§ 2 ústavní zákon, kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky – Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách
Ústavní zákon, kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky · 23/1991 Sb. · Ústavní právo a lidská práva · neoficiální nadpis
Stručně: Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, které Česká a Slovenská Federativní Republika schválila a vyhlásila, jsou v zemi závazné pro všechny a mají větší sílu než běžné zákony. Pokud mezinárodní smlouva zaručuje lidské právo, je to pro vás závazné, i když to běžný zákon neříká. (§ 2 zákona č. 23/1991 Sb., ústavní zákon, kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 2 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 23/1991 Sb.
Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikované a vyhlášené, jsou na jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud mezinárodní smlouva zaručuje lidské právo, je to pro vás závazné, i když to běžný zákon neříká.
- Pokud se běžný zákon liší od mezinárodní smlouvy o lidských právech, platí mezinárodní smlouva.
- Česká a Slovenská Federativní Republika musela smlouvu ratifikovat (schválit) a vyhlásit, aby byla platná.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2
Jak soudy aplikují § 2
Ve své ústavní stížnosti předně uvádí, že za počátek přímé vykonatelnosti Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace by měl být považován 9. leden 1991, a to s ohledem na § 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka (bez bližšího zdůvodnění) tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 10 a čl. 90 Ústavy České republiky a § 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.