Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

(1) Pokládá-li se veřejný žalobce za nepříslušného neb objeví-li se jeho nepříslušnost za vyhledávacího řízení před podáním žaloby, třeba věc ihned postoupiti příslušnému místu, a to, bylo-li vyhledávací řízení podle § 143 svěřeno soudu, na návrh veřejného žalobce.

(2) O postoupení věci musí býti zpraven obviněný, byl-li vyslechnut, poškozený a soukromý žalobce.

(3) Odkáže-li vrchní vojenský prokurátor trestní věc vojenskému prokurátoru, nemůže vojenský prokurátor odmítnouti trestní stíhání proto, že má za to, že trestní věc patří do oboru působnosti vrchního vojenského prokurátora.

(4) Opatření a úřední úkony nepříslušných prokurátorů a soudů ve vyhledávacím řízení nejsou ještě neplatny pro pouhou nepříslušnost úřadu, který opatření učinil neb úřední jednání provedl; avšak příslušnému žalobci nebo soudu přísluší posouditi, má-li takové opatření býti ponecháno v platnosti nebo má-li se úřední jednání prokurátorské nebo soudní opakovati nebo doplniti.

(1) Účelem vyhledávacího řízení je vypátrati a zjistiti ony okolnosti, jichž je třeba k posouzení otázky, může-li býti na určitou osobu podána žaloba nebo ne. Tyto meze nemůže vyhledávací řízení překročiti.

(2) Přiznání obviněného nezbavuje orgán vedoucí vyhledávání povinnosti provésti toto vypátrání a zjištění.

(1) Vyhledávací řízení koná zpravidla veřejný žalobce, a to osobně, podle potřeby také mimo své stanoviště. Jest oprávněn žádati vojenská velitelství, jakož i jiné veřejné úřady a jejich orgány o vysvětlení a oznámení a může se na tyto úřady obraceti za příčinou pátrání nebo jednotlivých vyhledávacích úkonů.

(2) Zejména může pověřiti výslechem obviněného, pak nepřísežným výslechem osob podléhajících vojenské trestní soudní pravomoci vojenská velitelství (vojenské prokurátory) nebo je sám provésti nebo požádati za takové výslechy úřady a orgány národní bezpečnosti.

(3) Může též požádati naposled uvedené úřady a orgány za nepřísežný výslech osob, které podléhají trestní soudní pravomoci občanské, těmto výslechům může býti přítomen neb je též sám provésti.

(1) O přísežný výslech svědka, pak o nařízení a provedení ohledání, zabavení, domovní neb osobní prohlídky a o jiné soudcovské vyhledávací úkony obrátí se veřejný žalobce zpravidla na vojenský neb občanský trestní soud nejbližší místu, kde se úřední jednání má provésti. Nemůže-li se však vymoci pro nebezpečí z prodlení okamžité zakročení soudu, může veřejný žalobce dáti provésti vojenskými velitelstvími ohledání, zabavení - vyjma případy uvedené v § 227, odst. 1 až 3 - domovní neb osobní prohlídku nebo je též sám vykonati nebo požádati úřady a orgány národní bezpečnosti o provedení těchto úředních jednání.

(2) Ustanovení § 132 s výjimkou zákazu předváděti donucovací cestou svědky podrobené občanské trestní soudní pravomoci a ustanovení § 133 platí též pro prokurátorské vyhledávací řízení.

(3) Veřejný žalobce může býti přítomen vyhledávacím úkonům, i když je sám neprovádí. Velitelství mají při takových úředních jednáních co možná, veřejný žalobce bez výjimky, dbáti formalit předepsaných pro soudní úkony tohoto druhu. Koná-li veřejný žalobce ohledání sám, přísluší mu volba znalců.

(4) O prozkoumání protokolů, které nebyly soudem sepsány, příslušným vyšetřujícím soudem a o jeho dalších opatřeních platí poslední odstavec § 131.

(1) Nestanoví-li zvláštní zákony jinak, může veřejný žalobce jen tehdy požádati soud, aby provedl vyhledávací řízení, jde-li o podezření z trestného činu, na který je v zákoně uložen těžší trest než trest na svobodě do pěti let sám o sobě nebo spolu s trestem peněžitým, anebo bylo-li by třeba při zjišťování skutkové podstaty častěji se obraceti na soud podle § 142, odst. 1. V trestních případech, které náležejí do oboru působnosti vrchního vojenského soudu, může býti provedení vyhledávacího řízení svěřeno také podřízenému krajskému vojenskému soudu (§ 24, odst. 1), který je bližší místu činu.

(2) Dožádaný soud svěří provedení vyhledávacího řízení některému důstojníku justiční služby jako vyšetřujícímu soudci.

(1) V písemné žádosti veřejného žalobce na soud, aby bylo zahájeno vyhledávací řízení neb aby v něm bylo pokračováno, třeba přesně uvésti trestný čin, pro který, a osobu, proti níž má býti řízení zahájeno nebo v něm pokračováno.

(2) Objeví-li se za soudního vyhledávacího řízení potřeba rozšířiti řízení též na jiný trestný čin aneb proti jiné osobě podléhající témuž soudu, třeba o tom zpraviti veřejného žalobce. Zatím má vyšetřující soudce prováděti neodkladně nutné vyhledávací úkony.

(3) Nerozšíří-li veřejný žalobce v takovém případě soudní trestní stíhání pro některý z důvodů uvedených v § 138, odst. 1 a 2 na trestný čin nově najevo vyšlý, upustí soud od dalšího vyhledávání tohoto činu. O zpravení obviněného, který již byl o novém obvinění vyslechnut, poškozeného a soukromého žalobce, jakož i o opravných prostředcích přípustných proti tomuto rozhodnutí veřejného žalobce, platí § 138.

(1) Vyšetřující soudce koná vyšetřování zpravidla osobně a přímo. Kde je to však nutné neb účelné, může vyšetřující soud požádat i jiné vojenské soudy a občanské trestní soudy o provedení soudních úředních úkonů.

(2) Vyšetřujícímu soudu příslušejí také veškerá ostatní práva přiznaná v §§ 141 a 142 veřejnému žalobci stran dožádání součinnosti jiných úřadů.

(3) Ustanovení §§ 132 a 133 platí i v soudním vyhledávacím řízení.

(4) Vyšetřující soud, aniž čeká na další návrhy žalobcovy, postupuje z úřední moci, aby vyšetřil stav věci, vypátral pachatele, spoluvinníky, účastníky nebo pomocníky a zjistil průvodní prostředky způsobilé k usvědčení nebo k obhájení obviněného, pokud toho vyžaduje účel vyhledávacího řízení.

(5) Vyšetřující soudce koná vyhledávání v svém úředním sídle, podle potřeby a účelnosti též i mimo toto úřední sídlo.

(1) Žalobce je oprávněn kdykoli žádati o nahlédnutí do spisů neb o jejich zaslání a činiti vyšetřujícímu soudu návrhy na provedení jednotlivých vyhledávacích úkonů.

(2) Při výslechu obviněného nebo svědků vyšetřujícím soudcem nesmí býti zpravidla (§ 194, odst. 2) přítomen. Je však oprávněn zúčastniti se ohledání, prohlídky domovní a prohlídky papírů a označiti předměty, na něž se mají rozšířiti vyhledávací úkony. Vyšetřující soud má žalobce za tím účelem zpravidla předem zpraviti o provádění těchto úkonů, může je však provésti i bez tohoto zpravení, je-li nebezpečí z prodlení.

Kdo se cítí dotčen opatřením, opominutím anebo průtahem vyšetřujícího soudu, má právo podati rozklad presidentu soudu, koná-li však tento sám vyhledávání, má právo stížnosti na soud vyšší stolice.

(1) Zanechal-li trestný čin stopy, nutno je ve vyhledávacím řízení vyšetřiti, zvláště ohledáním, nestalo-li se tak již hodnověrným způsobem podle ustanovení §§ 130 a 131.

(2) Předměty pocházející z trestného činu, na nichž nebo jimiž byl spáchán trestný čin nebo které snad pachatel zanechal na místě činu, vůbec předměty, které obviněným nebo svědky mají býti poznány neb jiným způsobem mohou přispěti k provedení důkazu, musí býti co možná vzaty úřadem (orgánem) konajícím úřední jednání v bezpečné uschování. Jestliže úřední jednání neprovede sám veřejný žalobce nebo vyšetřující soudce konající vyhledávání, musí se jim tyto předměty odevzdati k uschování. Předměty vzaté do uschování nutno přesně sepsati a označiti úřední pečetí neb jiným vhodným způsobem, aby se zabránilo záměně. Majiteli se vydá na požádání opis seznamu.

(3) Jsou-li mezi těmito předměty věci zasvěcené bohoslužbě, třeba se postarati, aby byly od ostatních předmětů odděleny a vhodně uschovány.

(1) Velitelství, úřady a orgány, které konají pátrání a vyhledávání, jsou oprávněny naříditi a provésti, aby se z místa úředního jednání vzdálily osoby tam přítomné. Mohou však též takovým osobám naříditi, aby tam setrvaly až do skončení úředního jednání.

(2) Osoby podléhající vojenské trestní soudní pravomoci, které těchto rozkazů neuposlechnou nebo se proviní při takových úředních jednáních hrubým, povinnou úctu porušujícím neb urážlivým chováním, budou potrestány přiměřeně kázeňsky představeným podle předpisů k tomu oprávněným, není-li jejich jednání činem, který má býti potrestán trestním soudem.

(3) Občanským osobám jako obviněným uloží v těchto případech veřejný žalobce jako pořádkový trest pokutu až do pěti set Kčs nebo vězení do osmi dní, jsou-li však ve vyšetřovací vazbě, uloží jim zostření vazby podle platných předpisů.

(4) Důstojníci a rotmistři mimo činnou službu ve vojenském stejnokroji podléhají pro takové chování vojenské kázeňské pravomoci.

(5) Ostatní osoby, které se takto proviňují při pátráních a vyhledáváních konaných vojenskými soudy, mohou býti volány k pořádku vyšetřujícím soudcem, a je-li třeba, oznámeny okresnímu soudu svého bydliště nebo pobytu, který má zakročiti tak, jako kdyby tyto výtržnosti byly spáchány proti občanskému soudu konajícímu vyšetřování. Proti takovým opatřením okresního soudu se připouštějí opravné prostředky přípustné podle občanského trestního soudního řádu. Staly-li se nepřístojnosti onoho druhu proti jiným vojenským úřadům konajícím pátrání nebo vyhledávání, bude o potrestání pachatele požádán k tomu povolaný občanský úřad jeho bydliště nebo pobytu.

(6) Obhájce, který nepatří k osobám uvedeným v odstavcích 2 a 4, může býti vykázán a jeho chování v takovém případě bude oznámeno jeho příslušnému disciplinárnímu úřadu.

(1) Při ohledání, osobní a domovní prohlídce, zabavení a prohledání papírů má býti přítomen soudní svědek.

(2) Při výslechu obviněného bude soudní svědek jen tenkráte přibrán, žádá-li o to výslovně obviněný, pokládá-li to vyslýchající orgán za nutné nebo navrhuje-li to při soudním výslechu veřejný žalobce.

(3) Soudním svědkem může býti každá hodnověrná svéprávná osoba.

(4) Soudní svědek nesmí býti na věci zúčastněn a upozorní se s odvoláním na tento zákon, že má věnovati plnou pozornost všemu, co před ním bude vykonáno a vypověděno, aby mohl, bude-li třeba, vydati před soudem svědectví. Je také povinen pod pohrůžkou trestu zachovati mlčení o všem, o čem se při vyhledávacím úkonu dověděl.

(5) V řízení pro trestní věci přikázané samosoudci krajského vojenského soudu je třeba jen tenkrát přibrati soudního svědka, pokládá-li to za nutné orgán provádějící úřední jednání nebo navrhuje-li to při soudním výslechu obviněného vojenský prokurátor.

(1) Veškeré události a skutečnosti týkající se vyhledávacího řízení, zvláště všechna vyšetřování provedená nebo nařízená veřejným žalobcem a vyšetřujícím soudcem, nutno ve spisech vyznačiti.

(2) Veřejný žalobce a vyšetřující soudce vedou o každém trestním případu přehled spisu, v němž třeba přesně zaznamenati všechny spisy týkající se vyhledávacího řízení.

(1) O všech vyhledávacích úkonech musí býti sepsány protokoly. Při úředním úkonu musí býti přítomen mimo orgán provádějící úřední jednání zapisovatel; protokol, když byl uzavřen, musí býti podepsán jimi oběma, jakož i zúčastněným snad soudním svědkem a tlumočníkem.

(2) V řízení pro trestní věci přikázané samosoudci krajského vojenského soudu je nutno sepsati protokol jen při takových vyhledávacích úkonech, kterých má býti při hlavním přelíčení užito jako důkazu a které tam nemají býti opakovány; v jiných případech postačí, učiní-li zapisovatel neb orgán provádějící úřední jednání sám stručný záznam obsahu výpovědí učiněných vyslechnutými osobami.

(1) Protokol musí obsahovati místo a den úředního jednání, jakož i jména spolu působících anebo zúčastněných osob a musí z něho býti patrno, zda bylo šetřeno podstatných formalit řízení.

(2) Protokol bude osobám zúčastněným při úředním jednání, pokud se na ně vztahuje, za účelem potvrzení přečten nebo k vlastnímu přečtení předložen, a třeba-li, přetlumočen.

(3) Potvrzení nutno poznamenati a protokol zúčastněnými podepsati.

(4) Schází-li podpis, třeba to v protokole odůvodnit.

(1) Vojenským soudům a ostatním vojenským velitelstvím a orgánům povolaným k trestnímu řízení je ve všem, co přísluší k jejich řízení, dovolen přímý styk se všemi vojenskými a se všemi občanskými úřady, které mají své sídlo v Československé republice.

(2) Stížnosti na odepření právní pomoci, na obmeškání a na průtahy se podávají úřadům, které jsou nejblíže nadřízeny dožádaným místům.

(3) Nevyhoví-li některý soud žádosti o právní pomoc, mohou úřady povolané k provádění vojenské trestní soudní pravomoci podati stížnost též k nejvyššímu vojenskému soudu.

(4) Útraty právní pomoci hradí žádající úřad.

(5) Styk s úřady cizích států jest upraven zvláštními předpisy.

Pozbyl platnosti vydáním zákona č. 89/1918 Sb.

Obvinění náležející k vojenským osobám v činné službě budou předvoláni k svému výslechu skrze představené velitelství s oznámením předmětu obvinění; jsou-li zatčeni, budou předvedeni.

(1) Ostatní obviněné osoby podléhající vojenské trestní soudní pravomoci, které jsou na svobodě, budou zpravidla k svému výslechu obeslány.

(2) Obesílají se tím, že se jim dodá písemná, úředním razítkem opatřená a uzavřená obsílka podepsaná úřadujícím úředním orgánem a adresovaná obeslanému. Tato obsílka musí obsahovati jméno obesílajícího úřadu a obeslané osoby, všeobecné označení předmětu vyhledávání, místo, den a hodinu, kam a kdy se obeslaný má dostaviti, a doložku, že obeslaný má býti vyslýchán jako obviněný, a nepřijde-li, že bude předveden.

(3) Je-li osoba, která má býti vyslechnuta, ve veřejném úřadě nebo službě a musí-li býti k zachování veřejné bezpečnosti nebo z jiných veřejných zájmů po dobu svého zaneprázdnění zastupována, nutno zároveň zpraviti o obeslání nebo předvedení (§ 158) jejího přímého představeného.

(4) To platí i tehdy, mají-li býti obesláni nebo předvedeni zaměstnanci železniční a na parních lodích, dělníci v dolech, hutích, hamrech a válcovnách, osoby, které jsou v státní neb obecní zdravotní službě neb osoby ve veřejné nebo soukromé lesní službě.

(5) Zatčení obvinění budou k výslechu předvedeni.

(1) Předvedení obviněných uvedených v § 157, odst. 1 může býti nařízeno veřejným žalobcem, a je-li nebezpečí v prodlení, vyšetřujícím soudcem, nedostavil-li se podle předpisů obeslaný obviněný a neodůvodnil-li své nedostavení platným důvodem, nebo též bez předchozího obeslání, jsou-li zde důvody ospravedlňující prozatímní vazbu (§ 171).

(2) V předváděcím rozkaze, který musí býti písemný, je třeba přesně označiti obviněného a uvésti čin jemu za vinu kladený, jakož i důvod předvedení.

(3) O předvedení obviněného třeba požádati zpravidla úřady národní bezpečnosti, jakož i jejich orgány.

(4) Předvedenou osobu musí orgán konající vyhledávání ihned vyslechnouti. Není-li to možno, může býti ve vazbě až do svého výslechu, ne však přes čtyřiadvacet hodin.

(1) Obviněný je vyslýchán v nepřítomnosti osob podle zákona k tomu nepovolaných a výslech se musí díti slušně a klidně. Vypovídá ústně, avšak orgán výslech provádějící může při spletitých věcech dovoliti obviněnému, aby před odpověděním na otázky nahlédl do písemných zápisků.

(2) Byla-li zatčenému dána pouta, musí mu býti před jeho výslechem sňata, může-li se to státi bez nebezpečí.

(1) Před počátkem výslechu nutno obviněného napomenouti, aby k otázkám, které mu budou dány, odpovídal určitě, zřetelně a pravdivě. Potom bude obviněný při svém prvním výslechu tázán na své osobní poměry.

(2) Jsou-li pochybnosti o správnosti odpovědi obviněného nebo jeví-li se to nutným z jiných důvodů, budou učiněny osobní poměry obviněného předmětem pátrání.

(3) U obviněných, kteří náležejí k vojenskému svazku, nutno přiložiti ke spisům vždy také jejich vojenské osobní doklady za účelem zjištění jejich osobních poměrů. Též musí býti tázáni na způsob svého vstupu do vojenského svazku a zda vykonali vojenskou služební přísahu.

(1) Po výslechu o osobních poměrech obviněného bude mu všeobecně označen trestný čin, z něhož je obviněn, a bude vyzván, aby se souvislým, obšírným vypravováním vyjádřil o skutečnostech tvořících předmět obvinění.

(2) Další otázky, při nichž je třeba se vystříhati veškeré zbytečné rozvláčnosti, mají směřovati k tomu, aby se doplnilo vypravování, aby se vysvětlily nejasnosti a rozpory, a mají se zvláště dávati tak, aby se obviněný dověděl o všech důvodech podezření proti sobě, které mu mohou býti oznámeny bez nebezpečí, že řízení bude zmařeno, a aby měl plnou příležitost je vyvrátiti a sebe ospravedlniti. Ony důvody podezření, které obviněnému nemohly býti oznámeny bez ohrožení účelu řízení, musí mu býti oznámeny, když toto nebezpečí minulo, každým způsobem však před ukončením vyhledávacího řízení.

(3) Uvede-li skutečnosti nebo průvodní prostředky k svému zproštění nebo mírnějšímu posuzování, musí tyto prostředky býti vyšetřeny, pokud nebyly zřejmě uváděny jen proto, aby se věc protáhla.

(1) Otázky, které se dávají obviněnému, nesmějí býti neurčité, nejasné, dvojsmyslné neb úskočné; mají býti co možná dávány podle časového postupu skutečností a mají jedna z druhé vyplývati podle přirozeného pořádku a příčinné souvislosti. Nutno tedy se vystříhati zejména dávání otázek, v nichž je obsažen pokyn o obsahu odpovědi, která má býti dána, nebo v nichž je pojímána skutečnost obviněným nepřiznaná jako již přiznaná.

(2) Otázky, jimiž se obviněnému předstírají skutkové okolnosti, které mají býti zjištěny teprve jeho odpovědí, nebo jimiž se mu jménem nebo jinými snadno seznatelnými známkami naznačují spoluúčastníci, kteří mají býti teprve zjištěni, smějí býti dávány teprve tenkrát, když obviněný jiným způsobem nemohl býti přiveden k vyjádření o tom. Otázky v takovém případě musí býti doslova pojaty do protokolu.

(3) Nesmí se užívati ani slibů nebo předstírání ani hrozeb neb jiných donucovacích prostředků, aby byl obviněný pohnut k přiznáním nebo k jiným určitým údajům. Rovněž nesmí býti vyhledávání zdržováno snahou, aby bylo dosaženo přiznání.

Předměty, které se vztahují na trestný čin neb usvědčují obviněného, budou mu předloženy k poznání, když byl vyzván, aby je popsal, nebo nemohou-li býti předloženy, bude obviněný k těmto předmětům přiveden, aby je poznal. Obviněnému může býti uloženo, jeví-li se to vhodným k odstranění pochybností o pravosti jemu přičítané listiny, aby napsal několik slov anebo vět, nesmí se však k tomu užívati donucovacích prostředků.

Obvinění, kteří jsou ve vojenském svazku nebo vůbec ve veřejné službě nebo z ní vystoupili, nesmějí býti dotazováni na okolnosti, o nichž nesmějí vypovídati, protože je jim uložena povinnost zachovávati služební neb úřední tajemství, leč by je příslušný úřad, je-li toho třeba, na úřední zakročení této povinnosti zprostil.

Prohlásí-li obviněný, když mu bylo oznámeno, z čeho je obviňován, že je nevinen, nechce-li se však o obvinění obšírněji vyjádřiti, nebudou mu o tom dávány další otázky. V tomto případě, jakož i zdráhá-li se vypovídati vůbec nebo na určité otázky nebo tváří-li se hluchým, němým, šíleným nebo blbým a je-li orgán provádějící výslech v těchto případech přesvědčen buď na podkladě vlastního pozorování nebo na podkladě výslechu svědků nebo znalců, že se přetvařuje, upozorní jen obviněného, že se jeho chováním řízení nezastaví a že tím poškozuje své obhajování.

Odchylují-li se pozdější výpovědi obviněného od dřívějších, zvláště odvolá-li obviněný dřívější přiznání, musí býti dotázán na příčinu oněch rozporů a na důvody svého odvolání.

(1) Odchylují-li se výpovědi obviněného v podstatných věcech od údajů svědka nebo spoluúčastníka proti němu vypovídajícího, budou s ním tyto osoby za vyhledávacího řízení jen tenkrát konfrontovány, nemůže-li býti rozpor jinak vysvětlen nebo je-li obava, že konfrontace při hlavním přelíčení nebude možná.

(2) Žádosti obviněného, aby byl konfrontován se spoluúčastníkem nebo svědkem již za vyhledávacího řízení, bude vyhověno, může-li se tak státi bez obtíží a bez průtahu řízení.

(3) Příslušníci obviněného (§ 189) mohou býti s ním, i když dobrovolně vydávají svědectví, konfrontováni jen tenkrát, když o to obviněný výslovně žádá.

(4) Jinak platí o konfrontaci obviněného se spoluobviněným anebo se svědkem obdobně ustanovení § 198.

Vypravuje-li obviněný při výslechu o takových trestných činech, pro něž vyhledávací řízení nebylo ještě nařízeno, nebo přizná-li se k takovým trestným činům, nutno o tom zpraviti, koná-li se výslech před soudem, veřejného žalobce (§ 144, odst. 2 a 3).

Rozhodnutí o tom, má-li býti obviněný pro zavedené trestní řízení zproštěn služby, přísluší představenému veliteli.

Představený velitel může na návrh veřejného žalobce nebo soudu naříditi, že obviněný, který je v činné službě vojenské, má se zdržovati až do skončeného trestního řízení v sídle soudu.

(1) Do prozatímní vazby může býti vzat podezřelý, obviněný nebo žalovaný:

1. byl-li přistižen při spáchání zločinu nebo přečinu nebo je-li hned po činu jako podezřelý z trestného činu označován úředním stíháním nebo veřejným míněním,

2. uprchl-li nebo konal-li přípravy k útěku, skrýval-li se za tím účelem, aby se vyhnul trestnímu řízení, a později se dobrovolně nepřihlásil nebo je-li z útěku podezřelý pro velikost trestu, který ho pravděpodobně očekává, nebo z jiných závažných příčin,

3. hleděl-li působiti na svědky, znalce nebo spoluobviněné, aby překazil vypátrání pravdy, nebo snažil-li se jinak ztěžovati vyhledávání zničením, změnou neb ukrýváním stop trestného činu nebo je-li důvodná obava, že by tak učiniti mohl,

4. spáchal-li za řízení zahájeného proti němu nový zločin nebo přečin neb odůvodňují-li zvláštní okolnosti obavu, že by dokonaný čin opakoval nebo dokonal čin nedokonaný nebo ten, jímž vyhrožoval.

(2) Jde-li o zločin, na který je v zákoně uložen trest smrti nebo trest na svobodě nejméně deseti let, musí býti na podezřelého uvalena prozatímní vazba.

(3) Prozatímní vazba, která byla uvalena toliko z důvodu uvedeného pod č. 1, nesmí překročiti dobu osmačtyřiceti hodin.

(4) Prozatímní vazba se vykoná v místnosti pro vazbu, kterou určí orgán oprávněný k uvalení vazby, podle okolností v soudní věznici.

(1) Prozatímní vazbu uvaluje představené velitelství obviněného nebo místní úřad.

(2) Při nebezpečí v prodlení může býti uvalena také přímo veřejným žalobcem.

(3) Objeví-li se při soudním výslechu obviněného, který je na svobodě, okolnosti, které nutně vyžadují jeho zajištění, může prozatímní vazbu naříditi též vyšetřující soudce.

(4) Zatčeného nutno vyslechnouti nejpozději do čtyřiadvaceti hodin.

(5) Ustanovení § 157, odst. 3 a 4 platí obdobně pro vazbu prozatímní.

(1) Úřady a orgány národní bezpečnosti jsou oprávněny, je-li nebezpečí v prodlení a nelze-li dostihnouti vojenského představeného nebo vojenské stráže, zatknouti vojenskou osobu v činné službě, jsou-li tu okolnosti, které by je opravňovaly podle platných zákonných předpisů zatknouti občanské osoby.

(2) Pro zatčení osob podléhajících vojenské trestní soudní pravomoci úřady a orgány národní bezpečnosti platí tytéž předpisy jako pro zatčení osob, které podléhají občanské trestní soudní pravomoci.

(3) Nebude-li zatčený opět propuštěn, nutno jej neprodleně odevzdati nejbližšímu vojenskému úřadu, u tohoto úřadu jej ihned vyslechnouti, a objeví-li se při tom, že není důvodů, aby byl dále ve vazbě držen, ihned jej propustiti; jinak však je třeba postupovati podle § 175.

(1) Není-li možno při některém trestném činu, jenž byl spáchán velkým počtem osob, ihned vypátrati vinníka, mohou býti vzaty do vazby všechny osoby podléhající vojenské trestní soudní pravomoci, které byly přítomny události a nejsou zcela prosty podezření z účasti.

(2) Musí však býti nejdéle do tří dnů vyslechnuty příslušným veřejným žalobcem nebo vyšetřujícím soudcem.

(1) O nařízení prozatímní vazby nutno učiniti hlášení veřejnému žalobci zároveň s trestním oznámením (§ 130), nebo byla-li nařízena teprve po podání tohoto oznámení, ihned po jejím nařízení.

(2) Veřejný žalobce rozhodne při zavedení vyhledávacího řízení nebo při přímém podání žaloby, došlo-li však hlášení o uvalení prozatímní vazby později, ihned po dojití tohoto hlášení, zda má býti zatčený propuštěn, či zda na něho má býti uvalena vyšetřovací vazba (§ 177).

(1) Vyšetřovací vazba může býti uvalena jen na obviněného, proti němuž bylo nařízeno vyhledávací řízení nebo podání žaloby a u něhož je dána některá z okolností uvedených v § 171, č. 2 až 4.

(2) Vyšetřovací vazba musí být uvalena, jde-li o zločin, na který je v zákoně uložen trest smrti nebo trest na svobodě nejméně deseti let.

(1) O uvalení vyšetřovací vazby rozhoduje veřejný žalobce. K tomu cíli vydá zatýkací rozkaz, v němž se přesně uvede osoba, která má býti vzata do vyšetřovací vazby, a čin jí za vinu kladený, jakož i důvod vyšetřovací vazby. Zatýkací rozkaz se přiloží v prvopise ke spisům.

(2) Proti rozhodnutí, jímž se uvaluje vyšetřovací vazba z důvodů § 171, č. 2 až 4, nebo proti rozhodnutí, jímž se obviněný v rozporu s ustanovením § 182 ponechává v této vazbě, přísluší obviněnému stížnost, o níž rozhoduje u krajského vojenského soudu jeho president a u vrchního vojenského soudu radní komora v neveřejném zasedání. Radní komora se skládá ze tří vojenských soudců, z nichž nejvyšší (služebně nejstarší) předsedá. Před rozhodnutím o stížnosti musejí býti slyšeni obviněný, jeho obhájce a veřejný žalobce. Nemá-li obviněný obhájce, zřídí se mu obhájce z moci úřední.

(3) Až do rozhodnutí se v řízení podle možnosti pokračuje, spisy se však předloží nadřízenému vojenskému soudu (odstavec 5) jen tehdy, je-li toho nezbytně třeba k rozhodnutí o stížnosti. Podle potřeby se pořídí opisy.

(4) Vyhoví-li soud stížnosti obviněného proti rozhodnutí o uvalení nebo proti dalšímu trvání vyšetřovací vazby, může obviněnému uložiti, aby se až do pravomocného skončení trestního řízení nevzdálil bez služebního rozkazu nebo bez svolení soudu z místa svého pobytu. Jedná-li obviněný proti tomuto příkazu, může býti na něho znovu uvalena vyšetřovací vazba. Soud může obviněnému propuštěnému z vyšetřovací vazby též uložiti, aby oznámil ihned soudu případné propuštění z činné služby vojenské a nové bydliště.

(5) Proti usnesení, jímž se vyšetřovací vazba zrušuje, přísluší veřejnému žalobci stížnost k nadřízenému vojenskému soudu, který rozhodne s konečnou platností. Tato stížnost má odkladný účinek jen tehdy, byla-li ohlášena hned při vyhlášení usnesení a provedena do tří dnů.

(6) Proti usnesení, jímž se zamítá návrh na zrušení vyšetřovací vazby, přísluší obdobně stížnost obviněnému (obhájci), a to do tří dnů od vyhlášení tohoto usnesení.

(1) Osoba, proti níž byla nařízena vyšetřovací vazba, musí býti ihned dodána do soudní věznice, jestliže se tak již nestalo.

(2) Do čtyřiadvaceti hodin po přijetí do vyšetřovací vazby musí býti vyslechnuta. Kdyby to nebylo možno, musí se její výslech provésti co možná nejdříve, a to nejpozději do tří dnů, a v protokole se musí poznamenati důvod, proč se tak nemohlo státi dříve.

(3) Při tomto výslechu bude zatčenému přečten celý zatýkací rozkaz a bude mu při tom oznámeno, že mu přísluší stížnost na zatýkací rozkaz.

(4) Výslech provede důstojník justiční služby, kterému to příslušný soud svěřil, půjde-li však o vyhledávání podle § 143, vyšetřující soudce.