Zákon o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze

(1) Stát se zprostí odpovědnosti zcela,

a) byla-li škoda způsobena tím, že poškozený voják zaviněným jednáním porušil právní nebo vojenské předpisy a řády anebo rozkazy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu vojenské činné služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen,

b) přivodil-li si poškozený voják škodu po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek a služební orgán nemohl škodě zabránit,

a jestliže tyto skutečnosti byly jedinou příčinou vzniku škody.

(2) Stát se zprostí odpovědnosti zčásti, jestliže skutečnosti uvedené v odstavci 1 byly jednou z příčin vzniku škody.

(3) Stát se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li voják služební úraz při odvracení nebezpečí, které přímo hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila státu, pokud voják tento stav sám úmyslně nevyvolal.

(4) Jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých náleží i tehdy, jsou-li splněny podmínky pro zproštění odpovědnosti za škodu při služebním úrazu, s výjimkou, kdy si škodu poškozený voják přivodil po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek.

(1) Náhrada škody se poskytuje ve výši skutečné škody, a to v penězích, jestliže není odčiněna uvedením do předešlého stavu. Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

(2) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i stát domáhat změny v úpravě svých práv nebo povinností.

(3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně zaměstnanců v pracovním poměru, upravit podmínky, výši a způsob náhrady na výdělku nebo příjmu příslušejícím vojákovi po skončení neschopnosti ke službě podle tohoto zákona.

(4) Při řízení o náhradě škody se použijí přiměřeně ustanovení o řízení ve věcech služebního poměru podle zvláštního zákona.22)

(1) Vojákovi, který utrpěl škodu na zdraví v souvislosti s plněním úkolů ozbrojených sil, za niž stát neodpovídá podle tohoto zákona, může ministr nebo jím zmocněný služební orgán přiznat v případech hodných zvláštního zřetele peněžitý příspěvek do výše dvanáctinásobku minimální mzdy.13)

(2) Peněžitý příspěvek lze za podmínek a ve výši stanovené v odstavci 1 přiznat i pozůstalým po vojákovi, kteří jsou uvedeni v § 69.

(1) Jestliže stát nahradil vojákovi škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo vojákovi za škodu odpovídá, a to v rozsahu, který odpovídá míře jeho odpovědnosti.

(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má stát, pokud škodu uhradil, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž poškozený voják pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu, který odpovídá době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.

(1) Voják má za výkon vojenské činné služby nárok na peněžní náležitosti, kterými jsou služné, zástupné, příplatky za službu ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách a stanovené druhy peněžních náhrad.

(2) Nárok na peněžní náležitosti se poměrně zkrátí za dobu zameškanou překročením řádné dovolené, dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, výkonem kázeňského trestu vězení a svémocným vzdálením. K zameškaným dobám kratším než 1 den se nepřihlíží.

Nárok na peněžní náležitosti se promlčuje uplynutím 3 let ode dne jeho vzniku.

(1) Voják má nárok na služné po dobu výkonu základní nebo náhradní služby.

(2) Pro hodnosti mužstva a poddůstojníků se stanovují tyto měsíční částky služného:

vojín450 Kč,svobodník 500 Kč,desátník 650 Kč,četař 700 Kč.

(3) Voják má nárok na vyšší služné dnem jmenování do vyšší hodnosti; to neplatí, je-li den jmenování vojáka do vyšší hodnosti současně dnem jeho propuštění mimo vojenskou činnou službu.

(4) Voják, kterému byla vyšší hodnost odňata nebo kterému soud uložil trest ztráty vojenské hodnosti, má nárok na služné vojína dnem odnětí hodnosti nebo dnem, kterým nabyl rozsudek o ztrátě vojenské hodnosti právní moci. Obdobně se postupuje při snížení hodnosti.

(5) Služné se může upravit v závislosti na změně indexu spotřebitelských cen zjištěné podle údajů Českého statistického úřadu, jestliže index spotřebitelských cen vzroste alespoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslední úpravě služného. Úpravu služného stanoví vláda nařízením.

Voják v základní službě, který je zařazen do neobsazené funkce plánované pro vojáky z povolání po dobu delší než 4 týdny, má nárok na zástupné ve výši 500 až 1 200 Kč měsíčně ode dne převzetí funkce do dne ukončení výkonu této funkce.

Voják v základní službě, který koná základní službu nebo výcvik za ztížených podmínek nebo ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách, má nárok na příplatek ve výši 150 až 600 Kč měsíčně.

(1) Voják v záloze povolaný na vojenské cvičení má po dobu vojenského cvičení nárok na služné podle dosažené hodnosti.

(2) Pro hodnosti mužstva, poddůstojníků, rotmistrů, praporčíků, důstojníků a generálů se stanovují tyto měsíční částky služného:

vojín 450 Kč,svobodník 500 Kč,desátník650 Kč,četař 700 Kč,rotný 750 Kč,rotmistr 800 Kč,nadrotmistr 850 Kč,štábní rotmistr875 Kč,podpraporčík, podporučík900 Kč,praporčík, poručík1 000 Kč,nadpraporčík, nadporučík1 100 Kč,štábní praporčík1 150 Kč,kapitán 1 200 Kč,major 1 300 Kč,podplukovník 1 400 Kč,plukovník 1 600 Kč,brigádní generál 1 800 Kč,generálmajor 2 000 Kč,generálporučík2 200 Kč,armádní generál 2 400 Kč.

(3) Nekonal-li voják v záloze povolaný na vojenské cvičení toto cvičení celý kalendářní měsíc, náleží mu poměrná část služného.

(4) Voják v záloze povolaný na vojenské cvičení má nárok na vyšší služné dnem jmenování do vyšší hodnosti; to neplatí, je-li den jmenování vojáka do vyšší hodnosti současně dnem jeho propuštění mimo vojenskou činnou službu.

(5) Voják v záloze povolaný na vojenské cvičení dobrovolné, který tvoří aktivní zálohu dobrovolnou,22a) má po dobu tohoto cvičení nárok na dvojnásobné měsíční částky služného uvedeného v odstavci 2.

Pro nárok na příplatky po dobu výkonu vojenského cvičení vojáků v záloze povolaných na vojenské cvičení platí obdobně § 78.

(1) Voják má při vojenském cvičení nárok na náhradu příjmu.

(2) Náhrada příjmu vojáka, který je samostatně výdělečně činný,23) činí za každý kalendářní den vojenského cvičení,

a) nevyživuje-li žádnou osobu, 60 %,

b) vyživuje-li jednu osobu, 75 %,

c) vyživuje-li dvě osoby, 90 %,

d) vyživuje-li tři a více osob, 95 %

z částky denního vyměřovacího základu.18) U osob samostatně výdělečně činných, které nejsou plátci záloh na pojistné na nemocenské pojištění, je denním vyměřovacím základem jedna třicetina z částky, která se stanoví z neomezené částky, která je platná k prvnímu dni kalendářního měsíce, za který náhrada náleží, snížená o jednu čtvrtinu a vynásobená třemi.

(3) Vyživovanými osobami se rozumějí osoby, které jsou pro účely poskytování náhrady mzdy při vojenském cvičení zaměstnancům v pracovním poměru osobami, o které zaměstnanec pečuje.24)

(4) Náhradu příjmu samostatně výdělečně činné osobě vyplácí příslušná územní vojenská správa.25) Náhrada příjmu se vyplácí měsíčně pozadu, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který náhrada náleží.

(5) Náhradu mzdy vojáka při vojenském cvičení upravuje zvláštní právní předpis.26)

(6) Je-li voják, který je zaměstnancem, uznán dočasně práce neschopným při výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení, a je v době této dočasné pracovní neschopnosti z vojenského cvičení propuštěn, poskytne mu náhradu mzdy nebo platu příslušný vojenský správní úřad. Náhrada se poskytuje ve stejné výši, v jaké ji poskytuje zaměstnavatel zaměstnancům podle zvláštního právního předpisu26a), a to od propuštění z vojenské činné služby po dobu, po kterou by zaměstnanec měl nárok na dávky nemocenského pojištění. Náhrada se poskytuje i vojáku, který není účasten nemocenského pojištění; v těchto případech se při výpočtu náhrady vychází z minimální mzdy.

(1) Peněžní náležitosti, které byly vojákovi zcela nebo zčásti vyplaceny bez nároku, se nevracejí.

(2) Peněžní náležitosti uvedené v § 74 odst. 1, kromě peněžních náhrad, lze k úhradě pohledávek vzniklých na základě dohody uzavřené s vojákem, vykonatelného rozhodnutí služebního orgánu, včetně náhrady nákladů řízení, nebo vykonatelného rozhodnutí soudu použít jen ve výši jedné třetiny.

(1) Zástupné, příplatky a služné podle § 79 odst. 2 se upravují za podmínek uvedených v § 76 odst. 5.

(2) Výši zástupného a příplatků a podrobnější podmínky k poskytování peněžních náležitostí podle hlavy II a III stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Voják v aktivní záloze dobrovolné, pokud plní podmínky dohody uzavřené k dobrovolnému udržování své vojenskoodborné připravenosti,22a) má nárok na odměnu ve výši 500 Kč měsíčně.

(2) Odměnu vyplácí příslušná územní vojenská správa jedenkrát za rok do konce měsíce ledna následujícího po roce, za který odměna náleží.

(1) Voják má nárok na naturální náležitosti.

(2) Naturálními náležitostmi se rozumějí proviantní, výstrojní a přepravní náležitosti a ubytování.

(3) Rozsah a způsob poskytování naturálních náležitostí stanoví ministerstvo vyhláškou.

Proviantními náležitostmi se rozumí naturální stravování, potraviny a materiální prostředky poskytované vojákům. Místo naturálního stravování lze ve stanovených případech poskytnout náhradu v penězích.

Výstrojními náležitostmi se rozumí vojenská výstroj27) a služby bezplatně poskytované vojákům k zabezpečení povinnosti nosit vojenský stejnokroj. Místo vojenské výstroje lze ve stanovených případech poskytnout náhradu v penězích.

Přepravními náležitostmi se rozumí bezplatné poskytování přepravy vojákovi vojenskou technikou při výkonu zaměstnání. Nelze-li poskytnout bezplatnou přepravu, má voják nárok na náhradu prokázaných jízdních výdajů v penězích. Voják má též nárok na náhradu nutných vedlejších výdajů, které vynaložil v souvislosti s plněním služebních úkolů. Přepravní náležitosti se vojákovi poskytují i při cestě na řádnou dovolenou, zvláštní dovolenou a zdravotní dovolenou a zpět.

(1) Ubytováním se rozumějí služby poskytované vojákovi ve vojenském ubytovacím zařízení. Ve zvláštních případech se poskytuje ubytování i mimo vojenské ubytovací zařízení. Nelze-li poskytnout ubytování ve vojenském ubytovacím zařízení, má voják nárok na náhradu prokázaných výdajů za ubytování v penězích.

(2) Podmínky ubytování musejí odpovídat hygienickým předpisům.

Jednotlivé nároky na naturální náležitosti se promlčují uplynutím 3 let ode dne vzniku nároku.

(1) Zdravotní péči vojáků organizuje, řídí, kontroluje a potřebná opatření k zajištění zdravotní péče činí ve své působnosti ministerstvo. V zájmu ochrany zdraví osob a vojenských kolektivů může ministerstvo nařizovat mimořádné preventivní prohlídky a protiepidemická opatření včetně očkování, diagnostických zkoušek a léčení přenosných nebo jinak společensky závažných onemocnění, izolace a karanténních opatření.

(2) Zdravotní péče je poskytována vojákům zpravidla ve zdravotnických zařízeních zřízených ministerstvem (dále jen „vojenská zdravotnická zařízení“), a nejsou-li zřízena, v jiných zdravotnických zařízeních na základě smlouvy o poskytování zdravotní péče vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou zvláštním právním předpisem.28) Ambulantní nebo ústavní péči poskytuje zdravotnické zařízení, které určí lékař, který poskytl zdravotní péči podle věty první. Ošetřujícího lékaře lze volit jen ze zdravotnického zařízení uvedeného ve větě první nebo druhé; to se nevztahuje na případy poskytnutí neodkladné lékařské péče, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení, a na volbu ženského lékaře.

(3) Poskytování zdravotní péče ve vojenských zdravotnických zařízeních stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou.

(1) Voják je povinen v zájmu ochrany svého zdraví i zdraví ostatních osob podrobit se preventivním prohlídkám podle zvláštního právního předpisu,28) očkování a nařízeným protiepidemickým opatřením.

(2) Voják nesmí svou nemoc tajit a v případě onemocnění je povinen vyhledat lékařskou péči v nejbližším dostupném vojenském zdravotnickém zařízení, popřípadě v jiném zdravotnickém zařízení.

(3) Neschopnost ke službě pro nemoc nebo úraz vojáka může stanovit pouze lékař zdravotnického zařízení uvedeného v § 90 odst. 2. Při onemocnění mimo místo služebního zařazení je voják povinen prokazatelným způsobem neprodleně tuto skutečnost oznámit služebnímu orgánu. Jakmile to jeho zdravotní stav dovolí, je povinen dostavit se k útvaru a vyhledat svého ošetřujícího lékaře.

Zdravotní pojištění vojáků v činné službě a úhradu zdravotní péče upravuje zvláštní právní předpis.28)

Nemocenskou péči vojáků upravuje zvláštní právní předpis.29)

Výkon základní nebo náhradní služby je překážkou ve studiu ve školách mimo vojenských a policejních škol.

Vojákům, kteří vykonávají základní službu v délce

a) 9 měsíců, náleží řádná dovolená v délce 21 kalendářních dnů,

b) 11 měsíců, náleží řádná dovolená v délce 26 kalendářních dnů.

Vojáci v základní službě v hodnostech rotný, rotmistr nebo podporučík mohou nosit v době osobního volna mimo vojenské objekty civilní oděv.

Vojáci v základní nebo náhradní službě a vojáci v záloze na vojenském cvičení, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají vojenskou činnou službu, se stávají vojáky v činné službě podle tohoto zákona se všemi právy a povinnostmi.

Kázeňské tresty uložené vojákům přede dnem účinnosti tohoto zákona se vykonají v rozsahu podle předpisů platných v době jejich uložení. Pro prominutí zbytku kázeňského trestu, jeho zahlazení nebo promlčení se použije tento zákon.

Vojákům v základní nebo náhradní službě náleží hodnost, kterou dosáhli přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Vojákům, kteří byli přede dnem účinnosti tohoto zákona povýšeni do hodnosti rotného nebo byli jmenováni do hodnosti rotmistra nebo podporučíka, náleží po dobu výkonu základní služby služné v částkách stanovených pro tyto hodnosti v § 79.

(1) Úrazy a nemoci z povolání, které vznikly nebo byly zjištěny před účinností tohoto zákona, se posuzují podle právních předpisů platných před nabytím účinnosti tohoto zákona.

(2) Nároky na náhradu škody vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů.

Zrušují se:

1. Zákon č. 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu.

2. Zákon č. 161/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

1) Zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).

2) § 17 a 18 zákona č. 218/1999 Sb.

3) § 2 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

4) § 28 a 30 zákona č. 218/1999 Sb.

5) § 29 a 30 zákona č. 219/1999 Sb.

6) § 29 zákona č. 218/1999 Sb.

7) § 7 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

8) § 36 až 39 zákona č. 218/1999 Sb.

9) § 26 zákona č. 218/1999 Sb.

10) § 2 odst. 7 zákona č. 219/1999 Sb.

11) Například zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

12) Například zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 113/1997 Sb.

13) Nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění nařízení vlády č. 320/1997 Sb. a nařízení vlády č. 317/1998 Sb.

14) § 1 odst. 3 zákona č. 37/1989 Sb.

15) Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

16) § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.

17) § 5 a 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

18) § 145e zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

19) § 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

20) Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů.

21) Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

22) § 144 a násl. zákona č. 221/1999 Sb.

22a) § 35 odst. 5 zákona č. 218/1999 Sb., ve znění zákona č. 128/2002 Sb.

23) § 9 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb.

24) § 20 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony.

25) § 5 odst. 1 a § 6 odst. 1 zákona č. 218/1999 Sb.

26) § 125 odst. 3 zákoníku práce.

26a) § 192 zákoníku práce.

27) § 2 odst. 8 zákona č. 219/1999 Sb.

28) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

29) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.