Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

(1) Zločiny a přečiny (přestupky) lze trestati jen po předchozím řízení podle tohoto trestního soudního řádu na podkladě veřejné žaloby a rozsudkem, který vynese příslušný soud, nečiní-li se v §§ 2 a 455 výjimka.

(2) Zvláštní zákon stanoví, kdy může vojenský soud bez předchozího řízení ukládati trestním příkazem trest, a v jaké výši. Za vojenské přečiny a za přestupky a přečiny uvedené v branném zákoně může však trestním příkazem uložiti tresty na svobodě do šesti týdnů nebo tresty peněžité do 5.000 Kčs*) a za nedobytný peněžitý trest stanoviti náhradní trest do šesti týdnů.

(1) Bez soudního řízení lze kázeňsky trestati vojenské přečiny, má-li představený, jemuž přísluší kázeňská pravomoc, kázeňské potrestání za dostatečné.

(2) Byl-li nějaký trestný čin potrestán kázeňsky, aniž tu byly podmínky předcházejícího odstavce, musí býti dodatečně zavedeno soudní řízení, nezanikla-li ještě trestnost činu. Dojde-li pro takový čin k odsouzení k dočasnému trestu na svobodě, započte se kázeňský trest odpykaný za týž čin.

(3) Setkají-li se kázeňské přestupky nebo takové trestné činy, které lze kázeňsky vyříditi, s trestnými činy, u nichž kázeňské potrestání je vyloučeno, musí býti pojaty do soudního trestního řízení, nenařídí-li se jejich vyloučení (§ 37).

(1) Žalobu zastupuje vojenský (vrchní vojenský) prokurátor. U trestných činů soukromožalobných, které lze stíhati toliko na žádost osoby k tomu oprávněné, potřebuje k zahájení trestního řízení této žádosti.

(2) Trestní řízení se nekoná, jakmile president republiky nařídí, že nemá býti zavedeno nebo že zavedené řízení má býti zastaveno.

Veškerá v trestním řízení činná velitelství, úřady a úřední orgány mají se stejnou pečlivostí přihlížeti k okolnostem usvědčujícím a přitěžujícím, jakož i k okolnostem vývodním a polehčujícím a jsou povinny poučiti obviněného, i kde to není výslovně nařízeno, o jeho právech a o použití dovolených opravných prostředků.

(1) Vojenské soudy posuzují soukromoprávní předběžné otázky samostatně.

(2) Při posouzení otázky trestnosti obviněného nejsou vázány nálezem, který o takové předběžné otázce vydal občanský soudce nebo jiný úřad.

(3) Toliko týká-li se předběžná otázka platnosti manželství, bude nález soudu k tomu příslušného podkladem pro rozhodnutí soudu trestního. Nebyl-li takový nález ještě vynesen, ale řízení bylo již zavedeno nebo trestní soud sám dal k němu podnět, ježto se vyskytly skutečnosti, které jsou překážkou manželství, k níž má býti přihlíženo z moci úřední, nutno vyčkati rozhodnutí příslušného soudu, a je-li třeba, naléhati na jeho urychlení.

Rozsudky vojenských soudů se vyhlašují jménem republiky (§ 307, č. 1).

(1) Vojenské soudy použijí proti osobám, podléhajícím jejich pravomoci, i když tyto osoby nenáležejí do svazku vojenského trestního práva platného pro vojsko.

(2) Mají-li vojenské soudy použíti trestních ustanovení, obsažených v občanských zákonech nebo předpisech, a ukládají-li tyto zákony nebo předpisy druhy trestů, které se nevyskytují ve vojenském trestním právu, uznají soudy místo nich na ony druhy trestů vojenského trestního práva, které se nejvíce podobají trestům uloženým v občanském trestním právu.

Ustanovení tohoto zákona platí, i když se pro stručnost mluví jen o vojsku, o vojenských úřadech neb osobách, obdobně i pro Sbor národní bezpečnosti, jeho úřady a příslušníky. Kde však pro vojsko a pro Sbor národní bezpečnosti platí různá ustanovení, jsou v zákoně zvlášť uvedena.

(1) Kde tento zákon nečiní výslovně rozdílu, třeba rozuměti velitelstvími též vojenské úřady a ústavy.

(2) Místními úřady rozumí tento zákon posádková velitelství a posádkové správy.

(3) Důstojníky se rozumějí v tomto zákoně veškeré vojenské osoby zařaděné do některé služební třídy a důstojničtí čekatelé.

Pozbyl platnosti vydáním zákona ze dne 2. listopadu 1918, č. 9 Sb., jímž se pozměňuje vojenský trestní zákon a řád.

Vojenské trestní soudní pravomoci podléhají pro veškeré soudně stihatelné trestné činy, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak:

1. vojenské osoby a příslušníci Sboru národní bezpečnosti v činné službě;

2. invalidé vojska nebo Sboru národní bezpečnosti, ubytovaní ve vojenské invalidovně;

3. osoby, které jsou v prozatímní nebo vyšetřovací vazbě proto, že bylo proti nim zavedeno vojenské trestní řízení, nebo které odpykávají trest na svobodě ve vojenském trestním ústavě;

4. příslušníci vojska a Sboru národní bezpečnosti, kteří zůstávajíce v presenčním počtu svých těles odpykávají v občanském trestním ústavě trest uložený vojenským soudem;

5. zběhové uprchlí z činné služby;

6. osoby, které náležejí k průvodu vojenských útvarů mobilisovaných nebo jsoucích mimo Československou republiku;

7. váleční zajatci a váleční rukojmí.

(1) Vojenská trestní soudní pravomoc se vztahuje u osob uvedených v § 11 toliko na trestné činy, spáchané po čas poměru, který tuto trestní soudní pravomoc zakládá.

(2) Osoby zavázané k nějaké zákonité nebo dobrovolně převzaté činné (presenční) službě ve vojsku nebo ve Sboru národní bezpečnosti nepodléhají tedy pro trestný čin, který spáchaly před nastoupením do této činné služby (presentací), vojenské trestní soudní pravomoci.

(3) Totéž platí i pro všechny příslušníky zálohy a náhradní zálohy, kteří jsou povoláni k cvičení ve zbrani nebo k cvičení služebnímu, k prvnímu vojenskému výcviku nebo k vykonávání jiné vojenské služby nebo k vykonávání vojenské služby bez zvláštního zavolání, pokud jde o všechny trestné činy spáchané před nastoupením do této služby (presentací).

Vojenské trestní soudní pravomoci podléhají dále:

1. vojenské osoby mimo činnou službu pro přečin neuposlechnutí povolávacího rozkazu nebo pro přísněji trestný čin spáchaný tímto neuposlechnutím;

2. důstojníci a rotmistři vojska a Sboru národní bezpečnosti mimo činnou službu pro vojenské trestné činy a pro trestné činy, kterých se dopustili proti vojenským soudům, velitelstvím nebo orgánům, zakročujícím ve vojenských trestních soudních případech za jejich úředního jednání, jestliže spáchali tyto činy ve vojenském stejnokroji nebo ve stejnokroji Sboru národní bezpečnosti.

Mimořádnou pravomoc vojenských soudů za války určují zvláštní zákony.

(1) Osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší exteritorialita neb osobní osvobození, jsou vyňaty z vojenské trestní soudní pravomoci.

(2) Právo imunity členů zákonodárných sborů zůstává tímto zákonem nedotčeno.

(1) Ukončením poměru, na kterém se zakládá vojenská trestní soudní pravomoc, přestává tato pravomoc pro obecné trestné činy, neučinilo-li velitelství povolané k sepsání trestního oznámení nebo místní úřad (§ 130, odst. 1 a 2), příslušný veřejný žalobce nebo příslušný soud před ukončením tohoto poměru žádného opatření k přípravě nebo k zahájení trestního řízení.

(2) U vojenských trestných činů a v případech uvedených v § 13, č. 2 přestává vojenská trestní soudní pravomoc, nebylo-li učiněno takové opatření nejpozději do jednoho roku po ukončení poměru, kterým se zakládá tato trestní soudní pravomoc, a jestliže pachatel je zavázán k zákonité vojenské služební povinnosti, nejpozději do jednoho roku po jeho vystoupení z této služební povinnosti.

(3) Sejdou-li se vojenské zločiny nebo přečiny s obecnými zločiny nebo přečiny (přestupky), zůstává vojenská trestní soudní pravomoc i pro obecné trestné činy tak dlouho v platnosti jako pro vojenské trestné činy, jestliže se obecné zločiny nebo přečiny (přestupky) nevyloučí (§ 37) a nepřikáží občanské trestní soudní pravomoci.

(1) Dopustil-li se někdo několika trestných činů, které podléhají jednak vojenské trestní soudní pravomoci, jednak trestní soudní pravomoci občanské, jedná každý příslušný soud samostatně.

(2) Při výměře trestu přihlédne soud, který vynáší pozdější rozsudek, přiměřeně k trestu, který byl uložen vinníku dřívějším nálezem.

(3) Je-li na jeden ze sbíhajících se trestných činů uložen trest smrti nebo doživotní trest na svobodě, provede se řízení pro tento trestný čin před řízením pro druhý trestný čin, na který jest uložen mírnější trest.

(4) Zpravidla se vykoná napřed trest uložený soudem, jehož rozhodnutí nabylo nejdříve právní moci.

Vojenskou trestní soudní pravomoc vykonávají vojenské soudy.

Vojenské soudy jsou:

1. krajské vojenské soudy,

2. vrchní vojenské soudy,

3. nejvyšší vojenský soud.

Krajským vojenským soudům náleží:

1. konati řízení a rozhodovati, pokud zvláštní zákony neustanovují jinak,

a) o všech přečinech (přestupcích), na něž je podle zákona uloženo nejvýše šestiměsíční prosté nebo tuhé vězení se ztrátou hodnosti nebo bez ní nebo toliko trest peněžitý nebo jen ztráta hodnosti,

b) o všech jiných trestných činech, na které jest v zákoně uložen trest na svobodě do pěti let sám o sobě nebo vedle peněžitého trestu;

2. spolu působiti ve vyhledávacím řízení v takových trestních případech, o nichž přísluší rozhodovati vrchním vojenským soudům.

Vrchním vojenským soudům náleží:

1. konati řízení a rozhodovati o všech trestných činech, které jsou vyňaty z působnosti krajských vojenských soudů (§ 20, č. 1);

2. konati řízení a rozhodovati o odvoláních z rozsudků krajských vojenských soudů, pokud proti nim nebyla podána také zmateční stížnost, a rozhodovati o stížnostech v případech uvedených výslovně v tomto trestním řádě.

Nejvyšší vojenský soud má vedle jiných věcí, které jsou mu tímto trestním řádem přikázány, rozhodovati o zmatečních stížnostech, o odvoláních z rozsudků vrchních vojenských soudů a o odvoláních z rozsudků krajských vojenských soudů vynesených senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta), byla-li proti nim vedle odvolání podána také zmateční stížnost.

(1) K trestnímu řízení je zpravidla příslušný ten soud (prokurátor), v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, a to i tehdy, nastal-li jeho výsledek v obvodu jiného soudu.

(2) Byl-li trestný čin spáchán v obvodech několika soudů nebo na hranicích dvou soudních obvodů, nebo není-li jisté, v kterém z několika soudních obvodů byl trestný čin spáchán, je příslušný ten soud (prokurátor), který ostatní předstihl nějakým opatřením, vztahujícím se k trestnímu stíhání pachatele.

(3) Aby bylo usnadněno řízení nebo z jiných závažných důvodů může soud (prokurátor) místa spáchaného činu postoupiti trestní věc soudu (prokurátorovi) místa dopadení.

(4) Soudu (prokurátorovi), který se nejdříve dověděl o trestném činu, přísluší vésti trestní řízení tak dlouho, pokud se nezjistí okolnost, která podle předcházejících ustanovení zakládá příslušnost jiného soudu (prokurátora).

(5) Vydává-li se pachatel z cizího státu, pokládá se místo vydání za místo dopadení.

(1) Pořad opravných prostředků od krajských vojenských soudů na vrchní vojenské soudy se řídí podle organisačního rozdělení.

(2) Nejvyššímu vojenskému soudu jsou podřízeny všechny vojenské soudy.

Soudy dbají z úřední povinnosti své věcné příslušnosti (oboru působnosti), zejména též hranic mezi trestní soudní pravomocí vojenskou a občanskou.

(1) Důstojníci justiční služby ustanovení vojenskými soudci jsou při soudním vyšetřování a rozhodování nezávislí a vázáni jen zákonem. Po stránce kázeňské a kárné podléhají pouze svým soudcovským představeným a nejvyššímu vojenskému soudu.

(2) Při nastoupení soudcovského úřadu vykonají tuto přísahu:

„Přísahám, že budu vždy Československé republice věren a vlády její jako státní občan poslušen, že budu zachovávati všechny zákony a rozhodovati nestranně a svědomitě podle platných zákonů a podle svého nejlepšího přesvědčení a že se nedám od svědomitého plnění soudcovského úřadu ničím odvrátiti.“

(3) Vojenští soudcové jsou ustanovováni trvale a na určitá služební místa; proti své vůli mohou býti přeloženi, sesazeni nebo dáni do výslužby jen v případech nové organisace soudní po dobu zákonem stanovenou nebo na podkladě pravomocného kárného nálezu. Doba, po kterou jsou zřízeny polní soudy, jest postavena na roveň nové organisaci soudní. Do výslužby mohou býti dáni vojenští soudcové na podkladě pravomocného nálezu také tehdy, když dosáhli věku stanoveného zákonem. Vojenští soudcové mohou býti svým soudcovským představeným dočasně přiděleni jinému soudu; bez jejich souhlasu může se tak státi jen na dobu šesti měsíců v kalendářním roce.

(4) Ustanovení předchozího odstavce platí v plném rozsahu pro:

a) presidenta, vicepresidenty a rady nejvyššího vojenského soudu,

b) presidenta a rady vrchních vojenských soudů,

c) presidenta a rady krajských vojenských soudů.

(5) Ostatní vojenští soudcové přidělení vojenským soudům jsou soudci pomocnými, kteří ze soudcovských úkonů mohou obstarávati pouze věci soudního vyhledávacího řízení a věci právní pomoci. Pomocní vojenští soudcové nejsou ustanovováni na určitá místa trvale a mohou býti proti své vůli překládáni.

Trestní stíhání pro trestné činy, které jsou přikázány k rozhodování krajským vojenským soudům, nařizuje vojenský prokurátor.

Trestní stíhání pro trestné činy, o nichž náleží rozhodovati v první stolici vrchním vojenským soudům, nařizuje vrchní vojenský prokurátor.

Pozbyly platnosti vydáním zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 89 Sb., jímž se prozatímně mění některá ustanovení vojenského trestního řádu.

Zrušen zákonem ze dne 18. prosince 1947, č. 226 Sb., jímž se mění, doplňují a sjednocují některá ustanovení vojenských trestních řádů.

(1) Dopustila-li se osoba podléhající vojenské trestní soudní pravomoci několika trestných činů nebo zúčastnilo-li se téhož trestného činu několik osob této trestní soudní pravomoci podrobených jako pachatelé, spoluvinníci, účastníci nebo pomahači, má se zpravidla trestní řízení současně a společně provésti a ukončiti.

(2) K tomuto řízení je z několika soudů (prokurátorů), o něž jde, příslušný ten, který ostatní předstihl.

(3) Náležejí-li souvisící trestní věci jednak do pravomoci krajského vojenského soudu, jednak do pravomoci vrchního vojenského soudu, přísluší společné trestní stíhání vrchnímu vojenskému prokurátoru, a tudíž společné provedení trestního řízení vrchnímu vojenskému soudu.

(1) Jeví-li se to vhodným k zamezení průtahů a obtíží řízení nebo ke zkrácení vazby některého obviněného, může veřejný žalobce naříditi, aby jedna nebo několik souvisících trestních věcí byla vyloučena a odděleně provedena. Je-li pro vyloučenou trestní věc, která pro svou souvislost s jinou trestní věcí náleží podle § 36, odst. 3 do pravomoci vrchního vojenského soudu, sám o sobě příslušný krajský vojenský soud, náleží tato věc po vyloučení do pravomoci krajského vojenského soudu.

(2) Veřejný žalobce může naříditi vyloučení trestných činů i tehdy, jsou-li tyto činy pro výměru trestu bez podstatného významu. Dodatečné podání žaloby je v tomto případě dovoleno jen do jednoho měsíce poté, kdy rozsudek nabyl právní moci. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na trestné činy, které se stíhají jen na žádost oprávněného.

Zrušen zákonem č. 89/1918 Sb.

(1) Spor o příslušnost mezi vojenskými soudy (prokurátory) rozhoduje nejvyšší vojenský soud; jde-li o spor s obecnými trestními soudy, dohodne se s nejvyšším soudem.

(2) Vznikne-li spor o příslušnost mezi dvěma krajskými vojenskými soudy podřízenými témuž vrchnímu vojenskému soudu (dvěma vojenskými prokurátory u takových krajských vojenských soudů), rozhoduje tento soud.

Zrušen zákonem č. 89/1918 Sb.

Až do rozhodnutí o příslušnosti mají zúčastnění veřejní žalobcové a soudy opatřiti, čeho je třeba, aby se vyšetřil stav věci, a zvláště mají provésti všechny takové vyšetřovací úkony, u nichž je nebezpečí z prodlení.

(1) Z důvodů vojenské služby, veřejné bezpečnosti nebo z jiných důležitých příčin může býti na návrh veřejného žalobce, soudu nebo obviněného nebo z úřední moci výjimečně přenesena trestní věc z pravomoci místně příslušného soudu do pravomoci jiného soudu se stejným rozsahem věcné působnosti. O změně místní příslušnosti mezi dvěma krajskými vojenskými soudy, podřízenými témuž vrchnímu vojenskému soudu, rozhoduje tento soud; ve všech ostatních případech nejvyšší vojenský soud.

(2) Je též dovoleno přenésti jen některý nebo několik ze sbíhajících se trestných činů do pravomoci jiného soudu, který je pro vyloučenou trestní věc věcně příslušný.

(1) Veřejný žalobce je povinen naříditi trestní soudní řízení, doví-li se o činech náležejících do oboru jeho působnosti, které mají býti stíhány trestním soudem, a postupovati během řízení podle tohoto trestního soudního řádu.

(2) Veřejný žalobce může však upustiti od stíhání osoby, která byla vypověděna nebo má býti vydána nebo repatriována nebo odsunuta z území Československé republiky.

Veřejným žalobcem u krajských vojenských soudů je vojenský prokurátor, u vrchních vojenských soudů vrchní vojenský prokurátor v hodnosti generála justiční služby a u nejvyššího vojenského soudu generální vojenský prokurátor v hodnosti vyššího generála justiční služby.

(1) Vojenští a vrchní vojenští prokurátoři se ustanovují ze stavovské skupiny důstojníků justiční služby.

(2) Podle potřeby může býti pro vojenského prokurátora, jakož i pro vrchního vojenského prokurátora ustanoven z téže stavovské skupiny jeden nebo více náměstků.

(3) Vojenský a vrchní vojenský prokurátor, jakož i jejich náměstkové jsou na soudu nezávislí.