Zákon o hospodaření s byty

Jednání a opominutí, příčící se ustanovením tohoto zákona, trestají okresní národní výbory po vyjádření místních národních výborů jako přestupek pokutou do 200.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do jednoho roku. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Pokuta i trest vězení (uzamčení) mohou býti uloženy též současně; v tomto případě nesmí však trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než rok. Stejně bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - kdo v podání místnímu národnímu výboru nebo jinému orgánu, pověřenému prováděním zákona, úmyslně nesprávně uvede nebo potvrdí skutečnosti, které mají býti podkladem rozhodnutí výboru nebo orgánu, nebo tyto skutečnosti zamlčí anebo kdo ze zištných důvodů nebo, aby obešel ustanovení tohoto zákona, provede směnu bytů.

(1) Pod pojem domů státu podle tohoto zákona nenáleží konfiskovaný majetek ani majetek, získaný podle předpisů o pozemkových reformách, vydaných po 5. květnu 1945, pokud ho stát nepoužije pro své účely nebo pro ubytování státních zaměstnanců.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku domu, rozumí se jím, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, také jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec, jakož i poživatel domu.

(3) Uživatelem bytu ve smyslu tohoto zákona se rozumí každá osoba, oprávněná užívati bytu na podkladě smluvního poměru s vlastníkem domu nebo z důvodu věcného práva, tedy i vlastník domu, pokud užívá bytu ve svém domě; mluví-li se o uživateli části bytu, rozumí se jím každá osoba, oprávněná užívati části bytu na podkladě smluvního poměru s uživatelem bytu. Obdobně smlouvou o užívání bytu nebo jeho části se míní každá smlouva, podle níž určitá osoba je oprávněna užívati bytu nebo jeho části.

(4) K příslušníkům rodiny podle tohoto zákona se počítají manžel (manželka), druh (družka), příbuzní v přímé řadě a sourozenci.

(1) Z předcházejících ustanovení se nevztahují

1. ustanovení o přikazovacím právu místních národních výborů (§ 2, odst. 1 a § 27, odst. 2)

a) na domy podniků spravovaných státem, na domy Státního bytového fondu ani na objekty, které slouží soudní a vězeňské správě nebo vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti;

b) na byty, pro které bylo nebo bude dáno povolení k obývání po 9. srpnu 1946 a jež vystavěl zaměstnavatel buď přímo nebo prostřednictvím obecně prospěšného bytového sdružení pro své zaměstnance nebo které jsou určeny pro stavebníka (čekatele);

c) na domy, kterých užívá cizí stát pro účely své diplomatické misse nebo svého konsulárního úřadu nebo pro ubytování zaměstnanců této misse nebo úřadu, ani na byty osob, které jsou členy oficiálních nebo polooficiálních zahraničních missí;

d) na podniky, sloužící provozu živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců, s výjimkou těch, jež mají výlučně povahu ubytovacích domů s trvalými nájemníky;

e) na domovnické byty, sloužící svému účelu;

f) na byty, vystavěné při výrobním závodu pro jeho zaměstnance, jakož i na byty, které svým určením mají sloužiti k ubytování zaměstnanců výrobních závodů takových podniků, jež určí pro jednotlivé obce okresní národní výbor v dohodě s okresním úřadem ochrany práce, pokud je v obou případech vlastník domu (zaměstnavatel) dává v užívání státně spolehlivým zaměstnancům podniku a byty se nestanou nadměrnými (§ 15);

2. ustanovení o podnájmech bytů (§ 12), o směnách bytů (§ 13) a o dělení bytů (§ 23)

a) na domy státu a zemí;

b) na domy, byty a podniky uvedené pod č. 1;

3. ustanovení o podnájmu (nájmu) nadpočetných místností nadměrných bytů (§ 18)

a) na domy a byty uvedené pod č. 1, písm. c);

b) na byty, u kterých by podnájmem (nájmem) mohl býti dotčen důležitý veřejný zájem, zejména na byty, určené v úřadech, v ústavech a podnicích pro ubytování zaměstnanců;

4. ustanovení o slučování bytů a užívání bytů k jiným účelům než k bydlení (§§ 19 a 20) a o revisi bytů (§§ 21 a 22) na domy a byty uvedené pod č. 1, písm. a) a c);

5. ustanovení o příkazu k vyklizení bytu (§ 27, odst. 1) na byty v rodinných domcích, jichž užívají vlastníci domků, jde-li o důvody uvedené v § 16 nebo § 22, odst. 3.

(2) Zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče) může z důvodu veřejného zájmu rozšířiti výjimky podle odstavce 1 na další objekty.

Na úhradu výdajů, spojených s prováděním § 17, odst. 3, § 22, odst. 3 a § 23, odst. 1, jsou místní národní výbory oprávněny vybírati mimo dávku z nájemného nebo z používaných místností zvláštní dávku, vyměřovanou na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) nebo podle počtu a účelu používaných místností. Osvobození podle zákonů o stavebním ruchu (na Slovensku též podle zákona o podpoře stavebního podnikání) ve znění předpisů je měnících a doplňujících od dávky z nájemného nebo z používaných místností nebo jiných dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) pro ni neplatí. Bližší předpisy o dávce budou vydány vládním nařízením, které může stanoviti vhodná osvobození.

(1) Rozhodnutí a opatření v bytových věcech, která vydaly nebo učinily akční nebo národní výbory anebo jejich orgány v době od 20. února 1948 do vyhlášení tohoto zákona, považují se za učiněná po právu. Nelze je napadati ani žalobou ani před správními úřady (orgány) a orgány veřejné žaloby ani jinak.

(2) Místní národní výbor může na žádost strany nebo z úřední moci přezkoumati tato rozhodnutí nebo opatření, řídě se při tom zásadami tohoto zákona.

(1) Ministerstvo vnitřního obchodu nebo jím zmocněný národní výbor může na návrh ministerstva sociální péče učiniti opatření, aby hostinských pokojů ubytovacích podniků, provozovaných po živnostensku, bylo použito k trvalému bydlení, jde-li o podniky provozované nezákonným nebo nepočestným způsobem. Podnikatelům, o nichž se prokáže, že takto živnost provozují, může býti odňato živnostenské oprávnění.

(2) Ustanovení § 35, odst. 1 platí přiměřeně též o opatřeních ministerstva vnitřního obchodu, učiněných pro ubytování části obyvatelstva. Rovněž v těchto případech možno odejmouti živnostenské oprávnění podnikatelům, o nichž bylo prokázáno, že provozovali živnost nezákonným nebo nepočestným způsobem.

Exekuci nuceným vyklizením bytu může soud povoliti jen, prokáže-li vymáhající strana v návrhu na povolení exekuce potvrzením místního národního výboru, že náhradní byt pro povinnou stranu je zajištěn.

Ustanovení §§ 1 až 34 platí jen v obcích, které mají více než 2.000 obyvatelů nebo které určil podle § 30 zákona ze dne 18. července 1946, č. 163 Sb., o mimořádných opatřeních bytové péče, nebo určí podle tohoto ustanovení okresní národní výbor; jeho rozhodnutí podle tohoto ustanovení musí býti vyhlášeno v obci způsobem v místě obvyklým.

Ministerstvo sociální péče může v dohodě s příslušnými ministerstvy vydati a vyhlásiti v Úředním listě (na Slovensku též v Úředním věstníku) předpisy k provedení §§ 1 až 33, 35, odst. 2 a § 38, a pokud jde o potvrzení místního národního výboru podle § 37; předpisy jsou pro národní výbory závazné.

Zrušuje se platnost (použivatelnost)

1. vládního nařízení ze dne 16. září 1944, č. 203 Sb., o vlivu škod, způsobených válkou na budovách, na nájemní poměry;

2. zákona č. 163/1946 Sb.

Působnost, příslušející podle tohoto zákona jednotlivým ministerstvům, vykonávají tato ministerstva na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušných pověřenectev.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí dnem, který určí vláda nařízením; provedou jej ministři sociální péče, vnitra, financí a vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Beneš v. r.

Gottwald v. r.

Erban v. r.

Nosek v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Krajčír v. r.