Stručně: Paragraf 52 zákona č. 13/1993 Sb. stanoví povinnost uchovávat doklady a údaje související s dovozem, vývozem nebo tranzitem zboží po dobu nejméně 10 let, pokud zvláštní předpis nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak.
§ 52
Nestanoví-li zvláštní předpis nebo mezinárodní smlouva jinak, je ten, kdo má doklady a údaje týkající se dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží, povinen uschovat tyto doklady a údaje nejméně po dobu 10 let, a to bez ohledu na použitý nosič údajů, na němž jsou vedeny. Počátek běhu lhůty stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie20).
Paragraf 52 zákona č. 13/1993 Sb. stanoví povinnost uchovávat doklady a údaje související s dovozem, vývozem nebo tranzitem zboží po dobu nejméně 10 let, pokud zvláštní předpis nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak.
Co to znamená v praxi
Každý, kdo má doklady nebo údaje k dovozu, vývozu či tranzitu zboží, je musí uchovat po dobu minimálně deseti let.
Tato povinnost platí bez ohledu na to, zda jsou doklady v papírové nebo elektronické podobě.
Desetiletá lhůta pro uchování se počítá podle pravidel stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie.
Na co si dát pozor
Je nutné sledovat, zda pro konkrétní typ zboží nebo transakce neexistuje zvláštní předpis nebo mezinárodní smlouva, která by stanovovala jinou (delší nebo kratší) dobu uchování.
Důležité je správně určit počátek běhu lhůty pro uchování dokladů podle příslušného předpisu Evropské unie.
Uchovávat je třeba veškeré doklady a údaje, které se týkají dané transakce, bez ohledu na jejich formu.
Hlídat změny § 52 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.