Nařízení, jímž se vydává železniční přepravní řád

Železniční přepravní řád (značka ŽPŘ) je platný pro veřejnou přepravu na všech drahách v republice Československé; pro veřejnou přepravu na drobných drahách a na drahách pro omezenou přepravu veřejnou není platný, jsou-li tyto přepravy upraveny zvláštními ustanoveními.

Pro mezinárodní přepravu je platný v rozsahu podle § 1 jen potud, pokud není upravena zvláštními ustanoveními.

Čl. 2.

Vzájemná přeprava, na které se účastní železniční podnik spolu s jiným podnikem pro veřejnou přepravu, bude upravena přímými tarify podle tohoto řádu s odchylkami, které vyplývají z různosti přepravy; tyto odchylky však nesmějí měniti ustanovení tohoto řádu o odpovědnosti.

Čl. 3.

Železnice může vydávati doplňující ustanovení po schválení dozorčím úřadem.

Dozorčí úřad může, hledíc ke zvláštním poměrům, schváliti odchylky od ustanovení tohoto řádu pro některé trati, stanice, vlaky, vozidla, přepravy nebo předměty, jakož i způsoby výpravní; tyto odchylky však nesmějí měniti ustanovení tohoto řádu o odpovědnosti.

Doplňující ustanovení a odchylky jsou platné, byly-li pojaty do tarifu; i jich schválení musí býti z tarifu zřejmé.

Čl. 4.

Železnice je povinna provésti přepravu:

a) je-li vyhověno přepravním podmínkám, zejména mají-li stanice (pobočné výpravny), v kterých se má přepravní smlouva sjednati a skončiti, dostatečnou oprávněnost výpravní, kterou určuje tarif;

b) je-li přeprava možná pravidelnými prostředky přepravními;

c) není-li přeprava zakázána zákonnými ustanoveními neb opatřeními úřadů, učiněnými z důvodů veřejného pořádku;

d) nebrání-li přepravě okolnosti, které železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci.

Železnice je povinna přijímati předměty, které je možné nakládati, překládati nebo vykládati pouze zvláštními zařízeními, jen tehdy, jsou-li ve stanicích, v kterých mají býti vykonány tyto úkony, taková zařízení.

Bylo-li přestoupeno ustanovení §§ 1 nebo 2, lze požadovati náhradu způsobené škody.

Železnice může povoliti přepravu ve vozech, které podle zvláštní smlouvy (zařaďovací smlouvy) byly od přepravců zařaděny do vozového obozu železnice (soukromé vozy). Zařaďovací smlouva upravuje podmínky, za kterých železnice soukromé vozy zařaďuje, zařaditeli dá k disposici a za kterých zařaditel po dobu zařadění odpovídá za ztrátu nebo poškození soukromého vozu. Zařaďovací podmínky musí býti schváleny dozorčím úřadem. Zařaďovací smlouva zavazuje též uživatele vozu. Pro soukromé vozy, zařaděné do vozového obozu jiné železnice než československé, může železnice stanoviti přepravní podmínky se schválením dozorčího úřadu.

Čl. 5.

K přepravě jsou určeny vlaky jezdící podle jízdních řádů pravidelně nebo podle potřeby.

Přepravu zvláštními vlaky provádí železnice podle svého uvážení.

Železnice může, pokud odesilatel v průvodní listině nestanovil jinak, přepraviti zboží a spěšniny, odevzdané jí k přepravě podle ustanovení tohoto řádu, buď zcela nebo po části cesty též jiným dopravním prostředkem. Odchylují-li se podmínky pro tuto přepravu od podmínek tohoto řádu, musí býti uveřejněny v tarifu; nesmějí však měniti ustanovení tohoto řádu o odpovědnosti a o dodacích lhůtách.

Čl. 6.

Železnice je povinna sestaviti tarify, z kterých musí býti zřejmé přepravní podmínky, jakož i podmínky pro výpočet jízdného a přepravného.

Platnost tarifů je podmíněna řádným vyhlášením, pokud zákonné ustanovení nepředpisuje jinak.

Pokud tarif neustanovuje jinak, je stanice povinna na požádání každému zdarma předložiti k nahlédnutí tarify pro ni platné.

Ustanovení tarifů platí, pokud neodporují tomuto řádu; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná. Srovnej však čl. 2 a čl. 3, § 2.

Tarifů musí býti užíváno vůči všem zájemníkům stejně.

Každá zvláštní úmluva, která by přiznávala slevu z tarifních sazeb jednomu nebo jen určitým zájemníkům, je zakázána a neplatná, nedotýká se však právní účinnosti přepravní smlouvy. Jízdné nebo přepravné se počítá i v takových případech podle tarifu.

Dovoleny jsou však slevy, které jsou řádně vyhlášeny a všem za týchž podmínek stejně přístupné. Také jsou dovoleny slevy přiznané pro službu železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných, výchovných nebo vzdělávacích nebo pro účely, na nichž se usnese vláda.

Čl. 7.

Mimo zákonná platidla tuzemská přijímá železnice též zákonná platidla cizozemská ve stanicích, v kterých je toho podle jejího uvážení potřeba. Železnice vývěskem u výpraven a výdejen vyhlásí, která cizozemská platidla přijímá a určí zároveň přijímací kurs.

Čl. 8.

Rozepře mezi cestujícími a rozepře mezi obecenstvem a zaměstnanci urovná zatímně (viz § 2) ve stanicích přednosta (dozorčí úředník), za jízdy průvodčí, podle potřeby vůdce vlaku.

Stížnosti lze podati ústně nebo písemně; železnice je vyřídí co nejdříve.

DÍL II.

ČÁST I.

Čl. 9.

Cestující má právo na přepravu jen tehdy, je-li místo ve vozové třídě, pro kterou platí jeho jízdenka (viz i čl. 16, § 2, srovnej i čl. 4).

Cestující je povinen míti jízdenku, než nastoupí jízdu (viz však čl. 11, § 1, čl. 13, § 1 a čl. 23, § 2); tarif může ustanoviti výjimky.

Cestující je povinen míti jízdenku po celou dobu jízdy; musí ji na požádání zaměstnance k tomu oprávněného kdykoli předložiti a odevzdati při ukončení jízdy nebo - je-li tak nařízeno - před jejím ukončením.

Čl. 10.

Jízdenky musí míti, pokud tarif neustanovuje jinak, tyto údaje:

a) nástupní a cílovou stanici, třebas i cestu;

b) druh vlaku a vozovou třídu;

c) jízdné;

d) den počátku platnosti.

Jízdenka není postupitelná, zní-li na jméno; nezní-li na jméno je postupitelná, dokud jízda nebyla nastoupena. Tarif může ustanoviti výjimky.

Čl. 11.

Železnice přepravuje děti až do dovršeného čtvrtého roku zdarma bez jízdenky, není-li žádáno pro ně zvláštní místo.

Děti starší než čtyři léta až do dovršeného desátého roku a děti mladší, pro které je žádáno zvláštní místo, přepravuje železnice za zlevněné jízdné, které nesmí přesahovati polovinu obyčejného jízdného pro dospělé, bez újmy tarifních ustanovení o zaokrouhlování jízdného. Železnice není povinna poskytovati slevu z jízdného, které je již zlevněno v poměru k obyčejnému jízdnému pro dospělé.

Čl. 12.

Dobu platnosti jízdenek ustanovuje tarif. Viz též čl. 28, § 4. První den platnosti jízdenky se počítá do doby její platnosti jako celý den.

Pokud neustanovuje tarif jinak, může cestující jízdu nastoupiti v kterýkoli den platnosti jízdenky a musí ji ukončiti nejpozději ve 24.00 hodin posledního dne platnosti jízdenky.

Čl. 13.

Výdejny jízdenek musí býti otevřeny před odjezdem vlaku tak včas, jak to vyžadují místní provozní poměry, alespoň však čtvrt hodiny před odjezdem vlaku. Není-li ve stanici výdejny jízdenek nebo ponechá-li železnice u užitých vlaků výdejnu jízdenek uzavřenu, platí cestující jízdné ve vlaku.

Vyžadují-li to provozní poměry, je železnice oprávněna pět minut před odjezdem vlaku odepříti cestujícímu výdej jízdenky.

Železnice vyvěsí ve stanicích seznam tarifního jízdného tištěných jízdenek, které tam vydává.

Cestující je povinen při přijímání jízdenky se přesvědčiti, zda mu byla vydána podle jeho údajů.

Železnice může žádati, aby cestující zaplatil jízdné odpočítané.

Čl. 14.

Ve stanicích se slabší přepravou musí býti čekárny otevřeny alespoň půl hodiny, ve stanicích s čilejší přepravou alespoň hodinu před dobou odjezdu vlaku ustanovenou jízdním řádem; tarif může ustanoviti výjimky.

Na přestupních stanicích je dovoleno cestujícím s jízdenkou platnou pro jízdu přes tuto stanici, aby prodlévali až do odjezdu svého vlaku v čekárně té stanice, z které hodlají v jízdě pokračovati; nemohou však požadovati, aby zůstala pro ně čekárna otevřena v době od 23 hodin do 6 hodin příštího dne. Jenom je-li doba mezi příjezdem posledního a odjezdem prvního vlaku kratší než šest hodin, musí býti čekárna otevřena na těchto stanicích nebo na stanicích, kde zůstanou vlaky státi přes noc, pro cestující s jízdenkou platnou pro jízdu přes tuto stanici. I tu však má železnice právo uzavříti čekárnu, vyžadují-li to provozní poměry. Takové uzavření čekárny musí býti oznámeno vývěskem ve stanici.

Osobám, uvedeným v čl. 24, může býti zapověděno prodlévati v čekárnách.

Není dovoleno bráti s sebou do čekárny předměty, ruční zavazadla a živá zvířata, která není dovoleno bráti s sebou do vozu (viz čl. 25 až 27).

Kouřiti v čekárně může býti zakázáno. Kdo přestoupí zákaz, je povinen zaplatiti železnici 10 Kčs, na které mu železnice vydá stvrzenku.

Čl. 15.