§ 22 nařízení vlády o investování investičních fondů a o technikách k jejich obhospodařování – Limity u finančních derivátů

(1) Riziko protistrany plynoucí z finančních derivátů uvedených v § 13 odpovídající součtu kladných reálných hodnot těchto derivátů a z technik obhospodařování standardního fondu nesmí u jedné smluvní strany překročit

a) 10 % čisté hodnoty aktiv standardního fondu, je-li touto smluvní stranou osoba uvedená v § 72 odst. 2 zákona o investičních společnostech a investičních fondech, nebo

b) 5 % čisté hodnoty aktiv standardního fondu, je-li touto smluvní stranou jiná osoba než osoba uvedená v § 72 odst. 2 zákona o investičních společnostech a investičních fondech.

(2) Při výpočtu rizika protistrany podle odstavce 1 lze zohlednit pouze

a) sjednání závěrečného vyrovnání s jinou smluvní stranou daného finančního derivátu za předpokladu, že

1. rozhodné právo chrání závěrečné vyrovnání před účinky rozhodnutí nebo jiného úkonu soudu nebo správního orgánu alespoň v rozsahu ochrany, jaký závěrečnému vyrovnání poskytuje české právo, a

2. závěrečné vyrovnání se vztahuje pouze na pohledávky týkající se finančních derivátů uvedených v § 13 a

b) hodnotu věcí přijatých k zajištění za předpokladu, že tyto věci jsou denně oceňovány reálnou hodnotou, jsou vysoce likvidní a standardní fond je má ve svém majetku nebo je má v opatrování osoba nezávislá na smluvní straně tohoto derivátu podle písmene a).

(3) Pro účely výpočtu limitů podle § 17 se vezmou v úvahu podkladová aktiva finančních derivátů sjednaných na účet standardního fondu; to se nevyžaduje, jsou-li podkladovými aktivy finanční indexy nebo jiné finanční kvantitativně vyjádřené ukazatele.

(4) Věc se pro účely tohoto nařízení považuje za vysoce likvidní, netrvá-li její přeměna na peněžní prostředky déle než 7 dní a odpovídá-li dosažená cena její reálné hodnotě.