null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JOSÉHO MARTÍNA Y PÉREZE DE NANCLARES
přednesené dne 10. června 2026(1)
Věc T‑529/25
Úřad evropského veřejného žalobce,
Belgische Staat, Federale Overheidsdienst Financiën, Algemene Administratie van de Douane en Accijnzen (AAD&A)
proti
Prestige Rijwielen NV,
Logwin Air + Ocean Belgium NV,
ZG,
za účasti:
Belgische Staat, Federale Overheidsdienst Financiën, Algemene Administratie van de Bijzondere Belastinginspectie (AABBI).
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná hof van beroep te Antwerpen (odvolací soud v Antverpách, Belgie)]
„ Řízení o předběžné otázce – Společný celní sazebník – Zařazení zboží – Kombinovaná nomenklatura – Výklad – Všeobecná pravidla – Všeobecné pravidlo 2 a) – Oblast působnosti – Pojem „výrobek v nesmontovaném nebo rozloženém stavu“ – Jednotlivé díly určené k tomu, aby po svém sestavení tvořily elektrická jízdní kola – Dovoz v dílčích zásilkách – Po sobě následující celní prohlášení – Zařazení jako kompletní výrobek – Zneužití práva“
I. Úvod
1. V latině se pojem „portorium“ vztahuje k celním poplatkům nebo mýtnému, což je obdoba „daně z dopravy, z pohybu zboží v určitých bodech“(2), vybírané zejména na vnějších hranicích Římské říše. Dokládá to Monumentum Ephesenum – nápis obsahující celní předpisy pro Asii, které byly vydány v roce 62 n. l. – z něhož je patrné, že již ve starověku bylo vybírání cla založeno na složitém systému s povinnostmi podávat prohlášení a s důsledky obcházení celních předpisů, například fiktivního pohybu zboží(3).
2. Projednávaná věc se týká podobné otázky, a to rozdělení dovozu zboží za účelem uplatnění výhodnější celní sazby. Vyplývá to z trestního řízení, které zahájil Úřad evropského veřejného žalobce proti dvěma právnickým osobám a jedné fyzické osobě, protože tyto osoby postupně uváděly na celní území Evropské unie díly jízdních kol, aby zakryly skutečný účel těchto operací, a to dovoz kompletních elektrických jízdních kol. Tím by se tyto osoby vyhnuly clu, protože na rozdíl od dílů podléhají elektrická jízdní kola vyšší sazbě stanovené úmluvou a musí být zatížena antidumpingovým clem.
3. Úřad evropského veřejného žalobce se opíral o údajné porušení všeobecného pravidla 2 a) všeobecných pravidel pro výklad kombinované nomenklatury(4). To v podstatě znamená, že kompletní výrobek, například jízdní kolo, může být pro účely sazebního zařazení považován za dovezený, i když byly na celní území fyzicky dovezeny pouze díly potřebné k jeho sestavení. Toto pravidlo je doplněno podmínkou stanovenou Soudním dvorem(5), podle níž musí být dotčené díly předloženy k celnímu odbavení současně. Tato podmínka je jádrem otázek předkládajícího soudu, neboť v projednávané věci nebyly díly umožňující sestavení elektrických jízdních kol předloženy celnímu úřadu společně, ale byly dováženy v dílčích zásilkách.
II. Právní rámec
A. Mezinárodní právo
4. Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží (dále jen „HS“) byl zaveden Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, která byla uzavřena v Bruselu dne 14. června 1983(6) v rámci Světové celní organizace (WCO).
5. Druhá věta všeobecného pravidla 2 a) pro výklad HS v podstatě stanoví, že každé uvedení výrobku v některém z čísel se vztahuje též na výrobek neúplný nebo nedohotovený, má-li již při předložení podstatné rysy úplného nebo dohotoveného výrobku.
6. V bodě V vysvětlivky k tomuto pravidlu se uvádí, že „[z]boží je předkládáno v [nesmontovaném nebo rozloženém] stavu zejména z takových důvodů, jako je nezbytnost a vhodnost balení, manipulace nebo dopravy nebo jejich usnadnění. Z bodu VII této vysvětlivky kromě toho vyplývá, že „[n]a nesmontované součásti výrobku v počtu přesahujícím počet požadovaný pro vytvoření kompletního výrobku se vztahuje zvláštní režim“. A konečně podle bodu VIII uvedené vysvětlivky platí, že to, zda se toto pravidlo uplatní, je uvedeno v Obecných úvahách u tříd nebo kapitol (zejména třídy XVI, kapitoly 44, 86, 87 a 89).
7. Vysvětlivky ke kapitole 44 třídy IX a k třídám XVI a XVII HS se vztahují na dřevěné výrobky předkládané v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, rozložené stroje a přístroje a nedokončená nebo nekompletní plavidla.
B. Unijní právo
1. Nařízení č. 2658/87, kombinovaná nomenklatura a vysvětlivky
8. V projednávané věci se použije nařízení č. 2658/87 ve znění prováděcího nařízení (EU) 2018/1602(7). Příloha I tohoto nařízení obsahuje kombinovanou nomenklaturu (dále jen „KN“), jejíž součástí jsou všeobecná pravidla pro výklad.
9. Všeobecné pravidlo 2 a) pro výklad KN [dále jen „všeobecné pravidlo 2 a)“], které přebírá stejné pravidlo HS, zní takto:
„Každé uvedení výrobku v některém z čísel se vztahuje též na výrobek, který není kompletní nebo jehož zpracování není dokončeno, pokud již má při předložení podstatný charakter kompletního nebo dokončeného výrobku. Totéž platí pro zařazení kompletního nebo dokončeného výrobku (nebo výrobku zařazovaného podle tohoto pravidla jako kompletní nebo dokončený výrobek), který je předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu.“
10. Doplňková poznámka 2 třídy XVI KN obsahuje podrobnosti pro předkládání strojů v nesmontovaném nebo rozloženém stavu. Doplňková poznámka 3 téže třídy stanoví, že na žádost deklaranta a za podmínek stanovených příslušnými celními orgány se ustanovení všeobecného pravidla 2 a) rovněž použije na stroje dodávané v dílčích zásilkách.
11. Číslo KN 8711 zahrnuje zejména jízdní kola vybavená pomocným motorem. Části, součásti a příslušenství vozidel čísel 8711 až 8713 patří pod číslo 8714.
12. Doplňková poznámka č. 2 třídy XVII KN stanoví, že na žádost deklaranta a za podmínek stanovených příslušnými celními úřady se ustanovení všeobecného pravidla 2 a) rovněž použije na výrobky čísel 8608, 8805, 8905 a 8907 dodávané v dílčích zásilkách.
13. Dne 29. března 2019 zveřejnila Evropská komise vysvětlivky ke KN(8). Zahrnují pokyny k aplikaci doplňkové poznámky 3 třídy XVI KN.
2. Celní kodex
14. Celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“), stanovený nařízením (EU) č. 952/2013(9), definuje v bodě 12, resp. bodě 33 článku 5 pojmy „celní prohlášení“ a „předložení zboží celnímu úřadu“.
15. Článek 56 odst. 1 kodexu stanoví, že „[s]platné dovozní a vývozní clo vychází ze společného celního sazebníku“. Z odstavce 2 téhož článku vyplývá, že společný celní sazebník zahrnuje zejména KN zboží stanovenou nařízením č. 2658/87.
3. Prováděcí nařízení 2015/2447
16. Článek 96 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447(10), který je v podstatě totožný s článkem 115 uvedeného nařízení, stanoví:
„Jsou-li na žádost dovozce a za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu v dílčích zásilkách dováženy produkty v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému třídy XVI nebo XVII nebo čísla 7308 nebo 9406 harmonizovaného systému, lze celnímu úřadu předložit jediný doklad o původu těchto produktů při dovozu první části.“
III. Skutkový základ sporu a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
17. Společnost Prestige Rijwielen NV (dále jen „Prestige“), založená podle belgického práva, dovážela až do uložení prozatímního antidumpingového cla v červenci 2018(11), kompletní elektrická jízdní kola čínského původu, spadající do čísla 8711 60 10 KN. Konečné antidumpingové a vyrovnávací clo bylo uloženo v lednu 2019(12). Od té doby až do dubna 2021 společnost Prestige dovážela a deklarovala díly elektrických jízdních kol spadající do podpoložek čísla 8714 KN.
18. Při kontrole celní orgány identifikovaly 27 celních prohlášení rozdělených do šesti skupin, z nichž každá se týkala dílů fakturovaných pod stejným odkazem, jež umožňovaly sestavení celkem 5 800 kompletních jízdních kol. Prohlášení byla podávána s odstupem několika dnů nebo několika měsíců. Tyto skutkové okolnosti vedly k trestnímu řízení, které zahájil Úřad evropského veřejného žalobce proti společnostem Prestige, ZG (jejímu jednateli) a Logwin Air + Ocean Belgium NV (jejímu celnímu zástupci). Je jim vytýkáno obcházení dovozních, antidumpingových a vyrovnávacích cel tím, že podávali celní prohlášení, v nichž nesprávně prohlašovali dovoz dílů jízdních kol, aby zatajili dovoz elektrokol.
19. Soud prvního stupně zjistil, že společnost Prestige objednala v Číně kompletní elektrická jízdní kola v nesmontovaném stavu a jako taková je prodávala spotřebitelům. Z toho vyvodil, že s ohledem na všeobecné pravidlo 2 a) měla společnost Prestige pro celní účely deklarovat dovoz nikoliv dílů, ale kompletních elektrických jízdních kol. Proto bylo společnostem Prestige a ZG uloženo zaplacení pokuty a v případě, že zabavené zboží nevydají, k zaplacení jeho odhadované celní hodnoty. Společnost Logwin Air + Ocean Belgium byla zproštěna odpovědnosti. A konečně, bylo vyhověno všem vedlejším nárokům celních a daňových orgánů, které se připojily k trestnímu řízení jako poškozené.
20. V odvolacím řízení hof van beroep te Antwerpen (Odvolací soud v Antverpách, Belgie) uvedl, že v souladu s všeobecným pravidlem 2 a) mělo být zboží dovážené po dílech zařazeno do čísla celního sazebníku použitelného pro kompletní zboží. Není však jisté, zda lze toto pravidlo použít, protože dotčená celní prohlášení byla podávána postupně, někdy s odstupem několika měsíců. Je pravda, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci X a Inspecteur van de Belastingdienst Douane(13) rozhodl, že není na místě vykládat všeobecné pravidlo 2 a) tak, aby umožňovalo dovozcům, aby si – zejména podáním samostatných celních prohlášení – sami zvolili, zda zboží budou deklarovat jako celek, nebo odděleně. Podle téhož rozsudku je však použití tohoto pravidla podmíněno současným předložením zboží celnímu úřadu.
21. Za těchto podmínek se hof van beroep te Antwerpen (Odvolací soud v Antverpách) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru podle článku 267 SFEU následující předběžnou otázku:
Musí být [všeobecné pravidlo 2 a)] vykládáno v tom smyslu, že díly elektrického jízdního kola, které mají být po propuštění do volného oběhu smontovány v elektrické jízdní kolo, jsou fakturovány dvěma různými dodavateli a přepravovány v různých kontejnerech, přičemž tentýž deklarant jménem a na účet téhož příjemce postupně během období čítajícího až několik měsíců deklaruje tyto díly u téhož celního úřadu prostřednictvím samostatných [celních prohlášení] a které jsou při tomto propuštění do volného oběhu ve vlastnictví příjemce, je třeba považovat za elektrická jízdní kola v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ve smyslu uvedeného pravidla[...], pokud z objektivních skutečností vyplývá, že tyto díly tvoří jeden celek a zahrnují všechny podstatné součásti elektrických jízdních kol?“
IV. Řízení před Soudním dvorem a Tribunálem
22. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla kanceláři Soudního dvora doručena dne 18. července 2025. V souladu s článkem 50b statutu Soudního dvora Evropské unie byla tato žádost předána Tribunálu.
23. Účastníci sporu v původním řízení, Belgická vláda a Komise předložili písemná vyjádření a zúčastnili se jednání, které se konalo dne 23. dubna 2026.
V. Právní posouzení
24. V projednávané věci Úřad evropského veřejného žalobce tvrdí, že postupný dovoz dílů jízdních kol spadá do působnosti druhé hypotézy všeobecného pravidla 2 a). Pro účely sazebního zařazení je proto třeba mít za to, že obžalovaní nedováželi díly, ale kompletní elektrická jízdní kola. Tento výklad je však v rozporu s judikaturou Soudního dvora, která byla zakotvena v rozsudku Osram z roku 1974(14). Z bodu 7 tohoto rozsudku vyplývá, že použití všeobecného pravidla 2 a) na dovoz výrobku v nesmontovaném nebo rozloženém stavu je podmíněn tím, že jeho jednotlivé díly jsou předloženy k celnímu odbavení současně.
25. V rozsudkuX a Inspecteur van de Belastingdienst Douane z roku 2023 Soudní dvůr upřesnil, že požadavek současného předložení je splněn, pokud je zboží předloženo celnímu úřadu ve stejný čas, i když je předmětem několika celních prohlášení. Tento výklad všeobecného pravidla 2 a) byl odůvodněn zejména tím, že je závazné a nelze jej obcházet tím, že si dovozci zvolí „sazební zařazení dotčeného zboží – buď jako jeden celek, nebo samostatně – které je pro ně nejpříznivější“(15).
26. Předkládající soud se v podstatě snaží zjistit, zda lze posledně uvedené úvahy přenést na praxi rozdělení dovozu. Implicitně nás vyzývá k tomu, abychom prozkoumali, zda je možné požadavek na současné předložení zboží relativizovat, nebo dokonce od něj upustit. Takové řešení by se samozřejmě rovnalo upřesnění dlouhodobě ustálené judikatury Soudního dvora, nebo dokonce její změně(16).
27. Abych mohl odpovědět na položenou otázku, považuji za nezbytné nejprve vyložit všeobecné souvislosti projednávané věci (A). Dále navrhuji podat výklad všeobecného pravidla 2 a) s cílem vymezit oblast jeho působnosti (B). Konečně, pokud by Tribunál hodlal dospět k závěru, že se toto pravidlo vztahuje na zboží dovážené v dílčích zásilkách, domnívám se, že je třeba pojednat o jeho konkrétním použití (C).
A. Použitelnost celního řízení na dovoz v dílčích zásilkách
28. Domnívám se, že je důležité připomenout, že postup při proclívání zboží, zakotvený v celním kodexu, tvoří širší právní rámec, do něhož je sazební zařazení zakotveno jako jedna z hlavních fází celního řízení, a to fáze stanovení celní sazby(17). Obecné pravidlo 2 a) to jasně odráží svým odkazem na předložení zboží celnímu úřadu. Toto pojetí celního práva bylo v rozhodnutí ve věci Osram(18) vyloženo tak, že vyžaduje současné předložení zboží. Judikatura vyplývající z tohoto rozsudku potvrzuje, že časově rozložené předložení je vyloučeno(19), takže všeobecné pravidlo 2 a) se na dovoz v dílčích zásilkách nepoužije(20).
29. Pro určení, zda lze přesto přijmout opačný výklad tohoto pravidla, považuji za nezbytné objasnit, do jaké míry celní kodex stanoví nebo alespoň nevylučuje celní odbavení zboží dováženého postupně v dílčích zásilkách v nesmontovaném nebo rozloženém stavu. Za tímto účelem nejprve uvedu přehled celního řízení (1), který mi následně umožní stanovit základní zásadu, a to zásadu deklarování předloženého zboží (2). Nakonec se budu zabývat možností odchýlit se od této zásady pro účely dovozu zboží v dílčích zásilkách v nesmontovaném nebo rozloženém stavu (3).
1. Historický původ a současný stav celního řízení
30. V roce 1974, kdy Soudní dvůr vydal rozsudek ve věci Osram(21), se celní kontrola dovozu řídila harmonizačními pravidly stanovenými ve směrnici 68/312/EHS(22). Tato směrnice používala pojem „předložení zboží celnímu úřadu“ jen ve španělském, italském a nizozemském znění. Nizozemské znění obsahovalo termín „aanbrengen“, který odpovídá termínu obsaženému v současné době v nizozemském znění čl. 5 bodě 33 celního kodexu, jež definuje „předložení zboží celnímu úřadu“. Každopádně směrnice z roku 1968 stanovila povinnost dopravit zboží na celní úřad a „neprodleně“ podat prohlášení k identifikaci tohoto zboží. Nařízení (EHS) č. 4151/88(23) stanovilo v článku 5 použití pojmu „předložení zboží celnímu úřadu“ v právu Společenství na obecné úrovni. Bylo definováno jako oznámení celním orgánům o tom, že zboží bylo přepraveno na celní úřad(24). Po tomto úkonu muselo bezprostředně následovat podání celního prohlášení. Podle judikatury Soudního dvora platí, že aby se mohlo mít za to, že zboží legálně vstoupilo na celní území Společenství, musí být po jeho vstupu dopraveno na celní úřad a být předloženo k celnímu řízení(25).
31. Postup zavedený aktuálně platným celním kodexem je založen na stejných zásadách. Průjezd zboží celním úřadem je v podstatě charakterizován několika operacemi, které v zásadě probíhají postupně, a to zejména přepravením zboží na celní úřad (čl. 135 odst. 1), jeho předložením celnímu úřadu bezprostředně po tomto přepravení (čl. 5 odst. 33 a čl. 139 odst. 1), podáním celního prohlášení za účelem prohlášení o použití celního režimu (čl. 5 odst. 12 a čl. 158 odst. 1), přijetí celního prohlášení (článek 172), nepovinné ověření celního prohlášení (článek 188) a propuštění zboží (články 194 a 195).
2. Zásada deklarování předloženého zboží
32. Podle toho, jak chápu celní řízení, se podání prohlášení, ověřování (podle článku 188 celního kodexu) a propuštění (podle článků 194 a 195 kodexu) vždy týkají zboží předloženého celnímu úřadu. V zásadě se nevztahují na zboží, které ještě nebylo na celní úřad přepraveno(26), ani na zboží, které již celní úřad opustilo po jeho propuštění(27).
33. Tuto analýzu potvrzují články 170 až 172 celního kodexu, které stanoví, že celní prohlášení musí být podáno osobou schopnou předložit dotyčné zboží. Ačkoli lze celní prohlášení podat až 30 dní před očekávaným předložením zboží, je toto včasné podání platné pouze tehdy, pokud je zboží v této lhůtě skutečně předloženo. Kromě toho je přijetí celních prohlášení celními orgány výslovně podmíněno skutečným předložením zboží, na které se prohlášení vztahují.
34. Dále musí být podle článků 144, 149 a 158 celního kodexu zboží dočasně uskladněné v době jeho předložení deklarováno do 90 dnů(28). Teoreticky by tato ustanovení mohla umožnit, aby zboží, které bylo přepraveno na celní úřad v různou dobu, bylo deklarováno společně, ale v rámci této lhůty. Podle mého názoru je však takový výklad v rozporu s procesními požadavky na podání „standardního“ celního prohlášení ve smyslu článku 162 celního kodexu. Podle článku 222 prováděcího nařízení je každá položka zboží předmětem samostatného celního prohlášení. Odchylka od této zásady platí pouze pro zboží „obsažené v zásilce“, které může být spojeno, pokud spadá do jedné podpoložky celního sazebníku. Vzhledem k tomu, že zboží stejné zásilky přichází na celní úřad současně a musí být předloženo neprodleně(29), společné celní prohlášení se nutně týká zboží předloženého současně.
35. Stejný požadavek je uveden také v čl. 177 odst. 1 celního kodexu. Pro zjednodušení je tak umožněno, aby zboží spadající do různých podpoložek celního sazebníku bylo deklarováno, jako by spadalo do jedné podpoložky, zejména za předpokladu, že patří do „stejné zásilky“.
36. Zásada deklarování zboží předloženého celnímu úřadu (současně) pravděpodobně zajistí užitečný účinek pravomoci celních orgánů ověřovat správnost celních prohlášení před propuštěním, zejména prohlídkou zboží a odebíráním vzorků(30).
37. Tato zásada je rovněž odůvodněna skutečností, že čl. 77 odst. 1 a 2 celního kodexu spojuje řádný vznik celního dluhu s přijetím celního prohlášení a propuštěním zboží do jednoho z celních režimů. Jak je uvedeno v článku 56 celního kodexu, výše tohoto dluhu závisí na clech stanovených podle sazebního zařazení zboží. Toto zařazení se tedy provádí v okamžiku dovozu na základě údajů uvedených v celním prohlášení, přičemž je třeba upřesnit, že povinnost deklaranta poskytnout přesné údaje se vztahuje i na určení správné podpoložky KN(31). Kromě toho se pro usnadnění celních kontrol a z důvodu právní jistoty sazební zařazení vychází z objektivních charakteristik a vlastností zboží v okamžiku jeho předložení celnímu úřadu(32).
38. A konečně, domnívám se, že z čl. 194 odst. 1 a 2 celního kodexu vyplývá, že propuštění na základě celního prohlášení se týká pouze zboží předloženého celnímu úřadu a zahrnutého do tohoto prohlášení.
39. Všechny tyto úvahy mě vedou k závěru, že celní řízení bylo koncipováno tak, aby bylo procleno zboží, které bylo skutečně současně předloženo celnímu úřadu. Proto se sazební zařazení, včetně použití všeobecného pravidla 2 a), provádí v zásadě pouze pro toto zboží. Podle mého názoru takové pojetí celního řízení převládalo již v roce 1974, kdy byl vydán rozsudek Osram(33).
3. Odchylka od zásady deklarování předloženého zboží
40. Zásada uvedená v bodě 39 tohoto stanoviska se proto neslučuje s možností zařadit a deklarovat kompletní výrobek, pokud byly na celní úřad přepraveny a tomuto úřadu předloženy pouze některé jeho díly, byť je přepravení zbývajících dílů na celní úřad naplánováno na pozdější dobu. Domnívám se však, že celní kodex takový postup nevylučuje za všech okolností, což vyplývá z jeho prováděcího nařízení.
41. Dovoz zboží na území Unie v dílčích zásilkách totiž celní postupy znají. Některá ustanovení prováděcího nařízení, konkrétně články 96, 99, 105, 115 a 121, jsou výslovně založena na předpokladu, že takový způsob dovozu je povolen. Stanovují zjednodušení prokazování původu zboží dováženého v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ve smyslu všeobecného pravidla 2 a) a spadajícího do tříd XVI nebo XVII nebo do čísel HS 7308 nebo 9406.
42. Z toho dovozuji, že by mělo být možné v celním prohlášení uvést, že zboží, na které se vztahuje a které je předkládáno celnímu úřadu, je součástí řady spojených zásilek za účelem jejich dovozu na území Unie. Na druhé straně musí být deklarant pro účely stanovení použitelné sazby cla schopen zohlednit veškeré takto dovezené zboží a případně je zařadit jako jeden kompletní výrobek podle všeobecného pravidla 2 a).
43. Tato možnost však představuje odchylku od zásady deklarování zboží předloženého celnímu úřadu, která, jak jsme viděli, je základem celního řízení. Proto je třeba ji vykládat restriktivně(34). Podle mého názoru to platí tím spíše, že celní kodex takovou odchylku výslovně nestanoví.
B. Použitelnost všeobecného pravidla 2 a) na dovoz v dílčích zásilkách
44. Pravidla sazebního zařazení KN, a tedy i všeobecné pravidlo 2 a), je třeba vykládat s ohledem na výsledek rozboru celního řízení.
45. V kontextu projednávané věci je tedy naším úkolem určit rozsah tohoto pravidla, zejména s ohledem na jeho odkaz na „předložení“ zboží. Za tímto účelem navrhuji nejprve podat doslovný výklad všeobecného pravidla 2 a) (1) a poté systematický a teleologický výklad tohoto pravidla (2). Tento přezkum bude doplněn o posouzení, zda neexistují omezení daná úmluvou týkající se převzetí HS do KN, která by unijnímu normotvůrci bránila upřesnit nebo dokonce změnit oblast působnosti uvedeného pravidla (3).
1. Doslovný výklad všeobecného pravidla 2 a)
46. Podle druhé věty všeobecného pravidla 2 a) se každé uvedení výrobku vztahuje také na výrobek „který je předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu“. Soudní dvůr v bodě 7 svého rozsudku Osram(35) uvedl, že ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že se může použít pouze tehdy, pokud jsou nesmontované nebo rozložené díly předloženy celnímu úřadu současně(36).
47. Když Soudní dvůr v roce 1974 rozhodl, musela být v souladu s nařízením č. 1(37) předmětná nařízení vypracována v šesti tehdejších úředních jazycích. Ze srovnání jazykových znění tehdy platného znění druhé věty všeobecného pravidla 2 a)(38) vyplývá, že dánské, anglické a nizozemské znění požadavek na předložení neobsahovala. V dánštině a nizozemštině se však objevila formulace, že zboží musí být k dispozici, a v angličtině se hovořilo o jeho dovozu. Zdá se, že ostatní jazyková znění výslovně odkazovala na předložení zboží(39).
48. V KN použitelné ratione temporis na projednávanou věc patrně většina jazykových znění všeobecného pravidla 2 a) druhé věty obsahuje více či méně výslovný požadavek předložení. Například anglické znění nyní používá termín „předložené zboží“. Německé a finské znění dokonce výslovně odkazují na předložení zboží celnímu úřadu. Navíc, pokud se nemýlím, dánské, polské a švédské znění odkazují na zboží k dispozici v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, což podle mě znamená předložení tohoto zboží. Estonské znění uvedeného pravidla se liší a odkazuje na zboží v rozloženém stavu, aniž by zmiňovalo jejich dostupnost nebo předložení. V každém případě je třeba s ohledem na rozdíly jazykových znění NZ přikládat zvláštní váhu jeho francouzskému a anglickému znění, neboť ta vycházejí z HS, jehož závazná znění jsou pouze znění francouzské a anglické(40).
49. S ohledem na toto jazykové srovnání se domnívám, že znění druhé věty všeobecného pravidla 2 a) omezuje jeho použití na zboží předložené celnímu úřadu. Posuzováno samostatně mi to však neumožňuje učinit závěr, zda jednotlivé díly kompletního výrobku musí být předloženy současně.
50. Požadavek současného předložení by sice na jednu stranu mohl být odvozen ze zásady deklarování předloženého zboží, která je uvedena v bodě 39 tohoto stanoviska. Na druhou stranu se však přikláním k názoru, že takovýto restriktivní výklad znění všeobecného pravidla 2 a) není nutný. Nezohledňoval by zejména ekonomické a právní skutečnosti, které zohlednil unijní normotvůrce. Jak je patrné z prováděcího nařízení(41), unijní normotvůrce vychází z předpokladu, že celní kodex umožňuje dovážet zboží v nesmontovaném nebo rozloženém stavu v dílčích zásilkách.
51. Proto je třeba použít systematický a teleologický výklad všeobecného pravidla 2 a), aby bylo možné určit, zda lze požadavek na předložení zboží splnit v případě rozděleného celního odbavení.
2. Systematický a teleologický výklad všeobecného pravidla 2 a)
a) Systematický výklad
52. Z bodu 8 rozsudku ve věci Osram(42) vyplývá, že v roce 1971(43) bylo do úvodní části KN uvedené v příloze nařízení č. 950/68 vloženo všeobecné pravidlo 2 a) s cílem zobecnit již existující výkladovou praxi. Tato praxe vycházela z řady specifických poznámek v této nomenklatuře, které zahrnovaly varianty výše uvedeného pravidla, zaměřené na dovoz výrobků ze dřeva, strojů, vozidel, lodí a nábytku v nesmontovaném nebo rozloženém stavu(44).
53. Mezi těmito zvláštními poznámkami byla poznámka týkající se strojů, která upřesňovala, že systém zařazení strojů předkládaných v nesmontovaném nebo rozloženém stavu se použije i v případě, že jsou tyto stroje předkládány v dílčích zásilkách.
54. Vývoj KN od jejího prvního zavedení na úrovni Společenství nařízením č. 950/68 až do současnosti ukazuje, že nedošlo ke zobecnění použitelnosti všeobecného pravidla 2 a) na dovoz všech výrobků v nesmontovaném nebo rozloženém stavu v dílčích zásilkách. Naopak, taková možnost je stanovena pouze v případě některých výrobků, a to strojů spadajících do třídy XVI KN a výrobků spadajících do čísel 8608, 8805, 8905 a 8907 třídy XVII KN, jak je patrné z doplňkové poznámky 3 třídy XVI a doplňkové poznámky 2 třídy XVII KN(45). Podle těchto poznámek se všeobecné pravidlo 2 a) použije „rovněž“ na výrobky, na které se tyto poznámky vztahují, pokud jsou dováženy v dílčích zásilkách.
55. Souvztažně tak články 96, 99 a 115 prováděcího nařízení stanoví tento způsob dovozu zboží v nesmontovaném nebo rozloženém stavu pouze v případě, že spadá do tříd XVI nebo XVII nebo do čísel HS 7308 nebo 9406.
56. Podle mého názoru výklad, že doplňkové poznámka 3 třídy XVI a doplňkové poznámka 2 třídy XVII KN nemají být používány obecně, potvrzuje zejména použití příslovce „rovněž“. Kromě toho tyto poznámky podmiňují použití všeobecného pravidla 2 a) „žádostí“ deklaranta. Myslím, že není vyloučeno, že by mu tato podmínka mohla skýtat možnost volby, což by ještě podtrhovalo povahu těchto poznámek jakožto odchylek.
57. Domnívám se proto, že všeobecné pravidlo 2 a) se v zásadě vztahuje pouze na zboží předložené ve stejný čas, tedy současně, a to s výhradou omezené odchylky stanovené pro dovoz určitého zboží v dílčích zásilkách(46).
58. Zdá se, že toto omezení působnosti všeobecného pravidla 2 a) potvrzuje jednání unijních orgánů. Problém rozdělování dovozu za účelem obejití tohoto pravidla je znám již dlouho. V roce 1993 vedlo zavedení antidumpingového cla na jízdní kola z Číny(47) k poklesu dovozů celých jízdních kol, zatímco dovozy dílů, z nichž tato kola sestávají, se současně výrazně zvýšily. Podle šetření Komise některé společnosti „dbaly na to, aby díly určené pro stejnou osobu provádějící montáž byly rozptýleny v různých kontejnerech, odeslány v různých termínech a někdy vyloženy v různých přístavech“, což jim umožnilo vyhnout se použití všeobecného pravidla 2 a)(48). V reakci na tuto praxi rozšířil unijní normotvůrce antidumpingové clo na dovoz některých dílů jízdních kol. Kombinovanou nomenklaturu však nezměnil.
59. Tento přístup se zdá být v souladu s postojem, který Evropská unie hájí na mezinárodní scéně. Podle dokumentu Světové obchodní organizace (WTO), který v roce 2008 vypracoval „panel WTO“, Evropská společenství tvrdila, že požadavek předložení zboží „ve stavu, v jakém je“, což byl výraz použitý ve francouzském jazykovém znění všeobecného pravidla 2 a), odrážel „základní zásadu sazebního zařazení“, „podle níž se zboží zařazuje podle objektivních vlastností výrobku v okamžiku dovozu, tj. ve stavu, v jakém je dovezeno a předloženo celnímu úřadu“. "[T]ento pojem nezahrnuje a nemůže zahrnovat „několikrát“ a „na několika místech“(49).
b) Teleologický výklad
60. Systematický výklad všeobecného pravidla 2 a) kontrastuje s argumenty teleologické povahy, které by podle mého názoru mohly svědčit pro rozšíření jeho působnosti na dovoz jakéhokoli zboží v dílčích zásilkách.
61. Nejprve existují pochybnosti o tom, zda je omezení působnosti všeobecného pravidla 2 a) na zboží uvedené v doplňkové poznámce 3 třídy XVI a doplňkové poznámce 2 třídy XVII KN konzistentní. Ve skutečnosti se tyto poznámky vztahují na celou řadu zboží velmi různého druhu a velikosti(50).
62. Dále si nemyslím, že použití všeobecného pravidla 2 a) na postupný dovoz jakéhokoli zboží nemohlo přispět k řádnému fungování sazebního zařazení. To je založeno na posuzování zboží podle jeho objektivních charakteristik a vlastností, což zahrnuje zohlednění místa určení výrobku, pokud je mu vlastní(51). Proto zejména v případech, kdy jsou postupně dováženým zbožím díly kompletního výrobku, tyto díly byly objednány jako součásti takového výrobku a jsou od počátku určeny nikoli k samostatnému prodeji, ale k tomu, aby z nich byl před uvedením na trh sestaven kompletní výrobek, je patrně vhodnější použít na tyto díly celní sazbu stanovenou pro tento kompletní výrobek. Domnívám se, že indicie v tomto smyslu mohou vyplývat například z dokumentů přiložených k celnímu prohlášení, jako jsou kupní smlouvy a faktury, a také ze skutkových okolností, jako je skutečnost, že dovezené díly odpovídají určitému počtu kompletních výrobků(52) nebo že dovozce přestal dovážet kompletní výrobky.
63. Považuji rovněž za důležité zdůraznit, že dovoz zboží v nesmontovaném nebo rozloženém stavu v dílčích zásilkách může být důsledkem různých obchodních či jiných omezení. Ty mohou souviset s možnostmi přepravy, které má dovozce k dispozici, v závislosti na velikosti nebo množství dílů, nebo s výrobou dovážených dílů, zejména pokud probíhá v několika továrnách, ať už se nacházejí v blízkosti přístavu, letiště nebo silnice. Kromě toho může být postupný dovoz dílů jednoho výrobku důsledkem nepředvídatelných okolností, jako jsou války, blokády obchodních cest, stávky nebo povětrnostní podmínky.
64. Domnívám se, že tyto různé faktory nemají vliv na objektivní vlastnosti dováženého zboží. Na druhou stranu – jak vyplývá z rozsudku X a Inspecteur van de Belastingdienst Douane(53) – je třeba k nim přihlédnout jako k objektivním faktorům, aby bylo možné určit, zda se má i přes postupné uvedení jednotlivých dílů na celní území Unie za to, že deklarant provádí dovoz kompletního výrobku, který je předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu.
65. A konečně podle mého názoru je z bodu 26 téhož rozsudku zřejmé, že objektivní povaha sazebního zařazení znamená, že dovozci nesmí mít možnost sami si zvolit sazební zařazení zboží pomocí relativně jednoduché manipulace. Zdá se mi, že tento důvod, který Soudnímu dvoru umožnil dospět k závěru, že všeobecné pravidlo 2 a) je použitelné v případě podání několika samostatných celních prohlášení pro výrobky předkládané současně v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, je relevantní i v případě postupného dovozu dílů určených ke složení do kompletního výrobku(54).
66. Navzdory přitažlivosti těchto teleologických argumentů se však nedomnívám, že by mohly zvrátit konstatování uvedené v bodě 57 tohoto stanoviska. Výsledek systematického výkladu tohoto pravidla totiž není nejednoznačný, nýbrž podle mého názoru svědčí o jasné vůli normotvůrce omezit jeho použitelnost na dovoz zboží v dílčích zásilkách pouze na případy výslovně uvedené v doplňkové poznámce 3 tříd XVI a doplňkové poznámce 2 třídy XVII KN(55).
67. Za těchto okolností navrhuji, aby Tribunál rozhodl, že všeobecné pravidlo 2 a) nelze použít na díly jízdních kol, které nejsou celnímu úřadu předloženy současně, ale jsou dováženy v dílčích zásilkách. Elektrická jízdní kola a jejich součásti patří do čísel 8711 a 8714 KN, a proto se na ně nevztahují odchylky uvedené v doplňkové poznámce 3 třídy XVI a doplňkové poznámce 2 třídy XVII.
3. Omezení změn oblasti působnosti všeobecného pravidla 2 a) vyplývající z úmluvy
68. Vzhledem k teleologickým argumentům, které mohou svědčit ve prospěch rozšíření oblasti působnosti všeobecného pravidla 2 a), se mi výklad tohoto pravidla, jak je uveden v bodech 57 a 67 tohoto stanoviska, nejeví jako zcela uspokojivý. Zejména existuje určité napětí mezi tímto výkladem a uvedenými argumenty, zejména pokud jde o zjevný nesoulad ve výběru zboží, na které se vztahuje doplňková poznámka 3 třídy XVI a doplňková poznámka 2 třídy XVII KN.
69. Vzhledem k tomu, že řešení tohoto problému nespadá do pravomoci soudů, je na unijním normotvůrci, aby rozhodl, zda a případně jakým způsobem tento problém vyřešit. S ohledem na tuto skutečnost navrhuji ověřit, zda existují nějaké právní důvody, které by mohly normotvůrci bránit, aby přehodnotil použitelnost všeobecného pravidla 2 a) na dovoz zboží v dílčích zásilkách. Mám na mysli zejména omezení daná úmluvou, která vyplývají z provedení HS do KN.
70. V tomto ohledu se mi zdá, že omezení použitelnosti všeobecného pravidla 2 a) na dovoz zboží v dílčích zásilkách, na které se vztahuje doplňková poznámka 3 třídy XVI a doplňková poznámka 2 třídy XVII KN, nevyplývá z povinností stanovených v HS. Pokud se nemýlím, v tomto systému neexistují žádná pravidla ani poznámky, které by upravovaly dovoz v dílčích zásilkách.
71. Jak vyplývá z bodu VIII) vysvětlivek k všeobecnému pravidlu 2 a) HS, některé třídy a kapitoly HS obsahují příklady použití tohoto pravidla. Tyto příklady, které nejsou právně závazné(56), neobsahují indicie, z nichž by bylo možné dovodit, že by se toto pravidlo v zásadě nemohlo vztahovat na dovoz zboží v dílčích zásilkách. V případě výrobků ze dřeva je sice na jednu stranu jeho použití výslovně podmíněno tím, že „jednotlivé díly jsou předloženy společně“. Ostatní příklady jsou však na druhou stranu formulovány neutrálně nebo neobsahují žádný údaj o předložení zboží. Pokud jde konkrétně o stroje, hovoří se o jejich předložení v demontovaném nebo nesestaveném stavu, bez jakýchkoli bližších podrobností(57).
72. Na základě těchto úvah se přikláním k názoru, že ačkoli autoři HS jednoduše nepředpokládali použití všeobecného pravidla 2 a) na dovoz v dílčích zásilkách, výslovně to – snad s výjimkou dovozu výrobků ze dřeva – ani nevyloučili.
73. Toto posouzení je podpořeno rozhodnutím Výboru pro HS z listopadu 1995, které stanoví, že je ponecháno na každém signatářském státě(58), aby upravil použitelnost všeobecného pravidla 2 a) HS na dovoz v dílčích zásilkách(59). Z toho vyvozuji, že unijní normotvůrce může samostatně rozhodnout, zda toto pravidlo uplatní v případě, že jsou postupně dováženy jednotlivé díly kompletního výrobku.
74. Domnívám se, že když byla doplňková poznámka 3 třídy XVI zavedena do KN uvedené v příloze nařízení č. 950/68 přijetím nařízení č. 1/72, vycházel normotvůrce Evropského hospodářského společenství rovněž z předpokladu, že je oprávněn zahrnout dovoz zboží v dílčích zásilkách do oblasti působnosti všeobecného pravidla 2 a). Tato změna tehdy platné nomenklatury totiž nebyla odůvodněna změnou Bruselské úmluvy ze dne 15. prosince 1950(60), která HS předcházela, ale ekonomickými a praktickými důvody, které zmíněný normotvůrce uvedl. Unijní normotvůrce v současné době ostatně zachovává doplňkovou poznámku 3 třídy XVI a doplňkovou poznámku 2 třídy XVII v KN, přestože HS rovnocenné poznámky neobsahuje.
75. S ohledem na výše uvedené se domnívám, že unijní normotvůrce má pravomoc změnit oblast působnosti všeobecného pravidla 2 a), pokud jde o dovoz zboží v dílčích zásilkách.
C. Podpůrná analýza použití všeobecného pravidla 2 a) na dovoz v dílčích zásilkách
76. Pokud by Tribunál hodlal dospět k závěru, že se všeobecné pravidlo 2 a) vztahuje na veškerý dovoz v dílčích zásilkách, bylo by třeba určit podmínky, za nichž lze toto pravidlo použít, neboť celní kodex takové podmínky neobsahuje.
77. Domnívám se, že indicie lze analogicky dovodit z čl. 99 odst. 3 a článku 115 prováděcího nařízení a zejména z doplňkové poznámky 3 třídy XVI a doplňkové poznámky 2 třídy XVII KN. Tato ustanovení zaprvé stanoví , že deklarant je povinen požádat celní orgány o povolení dovážet zboží v nesmontovaném nebo rozloženém stavu v dílčích zásilkách. Zadruhé z něj vyplývá, že tyto orgány stanoví podmínky pro postupný dovoz.
78. S ohledem na tyto požadavky navrhuji předložit několik bodů k úvahám, zaprvé s ohledem na procesní rámec pro použití všeobecného pravidla 2 a) stanovený celními orgány v případě dovozu zboží v dílčích zásilkách (1), a zadruhé s ohledem na povinnosti deklaranta (2). Kromě toho se domnívám, že v reakci na diskusi na jednání by bylo vhodné zabývat se dopadem možného zneužití práva, na uplatňování tohoto pravidla (3).
1. Procesní rámec pro použití všeobecného pravidla 2 a)
79. Jak již bylo uvedeno v bodě 77 tohoto stanoviska, jeví se mi jako rozumné mít za to, že analogicky k čl. 99 odst. 3 a článku 115 prováděcího nařízení, jakož i doplňkové poznámce 3 třídy XVI a doplňkové poznámce 2 třídy XVII KN, je na celních orgánech, aby stanovily procesní podmínky pro použití všeobecného pravidla 2 a) na dovoz zboží v dílčích zásilkách.
80. Na druhou stranu na vnitrostátních orgánech nelze ponechat, aby podle svého uvážení stanovily podmínky pro věcné použití všeobecného pravidla 2 a), neboť jinak by hrozilo, že dovozcům nebude při zařazování zboží pro účely celního sazebníku zajištěno rovné zacházení. S ohledem na judikaturu uvedenou v bodech 62 a 64 tohoto stanoviska z toho vyplývá, že při přezkumu použitelnosti tohoto pravidla lze zohlednit pouze objektivní vlastnosti zboží a objektivní faktory, které určily způsob dovozu.
81. Pokud jde zaprvé o časový rozsah dovozu v dílčích zásilkách, neměl by být podle mého názoru sám o sobě rozhodující. Mohlo by však jít o jeden z objektivních faktorů relevantních pro posouzení použitelnosti všeobecného pravidla 2 a), což potvrzuje skutečnost zdůrazněná v bodě 63 tohoto stanoviska, že časové rozestupy mezi dílčími zásilkami mohou záviset na mnoha okolnostech. Za těchto okolností se nedomnívám, že je možné stanovit lhůtu, po jejímž uplynutí by se všeobecné pravidlo 2 a) již nepoužilo.
82. Pro úplnost podotýkám, že by podle mého názoru bylo sporné analogicky použít lhůty pro platnost dokladů o původu stanovené v čl. 99 odst. 2, čl. 105 odst. 1 a čl. 121 odst. 1 a 4 prováděcího nařízení. Povaha těchto dokladů a ověření jejich odůvodněnosti vyžaduje, aby měly omezenou platnost(61). Pouze odchylně stanoví čl. 121 odst. 5 uvedeného nařízení možnost prodloužení doby platnosti dokladu o původu v případě dovozu zboží v nesmontovaném nebo rozloženém stavu v dílčích zásilkách. Tato odchylka odráží skutečnost, že k takovým dovozům může docházet po dobu delší, než je běžná platnost dokladu o původu.
83. Zadruhé, pokud jde o procesní pravidla upravující dovoz zboží v dílčích zásilkách v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, zdá se mi, že postačí, když celní orgány deklarantovi, který jim oznámí, že si přeje provést takovou dovozní operaci, upřesní rozsah informačních povinností, které se na něj vztahují nad rámec celního prohlášení(62).
84. A konečně zatřetí se domnívám, že požadavek na zesílenou kontrolu stanovený v čl. 105 odst. 2 prováděcího nařízení je v tomto případě přímo relevantní. Obdobně, pokud dovozce deklaruje dovoz výrobku v dílčích zásilkách, je povinností celních orgánů ověřit, zda každá zásilka skutečně odpovídá dílům potřebným k jeho sestavení.
2. Povinnosti deklaranta
85. Povinnost kontroly uvedená v bodě 84 tohoto stanoviska jde ruku v ruce s povinností deklaranta poskytovat informace. Celní kodex je totiž založen na zásadě transparentnosti. Nezaměřuje se na kontroly prováděné celními orgány, ale na povinnosti deklaranta. Ustanovení upravující celní režim, do kterého je zboží propuštěno, se v zásadě použijí na základě údajů uvedených v celních prohlášeních. Ty nejsou systematicky ověřovány, což znamená, že deklarant musí celnímu úřadu poskytnout přesné a úplné informace. V této souvislosti Soudní dvůr zdůraznil, že je na samotném deklarantovi, aby určil podpoložku KN použitelnou pro zboží, které deklaruje(63).
86. Je pravda, že jelikož doplňková poznámka 3 třídy XVI a doplňková poznámka 2 třídy XVII KN stanoví použití všeobecného pravidla 2 a) na žádost deklaranta, patrně deklarantovi nabízí možnost volby. Pokud by však dovoz jakéhokoli zboží v nesmontovaném nebo rozloženém stavu v dílčích zásilkách spadal do oblasti působnosti tohoto pravidla, mělo by být jeho uplatňování založeno na objektivních faktorech a nezáviset na volbě(64). V příslušných případech by proto měl deklarant na základě své informační povinnosti ve svých celních prohlášeních od okamžiku první zásilky a při každé další zásilce uvádět, že uskutečňuje dovoz zboží v dílčích zásilkách(65). Měl by rovněž sazebně zařadit toto zboží v souladu s všeobecným pravidlem 2 a).
87. S touto výhradou nicméně doplňková poznámka 2 třídy XVI KN umožňuje načrtnout rozsah informační povinnosti nad rámec celního prohlášení. Od deklaranta by se například mohlo požadovat, aby u výrobků předložených v nesmontovaném nebo rozloženém stavu předložil „návod k montáži a soupis obsahu jednotlivých balení“. Tento požadavek je dle všeho relevantní zvláště pro dovoz zboží v dílčích zásilkách. Takový návod by umožnil identifikovat díly potřebné k sestavení kompletního výrobku a soupis obsahu zásilek by zajistil, že celní orgány budou mít úplný přehled o dovozní operaci. Tyto informace se mi ostatně zdají být užitečné s ohledem na povinnost provádět zesílené kontroly, která je uvedena v bodě 84 tohoto stanoviska.
3. Zohlednění zneužití práva
88. Účastníci sporu v původním řízení a další zúčastněné strany vznesli na jednání otázku, zda je třeba zohlednit existenci zneužití práva. Úřad evropského veřejného žalobce v této souvislosti argumentoval, že zákaz takového zneužití by měl být vodítkem pro výklad všeobecného pravidla 2 a).
89. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je zneužití práva právním pojmem odvozeným ze zásady zákazu zneužití, jehož cílem je zabránit tomu, aby osoba využívala výhod stanovených unijním právem, pokud nejsou ve skutečnosti splněny objektivní podmínky pro jejich získání. K prokázání této skutečnosti musí být dán jak objektivní, tak subjektivní prvek. První z nich vyžaduje, aby bylo prokázáno, že navzdory formálnímu splnění podmínek stanovených v unijních předpisech nebylo dosaženo cíle sledovaného těmito předpisy(66).
90. Jak uvedl generální advokát P. Mengozzi, tato judikatura jasně ukazuje, že právo může být zneužito pouze tehdy, bylo-li předtím uznáno. Zákaz zneužití práva proto nelze považovat za zásadu vymezující působnost ustanovení unijního práva(67). Podle mého názoru z toho vyplývá, že tento zákaz neumožňuje doplnit právní normu o zákonné podmínky ani rozšířit rozsah její působnosti contra legem. Na druhou stranu by s výhradou těchto omezení mohla být zohledněna možnost obcházení dané normy zneužívajícím postupem, s cílem nalézt výklad, který by zachoval její užitečný účinek, jak to učinil Soudní dvůr v rozsudku X a Inspecteur van de Belastingdienst Douane(68).
91. Pokud jde konkrétně o všeobecné pravidlo 2 a), za předpokladu, že by se vztahovalo na dovoz zboží v dílčích zásilkách, jeví se mi existence podvodných nebo zneužívajících praktik, jejichž cílem je obejít toto pravidlo, jako relevantní faktor pro účely jeho použití in concreto. Zdá se, že takové praktiky jsou skutečně jedním z objektivních faktorů, které lze zohlednit při určování, zda deklarant postupným uváděním dílů na celní území Unie dováží kompletní výrobek v nesmontovaném nebo rozloženém stavu(69).
VI. Závěry
92. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji odpovědět hof van beroep te Antwerpen (odvolací soud v Antverpách, Belgie) následovně:
„Všeobecné pravidlo 2 a) všeobecných pravidel pro výklad kombinované nomenklatury obsažené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2018/1602 ze dne 11. října 2018,
musí být vykládáno v tom smyslu, že:
se nevztahuje na dovoz součástí elektrického jízdního kola spadajících do podpoložky čísla 8714 kombinované nomenklatury, které mají být po propuštění do volného oběhu smontovány v elektrické jízdní kolo spadající do podpoložky čísla 8711 kombinované nomenklatury, pokud tyto součásti nejsou celnímu úřadu předloženy současně, ale jsou dováženy postupně v dílčích zásilkách.“
José Martín y Pérez de Nanclares
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. června 2026.
[podpisy]
1 Původní jazyk: francouzština.
2 Nicolet, C., „Le Monumentum Ephesenum et la délimitation du portorium d’Asie“, v Mélanges de l'École française de Rome. Antiquité, svazek 105, č. 2, 1993, s. 929-959 (s. 946). Viz také Zamora Manzano, J. L, Algunos aspectos sobre el régimen fiscal aduanero en Derecho romano – reglamentación jurídica del „portorium“, control de mercancías y comiso por fraude fiscal, Dykinson, Madrid, 2009.
3 Viz Nicolet, C., „Le monumentum Ephesenum et les dîmes d'Asie“, Bulletin de Correspondance Hellénique, 1991, č. 115-1, s. 465-480 (s. 465, 478-480), a Marek, C., „Stadt, Bund und Reich in der Zollorganisation des kaiserzeitlichen Lykien. Eine neue Interpretation der Zollinschrift von Kaunos“, v Hans-Ulrich Wiemer (vydavatel), Staatlichkeit und politisches Handeln in der römischen Kaiserzeit, De Gruyter 2006, s. 107-121 (s. 108 a 110).
4 Viz přílohu I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382).
5 Rozsudek ze dne 8. května 1974, Osram (183/73, EU:C:1974:50, bod 7).
6 Sbírka úmluv Organizace spojených národů, svazek 1503, s. 4, č. 25910 (1988). Tato úmluva byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 87/369/ES ze dne 7. dubna 1987 (Úř. věst. 1987, L 198, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 288).
7 Prováděcí nařízení Evropské komise ze dne 11. října 2018, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 2018, L 273, s. 1).
8 Úř. věst. 2019, C 119, s. 1.
9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1).
10 Prováděcí nařízení Komise ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2018/604 ze dne 18. dubna 2018 (Úř. věst. 2018, L 101, s. 22) (dále jen „prováděcí nařízení“).
11 Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1012 ze dne 17. července 2018, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz elektrických jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2018/671 (Úř. věst. 2018, L 181, s. 7).
12 Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/73 ze dne 17. ledna 2019 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz elektrických jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2019, L 16, s. 108), a prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/72 ze dne 17. ledna 2019, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz elektrických jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2019, L 16, s. 5).
13 Rozsudek ze dne 27. dubna 2023 (C‑107/22, EU:C:2023:346).
14 Rozsudek ze dne 8. května 1974 (183/73, EU:C:1974:50).
15 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. dubna 2023, X a Inspecteur van de Belastingdienst Douane (C‑107/22, EU:C:2023:346, body 24 až 26).
16 Mimořádnou povahu změny judikatury, zejména ustálené judikatury, zdůraznil generální advokát G. Hogan v bodě 57 svého stanoviska ve věci Gtflix Tv (C‑251/20, EU:C:2021:745), když konstatoval, že „ke každé takové změně předchozí judikatury [může] dojít pouze ze závažného důvodu a s omezením na to, co je nezbytné“.
17 Viz čl. 56 odst. 1 a 2 celního kodexu.
18 Rozsudek ze dne 8. května 1974 (183/73, EU:C:1974:50, bod 7).
19 Viz rozsudky ze dne 16. června 1994, Develop Dr. Eisbein (C‑35/93, EU:C:1994:252, bod 19), a ze dne 27. dubna 2023, X a Inspecteur van de Belastingdienst Douane (C‑107/22, EU:C:2023:346, bod 22).
20 Termín „v dílčích zásilkách“ se vztahuje na postupný dovoz dílů jednoho výrobku, které se z různých důvodů nepřepravují společně. To lze odlišit od dovozu dílů prostřednictvím vícero samostatných zásilek pro průmyslovou montáž (viz WTO: „Čína – Opatření ovlivňující dovoz automobilových dílů“, Zprávy zvláštní skupiny (18. července 2008), WT/DS339/R, WT/DS340/R a WT/DS342/R, s. 306 až 310, body 7.434 až 7.439), avšak ne!! bylo jisté, že je takové rozlišení nezbytné nebo odůvodněné. Pro účely mého stanoviska se to nezdá být nutné, protože většina úvah týkajících se prvního případu platí a fortiori pro případ druhý. Za této situace nelze vyloučit, že transakce dotčené v původním řízení musí být kvalifikovány jako nikoliv dovoz v dílčích zásilkách, ale dovoz prostřednictvím vícero samostatných zásilek.
21 Rozsudek ze dne 8. května 1974 (183/73, EU:C:1974:50).
22 Směrnice Rady ze dne 30. července 1968 o harmonizaci právních a správních předpisů týkajících se: 1) celního režimu zboží vstupujícího na celní území Společenství; 2) dočasného uskladnění takového zboží (Úř. věst. 1968, L 194, s. 13).
23 Nařízení Rady ze dne 21. prosince 1988, kterým se stanoví ustanovení použitelná pro zboží vstupující na celní území Společenství (Úř. věst. 1988, L 367, s. 1),
24 Definice následně zařazená do celního kodexu.
25 Rozsudek ze dne 3. března 2005, Papismedov a další (C‑195/03, EU:C:2005:131, bod 27).
26 S výhradou článku 171 celního kodexu.
27 Ověření během celního řízení, tj. před propuštěním, je třeba odlišit od kontroly po propuštění (článek 48 celního kodexu).
28 Podáním celního prohlášení je zahájen proces propuštění zboží do celního režimu. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. června 2013, Codirex Expeditie (C‑542/11, EU:C:2013:429, body 35 a násl.).
29 Viz body 30 a 31 tohoto stanoviska.
30 Viz článek 188 celního kodexu, jakož i v tomto smyslu rozsudek ze dne 15. září 2011, DP grup (C‑138/10, EU:C:2011:587, bod 39).
31 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. května 1989, Top Hit Holzvertrieb v. Komise (C‑179/87, EU:C:1989:209, bod 26), a ze dne 15. září 2011, DP grup (C‑138/10, EU:C:2011:587, body 34 a 40).
32 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. března 1983, Dinter (175/82, EU:C:1983:86, bod 10), ze dne 6. února 2014, Humeau Beaupréau (C‑2/13, EU:C:2014:48, bod 45), a ze dne 10. března 2016, VAD et van Aert (C‑499/14, EU:C:2016:155, body 40 a 41).
33 Rozsudek ze dne 8. května 1974 (183/73, EU:C:1974:50). Viz také stanovisko generálního advokáta F. Capotortiho ve věci IMCO (165/78, EU:C:1979:82, bod 3), které odkazuje na prohlídku dílů „v okamžiku jejich dovozu“ s ohledem na „jejich způsobilost k montáži tak, aby tvořily hotový výrobek“.
34 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. ledna 2013, Komise v. Španělsko (C‑360/11, EU:C:2013:17, bod 18), a ze dne 12. května 2021, Hauptzollamt B (Kaviár druhů jeseterů) (C‑87/20, EU:C:2021:382, bod 43).
35 Rozsudek ze dne 8. května 1974 (183/73, EU:C:1974:50).
36 Z tohoto rozsudku není zřejmé, zda Soudní dvůr provedl jazykové srovnání, a pokud ano, zda vycházel ze čtyř úředních jazyků zakládajících členských států [viz „nařízení Rady (EHS) č. 1/72 ze dne 20. prosince 1971, kterým se mění nařízení (EHS) č. 950/68 o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1972, L 1, s. 1)] nebo z šesti jazyků členských států od rozšíření v roce 1973 [viz nařízení Rady (EHS) č. 1/73 ze dne 19. prosince 1972, kterým se mění nařízení (EHS) č. 950/68 o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1973, L 1, s. 1)].
37 Nařízení Rady ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3).
38 Viz nařízení č. 1/73
39 V německém znění se používá všeobecný pojem celního práva, tedy „Gestellung“, což znamená „předložení celnímu úřadu“.
40 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 1997, Knubben Spedition (C‑143/96, EU:C:1997:597, bod 15), a ze dne 1. srpna 2025, Keesing Deutschland (C‑375/24, EU:C:2025:624, bod 47).
41 Viz body 41 až 43 tohoto stanoviska.
42 Rozsudek ze dne 8. května 1974 (183/73, EU:C:1974:50).
43 Viz článek 1 nařízení č. 1/72, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 950/68 ze dne 28. června 1968, o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1972, L 172, s. 1)]
44 Viz poznámku 4 třídy XVI a poznámku 6 třídy XVII přílohy nařízení č. 950/68, jakož i poznámku 2 kapitoly 44 třídy IX, poznámku kapitoly 89 třídy XVII a poznámku 3 kapitoly 94 třídy XX téže přílohy.
45 Tyto poznámky představují platný výklad KN. Je třeba je odlišovat od vysvětlivek, které nejsou právně závazné: rozsudek ze dne 17. února 2016, Salutas Pharma (C‑124/15, EU:C:2016:87, body 30 a 31).
46 Viz poznámka pod čarou 20 tohoto stanoviska.
47 Nařízení Rady (EHS) č. 2474/93 ze dne 8. září 1993 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky do Společenství a o konečném výběru prozatímního antidumpingového cla (Úř. věst. L 1993, L 228, s. 1).
48 Viz zejména body 10 až 12 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 71/97 ze dne 10. ledna 1997, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením (EHS) č. 2474/93 z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky na dovozy některých součástí jízdních kol z Čínské lidové republiky a kterým se vybírá rozšířené clo z těchto dovozů, které jsou evidovány podle nařízení (ES) č. 703/96 (Úř. věst. 1997, L 016, s. 55), jakož i vysvětlivky Driessen, B, „New Battle Lines in the Anti-Dumping War – Recent Movements on the European Front“, Journal of World Trade, 1997, č. 31-3, s. 135 až 157 (s. 147 až 151).
49 Viz WTO: „Čína – Opatření ovlivňující dovoz automobilových dílů“, Zprávy zvláštní skupiny (18. července 2008), WT/DS339/R, WT/DS340/R a WT/DS342/R, s. 294 a 295, body 7.398 až 7.400, pokud jde o stanovisko Společenství, a s. 299 a 300, body 7.412 až 7.415, pokud jde o stanovisko panelu, který v podstatě převzal totéž stanovisko.
50 Příklady strojů, na které se vztahuje třída XVI KN, jsou jaderné reaktory a elektrické transformátory, ale také stolní ventilátory a elektrické baterie. Čísla 8608, 8805, 8905 a 8907 třídy XVII KN zahrnují například vrtné plošiny, plovoucí i ponorné, a také bóje a pobřežní výstražné plováky. Viz také kritiku Berr, C. J., „Droit douanier – Étude“, La Semaine Juridique. Édition Entreprise, 1994, č. 40 až 390, s. 459 až 464 (s. 463).
51 Rozsudek ze dne 28. dubna 2016, Oniors Bio (C‑233/15, EU:C:2016:305, body 32 a 33). Vlastní určení dílů je třeba odlišit od jejich skutečného využití, které je irelevantní (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Kleiderwerke Lampe, 222/85, EU:C:1986:314, bod 15). Viz také stanovisko generálního advokáta F. Capotortiho ve věci IMCO (165/78, EU:C:1979:82, bod 3) uvedené v poznámce pod čarou 33 tohoto stanoviska.
52 V tomto smyslu je z bodu VII vysvětlivek k všeobecnému pravidlu 2 a) HS zřejmé, že na použití tohoto pravidla na díly potřebné pro sestavení kompletního výrobku nemá vliv dovoz dílů nad rámec dílů požadovaných. Ty se řídí vlastním režimem, což znamená, že jsou zařazeny samostatně. V tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 29. května 1979, IMCO (165/78, EU:C:1979:133, bod 10).
53 Rozsudek ze dne 27. dubna 2023, Tiger (C‑107/22, EU:C:2023:346, body 28, 29 a 34).
54 Odkaz v bodě 26 rozsudku X a Inspecteur van de Belastingdienst Douane (C‑107/22, EU:C:2023:346) na „relativně jednoduchou“ povahu manipulací se mi nezdá být rozhodující. Vyplývá patrně z toho, že Soudní dvůr analogicky aplikoval úvahy rozsudku ze dne 10. března 2016, VAD a van Aert (C‑499/14, EU:C:2016:155), týkající se kritérií umožňujících určení, že několik výrobků tvoří „soupravu (sadu)“ ve smyslu pravidla 3 b) všeobecných pravidel KN.
55 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2020, Entoma (C‑526/19, EU:C:2020:769, body 41 až 43) a stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci Helmut Müller (C‑451/08, EU:C:2009:710, bod 39).
56 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. března 2026, Heineken România (T‑691/24, EU:T:2026:166, bod 40 a citovanou judikaturu).
57 Viz vysvětlivky ke kapitole 44 třídě IX a třídám XVI a XVII HS.
58 Viz poznámku pod čarou 6 tohoto stanoviska: Úmluva o zřízení HS byla schválena jménem Evropského hospodářského společenství.
59 Viz bod 10 rozhodnutí Výboru pro HS z listopadu 1995, obsažené v příloze I J/7 dokumentu 39.600 E (s. 139 až 140), vypracovaného na 16. zasedání Výboru dne 17. listopadu 1995. Výraz „stát“ zřejmě odkazuje na smluvní strany HS, a zahrnuje tedy i Evropskou unii.
60 Bruselská úmluva o nomenklatuře pro zařazení zboží v celních sazebnících, Sbírka smluv Spojených národů, svazek 347 I, s. 127.
61 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. října 2025, Compañía de Distribución Integral Logista (C‑348/24, EU:C:2025:845, bod 56).
62 Pokud jde o rozsah povinnosti podat celní prohlášení, viz bod 86 tohoto stanoviska.
63 Obdobně viz rozsudek ze dne 15. září 2011, DP grup (C‑138/10, EU:C:2011:587, body 37, 38 a 40).
64 Viz body 56 a 80 tohoto stanoviska.
65 Obdobně viz vysvětlivku k doplňkové poznámce 3 třídy XVI KN.
66 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. března 2014, SICES a další (C‑155/13, EU:C:2014:145, body 29 až 33), a ze dne 22. listopadu 2017, Cussens a další (C‑251/16, EU:C:2017:881, body 30 až 32).
67 Viz mé stanovisko ve věci Fonnship a Svenska Transportarbetareförbundet (C‑83/13, EU:C:2014:201, body 69 a 70).
68 Rozsudek ze dne 27. dubna 2023 (C‑107/22, EU:C:2023:346, body 24 až 27).
69 Viz body 62 až 64 a bod 80 tohoto stanoviska.