Vyhláška, jíž se uveřejňuje podle § 3, odst. 2, zákona ze dne 21. března 1930, č. 51 Sb. z. a n., kterým se provádí úmluva mezi Československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 26. května 1928 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, jednací řád rozhodčích komisí, které byly zřízeny podle článku 13, odst. 5, zmíněné úmluvy.
Strana, která podala rozklad, má jako jistotu za náklady řízení složiti 1% sporné částky, nejméně však 5 pengö nebo 30 Kč a nejvýše 100 pengö nebo 600 Kč.
Jistotu předepíše zúčtovací místo, u kterého rozklad byl podán.
Pro složení jistoty jest určiti propadnou lhůtu 30 dní. Nebude-li jistota v této lhůtě složena, bude rozklad považován za nepodaný.
Strany bydlící v Československu skládají jistotu u filiálky Zemské banky v Bratislavě, strany bydlící v Maďarsku u Ústředí peněžních ústavů (Penzintézeti Központ) v Budapešti.
Vyhoví-li se rozkladu, vrátí se jistota straně, která ji složila.
Trpí-li rozklad formálními nedostatky, které překážejí řádnému projednání, vrátí jej zúčtovací místo dlužníkovo podateli, aby tyto závady odstranil a rozklad opět předložil v krátké propadné lhůtě. Má-li podatel bydliště v území druhého státu, stane se tak prostřednictvím příslušného zúčtovacího místa.
Nevyhoví-li se ve stanovené lhůtě opravnému příkazu, bude se považovati rozklad za nepodaný.
Jednání rozhodčích komisí nejsou veřejná a strany nejsou oprávněny se jich súčastniti, avšak rozhodčí komise má právo vyzvati strany, aby se osobně nebo svými zástupci před ni dostavily, a vyslechnouti je.
Rozklad, který byl podán opožděně (§ 3), nebo který pokládá se za nepodaný (§ 5, odst. 3., a § 6, odst. 2.), jest rozhodčí komisi bez dalšího řízení usnesením odmítnouti.
Proti rozhodnutí rozhodčí komise není žádný právní prostředek přípustný. Rozhodnutí jsou v obou smluvních státech proveditelna (článek 13, odst. 5. a 8., úmluvy).