, kterou jí ECB adresovala v rámci povinnosti být nápomocná.
39. V souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí 2004/258 ECB dvakrát vyzvala ABLV, aby uvedla konkrétní okruhy, které ji zajímají, a omezila svou žádost na přesné časové období(27).
40. ABLV této výzvě nevyhověla, neboť měla za to, že její žádost je dostatečně přesná a že ECB se jí pouze snaží zdržovat a ztěžovat řízení o přístupu k dokumentům.
41. Opět se ztotožňuji s názorem Tribunálu, že „žalobkyně nemohla upustit od upřesnění své žádosti, aniž riskovala, že vůči ní ECB namítne, že tato žádost nesplňuje podmínky čl. 6 odst. 1 rozhodnutí 2004/258“(28). Tribunál dodal, že „neupřesnění ze strany [ABLV není] důsledkem její neschopnosti určit dokumenty, které obsahují informace, které hledá, ale je důsledkem nedostatku její vůle upřesnit žádost o přístup“(29).
42. ABLV tedy trvala na svém názoru, že sporná žádost byla jasná a přesná, a ignorovala žádost o upřesnění, která nebyla v žádném případě nedůvodná ani nepřiměřená, i když se jí mohla jevit jako sporná, proti níž nebylo možné bez dalšího namítat záměr zdržovat řízení předpokládaný navrhovatelkou.
43. Za těchto podmínek mám za to, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
B. Sedmý a osmý důvod kasačního opravného prostředku
44. Sedmý a osmý důvod kasačního opravného prostředku lze posoudit společně: v sedmém důvodu ABLV zpochybňuje správnost postupu Tribunálu při určení použitelných právních předpisů a rozsahu vlastní pravomoci; v osmém důvodu napadá důsledky tohoto nesprávného postupu v souvislosti s odepřením přístupu ke třem z požadovaných dokumentů.
45. V rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku ABLV vytýká Tribunálu dvě nesprávná právní posouzení:
– Tím, že měl za to, že povinnosti ECB týkající se zachování důvěrnosti mohou být založeny na čl. 27 odst. 1 nařízení (EU) č. 1024/2013(30) a čl. 53 odst. 1 směrnice 2013/36/EU(31).
– Dále tím, že přiznal ECB „širokou posuzovací pravomoc“, pokud jde o kritéria stanovená v rozsudku ze dne 19. června 2018, Baumeister(32).
46. V rámci osmého důvodu kasačního opravného prostředku ABLV vytýká Tribunálu nesprávné právní posouzení spočívající v nesprávném použití kritérií rozsudku Baumeister při posuzování důvěrné povahy dokumentů č. 3, 4 a 9.
1. Argumentace účastnic řízení
47. V první části sedmého důvodu kasačního opravného prostředku ABLV tvrdí, že Tribunál porušil zásadu, podle které směrnice nemohou samy o sobě zakládat povinnosti jednotlivcům. ECB se proto nemůže přímo opírat o povinnosti obsažené ve směrnici 2013/36.
48. V rámci druhé části téhož důvodu kasačního opravného prostředku má ABLV za to, že se Tribunál tím, že přijal obecná a nepodložená tvrzení ECB, aniž vyžadoval konkrétní důkazy, omezil na čistě formální přezkum postupu ECB, čímž porušil právo na účinnou právní ochranu (článek 47 Listiny), zásadu soudního přezkumu legality (článek 263 SFEU) a zásadu transparentnosti (článek 15 SFEU a článek 1 SEU).
49. ECB tvrdí, že první z namítaných nesprávných posouzení postrádá opodstatnění: i kdyby se mělo za to, že nařízení č. 1024/2013 a směrnice 2013/36 se na daný případ nevztahují, Tribunál potvrdil legalitu napadeného rozhodnutí v souladu s kritérii stanovenými v rozsudku ve věci Baumeister, jejichž použití pro účely posouzení důvěrnosti dokumentů podle čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 není v tomto kasačním opravném prostředku zpochybňováno.
50. Pokud jde o druhé vytýkané nesprávné právní posouzení, ECB tvrdí, že ABLV pouze zpochybňuje posouzení důkazů provedené Tribunálem.
51. Na podporu osmého důvodu kasačního opravného prostředku ABLV tvrdí, že Tribunál nepoužil kritéria stanovená v rozsudku Baumeister na konkrétní důkazy, neboť vycházel z obecných a nepodložených tvrzení ECB, které Tribunál přiznal příliš širokou posuzovací pravomoc.
52. ECB naopak namítá, že Tribunál uvedl přesné důvody potenciálně škodlivé povahy zpřístupnění dokumentů č. 3, 4 a 9.
2. Analýza
a) Povinnost ECB zachovávat důvěrnost
53. Tribunál vychází z předpokladu, že dokumenty č. 3, 4 a 9 odpovídají výměně informací mezi ECB na jedné straně a dohlíženou osobou (ABLV) nebo evropským orgánem pro řešení krize (SRB) na straně druhé v rámci zvláštního postupu dohledu týkajícího se ABLV v návaznosti na oznámení FinCEN.
54. Tribunál z tohoto předpokladu vyvodil, že na tyto dokumenty se vztahuje článek 27 nařízení č. 1024/2013 a článek 53 směrnice 2013/36, které se týkají služebního tajemství a výměny informací při výkonu funkcí dohledu(33).
55. Na podporu tohoto závěru se napadený rozsudek odvolává na čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, podle něhož se „odepře přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany […] důvěrnosti informací, která je předmětem ochrany podle práva Unie“. Tribunál se tedy dovolává ustanovení unijního práva použitelných na kontext, v němž byly dokumenty, k nimž je požadován přístup, vypracovány(34).
56. Jinými slovy, podle Tribunálu čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 zavádí vazbu mezi režimem přístupu veřejnosti k dokumentům ECB a režimem služebního tajemství, kterému ECB a její zaměstnanci (a případně vnitrostátní orgány) podléhají na základě unijního práva, aby bylo zajištěno, že ECB dodrží povinnost zachovávat služební tajemství(35).
57. Konečně Tribunál použil čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258, který s odkazem na ustanovení unijního práva chránící důvěrnost dokumentů vede přímo k článku 27 nařízení č. 1024/2013 a případně k článku 53 směrnice 2013/36.
58. Jak připomíná napadený rozsudek v souvislosti s těmito dvěma posledními ustanoveními:
– Článek 27 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 stanoví, že zaměstnanci ECB jsou vázáni povinností zachovávat služební tajemství, pokud jde o informace získané v rámci obezřetnostního dohledu. Tato povinnost zahrnuje zejména povinnost dodržovat povinnosti důvěrnosti uložené všemi příslušnými unijními právními akty(36).
– Článek 53 odst. 1 směrnice 2013/36 podřizuje orgány členských států příslušné v oblasti obezřetnostního dohledu povinnosti zachovávat profesní tajemství(37).
59. Podle mého názoru se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v projednávané věci odkázal na výše uvedené články nařízení č. 1024/2013 a směrnice 2013/36. Tato dvě ustanovení mohou být použita k určení, zda je splněna „důvěrnost informací, která je předmětem ochrany podle práva Unie“, která je vyloučena z přístupu veřejnosti na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258.
60. Pokud jde o směrnici 2013/36, její citace Tribunálem neznamená na rozdíl od toho, co tvrdí ABLV, porušení článku 288 SFEU ani judikatury, která jej vykládá.
61. V každém případě, jak tvrdí ECB, Tribunál při vymezení pojmu „důvěrné informace“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 opřel o judikaturu vycházející z rozsudku Baumeister.
62. Jistě, tato judikatura, jejíž zásady (na rozdíl od jejího uplatnění ad casum) ABLV nezpochybňuje, byla vytvořena při výkladu čl. 54 odst. 1 směrnice 2004/39/ES(38). Jedná se však o judikaturu, kterou lze vztáhnout na důvěrné informace ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258.
63. Podpůrně souhlasím s ECB, že i kdyby byl odkaz na nařízení č. 1024/2013 a směrnici 2013/36 (quod non) nepřípustný, Tribunál vyložil čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2004/258 v souladu s judikaturou, která vznikla v kontextu ochrany důvěrnosti v oblasti dohledu nad finančními trhy a může se obdobně použít na obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi.
b) Posuzovací pravomoc ECB a její soudní přezkum
64. ABLV má za to, že Tribunál přiznal ECB nadměrnou posuzovací pravomoc, pokud jde o kritéria stanovená v rozsudku Baumeister. Při posuzování, zda zpřístupnění některých dokumentů porušuje ochranu řádného fungování systému obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi, se Tribunál řídil obecnými (a podle ABLV neopodstatněnými) tvrzeními ECB.
65. V tomto ohledu Tribunál uvedl následující(39):
– ECB má širokou posuzovací pravomoc při určování, zda by zpřístupněním informací obsažených ve sporných dokumentech mohl být dotčen veřejný zájem na ochraně dokumentů určených k vnitřnímu použití nebo na výměně názorů mezi ní a příslušnými vnitrostátními orgány.
– Přezkum legality unijním soudem se proto v tomto ohledu musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci.
66. ABLV ve skutečnosti v kasačním opravném prostředku nezpochybňuje opodstatněnost abstraktních úvah, které Tribunál vyjadřuje k posuzovací pravomoci, kterou má ECB při posuzování důsledků zpřístupnění dokumentu. Nezpochybňuje ani rozsah přezkumu tohoto posouzení, jehož ověření přísluší Tribunálu při výkonu jeho pravomoci.
67. V rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku ABLV spíše namítá, že Tribunál přijal rozhodnutí ECB, aniž by vyžadoval konkrétní důkazy, a že přezkum omezil na pouhou formalitu, což porušuje právo navrhovatelky na účinnou právní ochranu a zásadu transparentnosti.
68. Ze znění napadeného rozsudku přitom vyplývá, že Tribunál podle mého názoru provedl dostatečný přezkum posouzení ECB rizika zpřístupnění několika dokumentů požadovaných ABLV(40).
69. Pokud jde konkrétně o dokumenty č. 3, 4 a 9, Tribunál používá kritéria rozsudku Baumeister způsobem, který i když ABLV není toho názoru, není nepřiměřený ani svévolný. Pouhý nesouhlas ABLV s posouzením důkazů provedeným Tribunálem v prvním stupni nepostačuje k tomu, aby bylo tomuto důvodu kasačního opravného prostředku vyhověno.
70. Nepřesnost, kterou je stižena argumentace sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, je napravena v osmém důvodu kasačního opravného prostředku, v němž ABLV konkrétně odkazuje na tři sporné dokumenty z hlediska judikatury Baumeister. Zaměřím se tedy na přezkum posouzení, které Tribunál provedl ve vztahu k rozhodnutí ECB ohledně těchto dokumentů.
c) Přezkum Tribunálu týkající se posouzení důvěrné povahy dokumentů č. 3, 4 a 9 ze strany ECB
71. ABLV jednoznačně tvrdí, že Tribunál „nesprávně použil kritéria stanovená v rozsudku Baumeister“ a že ECB „nepodložila [tato kritéria] konkrétními důkazy, pokud jde o dokumenty č. 3, 4 a 9; místo toho vycházel z obecných hypotéz týkajících se újmy způsobené vztahům v oblasti dohledu, aniž je dostatečně odůvodnil“(41).
72. V bodech 81 až 89 napadeného rozsudku, které ABLV označuje za body, v nichž mělo dojít k údajnému nesprávnému právnímu posouzení, Tribunál zkoumá, zda ECB správně považovala dokumenty č. 3, 4 a 9 za důvěrné.
73. Tribunál uvedl, že „je třeba ověřit, zda tyto dokumenty nejsou veřejné a zda by jejich zpřístupnění mohlo poškodit zájmy fyzické nebo právnické osoby, jež je poskytla, nebo třetích osob, či dokonce řádné fungování systému obezřetnostního dohledu“(42). Tribunál tímto způsobem správně identifikoval kritéria stanovená v rozsudku Baumeister(43).
74. Tribunál dále připomněl, že „podle judikatury může unijní orgán vycházet z hypotetického jednání subjektů působících na trhu a z důsledků, jaké by toto jednání mohlo mít na budoucí intervence, takže ECB [může] platně vycházet z rizika, že zpřístupnění povede ke ztrátě důvěry mezi ECB a těmi, kteří si s ECB v rámci mechanismu obezřetnostního dohledu vyměňují informace a analýzy [...]“(44). Z toho vyvozuje, že argumenty ABLV v tomto ohledu nemohou obstát.
75. Na základě těchto předpokladů Tribunál odůvodněně odmítá, že by tři sporné dokumenty měly veřejnou povahu (první kritérium Baumeister). Činí tak následovně:
– „Znění dokumentů č. 3 a 4 umožňuje konstatovat, že se jedná [...] o poradenství poskytované externími konzultanty žalobkyně ohledně § 311 zákona USA PATRIOT a o sdělení vypracované externími konzultanty žalobkyně k návrhu opatření FinCEN. Tyto dokumenty obsahují […] analýzy a strategie vypracované externími konzultanty žalobkyně po oznámení FinCEN. Nic nenasvědčuje tomu, že by informace obsažené v těchto dokumentech byly veřejné“(45).
– „Pokud jde o dokument č. 9, jeho znění umožňuje konstatovat, že se jedná o výměnu e-mailů mezi ECB a SRB obsahující informace v oblasti dohledu, které nejsou veřejně dostupné“(46).
76. Tribunál dospěl k tomuto závěru poté, co sám přezkoumal dokumenty, jak tvrdí v napadeném rozsudku. Na rozdíl od toho, co tvrdí ABLV, se tedy neomezuje na nekritické přijetí argumentů ECB.
77. Totéž lze říci o možné újmě, která by mohla vzniknout zájmům osoby, která informace poskytla, nebo třetím osobám, případně řádnému fungování kontrolního systému v důsledku zveřejnění požadovaných dokumentů (druhé kritérium Baumeister).
78. V tomto ohledu Tribunál:
– Připomíná, že „ECB v napadeném rozhodnutí uvedla, že předání dokumentů č. 3 a 4 externími konzultanty žalobkyně spočívá na předpokladu, že zůstanou důvěrné. Podle ECB by zpřístupnění těchto dokumentů mohlo ovlivnit zájmy uvedených konzultantů. Dokument č. 9 obsahuje rovněž obezřetnostní analýzy“(47).
– Dále uvádí argumenty ECB proti zpřístupnění dokumentů č. 3, 4 a 9, a to konkrétně: že by tím došlo k „narušení […] zájmu ECB na získávání upřímných, objektivních a úplných obezřetnostních hodnocení. ECB má za to, že zpřístupnění by jí bránilo v tom, aby obdržela účinná externí hodnocení bez jakéhokoli vnějšího tlaku spojeného s rizikem nesprávného výkladu nebo vyslání nesprávného signálu. Podle ECB by zpřístupnění ohrozilo řádné fungování systému obezřetnostního dohledu jako celku“(48).
– Konečně se neomezil na převzetí tohoto posouzení ECB, ale dospěl v porovnání s argumenty a contrario předloženými ABLV k závěru, že „žalobkyni se nepodařilo zpochybnit posouzení ECB, podle kterého by zpřístupnění dokumentů č. 3, 4 a 9 mohlo narušit vzájemnou důvěru mezi ECB na jedné straně a dohlíženými osobami a SRB na straně druhé, která je nezbytná pro řádné fungování systému obezřetnostního dohledu“(49).
79. ABLV se pokusila zpochybnit odůvodnění ECB tím, že „v podstatě tvrdila, že riziko pro řádné fungování systému dohledu [postrádá] základ, jelikož již [bylo] předmětem negativních veřejných prohlášení ze strany ECB a SRB [a že] ECB [nepředložila] žádný konkrétní důkaz o tom, že by tvrzená ztráta důvěry skutečně nastala“(50).
80. Argument ABLV byl odmítnut, neboť jednoduše podle Tribunálu platí, že „ačkoli ECB a SRB zveřejnily určité informace týkající se situace žalobkyně a její lucemburské dceřiné společnosti po oznámení FinCEN za účelem informování veřejnosti, je třeba uvést, že informace obsažené v dokumentech č. 3, 4 a 9 nebyly předmětem takového sdělení“(51).
81. V tomto ohledu Tribunál připomíná svou judikaturu týkající se relevance uplatnění hypotetického jednání tržních subjektů a jeho účinků, aby odůvodnil své rozhodnutí, jak učinila ECB, „rizikem, že zpřístupnění povede ke ztrátě důvěry mezi ECB a těmi, kteří si s ECB v rámci mechanismu obezřetnostního dohledu vyměňují informace a analýzy“(52).
82. S ohledem na výše uvedené se domnívám, že nelze tvrdit, že se Tribunál tím, že odkázal na úvahy ECB, „opíral o obecné hypotézy […] bez jejich náležitého odůvodnění […], aniž přezkoumal, zda dotčené dokumenty skutečně obsahovaly informace, které splňovaly všechna kritéria stanovená v rozsudku Baumeister“(53).
83. Z napadeného rozsudku naopak vyplývá zaprvé, že Tribunál sporné dokumenty přezkoumal, a zadruhé, že po porovnání argumentů předložených ECB s argumenty ABLV konstatoval, že vzhledem k tomu, že dovolávání se hypotetického jednání namítaného ECB za účelem prokázání existence rizika bylo relevantní, ABLV jej přesvědčivě nevyvrátila.
84. V důsledku toho musí být sedmý a osmý důvod kasačního opravného prostředku zamítnuty.
C. Devátý důvod kasačního opravného prostředku
85. V rámci devátého důvodu kasačního opravného prostředku ABLV Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 4 odst. 4 rozhodnutí 2004/258.
86. Vytýkané nesprávné posouzení spočívá v podstatě v připuštění toho, že ECB nebyla povinna konzultovat ABLV nebo SRB ohledně možnosti zpřístupnit dokumenty č. 3, 4 a 9 (body 90 až 93 napadeného rozsudku), ani konzultovat dotčené třetí osoby, pokud by bylo třeba zpřístupnit dokumenty č. 7 a 8 (body 132 až 138 napadeného rozsudku).
1. Argumentace účastnic řízení
87. V rámci devátého důvodu kasačního opravného prostředku (bod 61 jejího kasačního opravného prostředku) ABLV odkazuje výlučně na dokumenty č. 3, 4 a 9, a nikoli na dokumenty č. 7 a 8.
88. Pokud jde o dokumenty č. 3, 4 a 9, ABLV tvrdí, že pocházejí od jiných orgánů a institucí nebo byly vypracovány ve spolupráci s nimi, takže v souladu s čl. 4 odst. 4 rozhodnutí 2004/258 může být jejich zpřístupnění odepřeno pouze tehdy, pokud ECB poskytla jasné odůvodnění, k čemuž nedošlo. Tribunál podle ABLV nezkoumal, zda byly splněny podmínky požadované k zabránění přístupu k těmto dokumentům.
89. ECB v podstatě tvrdí, že napadený rozsudek je v souladu s čl. 4 odst. 4 rozhodnutí 2004/258.
2. Analýza
90. Článek 4 odst. 4 rozhodnutí 2004/258 stanoví, že „[p]okud jde o dokumenty třetích osob, ECB konzultuje dotyčnou třetí osobu s cílem posoudit, zda má uplatnit výjimku uvedenou v tomto článku, není-li zřejmé, zda dokument má nebo nemá být zpřístupněn“(54).
91. Podle Tribunálu je vzhledem k povaze a obsahu dokumentů č. 3, 4 a 9 zřejmé, že ECB je neměla zpřístupnit. „V souladu s čl. 4 odst. 4 rozhodnutí 2004/258 tedy nelze […] ECB vytýkat, že nekonzultovala žalobkyni ani SRB“(55).
92. Pokud jde o dokumenty č. 7 a 8, dospěl Tribunál ke stejnému závěru „s ohledem na povahu a obsah [těchto dokumentů]“(56). Jak jsem již uvedl, devátý důvod kasačního opravného prostředku ABLV neobsahuje podrobnou kritiku této části rozsudku, a proto není důvod se její analýzou zabývat.
93. Výtka, kterou ABLV vůči Tribunálu vznesla, není přesvědčivá.
94. Zaprvé a na rozdíl od toho, co tvrdí ABLV, Tribunál nepřijal bez dalšího tvrzení ECB, podle kterého bylo jasné, že dokumenty č. 3, 4 a 9 nemají být zpřístupněny(57). Přesněji sám Tribunál s ohledem na sporné dokumenty(58) rozhodl, že z důvodu jejich povahy a obsahu je ECB nesmí zpřístupnit.
95. Zadruhé (i když to Tribunál nezohlednil)(59), je požadavek, aby ECB před vyhověním žádosti o přístup konzultovala samotnou ABLV, zcela nepřípadný, jednoduše proto, že ABLV nebyla třetí osobou ve smyslu čl. 4 odst. 4 rozhodnutí 2004/258(60).
96. Konečně, SRB (pokud jde o dokument č. 9) a externí konzultanti (pokud jde o dokumenty č. 3 a 4) byli třetími osobami ve smyslu tohoto ustanovení. Jejich konzultace byla v zásadě povinná za účelem určení, zda se uplatní některá z výjimek uvedených v článku 4 rozhodnutí 2004/258, ledaže by bylo zřejmé, že dokumenty nemají být zpřístupněny.
97. Jak jsem již uvedl, Tribunál tvrdí, že „s ohledem na povahu a obsah dokumentů č. 3, 4 a 9“ tyto dokumenty neměly být zpřístupněny(61). Předtím prohlásil, že e-maily mezi ECB a SRB obsahující informace týkající se dohledu nad úvěrovými institucemi nejsou veřejně přístupné a veřejně přístupné nebyly ani informace obsažené ve zprávách konzultantů(62).
98. Je pravda, že Tribunál mohl rozšířit své úvahy v tomto ohledu a zopakovat důvody, které jej vedly k zamítnutí přístupu k dokumentům, jelikož jsou chráněny povinností důvěrnosti a jejich zpřístupnění by mohlo být škodlivé. Na tyto důvody, související s informacemi získanými v rámci dohledu nad úvěrovými institucemi ze strany SRB nebo poskytnutými konzultanty, jejichž zájmy by mohly být dotčeny, jsem poukázal při navrhnutí zamítnutí sedmého a osmého důvodu kasačního opravného prostředku.
99. Pokud by však tyto důvody (které, opakuji, nejsou uvedeny v bodě 92 napadeného rozsudku, ale jsou implicitně uvedeny v jeho základu) byly připuštěny, konzultace SRB nebo uvedených konzultantů by nebyla nutná.
100. V konečném důsledku musí být devátý důvod kasačního opravného prostředku rovněž zamítnut.
V. Závěry
101. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr:
– zamítl třetí, sedmý, osmý a devátý důvod kasačního opravného prostředku.
1 Původní jazyk: španělština.
2 Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 4. března 2004 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropské centrální banky (Úř. věst. 2004, L 80, s. 42) ve znění rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2015/529 ze dne 21. ledna 2015 (Úř. věst. 2015, L 84, s. 64). Dále jen „rozhodnutí 2004/258“.
3 Rozhodnutí LS/CL/2022/261, dále jen „napadené rozhodnutí“.
4 Věc T‑100/23, EU:T:2025:564, dále jen „napadený rozsudek“.
5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).
6 Rozhodnutí přijaté pod číslem LS/PS/2022/48.
7 Mezi devět dokumentů, které ECB identifikovala, patří:
– tisková zpráva FinCEN týkající se opatření přijatého proti ABLV ze dne 13. února 2018 (dokument č. 1),
– publikace FinCEN spolu s oznámením o návrhu opatření (ONO) (dokument č. 2),
– poradenství poskytnuté externími konzultanty ABLV ohledně § 311 zákona USA PATRIOT ze dne 13. února 2018 (dokument č. 3),
– sdělení o ONO vypracované externími konzultanty ABLV pro ECB (dokument č. 4),
– výměny e-mailů v rámci ECB shrnující otázky týkající se ABLV po obdržení informací od amerických orgánů ze dne 13. února 2018 (dokument č. 5),
– výměny e-mailů v rámci ECB týkající se opatření přijatého vůči navrhovatelce po obdržení informací od amerických orgánů ze dne 13. února 2018 (dokument č. 6),
– výměna e-mailů mezi FKTK a ECB o opatření přijatém FinCEN ve vztahu k ABLV ze dne 13. února 2018 (dokument č. 7),
– výměna e-mailů mezi ECB a FKTK o opatření přijatém FinCEN ve vztahu k ABLV ze dne 13. února 2018 (dokument č. 8),
– výměna e-mailů mezi ECB a SRB v návaznosti na oznámení FinCEN ze dne 15. února 2018 (dokument č. 9),
8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).
9 Rozsudek ze dne 17. prosince 2020, De Masi a Varoufakis v. ECB (C‑342/19 P, EU:C:2020:1035; dále jen „rozsudek De Masi a Varoufakis v. ECB“, bod 76).
10 Rozsudek De Masi a Varoufakis v. ECB (bod 77).
11 Rozsudek De Masi a Varoufakis v. ECB (bod 78).
12 Rozsudek De Masi a Varoufakis v. ECB (bod 48).
13 Rozsudek ze dne 2. října 2014, Strack v. Komise (C‑127/13 P, EU:C:2014:2250).
14 Rozsudek ze dne 11. ledna 2017, Typke v. Komise (C‑491/15 P, EU:C:2017:5).
15 Faktory, na které odkazuje, rovněž v téměř totožném znění, čl. 6 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 a jeho protějšek v rozhodnutí 2004/258.
16 Bod 37 kasačního opravného prostředku.
17 Body 2 a 3 kasačního opravného prostředku.
18 Bod 33 kasačního opravného prostředku.
19 Bod 34 kasačního opravného prostředku.
20 Bod 36 kasačního opravného prostředku.
21 Bod 170 napadeného rozsudku.
22 Bod 173 napadeného rozsudku.
23 Bod 174 napadeného rozsudku.
24 Rozsudek ze dne 20. března 2014, Rousse Industry v. Komise (C‑271/13 P, EU:C:2014:175, bod 81).
25 Rozsudek ze dne 2. října 2014, Strack v. Komise (C‑127/13 P, EU:C:2014:2250, bod 79).
26 Bod 4 tohoto stanoviska.
27 Bod 177 napadeného rozsudku.
28 Bod 180 napadeného rozsudku.
29 Bod 181 napadeného rozsudku.
30 Nařízení Rady ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63).
31 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338).
32 Věc C‑15/16 (EU:C:2018:464). Dále jen „rozsudek Baumeister“.
33 Bod 80 napadeného rozsudku.
34 Bod 80 napadeného rozsudku.
35 Bod 80 napadeného rozsudku.
36 Bod 71 napadeného rozsudku.
37 Bod 72 napadeného rozsudku. Podle čl. 53 odst. 1 směrnice 2013/36 zakazuje profesní tajemství těmto orgánům v zásadě zveřejňovat důvěrné informace, které získají, s výjimkou souhrnných nebo obecných údajů, z nichž nelze určit totožnost úvěrové instituce. Tato zásada je doprovázena dvěma výjimkami, které umožňují zveřejnění důvěrných informací: zaprvé v případech uplatnění trestního práva a zadruhé v případech souvisejících s občanskými nebo obchodními řízeními, a to za dvojí podmínky, v případě těchto občanských a obchodních řízení jednak toho, že na úvěrovou instituci, k níž se důvěrné informace vztahují, byl vyhlášen konkurs nebo nařízena likvidace, a jednak toho, že se důvěrné informace nedotýkají třetích osob účastnících se pokusu o záchranu této instituce.
38 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. 2004, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 263).
39 Bod 106 napadeného rozsudku, který odkazuje na bod 54 rozsudku ze dne 12. března 2019, De Masi a Varoufakis v. ECB (T‑798/17, EU:T:2019:154). Na bod 54 tohoto rozsudku Tribunálu odkazuje Soudní dvůr v bodě 42 rozsudku De Masi a Varoufakis v. ECB, a to v souvislosti s posuzovací pravomocí přiznanou ECB Tribunálem a s omezením přezkumu legality, který Tribunál provádí.
40 K potvrzení této skutečnosti stačí znění bodů 107 až 131 napadeného rozsudku, které se zabývají posouzením zpřístupnění dokumentů č. 5 až 8.
41 Bod 58 kasačního opravného prostředku, v němž je dodáno, že Tribunál „se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že tato neopodstatněná tvrzení přijal, aniž přezkoumal, zda dotčené dokumenty skutečně obsahovaly informace odpovídající každému z kritérií uvedených v rozsudku Baumeister“.
42 Bod 81 napadeného rozsudku.
43 Rozsudek Baumeister (bod 46): pod kvalifikaci „důvěrn[é] [informace], na které se tudíž vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství […] spadají informace, které mají v držení příslušné orgány a zaprvé nejsou veřejné a zadruhé by jejich zpřístupněním mohly být narušeny zájmy fyzické nebo právnické osoby, jež je poskytla, nebo třetí osoby nebo by mohlo být narušeno řádné fungování systému dohledu“.
44 Bod 86 napadeného rozsudku.
45 Bod 82 napadeného rozsudku.
46 Bod 82 napadeného rozsudku.
47 Bod 83 napadeného rozsudku.
48 Bod 83 napadeného rozsudku.
49 Bod 84 napadeného rozsudku.
50 Bod 84 napadeného rozsudku.
51 Bod 85 napadeného rozsudku.
52 Bod 86 napadeného rozsudku.
53 Bod 58 kasačního opravného prostředku.
54 Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Z jazykových verzí, které jsem prostudoval, se většina shoduje na tomto přídavném jméně: „clair“ ve francouzštině; „clear“ v angličtině; „chiaro“ v italštině; „klar“ v němčině; „claro“ v portugalštině. Ve španělské verzi byl použit výraz „notorio“, který přidává další odstín jistoty.
55 Bod 92 napadeného rozsudku.
56 Bod 134 napadeného rozsudku.
57 To je kritika obsažená v bodě 61 kasačního opravného prostředku.
58 V bodě 82 napadeného rozsudku se odkazuje na to, že Tribunál tyto dokumenty prostudoval. I když to není vyjádřeno těmito slovy, totéž vyplývá z bodu 92 napadeného rozsudku.
59 Učinil tak však v souvislosti s žádostí o přístup k dokumentům č. 7 a 8. V bodě 135 napadeného rozsudku Tribunál uznal, že ABLV nebyla třetí osobou ve smyslu čl. 4 odst. 4 rozhodnutí 2004/258.
60 Pokud jde o poradenství poskytnuté externími konzultanty ABLV tomuto subjektu (dokument č. 3) nebo o sdělení, které tito konzultanti ve službách ABLV poskytli ECB (dokument č. 4), je logické předpokládat, že ABLV měla dostatečnou znalost jejich obsahu.
61 Bod 92 napadeného rozsudku.
62 Bod 82 napadeného rozsudku.