§ 433 zákoník mezinárodního obchodu – Vypůjčitel je povinen věc vrátit ve smluvenou dobu
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 433 zákona 101/1963 stanovuje, kdy a za jakých podmínek je vypůjčitel povinen vrátit věc, kterou si bezplatně vypůjčil. Pokud byla doba vrácení věci smluvena, vypůjčitel ji musí vrátit v tomto dohodnutém termínu. (§ 433 zákona č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…doba k vrácení smluvena, je povinen se zařídit tak, aby mohl věc po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátit.“
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 101/1963 Sb.
(1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit ve smluvenou dobu. Nebyla-li doba k vrácení smluvena, je povinen se zařídit tak, aby mohl věc po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátit.
(2) Nebyla-li smluvena ani doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se jí má užívat, může půjčitel žádat vrácení věci kdykoliv.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud byla doba vrácení věci smluvena, vypůjčitel ji musí vrátit v tomto dohodnutém termínu.
- Jestliže nebyla doba vrácení smluvena, ale byl dohodnut účel výpůjčky, vypůjčitel musí věc vrátit bez zbytečného odkladu poté, co splnil tento účel.
- Pokud nebyla smluvena ani doba vrácení, ani účel užívání, může půjčitel kdykoliv požádat o vrácení věci.
Na co si dát pozor
- Je důležité si ujasnit, zda je sjednána doba vrácení nebo účel výpůjčky, protože to ovlivňuje, kdy musí být věc vrácena.
- Pokud není nic sjednáno, půjčitel má právo žádat vrácení věci kdykoliv, což může být pro vypůjčitele nepříjemné.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.