Stručně: Paragraf 7 zákona o životním prostředí definuje přírodní zdroje jako části přírody, které člověk využívá nebo může využívat, a rozlišuje je na obnovitelné, které se mohou obnovovat, a neobnovitelné, které spotřebováním zanikají.
§ 7 Přírodní zdroje
(1) Přírodní zdroje jsou ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb.
(2) Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají.
Paragraf 7 zákona o životním prostředí definuje přírodní zdroje jako části přírody, které člověk využívá nebo může využívat, a rozlišuje je na obnovitelné, které se mohou obnovovat, a neobnovitelné, které spotřebováním zanikají.
Co to znamená v praxi
Zákon rozděluje přírodní zdroje na dvě základní kategorie podle jejich schopnosti obnovy.
Obnovitelné zdroje mohou být využívány opakovaně, a to buď samovolně, nebo s pomocí člověka.
Neobnovitelné zdroje jsou omezené a jejich spotřebou dochází k jejich úbytku.
Toto rozlišení je důležité pro plánování a řízení využívání přírodních zdrojů.
Na co si dát pozor
U obnovitelných zdrojů je třeba dbát na to, aby rychlost jejich spotřeby nepřekročila rychlost jejich obnovy.
U neobnovitelných zdrojů je klíčové efektivní využívání a hledání alternativ.