§ 6
(1) Zaměstnanec, jehož pracovní poměr, vzniklý přikázáním, zanikl, je oprávněn vrátiti se do sedmi dnů po zániku do pracovního místa, v němž byl zaměstnán v době přikázání, pokud tento pracovní poměr nebyl rozvázán před účinností tohoto nařízení. Doba konání přikázaných prací se považuje za dobu zaměstnání v dřívějším pracovním místě. Pokud vracející se zaměstnanec neobdržel plnou roční dovolenou v běžném roce, vznikne mu nárok na poměrnou dovolenou po nepřetržitém dvouměsíčním zaměstnání v běžném kalendářním roce v závodě, do něhož se vrátil.
(2) Nenastoupí-li zaměstnanec do dřívějšího zaměstnání ve lhůtě stanovené v odstavci 1, má se za to, že jeho dřívější pracovní poměr byl rozvázán, leč by mu bylo včasné nastoupení práce znemožněno z důležitého důvodu bez jeho zavinění. V tomto případě nutno zaměstnavatele včas vyrozuměti.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně o zaměstnancích, kteří byli povoláni k nouzové službě.