§ 230 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 109/1965 Sb. · § 230 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 230 zákona 109/1965 stanoví, že soud může uložit ochranné opatření i bez návrhu prokurátora a za určitých podmínek může rozhodnutí o něm odložit na veřejné zasedání, pokud je potřeba další dokazování.
§ 230 Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
(1) Shledal-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření, může je uložit i bez návrhu prokurátora.
(2) Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání.
(3) Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže prokurátor učinil návrh na zabrání věci nenáležející obžalovanému.
Oddíl osmý
Paragraf 230 zákona 109/1965 stanoví, že soud může uložit ochranné opatření i bez návrhu prokurátora a za určitých podmínek může rozhodnutí o něm odložit na veřejné zasedání, pokud je potřeba další dokazování.
Co to znamená v praxi
Soud má pravomoc uložit ochranné opatření (např. ochrannou léčbu, zabezpečovací detenci) i tehdy, když to prokurátor výslovně nenavrhl.
Pokud soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření získat další důkazy, které nejsou ihned k dispozici, může rozhodnutí o tomto opatření odložit na pozdější veřejné zasedání.
Tento odklad na veřejné zasedání je možný i v případě, že prokurátor navrhl zabrání věci, která nepatří obžalovanému.
Na co si dát pozor
Soud může rozhodnout o ochranném opatření z vlastní iniciativy, i když to prokurátor nenavrhl.
Potřeba dalšího dokazování může vést k odložení rozhodnutí o ochranném opatření na veřejné zasedání.