§ 11 Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie – Metody zjišťování tepelných ztrát a zisků v zařízeních pro rozvod tepla a chladu

§ 11 Metody zjišťování tepelných ztrát a zisků v zařízeních pro rozvod tepla a chladu (1) Podle účelu měření se měřicí metody dělí na laboratorní a provozní. Laboratorní metody se používají v laboratořích, kde se měří za přesně definovaných podmínek s přesností 5 %. Za těchto podmínek jsou pro daný vzorek tepelné izolace měření reprodukovatelná. Minimální počet vzorků jednoho druhu izolace jsou tři kusy a zpravidla se zjišťuje tepelná vodivost. (2) U laboratorního vzorku se zjistí a dále se sledují, zapisují a uvedou v protokolu a) rozměry s přesností 0,1 mm, b) hmotnosti s přesností 0,01 g, c) pravidelnost rozměrů, d) přesný a úplný název materiálu, e) struktura, barva a chemické složení, f) výrobce a dodavatel vzorku, g) použitelnost, teplotní stálost a odolnost, h) povrchová teplota izolace vnitřní a vnější, i) průměrná teplota okolí ve vzdálenosti max. 1 m od měřicího přístroje, j) doba měření, k) střední teplota měřeného vzorku, l) příkon topné desky, částí měřicích systémů s přesností 0,001 W. (3) Používané laboratorní metody jsou zejména metoda desková (Poensgenova), metoda válce (Van Rinsumova) a metoda koule (Nusseltova). Jejich popis je uveden v příloze č. 4 a v českých technických normách. (4) Provozní metody se používají v provozních podmínkách. U provozních metod nejsou teploty přesně definovány a měření je závislé na možnostech měřicí metody. Přesnost naměřených hodnot, tj. tepelného toku, popř. tepelné vodivosti je horší než 5 %. Provozní metody ověřují tepelně izolační vlastnosti především tepelnou vodivostí a tepelnými ztrátami. Ověřování tepelně izolačních vlastností za provozu je účelné a potřebné. (5) V protokolu z provozního měření se zaznamená a) datum, čas a délka měření, b) technický popis měřicího zařízení a místa měření, c) rozměry měřené izolace, zejména průměry potrubí, složení a tloušťky vrstev s přesností 0,1 mm, d) druh izolačního materiálu a jeho stav, e) provozní teploty, teplota okolí, klimatické poměry. (6) Mezi provozní metody patří metody Schmidtova, termovizní a kalorimetrická. Popis provozních metod je uveden v příloze č. 5. (7) Vzhledem k toku tepla se měření provádí a) při ustáleném toku tepla, v časovém úseku, kdy se nemění teploty vnitřního a vnějšího prostředí ani rychlost proudění okolního vzduchu (stacionární metoda), b) při neustáleném tepelném toku, při řízeném ohřívání nebo ochlazování, za současného zjišťování času, za který se druhá strana izolované desky ohřeje nebo ochladí. Jde o metody laboratorní s vyšší nepřesností a nemožností určení střední teploty (nestacionární metoda).