§ 462 zákoník mezinárodního obchodu – Pokud schovatel svěří opatrování věci někomu…
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 462 zákona 101/1963 stanoví, že pokud schovatel svěří opatrování věci někomu jinému bez souhlasu uschovatele, odpovídá za věc, jako by ji opatroval sám. Pokud takové svěření odporuje dohodě stran nebo známému účelu smlouvy, odpovídá schovatel podle přísnějších pravidel uvedených v § 232. (§ 462 zákona č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Odkazuje na: § 232
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 101/1963 Sb.
Svěří-li schovatel opatrování věci jiné osobě bez souhlasu uschovatele, odpovídá stejně, jako by věc opatroval sám. Odporuje-li uschování věci u jiné osoby ujednání stran nebo účelu smlouvy, který byl schovateli znám při uzavření smlouvy, odpovídá schovatel podle ustanovení § 232.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud schovatel svěří věc k opatrování jiné osobě bez souhlasu uschovatele, nese plnou odpovědnost za věc, jako by ji měl stále u sebe.
- Jestliže je svěření věci jiné osobě v rozporu s tím, co si strany dohodly, nebo s účelem smlouvy, který schovatel znal, jeho odpovědnost se zpřísňuje podle § 232.
- Schovatel by si měl vždy vyžádat souhlas uschovatele, pokud chce svěřit opatrování věci někomu jinému.
Na co si dát pozor
- Schovatel by neměl svěřovat věc k opatrování třetí osobě bez výslovného souhlasu uschovatele.
- Je důležité, aby schovatel respektoval ujednání stran a účel smlouvy o úschově.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.