§ 39i Zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů – Úložné

§ 39i Úložné (1) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) částku úložného, se kterou se odsouzenému po dobu výkonu trestu neumožní nakládat, a b) výši úložného, do které lze úložné použít pouze pro účely uvedené v odstavci 2. (2) Úložné převyšující částku, se kterou se odsouzenému po dobu výkonu trestu neumožní nakládat, a nedosahující výše stanovené podle odstavce 1 písm. b), může odsouzený použít, pokud za tím účelem nemůže použít jiné peněžní prostředky, pouze na úhradu a) nákladů na zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a regulačních poplatků, na nákup nezbytných léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků předepsaných lékařem, b) nezbytných nákladů spojených s těhotenstvím a porodem odsouzené nebo péčí o dítě, které má odsouzená ve výkonu trestu u sebe, c) nákladů spojených s pořízením nezbytných osobních dokladů nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání po propuštění, nebo d) správních poplatků nebo odměny vynaložených v souvislosti s ověřením podpisu odsouzeného. (3) S úložným převyšujícím výši, do které lze úložné použít pouze pro účely uvedené v odstavci 2, může odsouzený volně nakládat až po provedení srážek k úhradě nákladů na výživu nezaopatřených dětí, nákladů výkonu trestu, přednostních pohledávek a dalších pohledávek vůči odsouzenému. Náklady na odeslání peněz z úložného nese odsouzený; nemá-li dostatek peněz na jejich odeslání, odečte věznice tyto náklady z odesílaných peněz. (4) Úložné se zvyšuje o částky vzniklé zaokrouhlováním.