Nařízení vlády, jímž se upravuje soudnictví a rozšiřuje působnost zákonů a nařízení z oboru soukromého práva a soudní správy v územích postoupených Československé republice podle mírových smluv.

Uznává se vykonatelnost pravoplatných trestních rozsudkův a trestních příkazů, které vydaly soudy, nebo ve své trestní pravomoci policejní úřady, na převzatém území, nebo jiné soudy, nebo policejní úřady státu, k němuž území toto náleželo, proti občanům, příslušným do některé obce na tomto území.

Trestní rozsudky (příkazy) budou vykonány podle nového trestního řádu (z 23. května 1873, č. 119 ř. z.), a kdyby ho nebylo možno užíti, podle ustanovení dříve platného trestního řádu. Při tom budou tresty, uložené podle německého trestního zákona ze dne 31. května 1870, vykonány takto: Trest káznice (Zuchthausstrafe) jako těžký žalář; trest pevnostní vazby (Festungshaft), uložené na čin, na který je v německém trestním zákoně stanovena dobou delší pěti let, jako jednoduchý žalář; v ostatních případech pevnostní vazba, jakož i vězení (Gefängnisstrafe) jako tuhé vězení, a vazba (Haft) jako jednoduché vězení.

Stejným způsobem budiž postupováno, kdyby podle § 6 tohoto zákona bylo potřebí užíti práva plativšího dříve na převzatém území.

Nebyl-li v trestním rozsudku (příkaze) stanoven trest, který nastoupiti má na místě uloženého peněžitého trestu, kdyby byl nedobytný, určí jej dodatečně podle ustanovení dřívějšího trestního zákona soud, nastoupivší na místě soudu, který vynesl rozsudek (příkaz).

Vyslovené zbavení čestných občanských práv podle §§ 32—36 německého trestního zákona jeví účinky § 26 nově zavedeného trestního zákona.

Policejní dozor, nařízený podle dřívějších zákonů, přechází v policejní dozor podle zákona ze dne 10. května 1873, č. 108 ř. z. Uplynula-li v den převzetí území doba, stanovená v tomto zákoně pro nejdelší trvání policejního dozoru, pomíjí toto opatření.

Trestní stíhání činu, který byl spáchán za platnosti dřívějšího zákona, promlčuje se ve lhůtách stanovených v novém zákoně jen tehdy, neustanovoval-li dřívější zákon kratší lhůty.

Promlčení trestu pravoplatně uloženého jest vázáno ustanoveními §§ 67—72 německého trestního zákona.

V trestním řízení, které v den účinnosti tohoto nařízení není skončeno rozsudkem anebo není konečně zastaveno ve smyslu §§ 90 a 112 tr. ř. (§ 168 německého trestního řádu), bude dále pokračováno podle nového trestního řádu. Započaté hlavní líčení budiž provedeno znova.

Podané opravné prostředky buďte vyřízeny podle nového trestního řádu, a jen, kdyby nebylo možno těchto ustanovení užíti, podle dřívějšího trestního řádu.

Lhůty k opravným prostředkům proti soudním rozhodnutím, nenabyvším dosud právní moci, řídí se ustanovením dřívějšího trestního řádu.

Rovněž důvody opravných prostředků posuzují se podle dřívějšího trestního řádu.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby nařízením vydal podrobná přechodná ustanovení podle zásad vyslovených shora, kdyby jich pro některý obor soudnictví zvláště bylo třeba.

Toto nařízení nabývá účinnosti dne 1. května 1920. Je provésti náleží ministru spravedlnosti.

Dr. Veselý v. r.,

v zastoupení ministerského předsedy a jako ministr spravedlnosti.

Sonntág v. r.

Habrman v. r.

Klofáč v. r.

Houdek v. r.

Dr. Beneš v. r.

Staněk v. r.

Dr. Heidler v. r.

Prášek v. r.

Dr. Winter v. r.

Dr. Franke v. r.