Devizový zákon

Devizový tuzemec může platit do zahraničí a přijímat platby ze zahraničí, pokud z prováděcího předpisu nebo z povolení Státní banky československé nevyplývá jinak, výhradně prostřednictvím devizového peněžního ústavu.

(1) Devizový tuzemec může jen s devizovým povolením

a) nakládat se svými pohledávkami vůči devizovému cizozemci,

b) písemně uznávat své peněžité závazky vůči devizovému cizozemci,

c) nakládat se svými nároky k dědictví, jež se projednává v právním řízení vedeném v zahraničí,

d) nakládat se svými zahraničními cennými papíry a cennými papíry uloženými v zahraničí,

e) převádět vlastnické právo k cenným papírům na devizového cizozemce,

f) nakládat se svými nemovitostmi v zahraničí.

(2) Devizové povolení podle odstavce 1 se nevyžaduje

a) k nakládání s hodnotami uvedenými v odstavci 1 pro případ smrti,

b) k převodu pohledávek nebo zahraničních cenných papírů na devizový peněžní ústav,

c) k nakládání s pohledávkami právnické osoby oprávněné k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštních předpisů15) s výjimkou pohledávek, které vznikly použitím devizových prostředků koupených na základě závazného výstupu plánu,

d) k písemnému uznávání závazků právnickou osobou oprávněnou k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštního předpisu,16)

e) k uznávání peněžitých závazků, které lze platit podle § 24 bez devizového povolení.

(3) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení nevyžaduje.

(4) Devizový cizozemec nemůže nabývat vlastnické právo k nemovitostem devizového tuzemce na území Československé federativní republiky s výjimkou dědění a nabytí nemovitosti jejím vydáním podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd nebo vydražením podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Vláda Československé federativní republiky může po dohodě s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky nařízením stanovit podmínky, za kterých devizový tuzemec může výjimečně převést vlastnické právo k těmto nemovitostem na devizového cizozemce.

Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna na výzvu devizového orgánu uvedeného v § 7 odst. 2 učinit právní úkony potřebné k prodeji svých zahraničních cenných papírů a k převodu peněžních prostředků získaných při tomto prodeji do tuzemska.

(1) Devizový cizozemec může převést do zahraničí devizové prostředky, které zdědil, nebo devizovou protihodnotu peněžních prostředků v československé měně, které zdědil nebo nabyl prodejem zděděných nemovitostí nebo movitostí do skončení dědického řízení, jestliže

a) nabytí dědictví bylo státním notářstvím potvrzeno, schváleno nebo vypořádáno a veškeré poplatky týkající se dědictví byly uhrazeny a

b) převod se má uskutečnit do státu, v němž tyto převody do tuzemska nepodléhají devizovému omezení nebo jsou podmíněny vzájemností.

(2) Při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 si devizový cizozemec může bez devizového povolení rovněž

a) převést do zahraničí v cizí měně úroky a výhry náležející ke zděděným vkladům,

b) převést nebo vyvézt do zahraničí zděděné zlaté mince, pokud předložil vyjádření právnické osoby uvedené v prováděcím předpise, že se nejedná o historické mince.

(3) K převodu nebo vývozu zděděných peněžních prostředků a peněžních prostředků získaných prodejem zděděných movitých a nemovitých věcí devizovým cizozemcem do zahraničí a k vývozu zlatých mincí, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2, a k vývozu zahraničních cenných papírů se vyžaduje devizové povolení vydané ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na jejímž území se konalo dědické řízení. Není-li státní notářství v tuzemsku příslušné k projednání dědictví, vyžaduje se devizové povolení ministerstva financí, cen a mezd republiky, na jehož území se nacházejí zděděné peněžní prostředky nebo peněžní prostředky získané prodejem zděděných věcí v tuzemsku.

(4) Vývoz zděděného zlata s výjimkou zděděných zlatých mincí upravuje § 32.

K dovozu devizových hodnot do tuzemska není třeba devizové povolení.

(1) Devizový cizozemec může vyvážet nebo převádět do zahraničí bez devizového povolení devizové prostředky, zahraniční platební dokumenty a vkladní knížky znějící na cizí měnu s výjimkou případu, kdy je získal v tuzemsku v rozporu s tímto zákonem.

(2) Devizový cizozemec může bez devizového povolení vyvézt zlato [§ 3 odst. 1 písm. b)], které do tuzemska dovezl a nechal si jeho dovoz potvrdit orgány celní správy, a zlaté mince rovněž v případě, že prokáže, že je v tuzemsku nabyl nákupem od právnické osoby, jež je oprávněna k jejich prodeji. Vývoz zděděných zlatých mincí upravuje § 28 odst. 2 písm. b) a § 28 odst. 3.

(3) Cenné papíry může devizový tuzemec vyvézt do zahraničí v cestovním styku jen s povolením Státní banky československé.

(4) Devizový tuzemec - fyzická osoba může bez devizového povolení při své cestě do zahraničí vyvézt valuty a zahraniční platební dokumenty uvedené v potvrzení devizového peněžního ústavu o tom, že mu je prodal, vydal nebo odmítl koupit a dále valuty nepřevyšující protihodnotu 2000 Kčs podle kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut devizovým peněžním ústavem v den, kdy se tyto valuty vyvážejí.

Devizový tuzemec - fyzická osoba zdržující se se souhlasem československých úřadů v zahraničí za účelem pracovní činnosti nebo výkonu svého povolání, jakož i jeho rodinní příslušníci mohou po dobu tohoto pobytu bez devizového povolení vyvážet valuty, zahraniční platební dokumenty a zahraniční cenné papíry, které do tuzemska dovezli během tohoto pobytu. Tyto hodnoty jsou povinni si nechat potvrdit při dovozu orgány celní správy.

(1) K vývozu devizových hodnot, na něž se nevztahují ustanovení § 30 nebo § 31, se vyžaduje devizové povolení Státní banky československé.

(2) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení podle odstavce 1 nevyžaduje.

(1) Vývoz a dovoz platných československých bankovek a mincí, jejich převod do zahraničí a ze zahraničí, jakož i vývoz a dovoz vkladních knížek znějících na československou měnu je dovolen jen s devizovým povolením Státní banky československé.

(2) Bez devizového povolení lze dovézt hodnoty uvedené v odstavci 1, jež byly v souladu s tímto zákonem z tuzemska vyvezeny.

(3) K vývozu a dovozu vkladních knížek na jméno znějících na československou měnu se devizové povolení nevyžaduje.

(4) Bez devizového povolení může devizový tuzemec - fyzická osoba a devizový cizozemec - fyzická osoba vyvézt v cestovním styku do zahraničí peněžní prostředky v československé měně v částkách stanovených v prováděcím předpisu a za podmínky, že je doveze zpět do tuzemska.

(5) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy k vývozu a dovozu hodnot uvedených v předchozích odstavcích se nevyžaduje devizové povolení.

(1) Devizový tuzemec se může majetkově účastnit na podnikání v zahraničí nebo převádět svůj majetkový podíl na zahraniční právnické osobě s podnikatelskou činností na devizové cizozemce jen s devizovým povolením Státní banky československé vydaným v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

(2) Majetkovou účastí na podnikání v zahraničí se rozumí pro účel tohoto zákona majetkový podíl devizového tuzemce na právnické osobě s podnikatelskou činností, která je devizovým cizozemcem, nebo majetková účast devizového tuzemce na podnikání devizového cizozemce, jestliže s touto účastí je spojeno právo devizového tuzemce podílet se na zisku a jeho povinnost podílet se na ztrátě vyplývající z tohoto podnikání.

(3) Prováděcí předpis, který vydá federální ministerstvo financí, Státní banka československá a federální ministerstvo zahraničního obchodu, může stanovit, kdy se povolení podle odstavce 1 nevyžaduje, a stanovit náležitosti žádosti o povolení podle odstavce 1.

(1) Devizový peněžní ústav je povinen na žádost devizového tuzemce - právnické osoby zřídit jí devizový účet [§ 3 odst. 1 písm. f)] k uložení devizových prostředků, které nepodléhají nabídkové povinnosti (§ 12), a to v cizí měně stanovené Státní bankou československou v prováděcím předpisu podle § 37 odst. 2.

(2) Devizové prostředky získané za mezinárodní spojové služby jsou soustředěny na devizovém účtu federálního ministerstva dopravy a spojů.

(3) Devizový tuzemec - právnická osoba může devizové prostředky na svém devizovém účtu používat bez omezení.

(1) Devizový peněžní ústav je povinen na žádost devizového tuzemce - fyzické osoby jí zřídit devizový účet [§ 3 odst. 1 písm. f)] k uložení devizových prostředků v souladu s § 12, a to v cizí měně stanovené Státní bankou československou v prováděcím předpisu podle § 37 odst. 2.

(2) Příjmy v devizových prostředcích plynoucí z podnikatelské činnosti vede devizový peněžní ústav pro podnikatele odděleně od ostatních příjmů devizového tuzemce - fyzické osoby v devizových prostředcích. Pro devizový účet zřízený podnikateli platí ustanovení odstavců 1 a 3 obdobně.

(3) Devizové prostředky na devizovém účtu zřízeném podle odstavce 1 a 2 může jeho majitel, nebo v rozsahu jeho zmocnění jiný devizový tuzemec - fyzická osoba, používat bez omezení.

(4) Devizové prostředky na devizovém účtu může jeho majitel použít k převodu na již zřízený nebo k tomu účelu nově zřizovaný účet jiného devizového tuzemce nebo na svůj již zřízený nebo nově zřizovaný devizový účet u jiného devizového peněžního ústavu.

(1) Devizové účty zřízené podle § 35 a 36 se úročí ve měně, ve které jsou vedeny. Úrokové sazby smluví devizový peněžní ústav s majitelem devizového účtu.

(2) Státní banka československá prováděcím předpisem upraví, ve kterých cizích měnách jsou devizové peněžní ústavy povinny zřizovat devizové účty, upraví postup při vedení devizových účtů a stanoví zásady pro jejich úročení. Devizový peněžní ústav oznámí na požádání, ve kterých jiných cizích měnách zřizuje devizové účty. Na cizí měny, ve kterých vede devizové účty, může devizový peněžní ústav směňovat devizové prostředky složené u něj v jiné měně.

(1) Devizový peněžní ústav je povinen na žádost devizového cizozemce zřídit mu zúročitelný účet v československé nebo v cizí měně (dále jen „cizozemský účet“).

(2) Za cizozemský účet se považuje rovněž vkladový účet u československých bank a spořitelen v případě, že se vlastník účtu stal devizovým cizozemcem nebo proto, že jej devizový cizozemec zdědil.

(1) Devizový cizozemec může bez devizového povolení skládat peněžní prostředky v československé měně na svůj cizozemský účet v československé měně, jakož i na stejné účty jiných devizových cizozemců.

(2) Devizový cizozemec může bez devizového povolení skládat valuty a devizy na svůj cizozemský účet vedený u devizových peněžních ústavů v cizí měně, jakož i na stejné účty jiných devizových cizozemců.

(3) Devizový tuzemec může požádat devizový peněžní ústav o zřízení cizozemského účtu pro devizového cizozemce za účelem splnění svého závazku.

(4) Pro placení devizových tuzemců na cizozemské účty devizových cizozemců platí ustanovení § 24.

(1) Devizový cizozemec může bez devizového povolení použít devizové prostředky, které má uloženy na svém cizozemském účtu vedeném v cizí měně, k platům v tuzemsku i do zahraničí.

(2) Devizový cizozemec může bez devizového povolení použít peněžité prostředky, které má uloženy na svém cizozemském účtu vedeném v československé měně, k platům v tuzemsku.

(3) Devizový cizozemec může bez devizového povolení převést do zahraničí ze svého cizozemského účtu vedeného v československé měně výživné, které v jeho prospěch na tento účet složil devizový tuzemec, a to v rozsahu, ve kterém může být toto výživné převedeno do zahraničí podle § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 3, a dále dědictví (§ 28).

(4) K jiným platům do zahraničí z cizozemského účtu vedeného v československé měně, na něž se nevztahuje odstavec 3, se vyžaduje devizové povolení Státní banky československé.

(1) Devizový dohled vykonává federální ministerstvo financí. Přitom dohlíží, zda devizové orgány vykonávají působnost svěřenou jim tímto zákonem v souladu se stanovenými zásadami devizové politiky.

(2) Devizové orgány jsou povinny poskytnout federálnímu ministerstvu financí při provádění devizového dohledu k tomu potřebnou součinnost.

(3) Na závažné nedostatky zjištěné při výkonu devizového dohledu upozorní federální ministerstvo financí devizový orgán, u něhož k těmto nedostatkům došlo. Tento orgán je povinen zjištěné nedostatky odstranit a podat o tom federálnímu ministerstvu financí zprávu.

(4) Nezjedná-li devizový orgán dostatečnou nápravu podle odstavce 3, navrhne federální ministerstvo financí příslušné vládě opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

(1) Devizovou kontrolu provádějí v rámci své působnosti Státní banka československá a ostatní devizové orgány.

(2) Devizové orgány sledují při provádění devizové kontroly, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené tímto zákonem, předpisy jej provádějícími a závaznými výstupy plánu.

(3) Osoby, které mají povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinny poskytnout devizovému orgánu v souvislosti s devizovou kontrolou potřebnou součinnost, zejména mu podávat na výzvu hlášení, zprávy a vysvětlení k okolnostem, které mají přímý nebo nepřímý význam pro posouzení případu s možnými devizovými důsledky, a předložit k tomu potřebné doklady, jakož i umožnit orgánům provádějícím devizovou kontrolu za tím účelem nahlížet do účetních, evidenčních a jiných dokladů. Zákonná ustanovení o ochraně bankovního tajemství tím nejsou dotčena.18)

(1) Orgány provádějící devizovou kontrolu mohou za porušení ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu uložit, aby zjištěné nedostatky byly ve stanovené lhůtě odstraněny.

(2) Byla-li takovým porušením, kterého se dopustil devizový tuzemec - právnická osoba, způsobena vážná újma devizovému hospodářství, podá devizový orgán, který prováděl devizovou kontrolu, návrh hospodářské arbitráži na uložení hospodářské pokuty.19)

(1) Kontrolu dodržování ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu o dovozu a vývozu devizových hodnot (§ 2 a 3), československé měny a vkladních knížek znějících na československou měnu vykonávají orgány celní správy. Tuto kontrolu uskutečňují v souladu s předpisy o ochraně osobní svobody a listovního tajemství.

(2) Orgány celní správy jsou oprávněny požadovat přihlášení a předložení dovážených a vyvážených hodnot podle tohoto zákona a listovních a jiných zásilek, provádět vnější a vnitřní prohlídky těchto zásilek, zavazadel, dopravních prostředků pouze v přítomnosti majitele, odesilatele nebo adresáta, jakož i osobní prohlídky. Zároveň mohou od osob, které dovážejí nebo vyvážejí takové hodnoty, požadovat vysvětlení a předložení potřebných dokladů.

(3) Je-li dovoz nebo vývoz devizových hodnot a československé měny vázán na povolení nebo podmíněn potvrzením nebo jiným dokladem, je dovážející nebo vyvážející osoba povinna tyto doklady při dovozu nebo vývozu předložit orgánům celní správy.

Listovní zásilky odesílané do zahraničí, které obsahují devizové hodnoty, k jejichž vývozu je třeba devizové povolení, peněžní prostředky v československé měně a vkladní knížky znějící na československou měnu, je odesilatel povinen před podáním k poštovní přepravě předložit příslušnému orgánu celní správy ke kontrole podle tohoto zákona. Po provedení kontroly orgán celní správy opatří zásilku celní závěrou.

(1) Orgány celní správy přijímají na hraničních přechodech do úschovy hodnoty, k jejichž vývozu se vyžaduje povolení (§ 32 a 33), jestliže osoba cestující do zahraničí toto povolení nemá a s přihlédnutím k místu nebo době přechodu hranice nemůže tyto hodnoty vrátit do tuzemska nebo předat do úschovy peněžnímu ústavu. Orgány celní správy mohou převzít do úschovy uvedené hodnoty i bez splnění těchto podmínek.

(2) Úschova podle odstavce 1 se řídí občanským zákoníkem. Právo na vydání předmětu úschovy však zaniká a tento předmět připadne státu, jestliže uschovatel nepožádá o jeho vrácení do jednoho roku ode dne, kdy orgán celní správy převzal předmět do úschovy.

(1) V případech, kdy podle zvláštních předpisů20) platí osvobození od celní prohlídky, nevykonává se ani kontrola podle tohoto zákona.

(2) Orgány celní správy jsou povinny na požádání písemně potvrdit dovoz devizových hodnot, jejichž vývoz bez devizového povolení je podmíněn podle § 30 odst. 2 a § 31 jejich předchozím dovozem.

Devizového přestupku se dopouští ten, kdo v rozporu s ustanovením tohoto zákona

a) nesplní ohlašovací povinnost (§ 9, § 10),

b) nesplní své povinnosti stanovené pro péči o ochranu pohledávek a ostatních hodnot vůči devizovým cizozemcům (§ 11 odst. 1),

c) nesplní povinnost převést do tuzemska částku zaplacenou v zahraničí na úhradu jeho pohledávek (§ 11 odst. 2),

d) nesplní nabídkovou povinnost (§ 12),

e) obchoduje s devizovými hodnotami (§ 21),

f) smluvně převezme závazek vůči devizovému cizozemci (§ 23),

g) nakládá s pohledávkou vůči devizovému cizozemci, s nemovitostmi v zahraničí, se zahraničními cennými papíry a s cennými papíry uloženými v zahraničí, jakož i s majetkovými nároky vůči devizovým cizozemcům (§ 26, § 27),

h) převádí na devizové cizozemce své nemovitosti a cenné papíry [§ 26 odst. 1 písm. e)],

i) platí devizovému cizozemci nebo v jeho prospěch (§ 24, § 25),

j) účastní se majetkově na podnikání v zahraničí nebo převede svůj majetkový podíl na tuzemské nebo zahraniční právnické osobě na devizového cizozemce (§ 34),

k) vyváží devizové hodnoty (§ 30, § 32),

l) dováží nebo vyváží československou měnu nebo vkladní knížky znějící na československou měnu (§ 33),

m) nepřihlásí nebo nepředloží devizové hodnoty na výzvu orgánů celní správy (§ 44, odst. 2),

nejedná-li se o přečin nebo trestný čin.

Devizové přestupky projednávají národní výbory a jedná-li se o devizové přestupky podle § 48 písm. k), l), m), orgány celní správy. Tyto orgány rozhodují o devizových přestupcích podle zvláštních předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Orgány uvedené v § 49 mohou s přihlédnutím ke společenské nebezpečnosti uložit:

a) důtku za devizové přestupky uvedené v § 48,

b) pokutu až do výše 10 000 Kčs za devizové přestupky uvedené v § 48 písm. k), l), m) s přihlédnutím k výši vyvážených, dovážených, nepřihlášených nebo nepodložených devizových hodnot,

c) pokutu až do výše 10 000 Kčs, jestliže porušením povinnosti podle § 48 písm. a) až j) vznikla československému devizovému hospodářství škoda, a stanovit výši pokuty s přihlédnutím k jejímu rozsahu,

d) propadnutí věci za devizové přestupky uvedené v § 48 písm. e), k), l), m).

(2) Trest propadnutí věci lze za devizový přestupek uložit samostatně nebo s jiným trestem. Tento trest může být uložen jen tehdy, náleží-li věc, které bylo ke spáchání přestupku použito nebo která byla přestupkem získána, tomu, kdo se přestupku dopustil.

(3) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci neúměrná závažnosti přestupku.

(1) Věc, která byla použita ke spáchání devizového přestupku nebo která byla devizovým přestupkem získána, může být zabrána, jestliže nenáleží osobě, která se přestupku dopustila, nebo jestliže nelze tuto osobu volat k odpovědnosti, nebo jestliže je tato osoba neznámá.

(2) Zabrat nelze věc, jejíž hodnota je neúměrná závažnosti přestupku.

(1) Méně závažný devizový přestupek, který byl spolehlivě zjištěn, a nestačí-li domluva osobě, která se přestupku dopustila, mohou orgány uvedené v § 49 se souhlasem této osoby projednat v blokovém řízení a uložit blokovou pokutu až do výše 1000 Kčs.

(2) Při blokovém řízení lze uložit vedle pokuty i propadnutí věci, které bylo ke spáchání devizového přestupku použito nebo devizovým přestupkem získáno.

(3) Nesouhlasí-li osoba, která se přestupku dopustila, s projednáním přestupku v blokovém řízení nebo odepře-li zaplatit pokutu nebo podrobit se vyslovení propadnutí věci, projednají orgány devizový přestupek podle ustanovení § 49 až 51.

(4) Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.

(1) Při plnění povinnosti k náhradě devizové škody, kterou způsobil devizový tuzemec jinému devizovému tuzemci porušením smlouvy, lze požadovat náhradu místo v československé měně v devizových prostředcích, v nichž škoda vznikla. Devizovou škodou k tomuto účelu se rozumí majetková újma spočívající ve vynaložení devizových prostředků, jež bylo způsobeno porušením smluvního závazku.

(2) Ke splnění povinnosti k náhradě devizové škody lze použít převodu práva na zpětnou koupi devizových prostředků podle § 13 spolu se zaplacením náhrady škody v československé měně nebo devizových prostředků na devizovém účtu.

Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

Na rozhodování o devizovém povolení podle tohoto zákona se nevztahují předpisy o správním řízení.21)

Prováděcí předpisy k tomuto zákonu vydávají v rámci jeho jednotlivých ustanovení společně federální ministerstvo financí a Státní banka československá, pokud tato ustanovení nestanoví jinak.

(1) Devizové povolení udělené devizovému tuzemci nebo devizovému cizozemci podle dosavadních devizových předpisů se považuje za devizové povolení podle tohoto zákona, jestliže se i podle jeho ustanovení nadále vyžaduje.

(2) Všeobecná devizová povolení vydaná podle dosavadních devizových předpisů pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(1) Devizové účty zřízené podle dosavadních předpisů, jakož i právo na zpětnou koupi deviz od devizového peněžního ústavu (§ 13 odst. 3), vzniklé před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány a po nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí jeho ustanoveními.

(2) Lhůty stanovené devizovému tuzemci ke splnění povinnosti podat hlášení do devizové evidence (§ 9) a ke splnění nabídkové povinnosti (§ 12), jež počnou běžet podle dosavadních devizových předpisů a neskončí před nabytím účinnosti tohoto zákona, nadále běží a skončí teprve uplynutím 30 dnů od počátku jejich běhu.

Zrušují se:

a) zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství,

b) vyhláška federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 143/1970 Sb., kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 74/1978 Sb. a vyhlášky č. 91/1987 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Čalfa v. r.

též na místě prezidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci

Kukrál v. r.

1) § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách.

2) § 10 odst. 2 písm. d) zákona č. 158/1989 Sb.

3) § 15 zákona č. 158/1989 Sb.

4) Zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice.

5) § 7 zákona č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé.

6) § 10 písm. a) zákona č. 130/1989 Sb.

6a) Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.

7) Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění zákon č. 184/1988 Sb.).

8) § 14 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění pozdějších předpisů.

9) Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu a federálního ministerstva financí č. 8/1981 Sb., o odběrních poukazech PZO Tuzex.

10) Viz poznámka č. 9.

11) Zákon č. 130/1989 Sb.

12) Viz poznámka č. 2.

13) Zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).

14) Zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu).

15) Viz poznámka č. 7.

16) Viz poznámka č. 7.

17) Viz poznámka č. 7.

18) § 24 zákona č. 158/1989 Sb.

19) § 384 odst. 1 písm. b) hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20) Celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).