254/2002 Sb. · 11 paragrafů
Cestovní a jiné náhrady podle § 71 až 89 lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází služební orgán z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad vojákovi nebo skupině vojáků. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je služební orgán povinen tuto částku přezkoumat a upravit.“.
72. § 89 zní:
Ministerstvo stanoví vyhláškou výši a postup při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení.“.
73. V § 90 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Pokud se při služební cestě poskytuje vojákovi místo bezplatného stravování náhrada v penězích, má voják nárok pouze na stravné nebo na náhradu v penězích, a to podle toho, co je pro něho výhodnější.“.
74. V § 92 odst. 1 se věta druhá nahrazuje touto větou: „Při zániku služebního poměru podle § 18 písm. a), h), i) a j) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e), h) a k) se poskytuje vojákovi bezplatná přeprava do místa trvalého pobytu nebo hraničního přechodu na území České republiky.“.
75. V § 92 se na konci odstavce 2 doplňuje tato věta: „Použije-li voják po předchozím souhlasu nadřízeného k cestě podle odstavce 1 jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních výdajů, které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy.“.
76. V § 97 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) Vojákovi, který vykonává službu v zahraničí, se preventivní rehabilitace neposkytuje.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
77. § 98 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 27a) zní:
(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby zajišťují služební orgány. Služební orgány jsou povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby s ohledem na rizika spojená s možným ohrožením jejich života a zdraví (dále jen „rizika“) a přijímat opatření k prevenci rizik; tato povinnost se vztahuje též na další fyzické osoby, které se s jejich vědomím zdržují v prostorech, za které odpovídají.
(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření, která směřují k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při výkonu služby, a opatření, jejichž cílem je předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat jejich působení. Služební orgány jsou povinny rizika vyhledávat, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Za tím účelem jsou povinny pravidelně kontrolovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby.
(3) Při přijímání a provádění technických, technologických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vycházejí služební orgány ze všeobecných preventivních zásad, kterými jsou
a) omezování vzniku rizik,
b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu,
c) přizpůsobování podmínek výkonu služby potřebám vojáků s cílem omezit působení negativních vlivů výkonu služby na jejich zdraví,
d) plánování při provádění prevence rizik.
(4) Služební orgány jsou dále povinny
a) zajistit vojákům školení o právních předpisech a interních normativních aktech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při výkonu služby, pravidelně ověřovat jejich znalost, vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování,
b) zajistit vojákům podle potřeb vykonávané služby ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a interní normativní akty o bezpečnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby; těhotné vojákyně, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, které kojí, informovat o rizicích spojených s výkonem služby a o opatřeních k ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví,
c) vést evidenci o školeních, informacích a interních normativních aktech k bezpečnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby,
d) přijmout nezbytná opatření pro první pomoc,
e) nepřipustit, aby voják vykonával službu, jejíž výkon by neodpovídal jeho zdravotní způsobilosti,
f) zajistit dodržování zákazu kouření stanoveného zvláštními právními předpisy,27a)
g) přizpůsobovat těhotným a kojícím vojákyním prostory pro jejich odpočinek,
h) zajistit vedení a ukládání zdravotní a jiné dokumentace o služebních, popřípadě pracovních úrazech a nemocech z povolání,
i) poskytovat vojákům osobní ochranné prostředky, jestliže to vyžaduje výkon služby, udržovat je v použivatelném stavu a provádět kontrolu jejich používání,
j) poskytovat vojákům mycí, čisticí a dezinfenkční prostředky, jestliže to vyžaduje výkon služby.
(5) Náklady spojené s péčí o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby hradí ministerstvo.
27a) Například zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů.“.
78. V § 116 písm. f) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g) náhradu za věcnou škodu.“.
79. V § 117 odst. 1 se slova „platem v nemoci“ nahrazují slovy „náhradou ve výši platu podle § 68 odst. 3“.
80. V § 117 odst. 2 se slova „plat v nemoci“ nahrazují slovy „náhrada ve výši platu podle § 68 odst. 3“.
81. V § 119 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 34a) zní:
„(2) Na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením má nárok ten, kdo tyto náklady vynaložil. Tato náhrada se poskytuje ve výši po odpočtu nákladů na dopravu a náhrad cestovních výdajů poskytovaných podle zvláštního právního předpisu.34a)
34a) § 36 a 37 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.“.
82. V § 120 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Jednorázové mimořádné odškodnění náleží jen jednou, ve výši, která je pro vojáka výhodnější.“.
83. V § 122 se na konci odstavce 1 doplňují tato slova: „; § 119 odst. 2 věta poslední se použije obdobně“.
84. V § 125 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí nebo osob, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých ve výši uvedené ve větě třetí rodičům vojáka.“.
85. V § 132 odstavec 1 zní:
„(1) Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g) až l), má nárok na výsluhový příspěvek, jestliže jeho služební poměr trval alespoň po dobu 15 let.“.
86. V § 134 odstavec 1 včetně poznámek pod čarou č. 37), 37a) a 38) zní:
„(1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod anebo starobní důchod37) z důchodového pojištění se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem nebo ke dni zvýšení důchodů z důchodového pojištění,37a) a to nejdéle do dne, kdy uplynuly 2 roky od vzniku nároku na starobní důchod z důchodového pojištění;38) od tohoto dne náleží výsluhový příspěvek ve výši rozdílu mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 137 bez přihlédnutí k výši důchodu. Při stanovení výše výsluhového příspěvku v souběhu s důchodem z důchodového pojištění do 2 let po vzniku nároku na starobní důchod se vždy přihlíží k plné výši výsluhového příspěvku.
37) § 29 až 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
37a) § 67 zákona č. 155/1995 Sb.
38) § 29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
87. V § 135 odst. 2 se za slova „služebního poměru“ vkládají slova „příslušníků bezpečnostních sborů“.
88. § 138 zní:
Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g) až l), anebo voják, který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné.“.
89. V § 139 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Bylo-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné, vyplatí se při každém dalším zániku služebního poměru odbytné snížené o částku odbytného nebo odchodného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li podle věty první k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odbytného nebo odchodného s nově náležejícím odbytným, odbytné nenáleží.“.
90. V § 140 odst. 1 se věta třetí zrušuje.
91. V § 140 odst. 2 větě první se slova „propuštění ze“ nahrazují slovem „zániku“.
92. V § 141 odst. 2 se za slovo „dětem“ vkládají slova „uvedeným v odstavci 1“.
93. V § 142 odst. 4 se slova „v tomto zákoně“ nahrazují slovy „v této části zákona“.
94. V § 143 odstavec 3 zní:
„(3) Průměrný měsíční hrubý plat se zjišťuje z platů ze služebního poměru vojáka za poslední kalendářní rok před zánikem služebního poměru (dále jen „rozhodné období“). Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného měsíčního hrubého platu celá doba trvání služebního poměru. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, je rozhodným obdobím tento kalendářní rok. Jestliže byl vojákovi v rozhodném období služební poměr přerušen podle § 11 a voják po skončení přerušení ve služebním poměru nepokračuje, je rozhodným obdobím kalendářní rok, který předcházel přerušení služebního poměru. Předchozí věta platí obdobně i při určení do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. e) a g), pokud po skončení dispozice voják nekonal službu alespoň 1 kalendářní rok. Bylo-li vypláceno v rozhodném období nemocenské nebo peněžitá pomoc podle zvláštních právních předpisů,4),10) vypočtou se výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého platu, který by náležel, kdyby k výplatě nemocenského nebo peněžité pomoci nedošlo. Výše průměrného měsíčního hrubého platu vojáka, který konal službu v zahraničí, se vypočte podle průměrného měsíčního hrubého platu vojáka se srovnatelným služebním zařazením v ozbrojených silách České republiky nebo z rozhodného období před vysláním do zahraničí podle toho, co je pro vojáka výhodnější.“.
95. V § 143 odstavec 4 včetně poznámek pod čarou č. 42a) a 42b) zní:
„(4) Odměny poskytnuté vojákovi podle zvláštních právních předpisů42a) v rozhodném období se započítávají do průměrného měsíčního hrubého platu jen do výše dvojnásobku platu stanoveného platovým výměrem platným v první den rozhodného období. Při výpočtu výsluhových náležitostí se nepřihlíží
a) ke krácení platu při dočasném zproštění výkonu služby,
b) k odměnám poskytnutým při dovršení 50 let věku a k odměnám poskytnutým při prvním zániku služebního poměru po přiznání plného invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod,
c) k darům poskytnutým podle zvláštního právního předpisu,42b)
d) k doplatkům platů vyúčtovaných za období předcházející rozhodnému období.
42a) § 11 písm. a) nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací (služební platový řád), ve znění nařízení vlády č. 327/1996 Sb.
42b) § 14 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.“.
96. V § 143 odstavec 6 zní:
„(6) Doba od propuštění vojáka ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. e) do stanovené doby trvání služebního poměru se pro nárok na výsluhové náležitosti započítává jednou polovinou; ke zvýšenému zápočtu doby služby podle odstavce 1 se nepřihlíží. Výsluhové náležitosti vojáka, který byl jmenován do nižší hodnosti podle § 7 odst. 4, nesmí být nižší než výsluhové náležitosti, na které by měl nárok ke dni jmenování do nižší hodnosti.“.
97. V § 143 odst. 7 se slova „h) až j) a písm. l) a § 19 odst. 2 písm. c)“ nahrazují slovy „g) a i) až l)“ a slova „písm. g)“ se nahrazují slovy „písm. h)“.
98. V § 143 odstavec 8 včetně poznámky pod čarou č. 42c) zní:
„(8) Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci této dávky do 8 dnů vznik plné nebo částečné invalidity nebo přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů39) anebo vznik nároku na výplatu dávek nemocenské péče v ozbrojených silách podle zvláštních právních předpisů.27) Nepožádá-li příjemce výsluhového příspěvku v případě, že se stal plně nebo částečně invalidním, o přiznání plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, anebo nejpozději do 2 let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod z důchodového pojištění42c) o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Požádá-li však příjemce výsluhového příspěvku o přiznání starobního důchodu později, stanoví se rozdíl způsobem uvedeným podle § 134 odst. 1 věty druhé a případný rozdíl výsluhového příspěvku se doplatí.
42c) § 32, 74, 76 a 94 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
99. V § 164 odst. 4 se slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. e)“.
100. V § 165 odstavec 1 zní:
„(1) Voják, jehož služební poměr zanikl podle
a) § 18 písm. a), h), i) a § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g),
b) § 19 odst. 1 písm. h), k) a l) a splnil závazek ke službě podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 nebo konal vojenskou činnou službu alespoň po dobu 20 let,
si může místo výsluhového příspěvku podle § 132 a odchodného podle § 140 zvolit nárok na výsluhový příspěvek a odchodné podle předpisů platných před 1. prosincem 1999; vojákovi náleží výsluhový příspěvek a odchodné, jako kdyby byl propuštěn ze služebního poměru podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 z organizačních důvodů.“.
101. V § 165 se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavce 5 až 9 se označují jako odstavce 4 až 8.
102. V § 165 odst. 8 se slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. e)“.
Čl. II
Ustanovení § 165 odst. 1 až 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění tohoto zákona, pozbývají platnosti ke dni 30. listopadu 2004.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.