Nařízení, kterým se provádí ustanovení § 5 odst. 3 a 4 zákonného opatření č. 59/1955 Sb., o platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů (platového řádu) · 23/1956 Sb. · 6 paragrafů
Oprávnění podle předchozích ustanovení tohoto nařízení přísluší právnímu čekateli po úspěšném závěrečném zhodnocení jeho čekatelské praxe podle § 6 odst. 1 zákonného opatření č. 59/1955 Sb., o platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů (platového řádu). Toto oprávnění může předseda lidového soudu (vedoucí státního notářství) se souhlasem ministra spravedlnosti přiznat též právnímu čekateli, který vykonal čekatelskou praxi aspoň jednoroční, jestliže dosavadní výsledky jeho výchovy po ideové a odborné stránce jsou zárukou, že může vykonávat s úspěchem uvedenou činnost.
(1) Rozhodnutí právního čekatele lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce (státního notáře). Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci (státnímu notáři), který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží soudu, který je příslušný, aby o něm rozhodl.
(2) Rozhodne-li soudce (státní notář) o opravném prostředku sám podle odstavce 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí vydané v první stolici. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.
Právnímu čekateli z řad vojáků přísluší za podmínek uvedených v § 3 oprávnění vyřizovat s právními účinky dožádání v trestních věcech; o oprávnění právního čekatele během čekatelské praxe rozhodne náčelník hlavní správy vojenských soudů se schválením ministra spravedlnosti.