Dekret presidenta republiky o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců

(1) Předsedové očistných komisí sestavují senáty pro dobu trvání těchto komisí. Zároveň určí pořadí, v němž ostatní členové komise nastupují do senátu jakožto náhradníci, zajde-li něco některého člena senátu.

(2) Není-li u některé očistné komise po ruce počet členů, kterých je třeba ke zřízení senátu, deleguje vrchní očistná komise k projednání věci jinou očistnou komisi.

(3) Totéž může naříditi na návrh kárného zástupce (§ 10) nebo na návrh obviněného zaměstnance, jsou-li zde důvody, pro které lze pochybovati o nepodjatosti příslušné očistné komise.

Pro vyloučení členů očistných komisí mají obdobnou platnost předpisy § 111 služební pragmatiky s tou změnou, že obviněný má právo ve třech dnech po doručení obsílky k ústnímu jednání odmítnouti jednoho člena senátu bez udání důvodů.

(1) Členství v očistných komisích je funkcí čestnou a členové těchto komisí vykonávají svůj úřad nezávisle. Výkon této funkce budiž příslušnými úřady umožněn. Členům očistných komisí dojíždějícím k jednání komise přísluší náhrada služebních výloh podle předpisů platných o služebních cestách státních zaměstnanců. Náklad na tyto služební výlohy se hradí z prostředků ministerstva vnitra.

(2) Před nastoupením úřadu složí členové očistných komisí slib, že budou plnit svůj úřad podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tento slib složí členové vrchních očistných komisí do rukou ministra vnitra (na Slovensku do rukou orgánu, který určí Slovenská národní rada) a členové očistných komisí do rukou předsedy národního výboru, při němž jsou zřízeny.

(3) Členové očistných komisí jsou povinni zachovati úřední tajemství o tom, co se dověděli při výkonu svého úřadu.

(1) U každé očistné komise (vrchní očistné komise) působí k obhájení veřejných zájmů kárný zástupce s potřebným počtem náměstků.

(2) Kárné zástupce a jejich náměstky jmenuje ze zaměstnanců práva znalých a v místě bydlících u vrchní očistné komise vláda, u očistných komisí ministr vnitra (na Slovensku orgán, který určí Slovenská národní rada), jenž se řídí při tom návrhy zemských národních výborů, na Slovensku orgánu, jejž určí Slovenská národní rada (§ 6, odst. 2). Ustanovení § 6, odst. 3 a 4 platí obdobně.

(3) Kární zástupci u očistných komisí jsou podřízeni kárnému zástupci u vrchní očistné komise a spolu s ním ministru vnitra (na Slovensku orgánu, který určí Slovenská národní rada). Ve věci samé se řídí pokyny úřadu (§ 15, odst. 1).

(4) Kárný zástupce musí býti slyšen před každým rozhodnutím očistné komise, aby hájil zájmy jemu svěřené.

(5) Ustanovení § 8 a § 9, odst. 3 platí obdobně.

(1) K odpovědnosti pohnaný zaměstnanec má právo užívati v řízení před očistnými komisemi obhájce ze zaměstnanců v místním obvodu působnosti očistné komise v činné službě nebo ve výslužbě nebo z osob zapsaných v seznamu obhájců.

(2) Na žádost buď obviněnému zaměstnanci pro ústní jednání zřízen obhájce přednostou úřadu, u kterého jest očistná komise zřízena.

(3) Kromě případu v předcházejícím odstavci dotčeného nejsou zaměstnanci zavázáni převzíti obhajobu. V žádném případě nesmějí přijmouti odměnu a mají vůči obviněnému toliko nárok na náhradu nákladu v zájmu obhajování nutného a účelně účiněného.

(4) Obhájce je oprávněn vše, co k zastoupení obviněného za účelné pokládá, otevřeně přednésti a užívati zákonných obhajovacích prostředků. Jest zavázán zachovávati mlčelivost o všech sděleních, která obdržel ve své vlastnosti jako obhájce.

a) soudů, úřadů a jiných orgánů.

(1) Veškeré soudy, veřejné úřady a orgány jsou povinny oznámiti úřadu (§ 15, odst. 1) každou okolnost, již přísluší posuzovati očistné komisi a která vyšla nebo vyjde najevo během řízení u nich zavedeného.

(2) Též přednostové úřadů jsou povinni učiniti oznámení ve smyslu odstavce 1 o okolnostech svědčících o služebním přečinu zaměstnance (§ 2), o nichž se dověděli ve službě i mimo službu.

(3) Disciplinární komise (kárné orgány) jsou povinny zdržet se v kterémkoliv stadiu řízení jakéhokoliv dalšího jednání, zjistí-li se, že jde o provinění stihatelné před očistnými komisemi, a odstoupiti věc k projednání příslušné očistné komisi.

b) občanstva všeobecně.

(1) Každý, komu je známa nějaká okolnost svědčící o služebním přečinu (§ 2) veřejného zaměstnance, má právo to oznámiti úřadu (§ 15, odst. 1) nebo kárnému zástupci.

(2) Oznámení musí býti podepsáno podatelem a má obsahovati přesné označení okolností svědčících proti obviněnému zaměstnanci; a mají se připojiti nebo navrhnouti potřebné důkazy. Anonymní oznámení a oznámení neodůvodněná nemají býti podkladem pro jednání podle tohoto dekretu.

(3) Vědomě nepravdivá udání, nezakládají-li přímo skutkovou podstatu zločinu křivého obvinění, se stíhají na návrh postiženého z moci úřední veřejnou obžalobou jako přečin podle zákona o ochraně cti, i kdyby jinak zakládala jen skutkovou podstatu přestupku.

c) zvláště vydati svědectví.

(1) Osoby vyslýchané mají postavení svědků před trestním soudem a musí o tom býti řádně poučeny před svým výslechem.

(2) Výslech je vždy nepřísežný.

(3) Křivá výpověď před očistnou komisí se trestá jako podvod podle §§ 197, 199a) trestního zákona.

(1) Očistná komise zahájí řízení na návrh (kárné oznámení) služebního úřadu. U příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů navrhne zahájení řízení úřad (orgán), který přiznal odpočivný (zaopatřovací) plat; není-li již takového úřadu (orgánu), úřad (orgán), na nějž přešla jeho působnost v osobních věcech zaměstnanců a jejich pozůstalých; není-li ani takového úřadu (orgánu), úřad (orgán), jehož likvidatura zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů. Úřadem, který navrhuje zahájení řízení, je u příjemců darů a pensí z milosti příslušný ústřední úřad, po případě úřad (orgán) ústředním úřadem k tomu zmocněný, u příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů povolených podle volné úvahy úřad, který požitek povolil, a povolil-li jej kárný orgán (disciplinární, kárná komise a pod.) úřad, při němž je tento kárný orgán zřízen.

(2) Kárné oznámení nutno náležitě odůvodniti a označiti v něm všechny potřebné důkazy a listinné doklady. V oznámení buďtež uvedeny těž údaje týkající se služebních, osobních a rodinných poměrů obviněného, případně jeho branného poměru [§ 30, odst. 2, písm. c)].

(3) Aby úřad navrhující zavedení kárného řízení mohl tak učiniti, provede předem potřebná šetření, zejména vyslechne svědky a obviněného. Obviněnému třeba umožniti, aby se vyjádřil k výsledkům šetření a po případě navrhl jeho doplnění. Obviněnému buď přesně označeno jednání jemu za vinu kladené a budiž mu dána příležitost, aby se v každém bodu obvinění ospravedlnil. Bezprostředně po sepsání jeho výpovědi buď mu zápis přečten a poskytnuta mu možnost oprav a doplňků. Vyhne-li se úmyslně výslechu, lze v šetření pokračovati i bez jeho slyšení.

(4) Úřad (odstavec 3) může dožádati soudy, státní a jiné úřady, aby provedly jednotlivý úkon šetření, nemůže-li jej pro vzdálenost nebo jinou překážku sám provésti. Dožádané soudy a úřady provedou úkon podle předpisů pro ně platných.

(5) Ustanovení § 119, odst. 4 a 5 služební pragmatiky platí přiměřeně.

(6) Provedl-li předběžné šetření již jiný orgán v rámci očisty veřejné správy, úřad použije výsledků tohoto šetření po případném doplnění podle předchozích ustanovení.

(1) Řízení je neveřejné.

(2) Řízení budiž stručné a rychlé. Lze je provésti i proti nepřítomným.

(3) Každý člen komise je zavázán hleděti k tomu, aby se zjistila pravda. Musí se proto dokonale obeznámiti s každým případem, o němž hlasuje, a může sám činiti návrhy na doplnění šetření proti obviněnému i v jeho prospěch.

(4) Hlasování se děje prostou většinou hlasů, při čemž hlasují mladší členové před staršími; předseda hlasuje naposled. K uložení trestu podle § 3, odst. 1, A, č. 6 a B, písm. a), č. 4 je třeba jednomyslného usnesení.

(5) Obviněný a jeho obhájce mají právo během řízení nahlížeti do spisů a činiti si z nich výpisy; vyňaty jsou spisy tajné a poradní. Nahlížeti lze jen za úředního dozoru.

(6) Nedostaví-li se obviněný, ač byl řádně obeslán, není to na překážku pokračování v ústním jednání.

(1) Ke kárnému oznámení a spisům o předběžném šetření připojí svůj návrh kárný zástupce.

(2) Takto doplněné kárné oznámení i s doklady prozkoumá senát očistné komise a usnese se bez ústního jednání buď:

a) že (§ 15, odst. 1) má šetření doplniti,

b) že se řízení zastavuje nebo

c) že se řízení přerušuje a spisy se postupují veřejnému žalobci u mimořádného lidového soudu nebo státnímu zastupitelství nebo

d) že se věc postupuje příslušné očistné komisi nebo

e) že se věc odkazuje k ústnímu jednání.

(3) Řízení se zastaví:

a) nevyšlo-li na jevo nic závadného nebo

b) jestliže zaměstnanec ze služebního poměru vystoupil nebo zemřel.

(4) Řízení se může přerušiti až do pravoplatného skončení řízení trestního, je-li nějaké v běhu nebo vznikne-li během řízení podezření trestního činu.

(5) Byla-li věc odkázána k ústnímu jednání, usnese se senát zároveň, které důkazy již provedené v přípravném vyšetřování se mají opakovati při ústním jednání.

(6) Do usnesení dle odst. 2b může kárný zástupce podati stížnost do 15 dnů od doručení usnesení přímo u očistné komise k příslušné vrchní očistné komisi.

(1) Předsedovi senátu přísluší naříditi čas a místo ústního jednání. Jednání se může provésti i mimo sídlo očistné komise, jestliže se tím řízení urychlí.

(2) Obviněný musí k němu býti obeslán ve lhůtě alespoň osmi dní předem. V obsílce musí býti určitě uvedena obvinění a okolnosti, svědčící pro správnost těchto obvinění. Kromě toho se sdělí v obsílce obviněnému jména členů senátu s poučením o právu odmítnutí podle § 8 a o právu obhajoby podle § 11 a tohoto předpisu. Hodlá-li zaměstnanec použíti obhájce pro ústní jednání, musí, pokud tak neučinil již během přípravného šetření, sděliti jeho jméno do 3 dnů po doručení obeslání, po případě v této lhůtě podati návrh ve smyslu § 11, odst. 2.

(3) Jednání řídí předseda. Předseda senátu, po případě jím pověřený člen senátu (zpravodaj), podá zprávu o případu. Poté následuje výslech obviněného a svědků a přečtou se důkazy. Členové senátu a obviněný (obhájce) i kárný zástupce mají právo klásti otázky vyslýchaným osobám.

(4) O každém návrhu na doplnění šetření se musí rozhodnouti před skončením jednání.

(5) Po skončeném průvodním řízení přednese kárný zástupce své vývody a návrhy a poté obviněný i jeho obhájce. Obviněnému a případnému jeho obhájci budiž vždy uděleno závěrečné slovo.

(1) Ústní jednání je neveřejné. Obviněný může však žádati, aby byl dovolen přístup k líčení třem zaměstnancům, kterým důvěřuje.

(2) Porady a hlasování se konají v tajném zasedání.

(3) O ústním jednání buď sepsán protokol, který má obsahovati údaj o času a místu jednání a jména přítomných a vylíčiti postup jednání ve všech podstatných částech, zejména s udáním podstatného obsahu výpovědi osob slyšených při ústním jednání.

(4) O poradách a hlasování buď sepsán oddělený protokol. Oba protokoly buďte podepsány předsedou a zapisovatelem.

(1) Očistné komise nejsou vázány osvobozovacími rozsudky řádných anebo jiných soudů nebo disciplinárními nálezy (usneseními) a rozhodují podle volného uvážení a podle nejlepšího vědomí a svědomí.

(2) Dospěje-li komise k přesvědčení, že obviněný není vinen, osvobodí ho. Osvobozující nález se zapíše v protokole o ústním jednání a vyhlásí se.

(3) Dospěje-li však komise k přesvědčení, že obviněný se provinil, usnese se na nálezu, kterým vysloví, že je vinen, a určí některý z trestů podle § 3 a stanoví, zda a pokud se zřetelem k návrhům předneseným potrestaným během řízení a k jeho majetkovým poměrům má obviněný hraditi náklady řízení. Nález o vině a trestu s podstatnými důvody se zapíše do protokolu o ústním jednání a sdělí se přítomnému obviněnému ústně i v písemném vyhotovení.

(4) Byl-li zaměstnanec pro tutéž skutkovou podstatu již potrestán, přihlédne k tomu očistná komise při výměře trestu.

(5) Písemné vyhotovení nálezu musí obsahovati označení očistné komise, den a místo ústního jednání, jména přítomných osob, nález a jeho důvody, podpis předsedy a zapisovatele a poučení o právu odvolacím.

(1) Odvolání jest podati do patnácti dnů od doručení nálezu přímo u očistné komise, která nález vydala. Očistná komise je předloží do tří dnů příslušné vrchní očistné komisi, která o něm rozhodne s konečnou platností.

(2) Odvolání může podati obviněný (zákonný dědic), i kárný zástupce k pokynu úřadu (§ 15, odst. 1).

(3) Odvolání má odkladný účinek.

(4) O navrácení v předešlý stav platí obdobně ustanovení § 143 služební pragmatiky s tou změnou, že lhůta pro podání návrhu činí patnáct dnů.

(1) Vrchní očistná komise

a) odmítne odvolání bez dalšího řízení, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo osobou k odvolání neoprávněnou,

b) uloží doplnění šetření, je-li toho třeba,

c) zruší nález a nařídí očistné komisi nové provedení řízení, shledá-li podstatné vady v řízení před očistnou komisí,

d) osvobodí obviněného,

e) změní trest; změniti trest v neprospěch obviněného neb uznat obviněného vinným z přečinů, stran kterých byl očistnou komisí osvobozen, může komise jen v tom rozsahu, ve kterém se proti nálezu odvolal kárný zástupce,

f) zamítne odvolání.

(2) V případech uvedených pod písm. a), b) a c) předchozího odstavce rozhodne vrchní očistná komise bez ústního jednání; v ostatních případech může rozhodnouti bez ústního jednání jen, uzná-li to za vhodné. Jinak nařídí předseda vrchní očistné komise ústní jednání před touto komisí, pro něž platí stejná pravidla jako pro jednání v prvé stolici.

(3) Rozhodnutí vrchní očistné komise je konečné.

(1) Pravoplatné nálezy očistných komisí provádějí příslušné osobní úřady, které také zařídí jich zápis do osobního (služebního) výkazu. U příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů provede výkon nálezu úřad (orgán), uvedený v § 15, odst. 1, pokud se týče úřad (orgán), jehož likvidatura zařizuje výplatu těchto platů.

(2) O tom, že nález nabyl moci práva, vyrozumí předseda příslušné očistné komise úřad, uvedený v odstavci 1.

Po uplynutí tří let, ode dne, kdy nález nabyl právní moci, avšak nikoliv před úplným výkonem uloženého trestu, může býti zápis vymazán k žádosti v osobním (služebním) výkazu, choval-li se zaměstnanec od toho času bezvadně. O žádostech za výmaz trestu rozhoduje příslušný ústřední úřad, u samosprávných zaměstnanců nejblíže vyšší dohlédací úřad. Tyto úřady jsou oprávněny povoliti, aby po další přiměřené lhůtě po výmazu trestu byla doba vyloučená z postupu dodatečně zcela nebo částečně do tohoto postupu započtena.

(1) Obnovu řízení lze navrhnouti, vyskytly-li se po pravomoci nálezu nové okolnosti nebo důkazy, na základě kterých lze souditi, že by nález byl jinak vynesen, kdyby tyto okolnosti nebo důkazy byly senátu známy již před vynesením nálezu.

(2) Obnovu řízení může navrhnouti kárný zástupce, odsouzený zaměstnanec nebo jeho zákonní dědicové.

(3) Obnovu řízení povoluje bez ústního jednání očistná komise; v usnesení budiž uvedeno, do jaké míry a v kterých částech se nález povolením obnovy zrušuje. Proti rozhodnutí očistné komise lze se odvolati do 15 dnů k vrchní očistné komisi.

(4) Povolením obnovy se zahájí zároveň řízení znovu; pro obnovené řízení platí stejné předpisy jako pro řízení původní.

(5) Po zániku působnosti očistných komisí lze návrh na obnovu řízení podati před orgány, na něž přešla působnost těchto komisí (§ 32).

(1) Očistná komise může kdykoliv suspendovati zaměstnance, proti němuž bylo zahájeno řízení, je-li to přiměřeno vzhledem k tíži služebního přečinu.

(2) Očistné komisi přísluší rovněž potvrzovati (rušiti) prozatímní suspensi vyslovenou pro činnost, k jejímuž stíhání je příslušná, a to na oznámení služebního úřadu, vyslovivšího suspensi. To se týká i suspense vyslovené před účinností dekretu.

(3) Ustanovení § 14 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 380 Sb., o úsporných opatřeních personálních zůstává nedotčeno.

(1) Suspense končí nejpozději pravoplatným ukončením očistného řízení.

(2) Pominou-li dříve okolnosti, které způsobily suspensi zaměstnance, má ji očistná komise zrušiti.

(1) Očistná komise usnáší se o suspensi, jejím potvrzení nebo zrušení bez ústního jednání.

(2) Proti usnesení očistné komise možno podati stížnost do 15 dnů po doručení usnesení přímo u očistné komise k příslušné vrchní očistné komisi. Podání stížnosti nemá odkladného účinku.

Skončí-li řízení zastavením nebo osvobozujícím nálezem, zařídí se dodatečně započtení doby suspense a výplata zadržených částí služebních příjmů. Jinak rozhodne očistná komise v nálezu, zda a pokud se má doplatiti zadržený plat a zda a pokud je dobu suspense započísti pro zvýšení platu a pro nárok na výslužné (odbytné) a jeho výměru.

(1) Zvláště se doručují zejména:

a) oznámení o zahájení řízení (§ 15),

b) usnesení o zastavení řízení (§ 17, odst. 3), o suspensi (§ 28, odst. 1), o povolení obnovy řízení (§ 25, odst. 3),

c) nálezy očistných komisí.

(2) Doručení podle odstavce 1 se provedou

a) služebnímu úřadu obviněného, a není-li tento úřad zároveň úřadem osobním, též osobnímu úřadu,

b) úřadu (orgánu), uvedenému v § 15, odst. 1 věty 2 a 3, u příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů, dále pensí a darů z milosti a odpočivných (zaopatřovacích) platů povolených podle volné úvahy,

c) ministerstvu národní obrany, je-li obviněný vojenským gážistou ve výslužbě, vojenským gážistou v záloze, vojenskou osobou z řad mužstva nebo příjemcem vojenských požitků zaopatřovacích jakéhokoliv druhu a zaopatřovacích náležitostí déle sloužících a jejich pozůstalých (§ 15, odst. 2).

d) kárnému zástupci,

e) obviněnému (potrestanému), jeho obhájci nebo jinému zmocněnci, případně zákonnému dědici.

(3) Doručení podle odstavce 2, písm. e) jakož i doručení úředních obsílek jsou platná, stala-li se osobně. Je-li pobyt obviněného neznám, stane se doručení platné uložením u přednosty posledního služebního úřadu, pokud se týče u úřadu (orgánu) uvedeného v § 15, odst. 1 věty 2 a 3.

Lhůty podle tohoto dekretu počínají dnem následujícím po doručení. Začátek nebo běh lhůt není přerušován nedělemi, svátky nebo památnými dny. Připadne-li konec lhůty na neděli, svátek nebo památný den, končí lhůta nejbližším dnem všedním. Dny poštovní dopravy se nevčítají do lhůty.

Působnost očistných komisí končí dnem 4. května 1947. Vrchní očistné komise pokračují ve své činnosti i po tomto dni.

Tento dekret nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Dr. Beneš v. r.

Fierlinger v. r.

David v. r.

Gottwald v. r.

Široký v. r.

Dr. Šrámek v. r.

Ursíny v. r.

Masaryk v. r.

gen. Svoboda v. r.

Dr. Ripka v. r.

Nosek v. r.

Dr. Šrobár v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Dr. Stránský v. r.

Kopecký v. r.

Laušman v. r.

Ďuriš v. r.

Dr. Pietor v. r.

gen. Hasal v. r.

Hála v. r.

Dr. Šoltész v. r.

Dr. Procházka v. r.

Majer v. r.

Dr. Clementis v. r.

gen. Dr. Ferjenčík v. r.

Lichner v. r.