§ 18 Nařízení o znalečném v trestním řízení soudním – Vyšetřující soudce nebo soud určí odměnu nebo náhradu jen…
Nařízení o znalečném v trestním řízení soudním · 121/1947 Sb. · § 18 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 18 nařízení 121/1947 stanoví, že odměna nebo náhrada pro znalce v trestním řízení se určuje pouze na základě jeho žádosti, a to usnesením, proti kterému se lze odvolat.
§ 18
(1) Vyšetřující soudce nebo soud určí odměnu nebo náhradu jen na žádost znalcovu, kterou jest podati písemně nebo ústně do protokolu.
(2) Odměna (náhrada) se určuje usnesením, které se doručí (vyhlásí) znalci a stranám.
(3) Znalec i strany mají právo podati stížnost proti tomuto usnesení podle příslušných ustanovení trestního řádu. Stížnost podaná veřejným žalobcem má odkladný účinek, pokud jde o výplatu položek odměny (náhrady) napadených stížností.
Paragraf 18 nařízení 121/1947 stanoví, že odměna nebo náhrada pro znalce v trestním řízení se určuje pouze na základě jeho žádosti, a to usnesením, proti kterému se lze odvolat.
Co to znamená v praxi
Znalec musí aktivně požádat o svou odměnu nebo náhradu, a to písemně nebo ústně do protokolu. Bez této žádosti mu odměna nebude určena.
O výši odměny nebo náhrady rozhoduje vyšetřující soudce nebo soud formou usnesení.
Toto usnesení je doručeno znalci i stranám trestního řízení, aby se s ním mohli seznámit.
Znalec i strany mají právo podat stížnost proti tomuto usnesení, přičemž stížnost podaná veřejným žalobcem má odkladný účinek na výplatu napadených částek.
Na co si dát pozor
Pokud znalec nepodá žádost o odměnu nebo náhradu, nebude mu nic vyplaceno.
Proti rozhodnutí o odměně se lze bránit stížností.
Stížnost veřejného žalobce může zdržet výplatu odměny nebo náhrady.
Hlídat změny § 18 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.