10 As 61/2015 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 3/2019- 27 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 16 Ad 3/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: rtm. P. B., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený Mgr. Jiřím Doležalem, advokátem, sídlem náměstí Svobody 40/1, 415 01 Teplice, proti žalovanému: ředitel Sekce plánování schopností Ministerstva obrany, sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2019, č. j. X, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí v řízení o zařazení do aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 8. 2019, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o zařazení do aktivní zálohy Armády České republiky, neboť ve smyslu § 4a odst. 1 písm. c) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), nesplňuje trestní bezúhonnost pro účely tohoto zákona, která je dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o vojácích z povolání jednou z podmínek povolání do služebního poměru, resp. k zařazení do aktivních záloh. Žaloba 2. Žalobce úvodem podané žaloby zrekapituloval dosavadní průběh projednávané věci, přičemž konstatoval, že ze strany správních orgánů došlo k nezákonnému výkladu § 4a odst. 3 zákona o vojácích z povolání. Podle žalobce je zřejmé, že se při posuzování trestní bezúhonnosti přihlíží k jiným, tj. v nadepsaném ustanovení nevyjmenovaným, právním skutečnostem, v jejichž důsledku se na uchazeče hledí, jako by nebyl odsouzen. Žalobce měl za to, že právní názor správních orgánů spočívající v tom, že k těmto jiným skutečnostem, na základě kterých se na pachatele pohlíží, jako by odsouzen nebyl, nelze přihlížet, neboť by takovým postupem došlo k porušení zásady rovnosti mezi uchazeči o přijetí do aktivních záloh, je v rozporu se samotnou dikcí předmětného ustanovení. Správní orgány tak provedly nepřípustný výklad právní normy. 3. Žalobce dále uvedl, že pokud by zákonodárce takové omezení chtěl přijmout, pak by jej sám učinil. Nejsou-li v zákoně o vojácích z povolání výslovně uvedeny jiné právní skutečnosti (mj. že se podmíněně odsouzený osvědčil, popř. fikce osvědčení), s nimiž zvláštní právní předpis spojuje fikci, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl, je zřejmé, že k takové jiné právní skutečnosti přihlédnuto být musí. Podle žalobce poté platí, že osoba, na níž se hledí, jako by nebyla odsouzena, je bezúhonná, jestliže zvláštní právní předpis výslovně nestanoví, že se k takové fikci neodsouzení nepřihlíží. Zákon o vojácích z povolání přitom výslovně nestanoví, že se nepřihlíží k fikci neodsouzení z důvodu, že uchazeč o povolání do služebního poměru (resp. zařazení do aktivní zálohy) se jako podmíněně odsouzený osvědčil. Naopak, uvedený zákon v § 4a odst. 3 upravuje pouze dva případy, kdy se k fikci neodsouzení nepřihlíží, a sice při zahlazení odsouzení a rehabilitačnímu rozhodnutí prezidenta. V jiných případech je tak dle žalobkyně nutné k této fikci přihlédnout. Voják, který byl odsouzen tak, že by sice podmínku bezúhonnosti nesplňoval, ale současně u něj nastala skutečnost, v jejímž důsledku se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen (kromě výslovně uvedených skutečností) je proto bezúhonným. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Současně žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh dané věci, přičemž uvedl, že zákon o vojácích z povolání vymezuje pojem „trestní bezúhonnost“ způsobem speciálním a z jeho konstrukce vyplývá, že je bezvýznamné, zda se na uchazeče o vstup do aktivní zálohy Armády České republiky pohlíží, jako by nebyl trestán. Zákon o vojácích z povolání taxativně stanovuje, koho za trestně bezúhonného nepovažuje, a činí tak velmi přísně, když odsouzení pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody vyšší než 5 let označuje za okolnost vylučující trestní bezúhonnost navždy. Kritéria pro přijetí do služebního poměru vojáka z povolání či přijetí uchazeče do aktivní zálohy Armády České republiky jím stanovená jsou tedy daleko přísnější, než jaká zná trestní zákoník pro zahlazení odsouzení. Ve smyslu § 4a odst. 3 zákona o vojácích z povolání tedy nelze přihlížet k jiným skutečnostem, na základě kterých se na pachatele pohlíží, jako by nebyl odsouzen. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nesdělil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Z této zásady přitom vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty 60 dnů od právní moci rozhodnutí ve smyslu § 151 zákona o vojácích z povolání. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávaného případu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Ze správního spisu postoupeného soudu žalovaným byly zjištěny tyto podstatné skutečnosti. Podáním žalobce ze dne 29. 7. 2019 bylo ve věci zahájeno řízení o jeho zařazení do aktivní zálohy Armády České republiky. Obsahem správního spisu je poté mj. i opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, v němž je k osobě žalobce evidováno jedno odsouzení Vojenským obvodovým soudem Plzeň ze dne 23. 4. 1991, sp. zn. 3 T 144/91, pro trestný čin pohlavní zneužívání dle § 242 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v rozhodném znění (dále jen „trestní zákon“), za jehož spáchání mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zkušební dobou do 23. 4. 1992. Současně se zde uvádí, že se žalobce v nadepsané zkušební době dne 26. 4. 1993 osvědčil. 9. Na tomto základě pak bylo v řešeném případě vydáno dne 28. 8. 2019 rozhodnutí správního orgánu I. stupně č. j. X, jak už bylo shora rekapitulováno, proti kterému žalobce následně podal odvolání. Dané odvolání však žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a zcela potvrdil prvostupňové rozhodnutí. 10. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o službě vojáků v záloze“), se na služební poměr vojáka v záloze ve službě použijí ustanovení zákona o vojácích z povolání obdobně, nestanoví-li tento zákon jinak. 11. Dle § 33 odst. 1 zákona o službě vojáků v záloze pro zařazení vojáka v záloze do aktivní zálohy se použijí ustanovení zákona o vojácích z povolání upravující podmínky pro přijetí do služebního poměru vojáka z povolání obdobně. Překážkou pro zařazení do aktivní zálohy není členství v politické straně, politickém hnutí nebo odborové organizaci a výkon jiné výdělečné činnosti. 12. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o vojácích z povolání do služebního poměru může být povolán občan České republiky starší 18 let, který je trestně bezúhonný. 13. Podle § 4a odst. 1 písm. c) zákona o vojácích z povolání za trestně bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje uchazeč, který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody vyšší než 5 let nebo k výjimečnému trestu. 14. Podle § 4a odst. 3 zákona o vojácích z povolání při posuzování trestní bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu nebo k rozhodnutí prezidenta, v jejichž důsledku se na uchazeče hledí, jako by odsouzen nebyl. 15. Dle § 242 odst. 1 trestního zákona, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrest