Vyhláška o provozování pomocné a přidružené výroby v jednotných zemědělských družstvech a o jejich vzájemné spolupráci

(1) K provádění výrobní činnosti používá podnik zásadně pracovníků členů podniku. Nemůže-li podnik získat pracovníky s odbornou kvalifikací z řad pracovníků členů podniku, může přijmout takové pracovníky do pracovního zaměstnaneckého poměru.

(2) Pracovníci, kteří jsou vysíláni členy na práci do podniku, zůstávají ve členském poměru družstva, popřípadě v pracovním zaměstnaneckém poměru organizace. Z podniku mohou být odvoláni a nahraženi jinými pracovníky jak podnikem, tak i družstvem nebo ředitelem organizace po vzájemné dohodě mezi podnikem a družstvem nebo ředitelem organizace.

(3) Pracovníci členů podniku, kteří pracují v podniku, jsou odměňováni za práci družstvem nebo organizací, která je na tuto práci uvolňuje. Podnik vypočítává odměny podle platných norem a poukazuje je členům podniku.

(4) Členům představenstva a revizní komise při výkonu funkce přísluší náhrada nezbytných a prokazatelných výloh a náhrada ušlé odměny za práci. Úhrada se provádí na vrub podniku.

(1) Členové podniku mají zejména tato práva:

a) vysílat zástupce do sboru a zúčastnit se tak řízení podniku;

b) zúčastnit se jednotlivých výrobních činností podniku v rozsahu stanoveném smlouvou;

c) podílet se na odběru výrobků, služeb a prací podniku v rozsahu stanoveném smlouvou;

d) podílet se na rozdělování případného zisku z hospodaření podniku (§ 22);

e) žádat revizní komisi o provedení prošetření nedostatků ve správě, řízení a výrobě podniku.

(2) Členové podniku mají zejména tyto povinnosti:

a) pečovat o to, aby podnik plnil úspěšně výrobně finanční plán;

b) plnit úkoly vyplývající pro ně z usnesení sboru a představenstva podniku;

c) plnit poctivě a čestně všechny závazky vyplývající z členství v podniku, zejména složit včas členské podíly;

d) přispívat k úhradě případných ztrát vykazovaných v ročních účetních výkazech podniku, jakož i k úhradě schodku zjištěného při zrušení podniku, nejvýše však vždy částkou nepřevyšující dvojnásobek členského podílu (§ 22 odst. 4).

(1) Členství v podniku zaniká vystoupením, vyloučením nebo zánikem člena.

(2) Člen podniku může ze závažných důvodů z podniku vystoupit po předchozí písemné výpovědi, jde-li o družstvo se schválením členské schůze, a jde-li o jinou socialistickou organizaci se souhlasem jejího nadřízeného orgánu.

(3) Člen může vystoupit z podniku k 31. prosinci s roční výpovědní lhůtou.

(4) Člen podniku může být vyloučen, neplní-li soustavně povinnosti vůči podniku. O vyloučení rozhoduje sbor na návrh představenstva. Představenstvo musí návrh na vyloučení projednat před předložením sboru s příslušným národním výborem a je povinno stanovisko tohoto orgánu sdělit sboru (§ 27). K rozhodnutí sboru vyžaduje se nejméně dvoutřetinová většina hlasů všech členů sboru.

(5) S vystoupivším nebo vyloučeným členem provede podnik majetkoprávní vypořádání nejpozději do tří měsíců po uplynutí výpovědní lhůty nebo vyloučení.

(1) Podnik hospodaří podle dlouhodobého plánu a ročního výrobně finančního plánu, schválených sborem.

(2) Roční výrobně finanční plán sestavuje podnik v souladu s úkoly státního plánu a v souladu s potřebami členů podniku.

(3) Plánovací, rozpočtový a účetní rok je shodný s kalendářním rokem.

(4) Podnik hospodaří podle zásad podnikového chozrasčotu.

(1) Prostředky trvale potřebné pro plnění plánovaných úkolů získává podnik z členských podílů. Členský podíl obsahuje základní podíl, který je pro každého člena stejný, a doplňkový podíl, jehož výše se stanoví podle toho, v kolika výrobních odvětvích podniku a v jakém rozsahu bude na nich účasten. Výše základního podílu se stanoví ve smlouvě o vzniku podniku; výši doplňkového podílu stanoví sbor pro každé výrobní odvětví nebo jinou činnost samostatně a může ji podle potřeb podniku v průběhu jeho hospodaření měnit.

(2) Při založení a zahájení činnosti podniku musí být základní prostředky a trvale nutné oběžné prostředky zajištěny členskými podíly. Při rozvoji činnosti podniku a s tím souvisícím rozšířením základních a oběžných prostředků nesmí krytí základních prostředků členskými podíly klesnout pod 50 %. Trvale nutné oběžné prostředky musí být plně kryty členskými podíly.

(3) Členské podíly skládají členové podniku ve formě základních nebo oběžných prostředků nutných pro výrobní činnost podniku nebo v penězích.*) Členský podíl lze splatit ve dvou stejných splátkách. První splátka je splatná při vzniku podniku nebo při vstupu nového člena do podniku, druhá ve lhůtě stanovené sborem, ne však delší jednoho roku ode dne vzniku podniku nebo vstupu nového člena do podniku. Při rozšíření dosavadní činnosti podniku nebo zavedení nové jeho činnosti splácí členové nový doplňkový podíl ve dvou stejných splátkách. První splátka je splatná do 1 měsíce po stanovení výše nového doplňkového podílu sborem a druhá ve lhůtě stanovené sborem, nejdéle však do jednoho roku po jeho stanovení.

(1) Pokud podnik převezme do užívání budovy, stavby, zařízení, dopravní prostředky a jiné základní výrobní prostředky od členů, stanoví představenstvo po projednání s jednotlivými členy náhradu za užívání těchto základních prostředků podle platných předpisů. Totéž platí, bude-li podnik provádět těžbu písku, kamene, hlíny apod. na pozemcích daných podniku jeho členy do užívání.

(2) Ke krytí nákladů hospodaření používá podnik tržeb za výrobky, práce a služby dodané nebo provedené pro členy, ve výjimečných případech i pro nečleny podniku.

(3) Členům podniku fakturuje podnik výrobky, práce a služby v průběhu roku v cenách stanovených na základě plánových kalkulací vlastních nákladů těchto výrobků, prací a služeb. Do těchto kalkulací zahrne si podnik i přiměřenou přirážku na rozšířenou reprodukci svých základních a oběžných prostředků. Koncem roku provede podnik vyúčtování se všemi členy na podkladě výsledných kalkulací skutečných vlastních nákladů výrobků, prací a služeb. Plánové kalkulace vlastních nákladů výrobků, prací a služeb jsou součástí ročního výrobně finančního plánu podniku.

(4) Nečlenům podniku fakturuje podnik výrobky, práce a služby v cenách stanovených krajským národním výborem podle vyhlášek o plánování, tvorbě a kontrole cen.**)

(1) Případný zisk podniku se použije k dotaci:

a) fondu na investice,

b) provozního fondu.

(2) Fond na investice se vytváří z

a) dotací ze zisku podniku,

b) úroků z investičního vkladu podniku,

c) případných jiných zdrojů.

(3) Provozní fond se vytváří z dotací ze zisku podniku, popřípadě z jiných zdrojů a slouží k financování oběžných prostředků podniku. Provozní fond se snižuje koncem roku o případné ztráty odepsané na vrub tohoto fondu.

(4) Případná ztráta podniku se odepíše podle rozhodnutí sboru učiněného při schvalování roční účetní závěrky na vrub provozního fondu, a to nejvýše do zůstatku tohoto fondu. Nestačí-li fond plně k úhradě, rozdělí se zbytek k úhradě mezi členy podle výše jejich podílů (§ 17); nebude-li zbytek ztráty ani takto uhrazen, převede se neuhrazená částka k úhradě v příštím roce.

(1) Nestačí-li vlastní zdroje podniku pro financování jeho hospodářské činnosti, může podnik požádat Státní banku československou o poskytnutí úvěru na základě smlouvy podle zásad platných pro financování a úvěrování hospodářských organizací Státní bankou československou.

(2) Podnik je povinen vést přesně a dochvilně účetní evidenci a sestavovat výkazy o své činnosti v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

(1) Podnik může být zrušen rozhodnutím orgánu, který dal souhlas ke zřízení podniku, jestliže podnik porušuje hrubě povinnosti uložené mu smlouvou, právními předpisy, státním plánem rozvoje národního hospodářství nebo vyžaduje-li to obecný zájem.

(2) V tomto případě provede se likvidace podniku. Po dobu likvidace užívá podnik svého názvu s dodatkem označujícím likvidaci.

(3) Orgán, který rozhodl o zrušení podniku, ustanoví likvidátora (likvidátory). Likvidátor (likvidátoři) může být kdykoliv odvolán. Je-li ustanoveno více likvidátorů, jednají společně jménem podniku a odpovídají rukou společnou a nerozdílnou za škodu, kterou způsobili podniku nebo jeho věřitelům porušením svých povinností. Po ustanovení likvidátora (likvidátorů) přestává působit volený orgán podniku. Likvidátor oznámí likvidaci podniku lidovému soudu k zápisu do podnikového rejstříku a Státní bance československé.

(4) Likvidátor sestaví ihned po ustanovení likvidační rozvahu podniku. Likvidátor je povinen zajistit řádné vedení účetní evidence podniku v likvidaci.

(5) Úkolem likvidátora je zejména dokončit jednání podniku, vyinkasovat všechny jeho pohledávky, zpeněžit jeho jmění a uspokojit věřitele podniku. Je-li likvidační bilance podniku ztrátová i po uplatnění úhradové povinnosti členů [§ 17 odst. 2 písm. d)], provede se uspokojení věřitelů takto:

Likvidátor uspokojí nejprve nároky na úhradu výdajů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty podniku, včetně pohledávek z pracovního (učebního) poměru, daně a veřejné dávky, které se stanou splatnými za likvidačního řízení, nároky z právních úkonů likvidátora, nároky na splnění dvoustranných smluv, do kterých vstoupil likvidátor, a nároky z bezdůvodného obohacení podstaty. Mezi těmito pohledávkami má nárok na přednostní uspokojení pohledávka likvidátora na úhradu hotových výdajů. Po úplném uspokojení těchto pohledávek nezabezpečených právem na oddělené uspokojení uspokojí likvidátor ostatní nároky v tomto pořadí:

a) pohledávky zaměstnanců podniku z pracovního (učňovského) poměru za poslední 3 roky před rozhodnutím o likvidaci a pohledávky na úhradu osobních potřeb podle zákona,

b) daně, veřejné dávky a pojistné nemocenského pojištění splatné v posledních 3 letech před rozhodnutím o likvidaci; dále pohledávky, jejichž splnění vyžaduje potřeba jednotného hospodářského plánu,

c) pohledávky socialistických právnických osob,

d) pohledávky ostatní.

Nebude-li možno uspokojit úplně nároky, které mají stejné pořadí, uspokojí se poměrně. Pohledávky pod písmenem c) a d) se uspokojí i tehdy, jestliže se stanou splatnými po rozhodnutí o likvidaci.

(6) Jmění zbylé po úhradě závazků vůči všem věřitelům podniku rozdělí se mezi členy podniku poměrně podle výše jejich členských podílů (§ 20 odst. 1). Družstva přidělí tyto částky do nedělitelného fondu.

(7) Po skončení likvidace podá likvidátor zprávu o výsledcích likvidace orgánu, který rozhodl o zrušení podniku, a předloží lidovému soudu návrh na výmaz podniku z podnikového rejstříku.

(1) Okresní národní výbory poskytují družstvům účinnou a všestrannou pomoc při volbě, zavádění i provozu pomocné a přidružené výroby.

(2) Okresní národní výbory dbají, aby družstva přistupovala k provozování jen takové pomocné a přidružené výroby, která bude mít přímý vliv na rozvoj zemědělské výroby a která bude vytvářet podmínky pro plné uplatnění práce družstevníků, zejména v době vegetačního klidu. Přitom povedou družstva k tomu, aby v prvé řadě prováděla údržbu vlastních strojů, nářadí a budov. Dále takovou činnost, která zemědělskou výrobu doplňuje, např. zpracovávání řepkové slámy, proutí, kukuřičných oklásků, těžbu a výrobu materiálů z vlastních a místních zdrojů. Teprve po vyčerpání těchto možností mohou družstva provozovat i jinou přidruženou výrobu, je-li národohospodářsky účelná. Všechny druhy pomocné a přidružené výroby musí být prováděny tak, aby nenarušovaly zemědělské práce, to znamená, že těžiště činnosti pomocné a přidružené výroby musí být v období vegetačního klidu.

(1) Národní výbory poskytují nebo zajišťují všestrannou pomoc při přípravných jednáních o ustavení, zavádění provozu a při vlastním provozu nižších i vyšších forem družstevní spolupráce.

(2) Národní výbory dbají, aby spolupráce družstev a jiných socialistických organizací se zaměřovala především na zpracování zemědělských výrobků, společný pastevní odchov dobytka, líhnutí a chov drůbeže, využívání místních materiálových a surovinových zdrojů hlavně k výrobě stavebních hmot, na provádění svépomocné investiční výstavby a k výrobě drobného zemědělského nářadí. Jiné druhy spolupráce mohou provozovat družstva a jiné socialistické organizace jen, vyžadují-li to naléhavé nebo zvláštní místní poměry.

(3) Národní výbory dbají, aby družstva zaváděla vyšší formy družstevní spolupráce jen tehdy, jde-li o činnost trvalejšího rázu, která vyžaduje větších výrobních a investičních nákladů a je-li národohospodářsky účelná.

(4) Okresní národní výbory schvalují dlouhodobé plány a roční výrobně finanční plány podniků (§ 19).

(1) K platnosti smlouvy nebo její změny o způsobech družstevní spolupráce (§§ 4 a 8) je třeba schválení okresního národního výboru; jde-li o družstva a jiné socialistické organizace se sídlem v různých okresech téhož kraje nebo se sídlem v různých krajích, je třeba schválení toho okresního národního výboru, v jehož obvodu bude sídlo družstva, pověřeného obstaráváním výkonu správy a řízením společných záležitostí nebo sídlo společného družstevního podniku, a to po vyjádření příslušných okresních a místních národních výborů. Okresní národní výbory dbají, aby ke zřizování podniků, jejichž členy budou družstva nebo organizace z různých okresů a krajů, docházelo jen ve výjimečných, zvláštními místními poměry odůvodněných případech.

(2) Okresní národní výbory nesmí schválit smlouvu o družstevní spolupráci, která by byla na újmu rozvoje zemědělské výroby zúčastněných družstev.

(3) Provozování činnosti, která vyžaduje odborníků-specialistů v pomocné a přidružené výrobě nebo v družstevní spolupráci, mohou příslušné národní výbory povolovat, jsou-li pro takovou činnost zajištěni odborní pracovníci, především z řad pracovníků členů podniku.

Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.

Ministr:

Štrougal v. r.

*) Pokud organizace státního socialistického sektoru skládá členský podíl ve formě základních nebo oběžných prostředků, řídí se ustanoveními článků 24 a 25 vyhlášky č. 205/1958 Ú. l., kterou se provádí vládní nařízení o správě národního majetku.

**) Vyhláška státní plánovací komise č. 186/1959 Ú. l., o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen, ve znění vyhlášky č. 229/1959 Ú. l., vyhláška Státní plánovací komise č. 187/1959 Ú. l., o metodice tvorby cen.