§ 25 Devizový zákon – Nakládání s některými hodnotami

Stručně

Paragraf 25 Devizového zákona stanoví, že devizový tuzemec musí pro platby do zahraničí a přijímání plateb ze zahraničí využívat výhradně devizový peněžní ústav, pokud prováděcí předpis nebo povolení Státní banky československé nestanoví jinak.

Co to znamená v praxi

• Pokud jste devizový tuzemec (což je definováno v § 1 odst. 3 Devizového zákona jako fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem v České republice), nemůžete posílat peníze přímo do zahraničí ani je přímo přijímat ze zahraničí, aniž byste k tomu využili banku nebo jiný devizový peněžní ústav.
• Tento předpis zajišťuje, že veškerý mezinárodní platební styk je kontrolován a zaznamenáván prostřednictvím finančních institucí.
• Existuje možnost výjimky, pokud to dovolí prováděcí předpis nebo povolení Státní banky československé.

Na co si dát pozor

• Porušení této povinnosti by mohlo vést k sankcím, jelikož by šlo o nedodržení Devizového zákona.
• Je nutné ověřit, zda neexistují prováděcí předpisy nebo povolení, které by umožňovaly přímé platby bez využití devizového peněžního ústavu, ačkoli text paragrafu naznačuje, že takové výjimky jsou spíše výjimečné.
• Pojem „devizový peněžní ústav“ je klíčový a odkazuje na instituce oprávněné k provádění devizových operací.