Stručně: Paragraf 25 Devizového zákona stanoví, že devizový tuzemec musí pro platby do zahraničí a přijímání plateb ze zahraničí využívat výhradně devizový peněžní ústav, pokud prováděcí předpis nebo povolení Státní banky československé nestanoví jinak.
§ 25 Nakládání s některými hodnotami
Devizový tuzemec může platit do zahraničí a přijímat platby ze zahraničí, pokud z prováděcího předpisu nebo z povolení Státní banky československé nevyplývá jinak, výhradně prostřednictvím devizového peněžního ústavu.
Oddíl 7
Paragraf 25 Devizového zákona stanoví, že devizový tuzemec musí pro platby do zahraničí a přijímání plateb ze zahraničí využívat výhradně devizový peněžní ústav, pokud prováděcí předpis nebo povolení Státní banky československé nestanoví jinak.
Co to znamená v praxi
Pokud jste devizový tuzemec (což je definováno v § 1 odst. 3 Devizového zákona jako fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem v České republice), nemůžete posílat peníze přímo do zahraničí ani je přímo přijímat ze zahraničí, aniž byste k tomu využili banku nebo jiný devizový peněžní ústav.
Tento předpis zajišťuje, že veškerý mezinárodní platební styk je kontrolován a zaznamenáván prostřednictvím finančních institucí.
Existuje možnost výjimky, pokud to dovolí prováděcí předpis nebo povolení Státní banky československé.
Na co si dát pozor
Porušení této povinnosti by mohlo vést k sankcím, jelikož by šlo o nedodržení Devizového zákona.
Je nutné ověřit, zda neexistují prováděcí předpisy nebo povolení, které by umožňovaly přímé platby bez využití devizového peněžního ústavu, ačkoli text paragrafu naznačuje, že takové výjimky jsou spíše výjimečné.
Pojem „devizový peněžní ústav“ je klíčový a odkazuje na instituce oprávněné k provádění devizových operací.