§ 24 Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o usměrňování mzdového vývoje a o zásadách odměňování práce – Smíšená mzda
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o usměrňování mzdového vývoje a o zásadách odměňování práce · 158/1970 Sb. · § 24 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 24 vyhlášky 158/1970 upravuje použití smíšené mzdy, která kombinuje časovou a úkolovou (podílovou) složku, na pracovištích, kde pracovníci mohou ovlivnit výsledky, ale nelze přesně stanovit normy práce a výsledky jsou závislé i na nepředvídatelných vlivech.
§ 24 Smíšená mzda
(1) Smíšené mzdy lze použít na pracovištích, kde pracovníci mohou významně ovlivnit pracovní a hospodářské výsledky a produktivitu práce, kde však není možno přesně stanovit pracovní postup a normu spotřeby práce a kde pracovní a hospodářské výsledky a produktivita práce jsou vedle výkonu pracovníků závislé na jiných vlivech, jejichž působení nelze předvídat.
(2) Podle potřeby mzdové diferenciace a konkrétních podmínek v organizaci se stanoví poměr časové a úkolové (podílové) složky mzdového tarifu nebo časové a úkolové (podílové) složky plánovaného výdělku tak, aby časová složka nebyla nižší než 30 % plánovaného výdělku.
Paragraf 24 vyhlášky 158/1970 upravuje použití smíšené mzdy, která kombinuje časovou a úkolovou (podílovou) složku, na pracovištích, kde pracovníci mohou ovlivnit výsledky, ale nelze přesně stanovit normy práce a výsledky jsou závislé i na nepředvídatelných vlivech.
Co to znamená v praxi
Smíšená mzda je vhodná tam, kde nelze přesně změřit každý úkon, ale výkon pracovníka má vliv na celkové výsledky.
Poměr časové a úkolové složky mzdy se stanovuje podle potřeby organizace, ale časová složka nesmí být nižší než 30 % plánovaného výdělku.
Tento typ mzdy se uplatňuje v situacích, kdy je obtížné předvídat všechny vlivy působící na pracovní a hospodářské výsledky.
Na co si dát pozor
Časová složka mzdy musí tvořit minimálně 30 % plánovaného výdělku, což zajišťuje určitou stabilitu příjmu pracovníka.
Použití smíšené mzdy je podmíněno tím, že pracovníci mohou významně ovlivnit výsledky, i když nelze přesně stanovit pracovní postup a normu spotřeby práce.