§ 22 zákon o dani z přidané hodnoty – Vrácení nadměrného odpočtu
Zákon o dani z přidané hodnoty · 222/1992 Sb. · Daňové právo
Stručně: Paragraf 22 zákona o DPH stanovuje podmínky a lhůty pro vrácení nadměrného odpočtu daně plátci, pokud tento odpočet nebyl uhrazen z daně na výstupu. Pokud má plátce měsíční zdaňovací období a nadměrný odpočet se neuhrazen z daně na výstupu do dvou měsíců, má nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro podání daňového přiznání. (§ 22 zákona č. 222/1992 Sb., zákon o dani z přidané hodnoty, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Vrácení nadměrného odpočtu
- Týká se: plátce
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…obdobím kalendářní měsíc, a není-li nadměrný odpočet uhrazen z daně na výstupu do dvou kalendářních měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do…“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období, popřípadě do…“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové…“
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 222/1992 Sb.
(1) Je-li zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc, a není-li nadměrný odpočet uhrazen z daně na výstupu do dvou kalendářních měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas. Je-li zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí, a není-li nadměrný odpočet uhrazen z daně na výstupu za zdaňovací období následující po období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas.
(2) Nárok na vrácení nadměrného odpočtu má plátce pouze v té výši, která nebyla uhrazena z daně zaúčtované na výstupu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud má plátce měsíční zdaňovací období a nadměrný odpočet se neuhrazen z daně na výstupu do dvou měsíců, má nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro podání daňového přiznání.
- U plátců s čtvrtletním zdaňovacím obdobím platí podobná pravidla, ale nadměrný odpočet musí být neuhrazen z daně na výstupu za následující zdaňovací období.
- Nárok na vrácení nadměrného odpočtu je omezen pouze na tu část, která nebyla pokryta daní na výstupu.
Na co si dát pozor
- Lhůty pro vrácení daně se liší podle délky zdaňovacího období (měsíční vs. čtvrtletní).
- Pokud plátce nepředloží daňové přiznání včas, lhůta 15 dnů pro vrácení daně se počítá od data skutečného předložení přiznání.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 37a Vracení nadměrného odpočtu (Zákon České národní rady o dani z přidan)§ 47 Vývoz zboží (Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č)§ 22 Vrácení nadměrného odpočtu (Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č)§ 26 Poštovní služby (Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon Č)§ 38 Krátkodobé pohledávky (Vyhláška o podmínkách sestavení účetních)