4 As 1/2008 — Nejvyšší správní soud

4 As 1/2008- 220 - text 4 As 1/2008 – 233 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Société des Produits Nestlé S. A., se sídlem Vevey, Entre-Deux-Villes, Kanton Vaud, Švýcarsko, zast. JUDr. Richardem Wagnerem, advokátem, se sídlem Karolíny Světlé 301/8, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: TCHIBO GmbH, se sídlem Überseering 18, Hamburg, Německo, zast. JUDr. Zuzanou Žežulkovou, advokátkou, se sídlem Belgická 23, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007, č. j. 5 Ca 213/2005 – 149, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 11. 2002, zn. O 76155, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 7. 2001 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím byl zamítnut návrh žalobce na výmaz slovní ochranné známky č. 181763 ve znění „TCHIBO CAFE CLASSIC“. V žalobě po rozsáhlé rekapitulaci předcházejícího správního řízení žalobce uvedl, že namítal porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práva svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Podle žalobce předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodl v rozporu s § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb., neboť jeho závěr, že napadená ochranná známka plní rozlišovací funkci ochranné známky je nesprávný. Napadená slovní ochranná známka je tvořena třemi slovy: a) TCHIBO, což je název výrobce; b) CAFE, jež označuje chráněný výrobek; c) CLASSIC, což je slovo shodné s namítanou ochrannou známkou. Namítaná ochranná známka je prioritně starší a označuje všude na trhu prodávanou kávu, vyráběnou žalobcem, tedy jiným výrobcem. Použití namítané ochranné známky CLASSIC v takovém spojení využívá účinků a známosti na trhu již deset let chráněného a zavedeného označení prodávané kávy. Uvedení slova CAFE v napadené ochranné známce ve spojení s CLASSIC nevede k odlišení napadené ochranné známky od namítané na společném trhu s kávou. Jediným rozlišujícím prvkem napadené ochranné známky oproti namítané je slovo TCHIBO. Taková ochranná známka je pro veřejnost zavádějící a může ji klamat o původu výrobku. Může být vnímána jako vazba mezi majiteli původní a nové ochranné známky. Skutečnost, že napadená ochranná známka obsahuje jako prvek starší namítanou ochrannou známku, může tedy vést spotřebitele k záměně obou označení. Dále žalobce spatřuje v postupu žalovaného také porušení § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., neboť pravdivost důkazů předložených zúčastněnou osobou nebyla nikdy ověřena žádným objektivním způsobem. Tím došlo současně k porušení § 46 správního řádu, který stanoví, že rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. V doplnění žaloby žalobce poukázal také na čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a na čl. 16 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS). Argumentoval také, pokud jde o vnímání namítané ochranné známky běžnými spotřebiteli, marketingovým průzkumem provedeným společností Factum Invenio. Dále poukázal na rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví v jiných věcech. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že se v souladu s právní úpravou, která ponechává v každém konkrétním případě na zhodnocení Úřadu průmyslového vlastnictví, zda přihlášené označení má dostatečnou rozlišovací způsobilost, zabýval otázkou, zda napadená ochranná známka je způsobilá plnit svou funkci stanovenou v § 2 zákona č. 174/1998 Sb., o ochranných známkách, který byl platný v době jejího přihlášení, totiž odlišit výrobky pocházející od různých výrobců. Vycházel přitom z obecně přijatých způsobů hodnocení ochranných známek. Podle jednotlivých hledisek pak u napadené slovní ochranné známky hodnotil písemné vyjádření, fonetickou výslovnost, významovou shodu či podobnost a druh výrobků, pro něž je užívána. Tato hlediska řádně vyhodnotil a dospěl k závěru, že napadená ochranná známka je s to plnit svou funkci. K části rozhodnutí, v níž shledal, že ochranná známka byla v období pěti let před podáním návrhu na její výmaz užívána, uvedl, že z původně nabídnutých důkazů (faktury, dodací listy apod.) vyplývalo, že zúčastněná osoba dodávala na trh v České republice kávu označenou v těchto dokladech jako "CLASSIC", avšak nemohl z nich být vyvozen závěr o tom, zda známka byla nebo nebyla užívána v zapsané podobě. Majitel napadené ochranné známky pak dne 20. 12. 2000 předložil spotřebitelský obal, na němž byla ochranná známka užita v zapsané podobě, s tímto důkazem byl žalobce seznámen a tento důkaz nebyl žalobcem zpochybněn. Z tohoto důvodu pokládá žalovaný žalobní tvrzení, že by okolnost užívání ochranné známky nebyla spolehlivě zjištěna, za účelové a odporující pravdě. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě uvedla, že v její ochranné známce jednoznačně dominuje slovo „TCHIBO“, výraz „CLASSIC“ je nedistinktivní; ostatně sám žalobce své výrobky nabízí výlučně označené slovním spojením „NESCAFÉ CLASSIC“. Dále zúčastněná osoba konstatovala, že předložila ve správním řízení dostatek listinných důkazů o užívání známky v rozhodném období. Městský soud v Praze rozsudkem napadeným kasační stížností žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že dominantním prvkem v napadené ochranné známce je slovo „TCHIBO“, zatímco ostatní dva zbývající slovní prvky popisují druh a vlastnost výrobku. Slovo „Classic“ neplní v této ochranné známce dominantní a tím pádem ani distinktivní úlohu, nýbrž roli popisnou. Shoda pouze v tomto nedistinktivním prvku napadené ochranné známky nemůže klamat průměrného spotřebitele o původu výrobku a způsobit, že průměrný spotřebitel dovodí neexistující vazbu mezi majiteli namítané a napadené ochranné známky. K argumentaci žalobce uskutečněným marketingovým průzkumem soud konstatoval, že tento průzkum nemá vypovídací hodnotu při posouzení zaměnitelnosti napadené a namítané ochranné známky, když káva značená pouze slovním prvkem "CLASSIC" se v průzkumu vůbec nevyskytuje. Městský soud neshledal ani porušení Dohody TRIPS, ani žalobcem vyjmenovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod. Tento rozsudek žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl kasační stížností, ve které (resp. v jejím doplnění) se dovolává kasačních důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel má za to, že městský soud chybně aplikoval zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, zejména § 3 odst. 2, nesprávně dospěl k závěru o tom, zda napadená ochranná známka byla zapsána do rejstříku ochranných známek v souladu se zákonem, když obsahovala slovní prvek zcela shodný s namítanou ochrannou známkou. Zmíněný závěr soudu je nutno zcela odmítnout, neboť z jazykového výkladu § 3 odst. 2 citovaného zákona jednoznačně vyplývá, že jedinou relevantní skutečností při posuzování oprávněnosti návrhu na výmaz odůvodněného rozporem zápisu ochranné známky s citovaným ustanovením je to, zda ochranná známka obsahuje jinou starší ochrannou známku. Tato podmínka byla v daném případě splněna a soud tak měl rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví zrušit a nikterak se nezabývat zaměnitelností porovnávaných ochranných známek. Dále stěžovatel soudu vytýká, že chybně posoudil otázku zaměnitelnosti namítané a napadené ochranné známky. Za dominantní prvek na napadené ochranné známce stěžovatel pokládá slovo „Classic“, což je prvek naprosto shodný se zněním namítané slovní ochranné známky. Stěžovatel dále městskému soudu vytýká, že dezinterpretoval rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 6. 10. 2005, Medion AG v. Thomson multimedia Sales Germany & Austria GmbH, C-120/04. V tomto rozhodnutí odpověděl Evropský soudní dvůr na předběžnou otázku týkající se interpretace čl. 5 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 89/104/EHS tak, že toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že nebezpečí záměny může u veřejnosti v případě totožnosti výrobků nebo služeb existovat, jakmile je sporné označení tvořeno tím, že jsou vedle sebe postaveny jednak název společnosti třetí osoby a jednak zapsaná ochranná známka mající běžnou rozlišovací schopnost, a tato ochranná známka, aniž by sama o sobě vytvářela celkový dojem složeného označení, si v něm zachovává nezávislou rozlišovací roli. Podle názoru stěžovatele je napadená ochranná známka zaměnitelná s ochrannou známkou namítanou. Na napadené ochranné známce je dominantním a ústředním prvkem slovo „Classic“, d