§ 313 Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních – Zásada speciality

Stručně

Paragraf 313 stanoví, že zásada speciality se v řízení o převzetí osoby z jiného členského státu užije obdobně jako v § 198, přičemž pro důvod uvedený v § 198 odst. 1 písm. e) postačuje souhlas dotčené osoby s předáním do České republiky, aniž by se musela vzdát práva na uplatnění zásady speciality.

Co to znamená v praxi

• Pokud je osoba předána do České republiky z jiného členského státu, uplatní se na ni zásada speciality, což znamená, že může být stíhána, souzena nebo potrestána pouze za trestné činy, pro které byla předána.
• V případě, že je důvodem pro uplatnění zásady speciality to, že dotčená osoba souhlasila s předáním do České republiky (odkaz na § 198 odst. 1 písm. e)), není nutné, aby se tato osoba výslovně vzdala práva na uplatnění zásady speciality.
• Pro uplatnění výjimky ze zásady speciality (tj. možnost stíhat osobu i za jiné činy) v tomto konkrétním případě stačí pouhý souhlas s předáním, nikoli výslovné vzdání se práva na specialitu.

Na co si dát pozor

• Přestože pro jeden konkrétní důvod (souhlas s předáním) není nutné vzdání se práva na specialitu, zásada speciality jako taková se stále uplatňuje a omezuje rozsah trestního stíhání na činy, pro které byla osoba předána.
• Ustanovení § 198, na které se § 313 odkazuje, obsahuje další důvody, kdy se zásada speciality neuplatní nebo se od ní lze odchýlit, a pro tyto důvody mohou platit odlišné podmínky.