§ 38f Zákon, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů – Před rozhodnutím o změně nebo odnětí licence bance

Stručně

Paragraf 38f zákona 126/2002 Sb. stanoví, že Česká národní banka (ČNB) musí konzultovat nebo informovat zahraniční orgány bankovního dohledu předtím, než změní nebo odebere licenci bance, která má pobočku v jiném členském státě Evropské unie, nebo pobočce zahraniční banky s pobočkou v jiném členském státě EU.

Co to znamená v praxi

• Pokud ČNB zvažuje změnu nebo odebrání licence české bance, která působí i v jiném státě EU, musí se nejprve poradit s tamním orgánem dohledu.
• V naléhavých případech, kdy není čas na konzultaci, ČNB alespoň informuje příslušný orgán dohledu o svém záměru licenci změnit nebo odebrat.
• Po samotné změně nebo odebrání licence musí ČNB neprodleně informovat orgány dohledu všech států, kde má daná banka pobočku.
• Stejná pravidla platí i pro pobočky zahraničních bank, které mají další pobočky v jiných členských státech EU.

Na co si dát pozor

• ČNB má povinnost konzultovat nebo informovat, nikoli žádat o souhlas.
• Rozlišuje se mezi konzultací (před rozhodnutím) a informováním (před rozhodnutím v naléhavých případech a po rozhodnutí).
• Pravidla se vztahují jak na české banky s pobočkami v EU, tak na pobočky zahraničních bank s dalšími pobočkami v EU.