§ 18 zákon o zahraniční službě – Ověřovací činnost

(1) Ministerstvo v rámci služby v ústředí provede vyšší ověření tuzemské listiny, kterou vydal v rámci své pravomoci a působnosti orgán České republiky, orgán územního samosprávného celku při výkonu státní správy, který na něj byl přenesen zákonem nebo na základě zákona, nebo právnická nebo fyzická osoba při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, nebo která byla před ním podepsána, a to připojením doložky ověřující pravost podpisů a otisků úředních razítek a pečetí na těchto listinách. Obdobně ministerstvo provede vyšší ověření opisu nebo kopie tuzemské listiny podle věty první, jejichž shoda s touto listinou byla ověřena podle jiného zákona29). Je-li podle zákona podmínkou vyššího ověření listiny podle věty první, jejího opisu nebo kopie ověření provedené orgánem nebo osobou podle věty první nebo jejich nadřízeným orgánem, provede ministerstvo vyšší ověření pouze tehdy, pokud doložka o ověření provedeném orgánem nebo osobou podle věty první nebo jejich nadřízeným orgánem je součástí takové listiny, opisu nebo kopie. V případě, že listina má být použita ve státě, který je smluvní stranou Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin18), ministerstvo opatří ověřovanou listinu zvláštní ověřovací doložkou (apostila); to neplatí, jedná-li se o listiny vyhotovené soudem, notářem a soudním exekutorem19).

(2) Ministerstvo může opatřit cizí veřejnou listinu vyšším ověřením pouze tehdy, je-li vydána nebo její pravost ověřena zastupitelským úřadem akreditovaným pro Českou republiku a ministerstvo disponuje podpisovými vzory a vzory otisků úředních razítek nebo pečetí tohoto zastupitelského úřadu.

(3) Zastupitelský úřad provádí

a) vidimaci,

b) legalizaci,

c) vyšší ověření cizí veřejné listiny,

d) ověření cizí veřejné listiny, kterou nelze opatřit předepsanou ověřovací doložkou podle jiného právního předpisu20),

e) ověřování správnosti překladu veřejné listiny.

(4) Zastupitelský úřad může provést legalizaci podpisu na listině, která je psána v jiném než českém nebo slovenském jazyce, a to i v takovém případě, je-li listina psána jinak než latinkou, jestliže konzulární úředník nebo honorární konzulární úředník ovládá v dostatečné míře jazyk, v němž je listina sepsána, nebo je-li listina do takového jazyka úředně přeložena.

(5) Zastupitelský úřad může ověření správnosti překladu veřejné listiny odmítnout, neovládá-li konzulární úředník nebo honorární konzulární úředník v dostatečné míře jazyk, v němž je listina sepsána, nebo jestliže úřady státu působnosti zastupitelského úřadu překlady vyhotovené nebo ověřené na zastupitelském úřadě neuznávají.

(6) Ministerstvo nebo zastupitelský úřad může odmítnout ověřit listinu, má-li důvodné pochybnosti, že obsah listiny odporuje veřejnému pořádku, právnímu řádu přijímajícího státu nebo závazkům, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva a práva Evropské unie, jakož i o pravosti předložené listiny, nebo je-li listina v rozporu se skutečností, kterou má osvědčovat.

(7) Ověřovací úkony podle odstavců 1 až 5 provádí konzulární úředník a honorární konzulární úředník, který složil zkoušku. Obsahem zkoušky je písemné ověření znalostí právních předpisů týkajících se oblasti vidimace a legalizace a schopnosti jejich použití.

(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup pro provádění ověřovací činnosti zastupitelským úřadem a podrobnější podmínky pro složení zkoušky.