270/1990 Sb. · 27 paragrafů
Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci ve věcech péče o nezletilé, osvojení, pěstounské péče, způsobilosti k právním úkonům, opatrovnických, prohlášení za mrtvého, přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů a ve věcech projednávaných před státním notářstvím s výjimkou projednávání dědictví a výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti činí 100 Kčs.
(1) Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci při obhajobě v trestním řízení, zastupování při objasňování přestupků a v řízení o přestupcích činí:
a) 200 Kčs, jde-li o přestupek, anebo o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok,
b) 400 Kčs, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,
c) 600 Kčs, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje deset let,
d) 800 Kčs, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let, anebo za který lze uložit výjimečný trest.
(2) K zákonnému snížení trestní sazby u mladistvých se nepřihlíží.
(3) Za převzetí obhajoby a za každý další úkon právní pomoci ve věcech, ve kterých soud prvního stupně rozhoduje v neveřejném zasedání, náleží odměna ve výši 100 Kčs; k sazbám podle odstavce 1 se nepřihlíží.
(1) Odměna náleží za každý z těchto úkonů právní pomoci:
a) první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby,
b) další poradu s klientem přesahující jednu hodinu,
c) písemné podání soudu nebo jinému orgánu, týkající se věci samé,
d) účast při vyšetřovacím úkonu, při seznámení s výsledky vyšetřování, popřípadě vyhledávání, při objasňování přestupků a na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny,
e) sepsání právního rozboru věci,
f) jednání s protistranou, a to každé započaté dvě hodiny,
g) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, návrh na obnovu řízení, odvolání, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení, podnět k podání stížnosti pro porušení zákona,
h) sepsání listiny o právním úkonu.
(2) Odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní pomoci:
a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví;
b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání a na změnu rozhodnutí ve splátkách,
c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k odvolání,
d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, s výjimkou návrhu na obnovu řízení,
e) účast při veřejném zasedání, nejde-li o odvolání nebo obnovu řízení,
f) a jde-li o výkon rozhodnutí, převzetí a přípravu zastoupení, návrh na zahájení řízení, vyjádření k tomuto návrhu, zastupování při jednání, odvolání proti rozhodnutí a vyjádření k odvolání.
(3) Za úkony právní pomoci neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.
(1) Advokát může snížit mimosmluvní odměnu až na polovinu. Zvýšit ji může až na trojnásobek, jde-li o věc mimořádně obtížnou nebo je-li k jejímu vyřízení nutné použít cizího práva nebo cizího jazyka.
(2) Mimosmluvní odměna se sníží o 20 %, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob.
(3) Při spojení dvou nebo více věcí se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s nejvyšší hodnotou o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v ostatních spojených věcech.
(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, je-li spojení věcí ke společnému projednání stanoveno zákonem. V takovém případě se stanoví výše mimosmluvní odměny podle věci s nejvyšší hodnotou.
Advokát má vedle nároku na odměnu také nárok na
a) úhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytováním právní pomoci, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, hovorné, znalecké posudky, překlady a opisy,
b) náhradu za promeškaný čas.
(1) Advokát se může dohodnout s klientem na druhu a výši některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním právní pomoci.
(2) Dohodne-li se advokát s klientem na smluvní odměně, může se s ním dohodnout také na paušální částce jako úhradě veškerých nebo některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním právní pomoci. Klient pak nemůže požadovat při vyúčtování specifikaci těchto hotových výdajů a advokát nemůže požadovat náhradu těch hotových výdajů, o něž byla dohodnutá paušální částka překročena.
(3) Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako úhradě výdajů na místní poštovné, hovorné a přepravné, činí tato částka 30 Kčs na jeden úkon právní pomoci.
(4) Výše úhrady cestovních výdajů se řídí právními předpisy o cestovních náhradách,1) pokud tato vyhláška nestanoví jinak.
(1) Náhrada za promeškaný čas náleží
a) při úkonech prováděných v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět,
b) za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem nebo jiným orgánem, jestliže toto zpoždění činí více než 30 minut.
(2) Náhrada podle odstavce 1 činí 20 Kčs za každou i jen započatou půlhodinu.
Způsob určení a výše odměny za poskytování právní pomoci komerčními právníky fyzickým a právnickým osobám ve věcech souvisejících s jejich podnikatelskou činností se řídí ustanoveními této vyhlášky.
Při úvaze o poskytnutí bezplatné právní pomoci (§ 4) a o snížení odměny (§ 6 odst. 2, § 17 odst. 1) se přihlédne zejména k majetkovým a sociálním poměrům klienta a k povaze věci.
(1) Při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává klientovi proti jiné fyzické či právnické osobě, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení této vyhlášky o mimosmluvní odměně (§ 12 a násl.); ustanovení § 17 odst. 1 první věta se nepoužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.
(2) Ustanovení odstavce 1 první věta platí i pro výši odměny advokáta ustanoveného prokurátorem nebo soudem.
(1) Advokát se může dohodnout s klientem - devizovým cizozemcem na takovém způsobu a výši odměny, jak je obvyklá ve státu jeho bydliště nebo sídla, anebo jak je obvykle požadována za obdobné právní služby v cizině.
(2) Je-li předmětem řízení nárok na zaplacení v cizí měně a nebrání-li tomu zvláštní předpisy, může být odměna advokáta sjednána i v této měně.
(3) K dohodě podle odstavců 1 a 2 se nepřihlíží při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává jiné fyzické či právnické osobě; na to je advokát povinen klienta upozornit.
Za úkony právní pomoci provedené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátu odměna podle dosavadních předpisů.
Zrušuje se vyhláška ministra spravedlnosti č. 50/1965 Sb., o odměnách za poskytování právní pomoci (advokátní tarif).
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.
Ministryně:
JUDr. Burešová v. r.
1) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, v platném znění.