§ 13 zákon o právu na informace o životním prostředí – Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
Zákon o právu na informace o životním prostředí · 123/1998 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 13 zákona o právu na informace o životním prostředí stanovuje povinnosti ústředních správních úřadů, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, krajů a obcí v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Ústřední správní úřady musí vytvářet podmínky pro environmentální vzdělávání a zajišťovat informovanost svých zaměstnanců o životním prostředí. (§ 13 zákona č. 123/1998 Sb., zákon o právu na informace o životním prostředí, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
- Týká se: ministerstvo, zaměstnanec, obec
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 123/1998 Sb.
(1) Ústřední správní úřady
a) v mezích své působnosti vytvářejí podmínky pro realizaci a rozvoj environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a
b) zajišťují odpovídající vzdělanost a informovanost svých zaměstnanců v oblasti životního prostředí.
(2) Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolu s dalšími ústředními správními úřady, kraje a obce v samostatné působnosti jsou povinny podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu vycházející z principů udržitelného rozvoje zajišťované prostřednictvím státních i nestátních organizací.
(3) Ministerstvo životního prostředí
a) zpracovává Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (dále jen „Státní program“) a předkládá jej vládě ke schválení,
b) garantuje, koordinuje a aktualizuje Státní program prostřednictvím akčních plánů na příslušná léta a
c) podporuje rozvoj osvěty vedoucí k preventivní ochraně životního prostředí (dále jen „environmentální poradenství“).
(4) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
a) zodpovídá za zařazení environmentální výchovy ve smyslu udržitelného rozvoje do základních pedagogických dokumentů a
b) podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.
(5) Kraje v samostatné působnosti
a) zpracovávají, koordinují a aktualizují krajské koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále jen „krajská koncepce“) vycházející ze Státního programu a
b) podporují rozvoj environmentálního poradenství.
(6) Kraje umožňují obcím v samostatné působnosti podílet se na realizaci krajských koncepcí a vytvářet v této oblasti vlastní programy.
(7) Orgány veřejné správy s výjimkou organizačních složek státu mohou k podpoře environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty zřizovat zvláštní fondy.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Ústřední správní úřady musí vytvářet podmínky pro environmentální vzdělávání a zajišťovat informovanost svých zaměstnanců o životním prostředí.
- Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, spolu s dalšími ústředními správními úřady, kraji a obcemi, jsou povinny podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu.
- Ministerstvo životního prostředí zpracovává, garantuje a koordinuje Státní program environmentálního vzdělávání a podporuje environmentální poradenství.
- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zodpovídá za zařazení environmentální výchovy do pedagogických dokumentů a podporuje další vzdělávání pedagogů v této oblasti.
Na co si dát pozor
- Kraje mají povinnost zpracovávat a aktualizovat vlastní krajské koncepce environmentálního vzdělávání, které vycházejí ze Státního programu.
- Kraje musí umožnit obcím podílet se na realizaci krajských koncepcí a vytvářet vlastní programy.
- Orgány veřejné správy (kromě organizačních složek státu) mohou zřizovat zvláštní fondy na podporu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 13 Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (Zákon, kterým se mění zákon č. 123/1998 )