§ 2 Zákon o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky – Byl-li peněžitý závazek

§ 2 (1) Byl-li peněžitý závazek, na který se vztahují úlevy v plnění podle § 1, přeměněn podle předpisů okupační moci na říšské marky v poměru 1 Kč = 12 feniků, je věřitel povinen 1. sleviti ze zůstatku dlužného ke dni vyhlášení tohoto zákona jednu šestinu, 2. připsati dlužníku k dobru bezúročně jednu šestinu z úhrnu částek, které zaplatil na závazek ode dne jeho přeměny na říšské marky do dne vyhlášení tohoto zákona; jedna říšská marka se při tom počítá za deset korun. (2) Částky připsané dlužníku k dobru podle ustanovení odstavce 1, č. 2 se užije na zúročení a splácení závazku; případný přebytek ve prospěch dlužníkův, pokud vyplývá z plateb vykonaných ve starých platidlech nebo v markách, se vyúčtuje, je-li věřitelem peněžní ústav (peněžní podnik), jako vázaný vklad podle § 7 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny. Jiný věřitel je oprávněn vyrovnati takový přebytek převodem ze svého vázaného vkladu na vázaný vklad dlužníkův anebo cennými papíry Likvidačního fondu měnového (§ 10 zákona ze dne 2. července 1947, č. 141 Sb., o Likvidačním fondu měnovém) ve jmenovité hodnotě.