§ 44 Zákon o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních) – Bezúhonnost

§ 44 Bezúhonnost (1) Za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem a) vlastizrady podle § 91 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“), rozvracení republiky podle § 92 odst. 2 trestního zákona, teroru podle § 93 trestního zákona, zmocňování se rukojmí podle § 93a odst. 3 trestního zákona, záškodnictví podle § 95 odst. 2 trestního zákona, sabotáže podle § 97 odst. 3 trestního zákona, vyzvědačství podle § 105 odst. 4 trestního zákona, válečné zrady podle § 114 trestního zákona, obecného ohrožení podle § 179 trestního zákona, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a odst. 2 trestního zákona, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2 trestního zákona, vraždy podle § 219 odst. 2 trestního zákona a genocidia podle § 259 trestního zákona, za který byl uložen výjimečný trest nebo trest odnětí svobody na více než dvanáct let, b) uvedeným v písmenu a), za který byl uložen trest odnětí svobody na pět let až dvanáct let, nebo útoku na státní orgán podle § 153 odst. 2 a 3 trestního zákona, útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 2, 3 a 4 trestního zákona, nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 3 trestního zákona, ublížení na zdraví podle § 221 odst. 3 a 4 a § 222 trestního zákona, loupeže podle § 234 trestního zákona, braní rukojmí podle § 234a trestního zákona, vydírání podle § 235 odst. 2 a 3 trestního zákona, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 259a odst. 2, 3 a 4 trestního zákona, jestliže neuplynulo alespoň 25 let od pravomocného odsouzení nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že byl tento trest uložen, c) uvedeným v písmenu a) a jako mladistvému mu byl uložen trest na pět let až deset let podle § 79 odst. 2 trestního zákona, d) neuvedeným v písmenech a) a b), jestliže byl spáchán úmyslně a neuplynulo alespoň deset let od pravomocného odsouzení nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že byl tento trest uložen. (2) Při posuzování bezúhonnosti osoby se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona.13) (3) K posouzení bezúhonnosti osoby požádá příslušné okresní ředitelství policie o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů.14)