265/1949 Sb. · 92 paragrafů
(1) Majetek dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Jde-li o věc, která přesahuje rámec obvyklého řádného hospodaření, nesmějí rodiče jednat bez schválení soudu.
(2) Výnos ze jmění dítěte slouží výživě a výchově dítěte a jeho sourozenců, kteří jsou s ním společně vychováváni; zbude-li něco, užije se toho na ostatní odůvodněné potřeby rodiny.
Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče majetek, který spravovali. Jsou povinni vydat počet jen z kmenového jmění a jen tehdy, když o to dítě požádá do roka po skončení správy.
Neplní-li rodiče řádně povinnosti plynoucí z rodičovské moci, učiní soud opatření poměrům přiměřená; zejména může rodičům nebo některému z nich uložit omezení, jakými je vázán poručník, a je-li třeba, svěřit správu majetku dítěte opatrovníkovi.
(1) Nemohou-li rodiče vykonávat rodičovskou moc pro překážku jen dočasnou, může soud rodičovskou moc ponechat v klidu.
(2) Vadí-li výkonu rodičovské moci překážka trvalá, zneužívají-li rodiče své rodičovské moci anebo zanedbávají-li hrubě povinnosti z ní plynoucí, soud je rodičovské moci zbaví.
Vyžaduje-li to zájem dítěte, zakáže soud rodičům zbaveným moci rodičovské s dítětem se stýkat.
(1) Osvojením vznikne mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi.
(2) Výrokem soudu, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodičů osvojence, vznikne mezi osvojencem a osvojitelem i jeho příbuznými příbuzenský poměr.
(1) Osvojit lze jen osoby nezletilé, a jen je-li jim osvojení k prospěchu.
(2) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.
(3) Osvojitelem nemůže být, kdo není svéprávný.
(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.
(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, je-li druhý manžel zcela zbaven svéprávnosti nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
(1) Osvojení vznikne soudním výrokem na žádost osvojitele.
(2) K žádosti osvojitele může soud, maje na zřeteli zájem osvojovaného dítěte, vyslovit, že osvojitel bude zapsán v matrice jako otec nebo matka osvojence místo rodičů.
(3) K osvojení, jakož i k výroku podle odstavce 2 je třeba přivolení zákonného zástupce osvojovaného dítěte; je-li toto dítě s to posoudit dosah osvojení i uvedeného výroku, je třeba také jeho souhlasu. Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich přivolení,
a) jestliže je dítě po dobu nejméně jednoho roku v ústavní péči a rodiče o ně neprojeví po tu dobu žádný zájem, nebo
b) jestliže rodiče neprojeví o dítě žádný zájem po dobu nejméně dvou let, nebo
c) jestliže rodiče dali přivolení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům; přivolení předem je možno dát jen ústně do protokolu před soudcem nebo před orgánem pověřeným péčí o mládež.
V těchto případech je třeba přivolení opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.
(1) Osvojenec dostane příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů dostane příjmení určené pro ostatní jejich děti.
(2) K příjmení nabytému osvojením může osvojenec, souhlasí-li osvojitel, připojit své příjmení dosavadní.
(1) Osvojením zaniká rodičovská moc rodičů osvojencových, a je-li osvojenec poručencem, zaniká poručenství.
(2) Vyživovací povinnost vůči osvojenci v jeho dosavadní rodině trvá nadále jen potud, pokud jiné osoby výživou povinné nejsou s to své vyživovací povinnosti dostát; vyživovací povinnost osvojence vůči dosavadní rodině zaniká.
(3) Rodiče osvojence nemají nárok s osvojencem se stýkat.
(4) Je-li osvojitelem manžel (druh) jednoho z rodičů osvojencových, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.
(1) Na návrh osvojitele nebo osvojence může soud poměr vzniklý osvojením z důležitých důvodů zrušit; právní následky zrušení nastanou dnem, kdy byl návrh podán.
(2) Je-li osvojenec zletilý, lze osvojení zrušit dohodou mezi ním a osvojitelem; dohoda musí mít formu soudního zápisu.
Dojde-li k výroku soudu, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodičů osvojence, zaniká i vyživovací povinnost vůči osvojenci v jeho dosavadní rodině (§ 68 odst. 2). Ustanovení § 67 odst. 2 a § 69 tu neplatí. Takto provedené osvojení nebrání, aby osvojenec mohl být opět osvojen.
(1) Z poměru příbuzenství plyne příbuzným v pokolení přímém vzájemná povinnost poskytovat si úhradu na osobní potřeby (vyživovací povinnost).
(2) Není-li potomků, přechází povinnost vyživovací na předky. Je-li několik potomků nebo předků, mají vyživovací povinnost příbuzní v stupni bližším před příbuznými v stupni vzdálenějším.
Je-li více osob povinných, které jsou příbuzné v témže stupni, jsou všechny spoludlužníky rukou společnou a nerozdílnou, ale v jejich vzájemném poměru nese každý takový podíl, jaký odpovídá poměru jeho výdělečných a majetkových možností k výdělečným a majetkovým možnostem ostatních.
Nárok na úhradu nákladů na osobní potřeby přísluší oprávněným osobám, jen pokud jsou v nouzi. To však neplatí o nároku nezletilých dětí proti rodičům.
Rozsah vyživovací povinnosti určují jednak odůvodněné potřeby osoby oprávněné, jednak výdělečné a majetkové možnosti osoby povinné.
(1) Koná-li osoba povinná u někoho jiného anebo pro někoho jiného práce, ať trvale nebo občas, platí pro určení rozsahu její vyživovací povinnosti a pro vymáhání závazku ji plnit, že má průměrnou odměnu za práce stejného druhu.
(2) Jsou-li práce konány u osoby blízké nebo pro ni, nemůže tato osoba namítat, že vyplatila odměnu napřed, ani si nemůže započítat vzájemnou pohledávku za osobou povinnou.
Jestliže ten, kdo již byl zavázán plnit vyživovací povinnost, se v posledních třech letech před tím, než oprávněná osoba žádala o určení tohoto závazku, zřekne právním jednáním nebo opominutím majetkových práv nebo výhod, nebo jestliže se vzdá bez důležitého důvodu dosavadního zaměstnání nebo je zamění za méně výnosné, přihlédne soud při určení výše jeho závazku k jeho výdělečným a majetkovým možnostem v době před tím, než tak učinil.
(1) Otec dítěte, za kterého matka dítěte není provdána, je povinen matce přispět, jak slušnost žádá, na úhradu nákladů na těhotenství a slehnutí, jakož i na úhradu jejích osobních potřeb po dobu tří měsíců. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud vyživovací povinnost otcovu rozšířit i nad tuto dobu.
(2) Vzniknou-li matce bez její viny těhotenstvím anebo slehnutím nezbytně jiné výdaje nebo mimořádné majetkové újmy, může soud uložit otci dítěte, aby přispěl i na jejich úhradu.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle předchozích odstavců se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.
K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu tří měsíců může soud na návrh těhotné ženy prozatímním opatřením uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem. Kdy a jak tuto částku poskytnout, určí soud.
(1) Poručenství nad nezletilcem vykonává poručník. Ustanoví ho soud, jakmile se dozví, že je tu důvod zákonem uznaný.
(2) Poručník pečuje o nezletilce a jeho majetek místo jeho rodičů. Podléhá přitom dozoru soudu.
Poručníkem nemůže být ustanoven ten, kdo není svéprávný, ani ten, kdo je zbaven práv občanských, ani ten, od něhož nelze dobře očekávat, že bude povinnosti poručníka řádně plnit.
(1) Není-li to v rozporu se zájmy nezletilce, ustanoví soud poručníkem především toho, koho naznačili rodiče, jimž náležela moc rodičovská, a nebyl-li takto nikdo naznačen, někoho z příbuzných anebo z osob blízkých nezletilci nebo jeho rodině.
Přijmout poručenství je čestná povinnost; omlouvají jen důležité důvody.
Jakmile bude někdo ustanoven poručníkem, složí slib. Je povinen ihned se poručenství ujmout a vykonávat je tak dlouho, dokud se poručenství neskončí anebo dokud ho soud poručenství nezprostí.
Pro poručenství platí, není-li dále ustanoveno jinak, přiměřeně ustanovení o moci rodičovské.
Ve všech důležitějších věcech, ať jde o osobu poručence nebo o správu jeho majetku, je poručník povinen vyžádat si souhlas soudu.
Poručník nemůže poručence zastoupit, jde-li o právní jednání mezi jeho poručenci navzájem anebo mezi poručníkem nebo jeho příbuznými v pokolení přímém anebo sourozenci nebo manželem se strany jedné a jeho poručencem se strany druhé, ledaže jde o právní jednání, které je výlučně k prospěchu poručence. Totéž platí, jde-li o řízení před soudem nebo před úřadem.
Poručník je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho majetku. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výtěžky ze jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.
Je-li správa majetku poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto majetku přiměřenou odměnu ročně anebo při skončení správy.
Právo poručence žádat na poručníkovi náhradu škody, kterou mu při výkonu poručenství způsobil, a právo poručníka žádat náhradu nákladů spojených se správou majetku poručencova se promlčují ve třech letech po skončení poručníkovy správy.
(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho žádost, uvede-li poručník důležité důvody.
(2) Soud poručníka odvolá, je-li pro výkon poručenství nezpůsobilý nebo porušuje-li své povinnosti.
Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit závěrečný účet. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej všichni členové vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Široký v. r.,
též za ministra Dr. Clementise
Fierlinger v. r.
Dr. Ševčík v. r.
Dr. Dolanský v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Gregor v. r.
Nosek v. r.
Kabeš v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Čepička v. r.
Kopecký v. r.
Kliment v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Petr v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r.
Dr. Neuman v. r.
Erban v. r.
Plojhar v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Dr. Šrobár v. r.