Zákon o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky

(1) Byl-li peněžitý závazek, na který se vztahují úlevy v plnění podle § 1, přeměněn podle předpisů okupační moci na říšské marky v poměru 1 Kč = 12 feniků, je věřitel povinen

1. sleviti ze zůstatku dlužného ke dni vyhlášení tohoto zákona jednu šestinu,

2. připsati dlužníku k dobru bezúročně jednu šestinu z úhrnu částek, které zaplatil na závazek ode dne jeho přeměny na říšské marky do dne vyhlášení tohoto zákona; jedna říšská marka se při tom počítá za deset korun.

(2) Částky připsané dlužníku k dobru podle ustanovení odstavce 1, č. 2 se užije na zúročení a splácení závazku; případný přebytek ve prospěch dlužníkův, pokud vyplývá z plateb vykonaných ve starých platidlech nebo v markách, se vyúčtuje, je-li věřitelem peněžní ústav (peněžní podnik), jako vázaný vklad podle § 7 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny. Jiný věřitel je oprávněn vyrovnati takový přebytek převodem ze svého vázaného vkladu na vázaný vklad dlužníkův anebo cennými papíry Likvidačního fondu měnového (§ 10 zákona ze dne 2. července 1947, č. 141 Sb., o Likvidačním fondu měnovém) ve jmenovité hodnotě.

(1) Byl-li peněžitý závazek, na který se vztahují úlevy v plnění podle § 1, přeměněn podle předpisů okupační moci na říšské marky v poměru 1 K (Ks) = 10 feniků a při tom dlužníku uloženo uhraditi kapitálové vyrovnání, nebo bylo-li dlužníku uloženo uhraditi kapitálové vyrovnání, aniž závazek byl přeměněn na říšské marky, je věřitel povinen

1. sleviti ze zůstatku dlužného ke dni vyhlášení tohoto zákona tolik procent, kolik činí kapitálové vyrovnání ze závazku spojeného s kapitálovým vyrovnáním,

2. připsati dlužníku k dobru bezúročně

a) stejný procentový podíl jako u č. 1 z úhrnu částek, které zaplatil na závazek spojený s kapitálovým vyrovnáním do dne vyhlášení tohoto zákona,

b) zvláštní úrok s případným příslušenstvím z kapitálového vyrovnání od 1. října 1940 do dne, od kterého byly úroky počítány již ze závazku spojeného s kapitálovým vyrovnáním, pokud byl dlužník za tento zvláštní úrok s případným příslušenstvím zatížen a pokud jej do dne vyhlášení tohoto zákona zaplatil;

jedna říšská marka se při tom počítá za deset korun.

(2) Nezaplatil-li dlužník zvláštní úrok s případným příslušenstvím [odstavec 1, č. 2, písm. b)] zcela nebo zčásti, srazí se ze zůstatku dlužného ke dni vyhlášení tohoto zákona nezaplacená část a ze zbytku se počítá sleva podle odstavce 1, č. 1; jedna říšská marka se při tom počítá za deset korun.

(3) O částkách připsaných dlužníku k dobru podle odstavce 1, č. 2 platí ustanovení § 2, odst. 2.

Bylo-li pro pohledávku z kapitálového vyrovnání jako takovou zapsáno v pozemkové knize zástavní právo, stačí k jeho výmazu pouhé prohlášení peněžního ústavu (peněžního podniku), že dlužníku poskytl úlevy podle § 3, odst. 1.

Od poplatků jsou osvobozena:

1. výmazná prohlášení na částky, o které bylo u peněžitých závazků účastných úlev podle § 1 v důsledku přeměny závazku na říšské marky zapsáno v pozemkové knize více, než činil původní závazek v korunách,

2. prohlášení uvedená v § 4,

3. knihovní žádosti o výmaz částek uvedených pod č. 1 a pohledávek z kapitálového vyrovnání (§ 4).

(1) Tuzemské peněžní ústavy (peněžní podniky), čítajíc v to i tuzemské filiálky cizozemských peněžních ústavů (peněžních podniků), jsou oprávněny převésti na likvidační fond měnový jako pohledávku vůči Německé říši podle § 3, odst. 2, písm. a) zákona č. 141/1947 Sb. částky, které byly dlužníkům sleveny a připsány k dobru

1. podle ustanovení § 2, odst. 1,

2. podle ustanovení § 3, odst. 1 nebo 2, tu však jen tehdy, jestliže kapitálové vyrovnání uhradily zálohově za dlužníky Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci nebo jestliže pohledávka z kapitálového vyrovnání na ně právem přešla; jestliže uhradily uvedenému ústavu jen část kapitálového vyrovnání, převedou na Likvidační fond měnový poměrný díl částek dlužníku slevených a k dobru připsaných.

(2) Postoupil-li peněžní ústav (peněžní podnik) pohledávku po 4. květnu 1945 avšak před vyhlášením tohoto zákona jinému peněžnímu ústavu (peněžnímu podniku) a tento ústav (podnik) na ni poskytne dlužníku úlevy podle § 2 nebo § 3, je postupující ústav (podnik) povinen vrátiti tomuto ústavu (podniku) z úplaty přijaté za postoupení pohledávky částku úlev, pokud by byl o ni obohacen.

(1) Z vkladů u peněžních ústavů (peněžních podniků) na vkladní (spořitelní) knížky, vkladní listy nebo běžné účty, které vznikly před 10. říjnem 1938, zněly původně na koruny československé, byly přeměněny na říšské marky v poměru 1 Kč = 12 feniků a v den vyhlášení tohoto zákona ještě trvají, se sráží, pokud pohledávka z vkladů k tomuto dni stačí, jedna šestina z markové pohledávky vkladatelovy ke dni přeměny na říšské marky; při tom se jedna marka počítá za deset korun.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vkladech, které byly v době nesvobody převedeny na peněžní ústavy (peněžní podniky) v pohraničním území peněžními ústavy (peněžními podniky) v ostatním území zemí České a Moravskoslezské a byly přepočteny v poměru 1 K = 12 feniků anebo byl na ně poskytnut Zemskou bankou a žirovým ústředím v Liberci příplatek 2 feniky na jednu korunu.

Částky sražené podle § 7, jakož i částky, které po 4. květnu 1945 došly nebo ještě dojdou Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci v likvidaci na pohledávky z kapitálového vyrovnání, připadají Likvidačnímu fondu měnovému.

O dohledu nad zachováváním ustanovení §§ 6 a 8 platí obdobně ustanovení § 29 zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém hospodářství, ve znění zákona ze dne 19. července 1948, č. 184 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a financí.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Dr. Čepička v. r.