(1) O tom, že nápravné opatření bude vykonáno beze změny zaměstnání, vyrozumí orgán národního výboru, který je uložil, pachatelova zaměstnavatele a sdělí mu skutečnosti potřebné pro výkon tohoto trestu.
(2) Nařídí-li se změna dosavadního zaměstnání pachatele, určí nové zaměstnání orgán národního výboru, který nápravné opatření uložil, podle zásad stanovených při uložení trestu; zaměstnavateli sdělí skutečnosti potřebné pro výkon nápravného opatření.
(3) Zaměstnavatel pachatele je povinen neodkladně sdělit orgánu národního výboru veškeré skutečnosti rozhodné pro přeměnu nápravného opatření nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody; je dále povinen ty částky odměny náležející pachateli za práci, které propadají státu, vyúčtovat a odvádět národnímu výboru.
Je-li pachatel stižen chorobou, která mu znemožňuje výkon určeného zaměstnání, orgán národního výboru na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon nápravného opatření, které uložil, nebo určí pachateli zaměstnání jiné; to učiní orgán národního výboru též v tom případě, jde-li o těhotnou ženu, jejíž zdraví by bylo výkonem trestu ohroženo.
Doví-li se orgán národního výboru o skutečnostech, které odůvodňují přeměnu nápravného opatření jím uloženého nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody, vyrozumí o tom ihned okresního prokurátora.
Výkon trestu odnětí svobody uloženého za přestupek může soud podmíněně odložit; ustanovení §§ 24 až 28 trestního zákona o podmíněném odsouzení se zde užije přiměřeně.
Dosavadních předpisů o řízení o přestupcích se užije, bylo-li v řízení zahájeném před účinností tohoto zákona v první stolici rozhodnuto; jestliže však rozhodnutí odvolací stolicí bylo změněno a věc byla vrácena první stolici k novému projednání, pokračuje se v řízení podle tohoto zákona.