Zákon o myslivosti

(1) Objeví-li se v honitbě potřeba, aby počet některého druhu zvěře byl zmenšen v zájmu polního, ovocnářského nebo lesního hospodářství, může zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy, po vyšetření věci naříditi po slyšení Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty mysliveckému hospodáři, aby dal určitý počet kusů této zvěře odstřeliti nebo odchytati ve stanovené lhůtě, a to třeba i v době hájení, nebo mu na jeho žádost povoliti, aby odstřelil určitý počet kusů této zvěře v době hájení. Pro zmíněné nařízení nemá pachtýř nárok na slevu pachtovného ani na náhradu škody.

(2) Nevyhoví-li myslivecký hospodář nařízení podle odstavce 1, může zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy, po případě z jejich zmocnění okresní národní výbor, dáti provésti nařízený odstřel nebo odchytání zvěře na jeho útraty. Zvěř se ponechá mysliveckému hospodáři za náhradu přiměřených výloh spojených s nuceným odstřelem nebo odchytáním zvěře, které určí okresní národní výbor, který dal odstřel nebo odchytání provésti.

(3) Ustanovení předchozích odstavců neplatí pro obory (§ 5, odst. 3) o zvěři, která se tam chová a nemůže přebíhati přes oplocení obory.

(1) Myslivecký hospodář jest povinen v době nouze, zejména v zimě, pečovati o přiměřené krmení zvěře a v době zimní zříditi ve volném poli vhodné úkryty pro zvěř.

(2) Nevyhoví-li myslivecký hospodář přes výzvu okresního národního výboru ustanovení předchozího odstavce, může okresní národní výbor zaříditi krmení zvěře na jeho náklad.

(3) Zjistí-li se, že následkem zavinění mysliveckého hospodáře zvěř trpí hladem, může okresní národní výbor omeziti v běžném i příštím roce odstřel zvěře, nebo jej i úplně zakázati. Ustanovení § 24, odst. 8 poslední věty platí obdobně.

(1) Vyskytne-li se v honitbě nakažlivá nemoc zvěře, nebo je-li podezření z takové nemoci, nebo vyskytne-li se hromadné hynutí zvěře, jest myslivecký hospodář, po případě honební výbor, povinen hlásiti to neprodleně okresnímu národnímu výboru. V ohlášení nutno uvésti druh zvěře a označiti blíže místo, kde se zvěř nachází. Opatřením, která učiní okresní národní výbor z důvodů veterinárně-zdravotních, musí se myslivecký hospodář, po případě honební výbor, v postižené honitbě i v honitbách sousedních podrobiti.

(2) Opatření podle odstavce 1 může okresní národní výbor učiniti i bez ohlášení podle odstavce 1.

(3) Taková nutná opatření musí okresní národní výbor neprodleně hlásiti zemskému národnímu výboru, na Slovensku pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy.

(4) Je-li toho třeba, aby se zjistila nemoc zvěře nebo aby se zamezilo její rozšíření, může okresní národní výbor naříditi povinný odstřel nemocné nebo z nemoci podezřelé zvěře. Nesplní-li myslivecký hospodář toto nařízení ve stanovené lhůtě, může okresní národní výbor provésti odstřel na jeho účet, v případě § 14, odst. 1 na účet honebního společenstva. Zvěřina musí býti bez náhrady na vyzvání předložena okresnímu národnímu výboru k vyšetření.

(1) V honitbě obstarává ochranu myslivosti buď k tomu ustanovený a úředně potvrzený přísežný myslivecký personál ochranný, v dalším myslivecký hajný, nebo myslivecký hospodář, vyhovuje-li podmínkám stanoveným pro vzetí do přísahy pro ochrannou službu mysliveckou. Vlastník honitby, je-li mysliveckým hospodářem, budiž vzat okresním národním výborem do přísahy na svou žádost a osoba pověřená výkonem práva myslivosti na žádost toho, kdo ji jako mysliveckého hospodáře oznámil (§ 14, odst. 1, § 20 a § 21, odst. 3). Do přísahy vzatý myslivecký hospodář budiž považován za mysliveckého hajného. Kromě toho přísluší všeobecný dohled na plnění předpisů tohoto zákona orgánům bezpečnosti.

(2) Zda a v jakém počtu vzhledem k rozloze a povaze honitby mají býti myslivečtí hajní ustanoveni, rozhoduje okresní národní výbor; při tom platí zásada, že jeden myslivecký hajný se musí ustanoviti při výměře od 500 ha honební plochy. Několik sousedních honiteb může míti společného mysliveckého hajného, je-li tím ochranná myslivecká služba zajištěna.

(3) Není-li společenstevní nebo sloučená společenstevní honitba propachtována, jest honební výbor povinen ustanoviti do propachtování honitby potřebný počet mysliveckých hajných na náklad honebního společenstva.

(4) Myslivecký hajný, pokud koná službu, požívá stejné ochrany jako orgány veřejné. O vzetí do přísahy mysliveckého hajného a o jeho právech a povinnostech platí dosavadní předpisy.

(5) Myslivecký hajný musí při výkonu služby míti předepsaný viditelný služební odznak a míti s sebou písemné osvědčení o složení přísahy, vydané okresním národním výborem, a tímto se při zákroku na požádání prokázati. Ve službě jest oprávněn nositi lovecké zbraně, uvedené v osvědčení o složení přísahy. Osvědčení opravňuje mysliveckého hajného k výkonu práva myslivosti v obvodu, pro který byl ustanoven, a to v rozsahu povolení daného mu tím, kdo ho ustanovil, při čemž musí býti pojištěn proti následkům odpovědnosti z výkonu práva myslivosti. Ode dne počátku účinnosti tohoto zákona musí nově ustanovený myslivecký hajný splniti vedle náležitostí odstavce 1 i podmínky pro získání loveckého lístku.

(6) Myslivecký hajný smí vykonávati ochranu myslivosti jen v honitbě, po případě v honitbách, pro které byl ustanoven.

(1) Ochrana myslivosti zahrnuje ochranu zvěře před pytláky, škodlivou (škodnou) zvěří a dravými zvířaty, jakož i péči o dodržování předpisů vydaných k ochraně zvěře a myslivosti.

(2) Osoby, jimž přísluší ochrana myslivosti, jsou oprávněny zejména:

a) zadržeti osoby, které přistihnou se střelnou zbraní nebo s jinou loveckou výzbrojí v honitbě mimo veřejné silnice a cesty nebo takové cesty, kterých se všeobecně užívá jako spojení mezi obcemi, zemědělskými usedlostmi, budovami atd., nebo při neoprávněném výkonu práva myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, a zjistiti jejich totožnost. V takových případech jsou zejména oprávněni odebrati přistiženým osobám zbraně, lovecké a chytací nástroje, chycenou nebo ulovenou zvěř a po případě i loveckého psa a fretku, vykázati je z honitby, a jsou-li neznámy, odevzdati je bezpečnostním orgánům. Přistižení jsou povinni bez váhání uposlechnouti,

b) usmrcovati v honitbě psy hledající nebo pronásledující zvěř nebo k ní se plížící mimo vliv svého pána ve vzdálenosti větší než 200 m od obydleného domu. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčácké, nevzdálí-li se od stáda více než 200 m, a též na psy lovecké, slepecké, zdravotnické, zpravodajské psy vojenské a policejní psy, pokud jsou jako takoví k rozeznání a pokud jich oprávněný k jejich službě používá, nebo pokud se při výkonu služby přechodně vzdálí z vlivu svého pána nebo vodiče,

c) usmrcovati kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího obydleného domu nebo v honitbě pytlačící,

d) hubiti v honitbě škodlivou (škodnou) zvěř a ostatní dravá zvířata, při čemž se rozumí zvěří škodlivou (škodnou) všechna zvěř myslivosti škodlivá a dravými zvířaty všechna nelovná zvířata myslivosti škodlivá, na př. pytlačící psi, kočky a v bažantnici ježci.

(3) Oprávnění podle odstavce 2, písm. b) až d) přísluší též mysliveckému hospodáři, který je může přenésti na loveckého hosta.

(4) Vlastník psů a koček usmrcených v honitbách může požadovati náhradu utrpěné škody jen tehdy, dokáže-li, že nebylo zákonných podmínek pro přípustnost usmrcení shora uvedených zvířat.

(5) Odebrané zbraně, lovecké a chytací nástroje, po případě i lovecké psy nebo fretky podle odstavce 2, písm. a) jest neprodleně odevzdati místnímu národnímu výboru, v jehož obvodě byly odebrány, a věc oznámiti okresnímu národnímu výboru nebo nejbližšímu orgánu bezpečnosti.

(6) Vysazovati divoké králíky ve volné přírodě a zvěř černou mimo obory je zakázáno.

(7) Vlastníkům psů je zakázáno nechati psy volně pobíhati v honitbě.

(8) Neoprávněným osobám je zakázáno odstraňovati z ok a jiných chytacích zařízení zhaslou zvěř.

(1) Zvěř postřelená nebo jinakým způsobem zraněná, která přeběhne do cizí honitby, nesmí tam býti stíhána bez svolení mysliveckého hospodáře; nedá-li však svolení, jest povinen sám takovou zvěř dále stíhati.

(2) Přeběhne-li postřelená zvěř spárkatá do sousední cizí honitby a zhasne v dohledu, jest ten, kdo ji postřelil, a při společném výkonu práva myslivosti více osobami ten, kdo výkon řídí, povinen zhaslou zvěř na místě vyvrhnouti a ukrýti, není však oprávněn při překročení hranice honitby vzíti s sebou ručnici a zvěř dopraviti do honitby, v níž byla postřelena, je však povinen co nejdříve oznámiti případ mysliveckému hospodáři, v jehož honitbě postřelená zvěř zhasla. Přešla-li zvěř uvedená v tomto odstavci do sousední honitby, aniž v dohledu zhasla, jsou osoby shora uvedené povinny oznámiti to mysliveckému hospodáři honitby, do níž zvěř přešla, označiti nástřel a místo přechodu. Není-li jiná dohoda, patří trofej tomu, kdo zvěř složil, zvěřina pak mysliveckému hospodáři honitby, v níž zvěř zhasla. Takový kus zvěře se započítá do plánu odstřelu toho, komu patří trofej, u zvěře bez trofeje tomu, komu patří zvěřina.

(3) Na pozemcích nehonebních lze postřelenou zvěř volně sledovati a dohledati, zpraví-li se předem o tom vlastník pozemku; zvěř zhaslá nebo padlá na takových pozemcích náleží mysliveckému hospodáři, v jehož honitbě takový pozemek leží.

Ministerstvo zemědělství jest oprávněno po vyjádření Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty omeziti právo myslivosti nebo zakázati jeho výkon z důvodů státních zájmů, zejména pro účely vědecké, ochranu přírody, nebo zřízení reservací pro zvěř, a na návrh ministra vnitřního obchodu pro podporu a zvýšení cizineckého ruchu. V tom případě platí přiměřeně předpisy o pachtovném a o náhradě škod podle tohoto zákona.

(1) Vykonávati právo myslivosti může vedle mysliveckých hospodářů (§ 21, odst. 1) každý, kdo má platný lovecký lístek a byla-li mu mysliveckým hospodářem vystavena povolenka k lovu (lovecký host) podle vzoru, který vydá ministerstvo zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy; povolenky není třeba, je-li lovu přítomen myslivecký hospodář. Při společných honech stačí jedna povolenka pro všechny účastníky honu. Je-li v téže honitbě více oprávněných k výkonu práva myslivosti (spoluvlastníci vlastní honitby), musí býti povolenka k lovu podepsána všemi mysliveckými hospodáři. Pachtýři jest zakázáno vydávati tuzemcům povolenku k lovu za úplatu. Pro sbírání vajec pernaté zvěře a shozů paroží se nevyžaduje lovecký lístek, postačí pouze povolenka k lovu.

(2) Kdo vykonává právo myslivosti, musí s sebou nositi lovecký lístek, po případě i povolenku k lovu, a jest povinen předložiti tyto průkazy na požádání veřejným bezpečnostním orgánům, mysliveckému hospodáři a mysliveckým hajným.

(3) Lovecké lístky vydává okresní národní výbor, v jehož obvodu má žadatel své řádné bydliště. Osobám, které nemají řádného bydliště, vydá lovecké lístky okresní národní výbor, v jehož obvodě se právě zdržují. Lovecký lístek nahrazuje zbrojní pas pro lovecké zbraně v něm uvedené podle druhu zbraně, výrobní firmy nebo značky a ráže.

(4) Lovecké lístky jsou:

a) roční lovecký lístek pro tuzemce,

b) tříroční lovecký lístek pro tuzemce,

c) roční lovecký lístek pro cizozemce,

d) měsíční lovecký lístek pro cizozemce,

e) roční bezplatný lovecký lístek pro žáky a posluchače lesnických a hájenských škol a pro lesní praktikanty,

f) tříroční bezplatný lovecký lístek pro myslivce a lesníky z povolání.

(5) Žádost o vydání loveckého lístku se podává na vzoru, který určí ministerstvo zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy. K žádosti jest připojiti:

a) potvrzení zachovalosti, že není důvodů pro odepření vydání loveckého lístku podle § 35, odst. 1 a 2,

b) průkaz, že žadatel jest členem Československé myslivecké jednoty,

c) podobenku z poslední doby,

d) průkaz, že žadatel měl již nejméně jeden roční lovecký lístek, platný v kterémkoliv roce v Československé republice nebo složil zkoušku z myslivosti, mysliveckou nebo lesnickou zkoušku nebo absolvoval některou lesnickou nebo hájenskou školu nebo jest žákem lesnické nebo hájenské školy, po případě lesním praktikantem,

e) průkaz, že žadatel uzavřel na dobu platnosti loveckého lístku pojištění proti následkům odpovědnosti z výkonu práva myslivosti (§ 36, odst. 1),

f) písemný souhlas zákonného zástupce, je-li žadatel osoba nezletilá, po případě písemný souhlas manžela nebo jiného zákonného zástupce, je-li žadatelkou nezletilá manželka.

(6) Průkazy podle odstavce 5, písm. a), b) a d) není třeba připojovati k žádostem o udělení loveckých lístků pro cizince.

(7) Jde-li o vydání tříročního loveckého lístku, musí žadatel předložiti průkazy podle odstavce 5, písm. b) a e) platné pro dobu, na kterou má býti lovecký lístek vydán.

(8) Roční bezplatný lovecký lístek [odstavec 4, písm. e)] opravňuje osoby mladší 18 let k výkonu práva myslivosti jen za doprovodu myslivce z povolání.

(1) Lovecký lístek musí býti odepřen osobám:

a) kterým není ještě 18 let, kromě osob uvedených v § 33, odst. 4, písm. e),

b) zbaveným zcela nebo částečně svéprávnosti,

c) které pro tělesné nebo duševní vady nejsou způsobilé bezpečně ovládati ručnici,

d) které nepředloží průkaz stanovený v § 33, odst. 5, písm. d) a neprokáží členství v Československé myslivecké jednotě a pojištění proti následkům odpovědnosti z výkonu práva myslivosti, s výjimkou osob uvedených v § 33, odst. 6,

e) kterým byl odňat lovecký lístek okresním národním výborem, po dobu odnětí, nebyla-li doba odnětí stanovena, po dobu, po kterou důvod k odnětí trvá,

f) které byly pravoplatně nepodmíněně odsouzeny pro zločin vůbec, nebo pro přečin nebo pro přestupek ke ztrátě volebního práva, pokud nenabyly soudní bezúhonnosti, jde-li však o pytláctví, pokud neuplynulo alespoň 10 let ode dne, kdy trest byl vykonán, pravoplatně prominut nebo kdy byl výkon trestu promlčen,

g) odsouzeným pro přečin nebo přestupek proti bezpečnosti života spáchaný neopatrným zacházením se střelnou zbraní, a to po dobu 3 let od odpykání trestu, nebo, zněl-li rozsudek na pokutu, po dobu 3 let ode dne, kdy byla zaplacena,

h) které zneužily loveckého lístku buď tím, že použily cizího loveckého lístku, nebo že svůj vlastní lovecký lístek ponechaly jiné osobě, dále těm osobám, které byly potrestány pro přestupek předpisů o šetření zvěře nebo předpisů o loveckých lístcích, a to na dobu 5 let ode dne potrestání.

(2) Lovecký lístek může býti odepřen zejména osobám:

a) které byly v posledních 5 letech odsouzeny pro trestný čin spáchaný z nedbalosti střelnou zbraní nebo pro jednání z nedbalosti proti předpisům o zbrani, střelivu a třaskavinách,

b) které zneužily povolenky k lovu,

c) které byly v posledních 3 letech pravoplatně odsouzeny soudem nebo správním úřadem pro lesní nebo polní krádež nebo pych, pro jednání proti předpisům na ochranu myslivosti nebo pro týrání zvířat,

d) které nemají řádné bydliště na území Československé republiky,

e) které nejsou československými státními občany,

f) proti kterým podala Československá myslivecká jednota nebo příslušný Jednotný svaz zemědělců odůvodněné námitky rázu mysliveckého, o nichž žadatel musí býti slyšen,

g) proti kterým jest zahájeno soudní trestní řízení pro čin, při němž odsouzení má za následek, že vydání loveckého lístku musí býti odepřeno.

(3) Okresní národní výbor (§ 33, odst. 3) odebere lovecký lístek, aniž vrátí vybranou dávku, zjistí-li se dodatečně nebo vznikne-li po jeho vydání taková okolnost, pro kterou by lovecký lístek nemohl býti vydán podle odstavce 1. Mysliveckému hospodáři budiž odebrán lovecký lístek na dobu 6 let, obchází-li zákaz podpachtu nebo porušuje-li opětovně nebo hrubě ustanovení tohoto zákona.

(1) Dostatečné pojištění proti následkům odpovědnosti z výkonu práva myslivosti [§ 33, odst. 5, písm. e)] je, když krycí částka činí pro každý případ škody:

a) je-li zraněna nebo usmrcena jedna osoba, nejméně100.000 Kčs,

b) je-li raněno nebo usmrceno několik osob, nejméně 400.000 Kčs,

c) při věcných škodách nejméně 20.000 Kčs.

Pojišťovací podmínky pro pojištění proti následkům odpovědnosti z výkonu práva myslivosti nesmí obsahovati výhradu v tom směru, že pojistná ochrana odpadá v případě neopatrného chování pojištěncova.

(2) Ministerstvo zemědělství může, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, stanoviti a vyhlásiti nejmenší pojistné částky jinak než v odstavci 1 uvedeno, rozšířiti rozsah pojištění u mysliveckých hospodářů (§ 21, odst. 1) a naříditi pojištění loveckých psů.

Ustanovení §§ 33 až 36 se netýkají členů diplomatického sboru ani jiných osob, které požívají v Československé republice výsad členů diplomatických missí, ani cizích konsulů v Československé republice z povolání, pokud vzájemnost jest zaručena. Legitimace vydávané těmto osobám ministerstvem zahraničních věcí vždy na jeden kalendářní rok a opatřené podobenkou nahrazují u těchto osob lovecký lístek.

(1) Jest zakázáno:

a) stříleti na spárkatou zvěř broky, běhounky (posty) a sekaným olovem nebo používati při střelbě na ni dutinek s okrajovým zápalem nebo dutinek kratších 40 mm, i když jde o ránu dostřelnou,

b) používati zradidel za účelem lovu, vyjímajíc lov lišek,

c) používati při nahánění a lovu zvěře umělých zdrojů světelných,

d) vyháněti spárkatou zvěř s polí za účelem lovu pomocí zvonků, chřestidel a pod.,

e) naháněti zvěř při měsíčním světle za účelem lovu a loviti zvěř (kromě zvěře černé, tetřevů, tetřívků a sluk) za noci, t. j. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce,

f) loviti zvěř z letadel nebo z motorových vozidel,

g) stříleti spárkatou zvěř v době nouze ve vzdálenosti 200 m od krmelců a solisk a dropy v době náledí,

h) lákati zvěř užitkovou v době zimní krmivem do budov, dvorů nebo zahrad, aby tam byla lovena, kromě případu uvedeného v odstavci 3,

ch) vykonávati myslivost způsobem, jímž se zvěř zbytečně trýzní,

i) klásti samostříly,

j) chytati zvěř do ok nebo na lep,

k) používati lapacích zařízení, jimiž se zvěř nechytí živá a nezraněná, jakož i lapacích zařízení umístěných na kůlech, stromech nebo jiných vyvýšených předmětech a vyvýšeninách půdy s výjimkou košů, do kterých se jestřáb a jiní dravci chytají živí, a s výjimkou používání talířových želez k lapání lišek, dal-li k tomu výjimečně povolení okresní národní výbor,

l) usmrcovati zvěř plynem a tráviti zvěř jedem. Myslivecký hospodář a myslivecký hajný mohou však, dodrží-li předpisy o použití jedů, tráviti vrány nebo straky fosforovým těstem v uzavřených vejcích nebo v jiných návnadách a s povolením okresního národního výboru lišky jedem,

m) od začátku května až do skončení sklizně bez zvláštního svolení majitele plodin na obdělaných a zejména na osetých polích a ve vinicích loviti nebo honiti. Tento zákaz nevztahuje se na louky, pole, na nichž se pěstují pícniny, kromě jetelin na semeno, nebo řepa, kukuřice, zelí nebo brambory, a vůbec na řádkové osetí s menšími mezerami,

n) loviti na místech, na kterých by výkon práva myslivosti rušil veřejný klid, pořádek nebo bezpečnost, nebo ohrožoval život lidí,

o) vystříleti užitkovou zvěř, zejména v posledním roce pachtu,

p) používati psů, kromě psů nízkonohých, ke štvaní zvěře,

q) stříleti zvěř užitkovou na čekané v obvodu 100 m od hranic honitby,

r) odstřelovati bažanty ve vzdálenosti 100 m od obvodu (§ 24, odst. 3) cizí, okresním národním výborem po slyšení Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty uznané bažantnice.

(2) Výkon práva myslivosti na pozemcích sloužících vojenským účelům nebo důležitých pro obranu státu a v okolí těchto pozemků bude omezen nebo vyloučen ministerstvem zemědělství v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(3) Chytati zvěř, kromě králíků a škodné zvěře, lze jen s povolením okresního národního výboru, a to k účelům chovným.

(1) Zvěř, zvěřinu nebo vejce pernaté zvěře získané v honitbě smí uvésti do oběhu jen myslivecký hospodář a osoby, které podle živnostenského oprávnění s tímto zbožím obchodují. Při tom zůstávají předpisy veterinárně-zdravotní a o potravinách nedotčeny. Myslivecký hospodář musí vésti časově správné záznamy o tom, kdy, komu a jaké množství a které zvěře (zvěřiny) nebo vajec pernaté zvěře přenechal.

(2) Jde-li však o zvěř spárkatou nebo zvěřinu nebo o její části (kromě hlavy, krku, běhů, žeber, břišních částí a vnitřností), nebo o vejce pernaté zvěře, možno toto zboží dopravovati mimo honitbu, kde byla ulovena, jen s dodacím lístkem pro zvěř (zvěřinu).

(3) Dodací lístek vydá myslivecký hospodář nebo jeho zmocněnec. V dodacím lístku jest uvésti honitbu, obec, sídlo příslušného okresního národního výboru, počet (množství), druh, pohlaví zvěře, běžné číslo dodacího lístku a datum jeho vydání; dodací lístek budiž čitelně podepsán tím, kdo jej vydal.

(4) Myslivecký hospodář nepotřebuje pro zvěřinu ze své honitby dodací lístek, musí se však vykázati potvrzením okresního národního výboru o tom, že jest mysliveckým hospodářem.

(5) Od 16. dne doby hájení až do jejího skončení nesmí se, kromě výjimek uvedených v odstavcích 7 a 10, zvěř užitková, pro kterou je stanovena doba hájení v § 24, ani živá, ani mrtvá, ani v celku, ani v částech, v obchodech, na trzích, v hostincích nebo jakkoliv jinak k prodeji nabízeti, prodávati nebo vůbec uváděti do oběhu a dopravovati.

(6) Pokud je u některého druhu zvěře rozdílná doba hájení pro různá pohlaví, smí býti zvěřina k prodeji nabízena nebo vůbec do oběhu uváděna jen tehdy, lze-li bezpečně určiti pohlaví kusu.

(7) Byla-li jakákoliv zvěř ulovena v oborách nebo povolil-li příslušný úřad mimořádně podle platných předpisů nebo nařídil-li lov určitého druhu zvěře užitkové v době hájení, lze takovou zvěř nebo zvěřinu mimo honitbu, kde byla ulovena, nabízeti k prodeji, prodávati nebo dopravovati jen s dodacím lístkem pro zvěř (zvěřinu), který potvrdí okresní národní výbor.

(8) Ustanovení odstavců 2 a 7 platí též o užitkové zvěři a zvěřině dovezené z ciziny, při čemž je rozhodující doba hájení, platná v místě, kam jest zásilka určena, a potvrzení celního úřadu nahrazuje dodací lístek.

(9) Osoby, které zvěř (zvěřinu) při provozu živnosti spotřebují nebo ji prodávají (obchody se zvěří, řeznictví, hostince a jídelny a pod.), mohou jakoukoliv zvěř, zvěřinu a její části převzíti nebo dopravovati jen s dodacím lístkem a musí vésti časově správné obchodní knihy o zvěři, do nichž zapíší každé získání a upotřebení zvěřiny (po případě části zvěřiny) nejpozději do 24 hodin po jejím obdržení, upotřebení nebo prodeji.

(10) Zvěřinu, po případě i části zvěřiny zvěře spárkaté, která byla ulovena v zákonné době lovu nebo podle zvláštního úředního povolení nebo nařízení v době hájení a má býti v době hájení uložena v obchodech, chladírnách nebo mrazírnách, jest majitel povinen ohlásiti příslušnému místnímu národnímu výboru, a to tak, aby nejdéle do 15 dnů po uplynutí zákonné doby lovu nebo, jde-li o zvěř ulovenou v době hájení, ode dne jejího ulovení mohl místní národní výbor úředně zjistiti její druh a počet, po případě i váhu, a zvěřinu úředně označiti.

(11) Ministerstvo zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, vydá vzory dodacích lístků a knih o zvěři a může zavésti i listy o původu zvěře a plomby pro zvěř.

(12) Dodací lístek pro zvěř (zvěřinu) a knihu o zvěři jest kdykoliv na vyzvání příslušných úředních orgánů předložiti.

(13) Pokud jest dopravovaná zvěř (zvěřina) bez dodacího lístku, ač podle ustanovení tohoto paragrafu jest to předepsáno, bude zvěř (zvěřina) prohlášena za propadlou ve prospěch státu.

(1) Myslivecký hospodář (§ 21, odst. 1) jest povinen hraditi:

a) škodu, kterou v honitbě na zemědělských pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo na lesních porostech způsobí sám, jeho personál nebo jeho lovečtí hosté nebo lovečtí psi jeho nebo jmenovaných osob (škoda způsobená výkonem práva myslivosti),

b) škodu, kterou v honitbě na zemědělských pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo na lesních porostech způsobí užitková zvěř a zvěř černá (škoda způsobená zvěří).

(2) Je-li více osob povinných podle odstavce 1, ručí všechny, je-li pachtýřem honitby myslivecká společnost, všichni její členové, a využívá-li honitbu honební společenstvo na vlastní účet, všichni jeho členové rukou společnou a nerozdílnou za náhradu škod způsobených výkonem práva myslivosti a zvěří.

(3) Škody způsobené na zemědělských pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech zvěří, která není užitkovou zvěří a unikla z obor, jest povinen hraditi myslivecký hospodář obory, ledaže by prokázal, že vyběhnutí zvěře z obory bylo umožněno poškozením oplocení obory vyšší mocí nebo osobou, za niž podle všeobecných předpisů neručí.

(4) Kdo jest povinen hraditi škody způsobené výkonem práva myslivosti, jest oprávněn domáhati se pořadem práva náhrady na tom, kdo škodu přímo zavinil.

(1) Držitel pozemku jest oprávněn zabezpečiti jej proti vnikání zvěře, avšak učiněná opatření nesmějí býti zařízena na chytání zvěře a musí býti upravena tak, aby se zvěř nemohla jimi poraniti. Při tom jest tam, kde je nebezpečí záplavy, učiniti vhodná opatření, aby se zvěř mohla zachrániti, kdyby voda vystoupila.

(2) Držitel pozemku je též oprávněn zvěř od svých pozemků dáti odháněti hlídači k tomu ustanovenými, postavením plašidel, nočními ohni, hlukem a pod. Zvěř však nesmí plašiti v době, kdy mu je známo, že myslivecký hospodář jest přítomen v honitbě, aby zvěř lovil.

(3) Myslivecký hospodář jest oprávněn chrániti polní a lesní plodiny též ohradami nebo jinými opatřeními proti poškozování zvěří, pokud se tímto neomezuje užívání pozemků. Myslivecký hospodář jest však i v tomto případě povinen hraditi škodu zvěří způsobenou, nedokáže-li, že účel oněch opatření byl zmařen vinou poškozeného.

(4) Držitel vinné révy jest povinen opatřiti ji na zimu proti škodám působeným zvěří obvyklým ochranným opatřením, jako přihrnutím hlíny k hlavám, ochranným nátěrem a pod.

(5) Škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené podle odstavce 4, dále v neoplocených zahradách ovocných, zelinářských nebo květinových, školkách, stromořadích nebo na stromcích po různu rostoucích nebo na pozemcích s vysokocennými plodinami se nenahrazují a jejich majitel je má sám zabezpečiti proti škodám zvěře.O tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybných případech okresní národní výbor, po slyšení Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty.

(6) Škody zvěří způsobené na plodinách dozrálých ke sklizni nebo již sklizených, avšak ještě s pole neodvezených, netřeba hraditi, když se buď dokáže, že v době, kdy škoda byla způsobena, plodiny při řádném hospodářství již mohly nebo měly býti odvezeny, anebo, jde-li o plodiny, které také venku mohou býti uschovány, že nebyla učiněna opatření, jimiž se obvykle chránívají při řádném hospodářství plodiny toho druhu proti škodám působeným zvěří.

(7) Byla-li škoda na obilí nebo jiných plodinách, jichž plná cena se dá zjistit teprve v době sklizně, způsobena výkonem práva myslivosti nebo zvěří před touto dobou, nutno ji hraditi v té míře, v jaké se jeví v době sklizně. V tomto případě budiž od skutečné škody, kterou poškozený utrpěl na plodinách svých pozemků, odečten náklad, který by poškozený byl musel nésti až do sklizení plodiny. Kdyby podle pravidel řádného hospodářství bylo bývalo možno utrpěnou škodu ještě v témže roce odčiniti nebo zmenšiti novou setbou, budiž na to při odhadu vzat zřetel.

(1) Nedojde-li mezi poškozeným a mysliveckým hospodářem k dohodě o náhradě škod způsobených výkonem práva myslivosti nebo zvěří, rozhoduje rozhodčí soud, který se skládá z předsedy nebo jeho náměstka a ze dvou rozhodčích, z nichž jmenuje jednoho poškozený a druhého myslivecký hospodář. Náměstek předsedy nastoupí, byl-li předseda odmítnut jako člen rozhodčího soudu, nebo není-li mu možno pro nemoc nebo z jiných důvodů své povinnosti dostáti.

(2) Předsedu, jakož i jeho náměstka jmenuje na dobu šesti let pro jednu nebo několik sousedících honiteb okresní národní výbor z terna, navrženého honebním výborem (honebními výbory) po slyšení příslušného Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty. Předsedou a jeho náměstkem smějí býti jmenovány jen osoby bezúhonné a nestranné, kterým jsou dostatečně známy poměry zemědělské a lesní a myslivost v obvodu, pro který jsou ustanoveny.

(3) Předseda a jeho náměstek slíbí po svém jmenování do rukou předsedy okresního národního výboru, že budou svědomitě a nestranně vykonávati svoji funkci. Jména a bydliště ustanovených předsedů a náměstků oznámí okresní národní výbor honebním výborům a mysliveckým hospodářům a vyhlásí je v obcích, pro jejichž honitbu byli ustanoveni.

(4) Okresní národní výbor zbaví předsedu nebo jeho náměstka funkce, objeví-li se, že nevyhovují některé z podmínek uvedených v odstavci 2, větě druhé, nebo poruší-li povinnosti uvedené v odstavci 3, větě prvé.

(1) Bydlí-li myslivecký hospodář mimo obec, pro jejíž obvod je předseda rozhodčího soudu určen, má si ustanoviti zástupce, bydlícího v tomto obvodě, jenž by zaň přijímal doručení a i jinak ho zastupoval v jednání u rozhodčího soudu, a oznámiti jeho jméno a bydliště předsedovi rozhodčího soudu. Neučiní-li tak myslivecký hospodář ve lhůtě dané mu okresním národním výborem na návrh předsedy rozhodčího soudu, jmenuje okresní národní výbor na návrh předsedy zástupce sám a oznámí jeho jmenování jak mysliveckému hospodáři, tak i předsedovi rozhodčího soudu.

(2) Osoba jmenovaná podle odstavce 1 zastupuje mysliveckého hospodáře při rozhodčím soudu tak dlouho, dokud si myslivecký hospodář neustanoví a předsedovi soudu neoznámí jiného zástupce.

(1) Poškozený má oznámiti předsedovi rozhodčího soudu způsobenou škodu a číselně určený požadavek na její náhradu do 14 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, jinak pozbývá nároku na náhradu. V případech uvedených v § 41, odst. 7 není nutno udávati číselně určený požadavek na náhradu škody a může se tak učiniti až po opětném zakročení podle § 45, odst. 3. Předseda rozhodčího soudu má bez prodlení písemně uvědomiti mysliveckého hospodáře o ohlášeném požadavku a zároveň ho, jakož i poškozeného, vyzvati k pokusu o smír. Nezdaří-li se pokus o smír, má předseda rozhodčího soudu ihned vyzvati mysliveckého hospodáře i poškozeného, jimž současně sdělí místo a dobu jednání, aby vyslali po jednom rozhodčím do rozhodčího soudu. Není třeba, aby tito rozhodčí byli předsedovi rozhodčího soudu dříve oznámeni, postačí, dostaví-li se k jednání řádně legitimováni. Strany mají právo býti při jednání přítomny, jejich nepřítomnost však jednání nepřekáží.

(2) Opomene-li některá strana vyslati rozhodčího k rozhodčímu soudu, nebo není-li tento dostatečně legitimován, nebo byl-li jako člen rozhodčího soudu odmítnut a není-li ihned jiný rozhodčí jmenován, který by mohl býti bez průtahů přibrán k jednání, má předseda rozhodčího soudu jmenovati jiného rozhodčího.

(3) Předseda (náměstek) a rozhodčí může býti odmítnut z těch důvodů, které opravňují odmítnutí soudce. Strana, která stanoví rozhodčího sama, jest oprávněna odmítnouti ho pouze tehdy, vznikl-li důvod k odmítnutí, nebo zví-li strana o něm, až po tom, kdy rozhodčího jmenovala.

(4) O odmítnutí předsedy (náměstka) rozhodne okresní národní výbor; o odmítnutí rozhodčího rozhodne předseda (náměstek).

(5) Rozhodčí, kteří nesplnili závazky přijetím své funkce převzaté, nebo nesplní-li je včas, ručí podle ustanovení civilních řádů soudních.

(1) Řízení před rozhodčím soudem třeba provésti pokud možno rychle a tak, aby byly zamezeny zbytečné náklady.

(2) Předseda se má nejprve pokusiti o smír mezi stranami. Nezdaří-li se pokus o smír, má se rozhodčí soud po vykonaném místním šetření především přesvědčiti o tom:

a) stala-li se škoda skutečně zvěří nebo výkonem práva myslivosti, a

b) v jaké míře jsou s odborného stanoviska odůvodněny údaje stran o skutečnostech majících vliv na nárok na náhradu škody.

(3) Rozhodčí soud rozhodne v mezích návrhů stran podle volného uvážení, pečlivě přihlížeje k výsledkům veškerého jednání a provedeného šetření. Nelze-li toho času zjistiti výši škody, rozhodne se jen o nároku na náhradu škody a o nákladech.

(4) V případech, kde se podle výroku rozhodčího soudu musí vyčkati doby žní, aby škoda mohla býti zjištěna, má poškozený včas navrhnouti provedení dalšího jednání ještě před počátkem žní. Jinak zanikne nárok na náhradu škody. Předseda vyzve strany, aby vyslaly do dalšího jednání rozhodčího soudu rozhodčí, kteří zasedali při prvém jednání.

(1) Náklady, které vzejdou straně z její vlastní účasti, jakož i snad z účasti jejího právního zástupce, a náklady, které vzejdou z účasti rozhodčího, ať již do rozhodčího soudu byl vyzván stranou nebo místo ní povolán předsedou rozhodčího soudu, nesou strany samy.

(2) O nákladech, jež vzejdou sepsáním zápisu, sepsáním a doručením výroku rozhodčího a účastí předsedy, platí toto:

a) nebyla-li náhrada škody přiřknuta nebo je-li přiřknuta náhrada škody stejná nebo menší, než částka žalovaným při pokusu o smír nabízená, platí náklady žalobce,

b) je-li přiřknuta náhrada větší než částka žalovaným nabízená, platí náklady žalovaný.

(1) O jednání rozhodčího soudu sepíše se zápis, v němž jest uvésti jména a bydliště členů rozhodčího soudu, jména a bydliště přítomných stran, jakož i krátce návrhy stran, výsledek místního šetření, místo, čas a průběh jednání a výrok rozhodčího soudu, po případě i návrhy jednotlivých jeho členů. Zápis podepíší všichni přítomní rozhodčí a přítomní účastníci. Předseda uschová zápis a předloží jej na požádání okresnímu národnímu výboru, jakož i řádnému soudu.

(2) Stranám budiž vyhotovení rozhodčího výroku, neobdrží-li jeho opisy osobně u rozhodčího soudu, doručeno poštou doporučeně se zpátečním lístkem. Prvopis rozhodčího výroku jest opatřiti udáním dne, kdy byl výrok učiněn, a musí býti podepsán všemi rozhodčími.

(3) Rozhodčímu výroku mohou strany odporovati jedině žalobou o bezúčinnost. O této žalobě a důvodech bezúčinnosti rozhodčího výroku platí přiměřeně ustanovení civilních řádů soudních. Pro žalobu je výlučně příslušný okresní soud, v jehož obvodě byla škoda způsobena. Bude-li rozhodčí výrok pravoplatně zrušen, lze nárok na náhradu škody uplatniti jen pořadem práva u soudu jmenovaného v předchozí větě.

(4) Náhrada škody a nákladů, stanovená rozhodčím výrokem, budiž zaplacena do 15 dnů po dni, kdy strana obdržela výrok rozhodčí, nebyla-li podána žaloba o bezúčinnost výroku.

(5) Smír uzavřený u rozhodčích soudů, jakož i rozhodčí výrok, jsou exekučním titulem vykonatelným soudní exekucí.

(6) Ministerstvo zemědělství vydá, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, po slyšení Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty vzorce pro jednání rozhodčího soudu a směrnice pro vypočítávání náhrad škody a nákladů.

(1) Kdo zasáhne do cizího práva myslivosti tím, že zvěř loví nebo si ji přivlastní, anebo zničí, poškodí nebo si přivlastní věc, na kterou se vztahuje právo myslivosti, bude potrestán soudem pro přestupek vězením nebo tuhým vězením do šesti měsíců.

(2) Čin uvedený v odstavci 1 se stíhá na návrh poškozeného, byl-li spáchán příslušníkem jeho domácnosti. Upuštění od návrhu proti jednomu z pachatelů netýká se pachatelů ostatních.

Byl-li čin spáchán na zvěři v oboře nebo za doby noční, za doby hájení, s použitím ok nebo jiným nemysliveckým způsobem, nebo převyšuje-li škoda, k níž směřoval vinníkův úmysl, 500 Kčs, bude vinník potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let.

Pro zločin bude vinník potrestán:

a) dopustil-li se činu, byv již dvakrát pro pytláctví nebo krádež trestán a od vykonání posledního trestu pro tento čin neuplynula doba delší pěti let, nebo spáchal-li čin se zákeřnou zbraní nebo spáchal-li čin se střelnou zbraní ve společnosti alespoň jednoho spoluvinníka, nebo spáchal-li čin jako myslivecký hajný ke škodě svého mysliveckého hospodáře, nebo převyšuje-li škoda, k níž směřoval vinníkův úmysl, 2.000 Kčs, žalářem od jednoho roku do pěti let,

b) spáchal-li čin ze zvyku nebo takřka po živnostensku nebo užil-li, byv přistižen při pytláctví, proti někomu násilí, aby mohl sám nebo některý ze spoluvinníků dále loviti nebo aby úlovek byl dopraven do bezpečí, nebo převyšuje-li škoda, k níž vinníkův úmysl směřoval, 20.000 Kčs, těžkým žalářem od pěti do deseti let.

Myslivecké náčiní, které vinník vzal k spáchání trestného činu s sebou, nebo kterého při něm užil, jest prohlásiti za propadlé ve prospěch státu, a to i tehdy, jestliže žádnému z vinníků nenáleží. Od vyslovení propadnutí může být upuštěno, bylo-li věci použito k činu bez zavinění vlastníka.

Kdo ukrývá, na sebe převede nebo zašantročí věc pocházející z pytláctví nebo to, co za ni bylo opatřeno, bude potrestán soudem pro přestupek vězením do šesti měsíců.

(1) Pro zločin bude vinník potrestán:

a) věděl-li, že věc, která je předmětem jeho činu nebo za kterou bylo opatřeno to, co je předmětem jeho činu, pochází ze zločinu, žalářem od šesti měsíců do jednoho roku,

b) dopustí-li se činu, byv již dvakrát pro podílnictví (ukrývačství) trestán a od vykonání posledního trestu pro tento čin neuplynula doba delší pěti let, nebo dopustí-li se činu takřka po živnostensku, nebo převyšuje-li cena toho, co na sebe převedl, 20.000 Kčs, žalářem od jednoho roku do pěti let.

(2) Dopustí-li se vinník činu trestného podle odstavce 1 při provozování živnosti opětovně, může býti vedle trestu na svobodě vyslovena ztráta živnostenského oprávnění.

Pokus přestupků a přečinů uvedených v předchozích ustanoveních je trestný.

Při odsouzení pro čin trestný podle předchozích ustanovení může býti vyslovena ztráta volebního práva. Jde-li o zločin nebo přečin, může býti v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vyslovena ztráta úřadu.

Byl-li čin uvedený v předchozích ustanoveních spáchán ze zištnosti, budiž vedle trestu na svobodě uložen peněžitý trest, jde-li o přestupek, od 20 Kčs do 5.000 Kčs, jde-li o přečin, od 100 Kčs do 25.000 Kčs, a jde-li o zločin, od 5.000 Kčs do 100.000 Kčs.

(1) Závisí-li trestnost činu nebo trestní sazba podle předchozích ustanovení na výši škody nebo na ceně věci, která byla předmětem činu, rozhoduje úhrnná výše vyplývající ze všech činů, které jsou trestné podle téhož ustanovení zákona a jsou předmětem téhož rozhodování.

(2) Závisí-li trestnost činu nebo trestní sazba podle jiných zákonných ustanovení na předchozím potrestání pro krádež, buď potrestání pro pytláctví posuzováno jako potrestání pro krádež.

(1) Kdo, byv již dvakrát pravoplatně odsouzen pro zločin pytláctví, má v držbě nebo v úschově myslivecké náčiní nebo si je dá pro sebe uschovati, bude potrestán soudem pro přestupek vězením do šesti měsíců, pokud z okolností není zřejmo, že náčiní není určeno k použití při pytláctví.

(2) Stejně bude potrestán, kdo přijme v úschovu pro jiného myslivecké náčiní nebo je jinému ponechá, ač ví nebo podle okolností může věděti, že náčiní je určeno k použití při pytláctví.

(3) Myslivecké náčiní budiž prohlášeno za propadlé ve prospěch státu, i když vinníku nenáleží.

Kdo s loveckou výzbrojí bez úmyslu pytlačiti neoprávněně vkročí do cizí honitby mimo cesty určené k veřejnému užívání, bude potrestán okresním národním výborem pro přestupek peněžitým trestem do 3.000 Kčs nebo vězením do 28 dnů.

(1) Jednání a opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných trestá, pokud nejde o čin trestný soudně, okresní národní výbor pokutou do 5.000 Kčs, při opětování přestupku nebo vzešla-li z přestupku značná škoda, pokutou do 10.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti uložené pokuty se zároveň vyměří náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 14 dnů, a byla-li uložena pokuta nad 5.000 Kčs, do 1 měsíce.

(2) Při potrestání může okresní národní výbor vedle trestu prohlásiti za propadlou zvěř, která byla chycena nebo složena proti ustanovením tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných. Rovněž lze prohlásiti za propadlé věci, jimiž byl přestupek spáchán.

(1) Držitelé tuzemských loveckých lístků se povinně sdružují v Československé myslivecké jednotě, která je jedinou uznanou celostátní organisací mysliveckou a skládá se ze Zemského svazu pro Čechy, Zemského svazu pro zemi Moravskoslezskou a Svazu loveckých ochranných spolků na Slovensku. Nevyžádá-li si člen po uplynutí platnosti loveckého lístku do tří měsíců nový lovecký lístek anebo bude-li mu lovecký lístek odňat nebo pravoplatně odepřen, přestává býti členem. Ministerstvo zemědělství může povoliti výjimky.

(2) Československá myslivecká jednota je veřejnoprávní korporací a podléhá dozoru ministerstva zemědělství a její Svazy (odstavec 1) dozoru příslušného zemského národního výboru, na Slovensku pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy. Práva a povinnosti členů se řídí podle stanov. Stanovy Československé myslivecké jednoty schvaluje ministerstvo zemědělství; stanovy Svazů a jejich složek příslušný zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy.

(3) Československá myslivecká jednota provádí zkoušky z myslivosti [§ 33, odst. 5, písm. d)] podle zkušebního řádu, který stanoví a vyhlásí ministerstvo zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, po slyšení Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty.

(1) Honební pachtovní smlouvy uzavřené před 31. prosincem 1945, a v obcích, které byly v roce 1938 obsazeny cizí mocí, před 31. prosincem 1946, se zrušují, usnese-li se na zrušení valné shromáždění honebního společenstva do 30 dnů ode dne počátku účinnosti tohoto zákona. Honební starosta je povinen včas svolati valné shromáždění, aby o tom rozhodlo. Odporuje-li doba pachtovní, stanovená ve smlouvách uzavřených před účinností tohoto zákona, pachtovní době, tímto zákonem stanovené, končí pachtovní doba nejdéle dnem 31. prosince 1951, u honiteb se zvěří označenou v § 5, odst. 1, větě druhé nejdéle dnem 31. prosince 1954.

(2) Okresní národní výbor založí a povede seznam honiteb ve svém obvodu podle směrnic vydaných ministerstvem zemědělství, na Slovensku po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy.

(3) Okresní národní výbor přezkouší ustanovení přísežného mysliveckého ochranného personálu, která se stala před účinností tohoto zákona, a zjistí-li, že ustanovení odporují tomuto zákonu, zruší jejich platnost.

(4) Předpisy o náhradě škod způsobených zvěří a výkonem práva myslivosti podle tohoto zákona platí, i když dosavadní pachtovní honební smlouvy obsahují ujednání odlišná. Pachtýř má v takovém případě právo dáti pololetní výpověď, a to do šesti měsíců od začátku účinnosti tohoto zákona. Výpověď musí býti přijata a pachtýře v tomto případě nepostihují ustanovení § 22, odst. 3.

(5) Na Slovensku vykonávají až do ustavení honebních společenstev působnost honebních společenstev a výborů místní národní výbory. Ustavení honebních společenstev se na Slovensku provede podle směrnic pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy.

(1) Řízení ve věcech mysliveckých, pokud v tomto zákoně není jinak stanoveno, přísluší v prvé stolici okresním národním výborům, které si v odborných věcech vyžadují podle povahy věci dobrozdání lesní služby dohlédací, po případě i Jednotného svazu zemědělců nebo Československé myslivecké jednoty, v druhé stolici zemským národním výborům, na Slovensku pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy.

(2) Tam, kde se ukládá slyšeti Jednotný svaz zemědělců a Československou mysliveckou jednotu, slyší okresní národní výbory příslušnou organisační složku v okrese, zemské národní výbory příslušný zemský svaz a pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy Jednotný svaz slovenských zemědělců a Svaz loveckých ochranných spolků na Slovensku.

(1) Honební společenstva, jejichž většina členů jsou přídělci podle dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, mohou do konce roku 1949, vysloví-li se pro využití honitby na vlastní účet (§ 14, odst. 1), pověřiti výkonem práva myslivosti člena honebního společenstva, který se může vykázati alespoň jedním platným ročním loveckým lístkem.

(2) Člen honebního společenstva pověřený podle odstavce 1 musí míti doporučení místního národního výboru a okresního sdružení Jednotného svazu zemědělců. Honební společenstvo musí ho oznámiti jako mysliveckého hospodáře okresnímu národnímu výboru.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů o myslivosti. Zejména se zrušují:

honební zákon zák. čl. XX/1883,

zákon ze dne 25. června 1929, č. 98 Sb., kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebně-policejní, zejména o hájení zvěře,

zákon ze dne 5. března 1936, č. 57 Sb., o trestnosti pytláctví v zemi Slovenské a Podkarpatoruské,

vládní nařízení ze dne 31. března 1941, č. 127 Sb., o myslivosti,

vládní nařízení ze dne 31. března 1941, č. 128 Sb., kterým se provádí vládní nařízení o myslivosti,

vyhláška ministra zemědělství ze dne 12. září 1945, č. 289, Úř. l. I, o prozatímní úpravě myslivosti, a

vyhláška ministra zemědělství ze dne 27. července 1946, č. 1568, Úř. l. I, o využití společenstevních honiteb v pohraničním území.

Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 1948; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Beneš v. r.

Gottwald v. r.

Ďuriš v. r.