Stručně: Paragraf 122 Hospodářského zákoníku říká, že organizace, která vynaložila náklady při plnění povinností podle § 121 (tj. při předcházení nebo zmírňování škody), má právo na náhradu těchto odůvodněných nákladů od organizace, v jejíž prospěch jednala, a to i když prospěch nenastal nebo byl zmařen.
§ 122
Organizace, které vznikly náklady plněním povinností podle § 121, může od organizace, v jejíž prospěch jednala, požadovat náhradu odůvodněně vynaložených nákladů, a to i když tento prospěch nenastal nebo byl zmařen. Šlo-li o jednání ve prospěch několika organizací, rozdělí se náklady poměrně.
Paragraf 122 Hospodářského zákoníku říká, že organizace, která vynaložila náklady při plnění povinností podle § 121 (tj. při předcházení nebo zmírňování škody), má právo na náhradu těchto odůvodněných nákladů od organizace, v jejíž prospěch jednala, a to i když prospěch nenastal nebo byl zmařen.
Co to znamená v praxi
Pokud jedna organizace jedná ve prospěch druhé organizace, aby zabránila škodě nebo ji zmírnila (podle § 121), má nárok na proplacení svých odůvodněných nákladů.
Nárok na náhradu nákladů existuje i v případě, že se nepodařilo škodě zcela zabránit nebo pokud se očekávaný prospěch z jednání nakonec nedostavil.
Jestliže se jednalo ve prospěch více organizací, náklady se mezi ně rozdělí poměrně.
Jde o specifický případ náhrady nákladů, který se vztahuje na situace, kdy organizace aktivně zasahuje, aby předešla nebo zmírnila škodu, která by jinak vznikla druhé organizaci.
Na co si dát pozor
Náklady musí být „odůvodněně vynaložené“, což znamená, že musí být přiměřené a účelné vzhledem k situaci.
Nárok na náhradu nákladů se týká pouze plnění povinností podle § 121, tedy upozornění na nesprávné příkazy/nevhodné materiály a opatření k zabránění nebo zmírnění škody.
Hlídat změny § 122 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.