§ 119a hospodářský zákoník – Organizace nesmějí omezovat výrobu…
Hospodářský zákoník · 109/1964 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 119a Hospodářského zákoníku zakazuje organizacím omezovat výrobu nebo vypouštět výrobky, práce či výkony z výrobního programu, pokud by tím došlo k ohrožení plnění státního plánu, obrany a bezpečnosti státu, výživy a zdraví lidí, životního prostředí nebo mezinárodních závazků. Organizace nemohou svévolně ukončit výrobu nebo nabídku služeb, pokud by to mělo negativní dopad na klíčové státní zájmy. (§ 119a zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 119a odkazuje 1 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 109/1964 Sb.
Organizace nesmějí omezovat výrobu nebo vypouštět z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony, pokud by tím bylo ohroženo zabezpečení závazných výstupů státního plánu, obrana a bezpečnost státu, výživa a zdraví lidu, životní prostředí a plnění závazků z mezinárodních smluv.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Organizace nemohou svévolně ukončit výrobu nebo nabídku služeb, pokud by to mělo negativní dopad na klíčové státní zájmy.
- Rozhodnutí o omezení výroby musí zohledňovat dopady na státní plán, obranu, bezpečnost, zdraví a výživu obyvatelstva, životní prostředí a mezinárodní závazky.
- Při plánování výrobního programu je nutné brát v úvahu tyto chráněné zájmy.
Na co si dát pozor
- Paragraf stanovuje poměrně široký okruh chráněných zájmů, které mohou omezit svobodu organizací v rozhodování o jejich výrobním programu.
- Porušení tohoto ustanovení by mohlo mít právní důsledky, jak naznačuje § 119e, který umožňuje domáhat se zdržení protiprávního jednání a náhrady škody.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 119a
Jak soudy aplikují § 119a
Tehdejší právní regulace hospodářské soutěže (např. § 119a zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník) proto mohla mít toliko nominální hodnotu, neboť chráněný zájem v domácích podmínkách neexistoval (tím se samozřejmě nepopírá, že příslušná ustanovení mohla být využívána k „ochraně“ zájmů substituujících).