Zákon o jednacím řádu ústavodárného Národního shromáždění

(1) Vláda může podati návrh na vyslovení důvěry. O návrhu tom se jedná, aniž byl přikázán výboru (§ 77 úst. list.).

(2) Sněmovna může vládě vysloviti nedůvěru.

(3) Návrh na vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně sto poslanci a přikáže se výboru iniciativnímu, který o něm podá zprávu nejdéle do 8 dnů. Iniciativní výbor projednává přikázaný mu návrh na vyslovení nedůvěry vládě meritorně podle ustanovení pro jiné výbory platných a podává zprávu sněmovně (§ 76 úst. list.).

(1) Poslanci se mohou písemně dotazovati vlády nebo člena vlády po činech vlády a jejích orgánů a po zamýšlených opatřeních. Dotázaní jsou povinni na dotazy odpověděti, pokud tyto činy nebo opatření spadají do jejich kompetence.

(2) Právo dotazovati se vlády nebo člena vlády vykonávají poslanci:

a) stručnými dotazy,

b) písemnými dotazy,

c) naléhavými interpelacemi.

(1) V době zasedání vyhradí předsednictvo sněmovny zpravidla v první plné schůzi v měsíci přiměřenou dobu pro stručné dotazy poslanců, které byly předsednictvem sněmovny připuštěny pro ústní odpovědi.

(2) Stručný dotaz může býti podán každým poslancem.

(3) Stručný dotaz musí býti podán ve sněmovní kanceláři písemně v tolika vyhotoveních, aby mohl býti doručen též každému dotazovanému, a nesmí míti rozsah přesahující 200 slov.

(4) Připustilo-li předsednictvo sněmovny dotaz pro ústní odpověď, zašle jedno vyhotovení dotázanému a stanoví zároveň dobu schůze, ve které má býti podána odpověď.

(5) Dotázaný jest povinen dostaviti se do schůze nebo se dáti zastoupiti jiným členem vlády.

(6) Ve schůzi, určené pro ústní odpovědi na stručné dotazy poslanců, přečte tazatel svůj dotaz. Dotázaný je povinen odpověděti nebo odpověď odepříti s udáním důvodů. Odepře-li tázaný odpověď, může tazatel položiti jednu dodatečnou otázku, která však nesmí trvati déle než dvě minuty. Dotázanému jest volno odpověděti na tuto otázku ústně buď ihned nebo v příští schůzi, vyhrazené ústním odpovědím na stručné dotazy, nebo si vyhraditi odpověď písemnou, kterou jest pak povinen podati do 15 dnů. Dotázaný může též odepříti odpověď na dodatečnou otázku s udáním důvodů.

(7) K žádosti dotazovaného musí předseda prohlásiti schůzi, určenou pro odpověď na dotaz, za důvěrnou.

(8) Sněmovní kancelář vyvěsí ve sněmovně seznam stručných dotazů, jež byly předsednictvem sněmovny připuštěny pro ústní odpovědi, s pořadovým číslem, jménem tazatele i dotázaného a s krátkým údajem o předmětu dotazu, a to nejméně 48 hodin před schůzí, ve které mají býti zodpověděny. Tyto dotazy se tiskem nerozdávají. Poslanci a oprávnění parlamentní zástupci tisku mohou nahlédnouti ve sněmovní kanceláři do jejich znění. Seznam vyvěšených stručných dotazů může býti zveřejněn.

(9) Uveřejniti v tisku obsah dotazů, které ještě nebyly předneseny ve sněmovně, odděliti dotazy od odpovědí již podaných, změniti obsah dotazů nebo odpovědí nebo připojovati k nim bezprostřední poznámky, je nepřípustné.

Předsednictvo sněmovny nepřipustí k ústnímu zodpovědění dotazy, jež mohou ohroziti veřejný zájem, a to zejména:

a) dotazy, které obsahují projevy uvedené v § 8, odst. 1, písm. m);

b) dotazy, obsahující urážlivá tvrzení nebo osobní útoky;

c) dotazy, na které byla již dána vyčerpávající odpověď;

d) dotazy o věcech, které jsou již předmětem jiného jednání sněmovny nebo sněmovního výboru (komise);

e) dotazy, které se dotýkají abstraktních právních otázek nebo mají povahu hypothetickou;

f) dotazy o povaze nebo chování kterékoliv osoby, ledaže se dotaz vztahuje na skutečnosti při jejím úředním nebo veřejném působení.

Písemné dotazy, za které se považují stručné dotazy, jež nebyly předsednictvem připuštěny pro ústní odpovědi a vyhovují podmínkám § 66, podávají se písemně sněmovní kanceláři a musí býti zodpověděny písemně do jednoho měsíce, pokud se dotázaný nerozhodne odpověděti ústně. Dotaz a odpověď se tiskem nerozdávají. Sněmovní kancelář dodá dotaz i odpověď.

(1) Je-li dotaz mimo podpisy tazatelů uvedených v záhlaví opatřen ještě dalšími 30 podpisy poslanců a je-li označen výslovně jako naléhavá interpelace s uvedením důvodů, musí dotázaný odpověděti do 14 dnů buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným způsobem odpověď s udáním důvodů odepříti. Nejpozději v nejbližší schůzi po rozdání odpovědí tiskem nebo po uplynutí čtrnáctidenní lhůty bez odpovědi může tazatel navrhnouti, aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se sněmovna prostým hlasováním a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy nebyla odpověď rozdána tiskem.

(2) Ustanovení § 62 platí obdobně.

(3) Tato ustanovení nevztahují se na naléhavé interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem sněmovního projednávání.

Každý poslanec může se dotázati předsedy sněmovny nebo předsedy výboru po jejich opatřeních; dotaz jest podati písemně kanceláři sněmovní a jest naň do 7 dnů ve sněmovně odpověděti, při čemž tázaný obsah dotazu sdělí. Dotaz se tiskem nerozdává.

(1) Petice znějící sněmovně dodati jest sněmovní kanceláři. Nepředčítají se ve schůzi a nerozdávají tiskem.

(2) Podání neb petice nepodepsané se neprojednávají.

(3) O peticích rozhodne předsednictvo sněmovny podle zprávy sněmovní kanceláře.

(1) O jednání ve schůzi sněmovny nebo výboru sepíše se zápis. Má se v něm zaznamenati, kolik členů bylo přítomno (§ 1), jaké návrhy byly podány při jednání (§§ 47 a 48), jaký byl postup rozpravy se jmény řečníků a jaký byl výsledek hlasování.

(2) Zápisy o schůzi sněmovny, ověřené předsedou, zapisovatelem a generálním tajemníkem sněmovny, mají býti po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí. Nepodá-li žádný poslanec v této lhůtě písemných námitek, pokládá se zápis za správný. Nevyhoví-li předseda námitce, rozhodne o ní příští schůze sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) O každé schůzi sněmovny sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká, podávající přesný obsah celého jednání.

(2) Zprávy ty buďtež v obyčejném písmě po schůzi vyloženy v sněmovní kanceláři.

(3) Každý řečník může prohlédnouti ve sněmovní kanceláři část zprávy obsahující jeho řeč a naznačiti, jaké omyly nebo nedostatky obsahuje; kdyby sněmovní kancelář nemohla přáním těmto vyhověti, vyžádá si rozhodnutí předsedova, který se dohodne s úřadujícími zapisovateli.

(4) Spisy rozdané tiskem jsou přílohami zpráv těsnopiseckých.

(1) Do schůzí sněmovny a výborů kromě poslanců a osob úřadem svým k tomu povolaných nemá nikdo přístupu.

(2) Ústních žádostí ani deputací sněmovna nepřijímá.

(3) Deputace vyslané k poslancům do budovy sněmovní nemají přístupu, je-li v nich více než 10 osob.

(4) Ve dny, kdy zasedá sněmovna nebo některý sněmovní výbor, nejsou v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde sněmovna (výbor) zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

Přijaté osnovy dodá předseda sněmovny prostřednictvím vlády presidentu republiky.

Usnesení, že sněmovna setrvává na zákonu presidentem republiky vráceném podle § 48 úst. list., může se státi jen po poradě výborové.

Stálý výbor podle čl. 7, odst. 2 úst. zák. č. 65/1946 Sb.

(1) Usnesením sněmovny může Stálému výboru Národního shromáždění býti uloženo, aby o naléhavé osnově vládní podal sněmovně zprávu (§ 33).

(2) Zpráva Stálého výboru může bez další porady výborů sněmovních býti podkladem jednání plné schůze sněmovny.

(3) Usnesení podle odstavce 1 činí sněmovna k návrhu vlády nebo předsednictva sněmovny bez porady výborové po rozpravě; může však návrh k tomu směřující odkázati i svému výboru.

(4) Zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 327 Sb., o jednacím řádu Stálého výboru podle § 54 ústavní listiny, jest užíti přiměřeně.

Dr. Beneš v. r.

Široký v. r.

Nosek v. r.