§ 35 Zákon o notářských poplatcích – Ustanovení přechodná a závěrečná

Stručně

Paragraf 35 zákona 24/1964 Sb. stanoví, že notářské poplatky se podle tohoto zákona vybírají, pokud skutečnost, která je předmětem poplatku, nastala po nabytí jeho účinnosti. Pokud tato skutečnost nastala před účinností tohoto zákona, platí pro poplatky (daně) z dědictví, z převodu majetku nebo za úkony dřívější předpisy, avšak ustanovení tohoto zákona o působnosti orgánů a o řízení (s výjimkou § 10, 15, 20, 31, 32 a 33) se použijí i na tyto starší poplatky, pokud prováděcí předpis nestanoví jinak.

Co to znamená v praxi

• Pokud se jedná o novou záležitost, která vznikla po účinnosti zákona 24/1964 Sb., řídí se notářské poplatky výhradně tímto zákonem.
• Pokud jde o záležitosti (dědictví, převod majetku, úkony), které vznikly před účinností zákona 24/1964 Sb. a podléhaly poplatkům (daním) podle starších předpisů, výše a podstata těchto poplatků se řídí stále těmito staršími předpisy.
• Nicméně, i u těchto starších poplatků se pro postup orgánů a samotné řízení (např. kdo je příslušný, jak se postupuje) použijí pravidla zákona 24/1964 Sb., s výjimkou konkrétně vyjmenovaných paragrafů (§ 10, 15, 20, 31, 32 a 33), pokud prováděcí předpis nestanoví odlišná pravidla.

Na co si dát pozor

• Je klíčové určit datum, kdy nastala skutečnost, která je předmětem poplatku, protože to rozhoduje o tom, který soubor předpisů se použije pro určení samotného poplatku.
• I když se u starších případů použijí dřívější předpisy pro určení poplatku, procesní pravidla (jak se poplatek vyměřuje a vybírá) se mohou řídit novějším zákonem 24/1964 Sb.
• Existují výjimky z použití procesních pravidel zákona 24/1964 Sb. pro starší poplatky, a to konkrétně paragrafy 10, 15, 20, 31, 32 a 33, které se v těchto případech nepoužijí.