§ 10 zákon o Ústavním soudu – Postavení soudců a asistentů v pracovních vztazích
Zákon o Ústavním soudu · 182/1993 Sb. · Ústavní právo a lidská práva
Stručně: Paragraf 10 zákona o Ústavním soudu stanoví, že na pracovní vztahy soudců a asistentů se primárně vztahuje zákoník práce, pokud zákon o Ústavním soudu nestanoví odlišná pravidla. Pracovní podmínky, práva a povinnosti soudců a asistentů se řídí zákoníkem práce, například co se týče pracovní doby, dovolené, odměňování (pokud není upraveno speciálním předpisem), bezpečnosti práce nebo ukončení pracovního poměru. (§ 10 zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Postavení soudců a asistentů v pracovních vztazích
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 182/1993 Sb.
Na pracovní vztahy vyplývající z funkce soudce a asistenta se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pracovní podmínky, práva a povinnosti soudců a asistentů se řídí zákoníkem práce, například co se týče pracovní doby, dovolené, odměňování (pokud není upraveno speciálním předpisem), bezpečnosti práce nebo ukončení pracovního poměru.
- Zákon o Ústavním soudu může v některých aspektech upravit pracovní vztahy soudců a asistentů odlišně od zákoníku práce, přičemž tato speciální úprava má přednost.
- Příkladem takové speciální úpravy je jmenování a odvolání asistentů soudců, které je upraveno v § 8 a § 9 zákona o Ústavním soudu.
Na co si dát pozor
- Je třeba vždy ověřit, zda konkrétní otázka týkající se pracovních vztahů soudců a asistentů není upravena přímo v zákoně o Ústavním soudu, jelikož tato úprava má přednost před obecnou úpravou v zákoníku práce.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.