Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci

(1) Advokát se může dohodnout s klientem na druhu a výši některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním právní pomoci.

(2) Dohodne-li se advokát s klientem na smluvní odměně, může se s ním dohodnout také na paušální částce jako úhradě veškerých nebo některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním právní pomoci. Klient pak nemůže požadovat při vyúčtování specifikaci těchto hotových výdajů a advokát nemůže požadovat náhradu těch hotových výdajů, o něž byla dohodnutá paušální částka překročena.

(3) Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako úhradě výdajů na místní poštovné, hovorné a přepravné, činí tato částka 30 Kčs na jeden úkon právní pomoci.

(4) Výše úhrady cestovních výdajů se řídí právními předpisy o cestovních náhradách,1) pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

(1) Náhrada za promeškaný čas náleží

a) při úkonech prováděných v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět,

b) za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem nebo jiným orgánem, jestliže toto zpoždění činí více než 30 minut.

(2) Náhrada podle odstavce 1 činí 20 Kčs za každou i jen započatou půlhodinu.

Způsob určení a výše odměny za poskytování právní pomoci komerčními právníky fyzickým a právnickým osobám ve věcech souvisejících s jejich podnikatelskou činností se řídí ustanoveními této vyhlášky.

Při úvaze o poskytnutí bezplatné právní pomoci (§ 4) a o snížení odměny (§ 6 odst. 2, § 17 odst. 1) se přihlédne zejména k majetkovým a sociálním poměrům klienta a k povaze věci.

(1) Při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává klientovi proti jiné fyzické či právnické osobě, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení této vyhlášky o mimosmluvní odměně (§ 12 a násl.); ustanovení § 17 odst. 1 první věta se nepoužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.

(2) Ustanovení odstavce 1 první věta platí i pro výši odměny advokáta ustanoveného prokurátorem nebo soudem.

(1) Advokát se může dohodnout s klientem - devizovým cizozemcem na takovém způsobu a výši odměny, jak je obvyklá ve státu jeho bydliště nebo sídla, anebo jak je obvykle požadována za obdobné právní služby v cizině.

(2) Je-li předmětem řízení nárok na zaplacení v cizí měně a nebrání-li tomu zvláštní předpisy, může být odměna advokáta sjednána i v této měně.

(3) K dohodě podle odstavců 1 a 2 se nepřihlíží při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává jiné fyzické či právnické osobě; na to je advokát povinen klienta upozornit.

Za úkony právní pomoci provedené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátu odměna podle dosavadních předpisů.

Zrušuje se vyhláška ministra spravedlnosti č. 50/1965 Sb., o odměnách za poskytování právní pomoci (advokátní tarif).

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.

Ministryně:

JUDr. Burešová v. r.

1) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, v platném znění.