Vyhláška o úplném znění zákona o všeobecné dani

(1) Podniky podléhají kontrole okresních a krajských národních výborů.

(2) Finanční orgány pověřené kontrolou jsou oprávněny:

a) vstupovat do veškerých místností, zařízení a prostorů, které slouží provozu jakéhokoliv druhu nebo neslouží sice provozu, avšak provedení kontroly vyžaduje vstup do nich,

b) provádět v těchto místnostech, zařízeních a prostorech prohlídku všech věcí, zkoumat veškeré účetní knihy, záznamy, doklady, dopisy, listiny, protokoly a jiné písemnosti týkající se provozu podniku a pořizovat si z nich opisy, výpisy a snímky. Hrozí-li nebezpečí ztráty nebo zavlečení těchto písemností, mohou je vzít do úschovy nebo jiným vhodným způsobem zabezpečit.

(3) Úkony podle odstavce 2 lze provádět v pracovních hodinách a bez předchozího vyrozumění; je-li nebezpečí v prodlení, lze je provádět i mimo pracovní hodiny.

(4) Finančním orgánům pověřeným kontrolou příslušejí oprávnění podle odstavce 2 také v podnicích, které nejsou výběrčími daně, zejména v podnicích, které pro výběrčí daně vykonávají peněžní službu.

(5) Osoby a podniky podléhající kontrole jsou nejen oprávněny, nýbrž i povinny při ní spolupůsobit, poskytnout finančním orgánům vysvětlení a důkazní prostředky, předložit veškeré písemnosti týkající se provozu podniku, poskytnout vhodné a způsobilé pracovní místo a vůbec učinit vše, co je k usnadnění a urychlení kontroly nezbytně potřebné.

(6) Finanční orgány pověřené kontrolou mají právo provádět ji na zboží i za přepravy a za tím účelem zastavovat silniční vozidla a kontrolovat přepravované zboží a listiny.

(7) Kontrolní oprávnění závodních zastupitelstev zaměstnanců podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, zůstávají nedotčena.

(1) Všechny úřady a orgány veřejné správy, veřejné ústavy, složky národního pojištění, orgány hospodářské samosprávy, závodní zastupitelstva zaměstnanců, ústřední (oblastní) orgány znárodněného průmyslu a orgány řízeného (plánovaného) hospodářství jsou povinny poskytovat v mezích své působnosti účinnou pomoc při provádění tohoto zákona, zvláště při zjišťování daňové povinnosti a při provádění kontroly.

(2) Okresní a krajské národní výbory a jejich orgány jsou oprávněny žádat od osob zúčastněných na výrobě, odbytu nebo přepravě zboží, jakož i od osob provádějících nebo přijímajících výkony, aby poskytly účinnou pomoc při kontrole a podaly vysvětlení potřebné ke zjištění daňové povinnosti.

(3) Každý je povinen vypovídat ve věcech daně jako svědek, znalec, osoba přezvědná nebo jako odhadce. Výpověď smějí však odepřít osoby spřízněné s výběrčím daně nebo se spotřebitelem v přímé linii, sourozenci výběrčího daně nebo spotřebitele a manžel nebo manželka výběrčího daně nebo spotřebitele a jejich sourozenci.

(4) Ustanovení odstavce 3 se nevztahují na exterritoriální osoby, na konsuly z povolání a osoby postavené jim na roveň, nejsou-li tyto osoby československými státními občany a neprovozují-li na území státu výdělečnou činnost.

(1) Pro nevybranou daň vázne zákonné zástavní právo na zboží.

(2) Pro vybranou, avšak neodvedenou daň a její příslušenství vázne na podniku výběrčího daně a jeho hospodářském příslušenství zákonné zástavní právo. Zákonné zástavní právo má na nemovitostech i bez knihovního zápisu přednost přede všemi v knihách zapsanými zástavními právy a jimi zajištěnými pohledávkami.

(1) Za vybranou, avšak neodvedenou daň ručí:

1. nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celku za úplatu nebo bez úplaty, za daň, kterou byli povinni odvést jeho předchůdci;

2. osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna odvést společnost v době, kdy byli jejími společníky;

3. osoby odpovědné za správu podniku za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou jsou odpovědny za jeho správu;

4. účastníci příležitostných sdružení za daň, kterou je povinno odvést toto sdružení v době, po kterou se zúčastnili příležitostného sdružení;

5. osoba pověřená vedením tuzemské provozovny výběrčího daně, který má bydliště nebo sídlo v cizině, za daň, kterou je povinen tento výběrčí daně odvést v době, po kterou byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny;

6. národní správce za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou byl odpověden za národní správu podniku.

(2) Ručitelé podle odstavce 1, číslo 3 zbaví se ručení, oznámí-li včas okresnímu národnímu výboru daňové nepořádky.

(3) Podnik, který u zboží vyskladněného jinému podniku nevyznačí nebo nesprávně vyznačí cenu zboží (§ 9, odst. 1, věta první), ručí za daň připadající na nevyznačenou cenu nebo na nevyznačený rozdíl ceny.

(4) Ručení se vztahuje též na příslušenství daně.

(5) O uplatnění osobního ručení platí příslušné předpisy o přímých daních.

O ručení za daň vybíranou při celním projednání platí ustanovení o cle.

Nebyla-li splatná daň včas odvedena (§ 12), zaplatí výběrčí daně z částky včas neodvedené 5 % zvýšení; tím není vyloučeno trestní stíhání. Stejné následky postihují spotřebitele, nezaplatil-li včas daň výběrčímu daně.

Dlužná daň a její příslušenství (5 % zvýšení podle § 25 a náhrady nákladů upomínacího a exekučního řízení) se vymáhají podle předpisů o vymáhání přímých daní.

(1) Právo stanovit daň se promlčuje v pěti letech počínajíc kalendářním rokem, který následuje po roce, v němž výběrčí daně splnil povinnost podat daňové hlášení.

(2) Nebyla-li vinou výběrčího daně daň stanovena zcela nebo zčásti, počíná lhůta běžet teprve po uplynutí kalendářního roku, ve kterém okresní národní výbor nabyl možnosti daň stanovit.

(3) Právo stanovit daň, o kterou bylo bez viny výběrčího daně stanoveno méně, se promlčí ve třech letech od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byla daň stanovena.

(4) Promlčení se přetrhuje úkony, které okresní národní výbor provedl k stanovení daně a o kterých byl výběrčí daně vyrozuměn. Nová promlčecí lhůta počíná běžet od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl proveden poslední takový úkon.

(5) Uplynulo-li však od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla výběrčí povinnost, 10 let, nelze již daň stanovit.

(6) Právo vymáhat daň s příslušenstvím se promlčuje v pěti letech od uplynutí kalendářního roku, ve kterém se stala daň splatnou. Ustanovení odstavce 2 platí obdobně.

(7) Promlčení práva vymáhat daň se přetrhuje upomenutím, zavedením exekuce nebo uplatněním ručení. Nová promlčecí lhůta počíná běžet po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byla vydána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok nebo ve kterém bylo naposled uplatněno ručení.

(8) O promlčení práva stanovit a vymáhat daň vybíranou při celním projednání platí předpisy o opravě nebo dodatečném vyměření a o promlčení celní pohledávky.

(1) Kdo daň úmyslně zkrátí, zatají nebo kdo úmyslně jinak poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisy podle něho vydané anebo se o to pokusí, dopustí se těžkého daňového přestupku a bude potrestán pokutou ve výši jednonásobku až desetinásobku zkrácené, zatajené nebo ohrožené daně; nejde-li o zkrácení, zatajení nebo ohrožení daně, trestá se pokutou do 10 000.000 Kčs.

(2) Podle odstavce 1 bude potrestán, kdo použije předmětů, pro něž bylo dosaženo na podkladě správných údajů daňové nebo jiné výhody, později k jinému než ohlášenému účelu nebo se o to pokusí, aniž splnil povinnost podle § 14, odst. 4.

(3) Spáchal-li obviněný čin trestný podle odstavce 1 nebo 2 za přitěžujících okolností, a to:

a) použil-li podvržených, padělaných nebo porušených listin, předstíraných jmen nebo zápisů v účetních knihách anebo jiných prostředků zvláště způsobilých k oklamání, nebo

b) snažil-li se uniknout svému zadržení nebo zadržení předmětu trestného činu, používaje při tom dopravních prostředků, nebo snažil-li se tímto způsobem po zadržení osvobodit sebe nebo předmět trestného činu, nebo

c) dopouští-li se trestných činů uvedených v odstavcích 1 a 2 opětovaně nebo ze zvyku, nebo

d) spáchal-li trestný čin nejméně se dvěma osobami, nebo

e) byl-li již pro spáchání některého z trestných činů, uvedených v odstavcích 1 a 2 pravoplatně odsouzen a dopustil-li se opět takového trestného činu do pěti let po pravoplatném odsouzení, nebo

f) převyšuje-li zkrácená, zatajená nebo ohrožená daň 50 000 Kčs, může býti uložen vedle pokuty trest vězení od jednoho dne do jednoho roku.

(4) Převyšuje-li zkrácená, zatajená nebo ohrožená daň částku 250.000 Kčs, může býti vedle pokuty uložen trest tuhého vězení od tří měsíců do dvou let; převyšuje-li tato daň 1.000.000 Kčs, může býti uložen vedle pokuty trest tuhého vězení od šesti měsíců do tří let.

(5) Nelze-li zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň zjistit ani přibližně odhadnout, uloží se pokuta do 10.000.000 Kčs.

(6) Kdo poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisy podle něho vydané jinak než jest uvedeno v odstavcích 1 nebo 2, bude potrestán za prostý daňový přestupek pokutou od 100 Kčs do 1.000.000 Kčs.

(7) Pro případ nedobytnosti pokuty se uloží náhradní trest vězení od jednoho dne do dvou let. Náhradní trest vězení se stanoví ve výměře jeden den za 500 Kčs až 1.000 Kčs podle míry zavinění.

(8) Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, povzbuzováním, nabízením, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením účetních knih a zápisů, nesprávným dokládáním účetních zápisů a jiných předepsaných záznamů nebo jinak vědomě působí ke spáchání nebo při spáchání trestného činu jinou osobou. Totéž platí u toho, kdo po spáchání trestného činu jinou osobou vědomě působí k tomu, aby účelu trestného činu bylo dosaženo nebo aby opatřil sobě nebo někomu jinému z něho prospěch.

(9) Ve všech těchto případech může býti uznáno na propadnutí zboží nebo dopravního prostředku, jímž je zboží dopravováno, nebo jímž je výkon prováděn, i když nepatří potrestanému, a uložení trestu může býti uveřejněno na útraty potrestaného tiskem nebo rozhlasem. Na propadnutí nelze uznati, patří-li zboží nebo věcné právo k němu nebo dopravní prostředek osobě, která o trestném činu ani nevěděla ani mu nenadržovala ani neměla z něho prospěch.

(10) Osobě, která spáchala trestný čin podle odstavce 1 nebo 2, může okresní národní výbor odnít výrobní nebo živnostenské oprávnění.

(11) Orgány veřejné správy a podniky jsou povinny na žádost okresního národního výboru vyloučit své zaměstnance z té části služby nebo provozu, které se týká provádění daňového řízení, jestliže se dopustili trestných činů uvedených v odstavcích 1 nebo 2.

(12) Fysické a právnické osoby ručí za pokuty a útraty trestního řízení, které byly uloženy jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům pro těžký daňový přestupek podle tohoto zákona, spáchaný při vykonávání tohoto zastupitelského poměru. Z ručení jsou však vyňaty nesvéprávné fysické osoby, pokud jde o trestné činy jejich zákonných nebo úředně zřízených zástupců a svéprávné fysické a právnické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec jednal bez jejich vědomí. Výkon náhradního trestu na svobodě vylučuje uplatňovati ručení.

(1) Od trestního řízení může být upuštěno, splní-li obviněný podmínky mu uložené. Upuštění může být též vázáno na podmínku, že se na útraty osoby, které se upuštění povoluje, uveřejní její jméno a výsledek řízení proti ní vedeného a že zboží nebo dopravní prostředek propadne.

(2) Trestnost daňových přestupků se promlčuje v pěti letech po uplynutí kalendářního roku, v němž byl přestupek spáchán.

(1) O stíhání a trestání činů trestných podle tohoto zákona platí jinak předpisy trestního práva důchodkového. Předpisy trestního práva důchodkového o nejvyšší výměře peněžitých pokut platí jen tehdy, když na místo částky převyšující tuto nejvyšší výměru se uloží trest na svobodě. Při rozhodování o trestných činech daňových se hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(2) Pro zjištění skutkové podstaty trestných činů a pro opatření směřující k zabránění takovým činům platí obdobně ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona s omezením, že oprávnění § 15 celního zákona lze použíti jen při podezření z těžkých daňových přestupků.

(3) O trestných činech spáchaných při dovozu platí ustanovení o cle.

(4) Trestné činy daňové nebo daňové přestupky (těžké, prosté) jsou důchodkovými přestupky (těžkými, prostými).

(1) Zboží, uložené jinde než na místech oznámených podle § 15, může okresní národní výbor prohlásit za propadlé bez ohledu na to, komu patří a zda se zavede proti určité osobě daňové trestní řízení, pokud nebude prokázáno, že bylo zdaněno. Propadnutím přechází vlastnické právo k němu na stát a zanikají práva třetích osob. Ustanovení o ručení zůstává nedotčeno. Na propadnutí nelze uznat v případech uvedených v § 28, odst. 9, druhé větě.

(2) Finanční orgány jsou oprávněny postarat se na útraty výběrčího daně, po případě osoby, u které bylo zboží nalezeno, o bezpečné jeho uschování do rozhodnutí okresního národního výboru. Je-li nebezpečí v prodlení, zařídí prodej samy.

Osoby zúčastněné na úředním řízení ve věcech této daně jsou povinny zachovávati o zjištěných okolnostech úřední tajemství a dbáti ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

Nejvyšší vedení, dozor a vydávání směrnic zásadního rázu přísluší ministerstvu financí.

V případech tímto zákonem neupravených platí pro řízení obdobně, pokud nařízení nebo sazebník nestanoví jinak:

1. jde-li o daň vybíranou při celním projednání, předpisy o cle;

2. ve všech ostatních případech předpisy o přímých daních.

Všechna podání a osvědčení ve věcech všeobecné nákupní daně jsou osvobozena od poplatků.

(1) Všeobecná nákupní daň, její příslušenství, pokuty uložené podle tohoto zákona a výtěžky za zboží propadlé podle tohoto zákona plynou do státní pokladny.

(2) Všeobecná nákupní daň nemůže býti podkladem veřejné přirážky nebo dávky.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby podle potřeb jednotného hospodářského plánu

a) vyhláškou v Úředním listě vydal sazebník obsahující zejména zboží a výkony (§ 1) a sazby daně (§ 7) a s přihlédnutím k potřebám cenové politiky tento sazebník vyhláškami v Úředním listě měnil a doplňoval,

b) nařízeními vydával předpisy k provádění zákona,

c) vyhláškami v Úředním listě vydával, měnil a doplňoval závazné vysvětlivky k sazebníku.

(2) Ministr financí se dále zmocňuje, aby

a) upravoval paušálem nebo jinak zdanění v případech, kde by postup podle ustanovení tohoto zákona byl spojen se zvláštními obtížemi nebo kde toho vyžaduje hospodárnější způsob provádění tohoto zákona nebo úspěšné plnění jednotného hospodářského plánu anebo kde toho vyžadují jiné veřejné zájmy,

b) činil opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, které by mohly vzniknout prováděním tohoto zákona.

(3) Ministr financí podá Národnímu shromáždění vždy při předložení státního závěrečného účtu za příslušný rok zprávu o tom, jaká opatření učinil nařízeními a vyhláškami podle ustanovení odstavce 1, písm. a) a b).

Ministr financí se zmocňuje, aby

a) upravil nařízením dodatečné zdanění zásob zboží podléhajícího dani, které je v den počátku účinnosti tohoto zákona v podnicích nebo mimo ně,

b) učinil opatření, která umožní nerušený přechod od dosavadních právních předpisů platných pro zanikající daně a dávky, a vyřízení případů, které by se měly projednati podle těchto předpisů,

c) prominul zcela nebo zčásti nedoplatky na dani z uhlí za dobu od 1. ledna 1947, nedoplatky na dani z umělých jedlých tuků za dobu od 1. března 1946 a nedoplatky na dani z vína, moštu a ovocných šťáv, za dobu od 28. června 1948, avšak jen u přírodních ovocných šťáv a syrupů, které nemají ve stavu přímo poživatelném větší obsah alkoholu než 0,75 objemových procent.

(1) Pokud se nestanoví dále jinak, zrušuje se platnost všech předpisů odporujících tomuto zákonu, zejména předpisů dále uvedených, ve znění předpisů je měnících a doplňujících:

1. zákon ze dne 19. února 1946, č. 30 Sb., o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů, a všechny předpisy o jednotlivých daních nově upravovaných zákonem č. 30/1946 Sb., s výjimkou ustanovení o státních finančních monopolech (§§ 92 až 104) a ustanovení § 106;

2. zákon ze dne 21. února 1946, č. 31 Sb., o dani z obratu, s výjimkou ustanovení o poplatku z prodlení, která zůstávají v platnosti pro obor zákonů ze dne 21. března 1948, č. 49 Sb., o zemědělské dani, a ze dne 20. března 1948, č. 50 Sb., o živnostenské dani, v rozsahu stanoveném v těchto zákonech;

3. zákon ze dne 1. dubna 1947, č. 51 Sb., kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků, s výjimkou ustanovení o všeobecném cenovém vyrovnávacím fondu;

4. zákon ze dne 31. října 1947, č. 200 Sb., o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň);

5. zákon ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb., o dopravních daních, jakož i předpisy o dávce z jízdného za osobní dopravu na drahách zavedené § 10 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb., kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích;

6. všechny předpisy o poplatcích z účtů a výpisů z obchodních a živnostenských knih obchodníků a živnostníků;

7. všechny předpisy o kolku z hracích karet.

(2) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se zrušují všechna osvobození a jiné úlevy na daních, dávkách a poplatcích zrušovaných podle ustanovení odstavce 1.

(3) U zboží a výkonů podléhajících před účinností tohoto zákona nepřímé dani nebo dani dopravní postupuje se ve věcech neupravených tímto zákonem nebo předpisem vydaným podle něho až na další podle ustanovení platných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nestanoví ministr financí jinak. Toto ustanovení se nevztahuje na daňová osvobození nebo jiné úlevy.

(4) Podle předpisů zrušovaných v odstavci 1 se však postupuje v případech, kde daňová nebo poplatková povinnost vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; totéž platí pro vývoz provedený před tímto dnem a pro stíhání a trestání trestných činů a přestupků spáchaných před tímto dnem.

Poznámka.

Z ustanovení § 40 zákona č. 283/1948 Sb. a § 1 nařízení ministra financí č. 284/1948 Sb., jakož i z ustanovení čl. V zákona č. 268/1949 Sb. vyplývají tyto počáteční dny účinnosti:

a) dnem 24. prosince 1948 nabyla účinnosti ustanovení §§ 28 až 30 a §§ 37 a 38 zákona č. 283/1948 Sb.,

b) dnem 1. ledna 1949 nabyla účinnosti všechna ustanovení zákona č. 283/1948 Sb. ve znění zákona č. 263/1949 Sb.

Ustanovení zákona, jehož nynější znění vyplývá ze zákona č. 263/1949 Sb., jakož i ustanovení §§ 28 až 30 a §§ 37 a 38 zákona č. 283/1948 Sb., provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Podle čl. IV zákona ze dne 7. prosince 1949, č. 263 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o všeobecné dani, vyhlašuji v příloze úplné znění zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 283 Sb., o všeobecné dani, jak vyplývá ze změn a doplňků uvedených v čl. I zákona č. 263/1949 Sb.